Michaela Müller – Naděje: 61.kapitola Je mi to líto

Korekcia:
Ilustrácia: MichaellkaB neboli Michaela Bulíčková

Oliver

Stál jsem tam a nemohl uvěřit tomu, že je vzhůru. Celou tu dobu jsem si myslel, že už ji nikdy nenajdu. Teď tam leží a je živá.
,,Nechám vás tu,” promluvil Matt a přistoupil ke mně.
,,Opatrně co ji řekneš,” po těchto slovech se Matt podíval na Em a odešel z pokoje.
,,Můžu si sednout?” Přistoupil jsem k její posteli.
,,Olí,” její hlas zněl chraplavě, ale pohled do jejich očí mi stačil. Posadil jsem se na židli a chytil svoji Princeznu za ruku.
,,Em. Ani nevíš, jak moc jsem se o tebe bál,” cítil jsem její stisk, který mě hřál a vykouzlil mi malý úsměv na rtech.
,,Myslela jsem, že už tě nikdy neuvidím,” snažila se rozmluvit, ale chraplavý hlas ji ne a ne opustit, ,,Olí?” Zadíval jsem se do jejich krásných očí, které přes to všechno byli unavené, ,,kde je Ráchel? Je v pořádku?” Doufal jsem, že na tuto otázku nebudu muset odpovídat. Chytil jsem její ruku do obou svých dlaní a stiskl.
,,Em,” povzdechl jsem si. ,,je mi to tak strašně líto.”
,,Co je s ní? Olivere, co jí je?”
,,Ráchel. Ona. Ona je mrtvá.”
,,C-co?! T-to ne. Řekni, že je to jen hloupý vtip,” její obličej zaplavila vlna slz, které jí nekontrolovatelně tekly po její tváři.
,,Bohužel Em. Moc mě to mrzí,” přiblížil jsem se k ní a objal ji, ,,jsem tu. Klidně plač. Jsem tu, lásko,” celé její tělo cukalo pod navalem emocí. Její pláč byl nezastavitelný a mě to trhalo srdce. Snažil jsem se jí uklidnit, ale bohužel se mi to nedařilo. Proto jsem ji nechal plakat. Lehl jsem si k ní do postele a držel ji v náručí. Hladil jsem jí po zádech v domnění, že se mi ji podaří uklidnit.
Po nějaké době pláč ustal a já si všiml, že Em usnula. Bál jsem se nějak pohnout abych ji nevzbudil, a proto jsem zůstal ve stejné poloze, v jaké jsem byl. Pořád jsem ji hladil a vnímal jsem její dech, který byl klidný.
„Promiň, Princezno, že jsem ti to musel říct,“ pošeptal jsem.
Na dveřích se ozvalo lehké zaklepání a v pokoji se objevil Matt.
,,Už to ví?” Zašeptal a přistoupil blíž k posteli.
,,Ano. Sama se na Ráchel zeptala. Nemohl jsem ji lhát.”
,,Jak to vzala?”
,,Jak myslíš? Její nejlepší kamarádka je mrtvá rukou jejího ex. Hodně plakala, není divu, byla to její kamarádka, ale nakonec usnula.”
,,Je mi jasné, že to pro ní není nic příjemného, ale bohužel ji lhát nemůžeme, protože dřív nebo později bychom jí to museli říct a lhát v tomto případě asi nemělo cenu,” podíval se na Em, ,,vím, že to byla blbá otázka, ale musel jsem se zeptat. Její reakce pro mě jako doktora je důležitá.” Podíval jsem se na něj nechápavě, ,,z tvého výrazu usuzuji, že mě nechápeš. Ema už předtím zažila něco co si ani my neumíme představit. Její psychika už v té době byla nalomená. A teď toto. Ortega ji udělal prakticky to samé. Možná něco horšího a k tomu všemu přišla o kamarádku,” povzdechl si, ,,chci tím říct dvě věci. Musíš počítat s tím, že už to nemusí být Ema, jakou si znal a ta další věc je, že bude potřebovat pomoc. A možná jí bude opět trvat než bude moct k tobě cítit něco víc a bude se cítit opět volná.”
,,To já vím Matte. Jsem tu a pomůžu ji, jak budu moct. Neopustím ji.”
,,Olivere, myslím odbornou pomoc. Ale pochopení a pocit bezpečnosti, což jí můžeš dát bude taky potřebovat.”
,,Zvládnu to,” pokojem se rozezněl Emin chraplavý, rozespalý hlas.
,,Ty nespíš?” Promluvil jsem a pohladil ji po vlasech.
,,Už nějakou dobu jsem vzhůru. Omlouvám se, ale nechtěla jsem z tvé náruče,” po těchto slovech jsem si ji přitiskl víc k sobě.
,,Neboj, Princezno. Nepustím tě.”
,,To ale budeš muset, aspoň na chvíli” ve dveřích se objevil Henry.
,,To tu máte den otevřených dveří?” Pousmála se Em a já nemohl uvěřit tomu, že zavtipkovala.
,,Slečno Tolkin jsem policejní kapitán Henry Dean. Věřte mi, že je mi to blbé, ale pokud se na to cítíte, musím vám položit pár otázek.”
,,Henry je to nutné? Vždyť není vzhůru ani jeden den,” zkoušel jsem namítat Henrymu.
,,Ano Olivere je to nutné. Potřebujeme výpověď slečny Tolkin.”
,,Nemůžeš po ní hned chtít aby vypovídala,” snažil jsem se to oddálit.
,,To je v pořádku, Olivere,” chytila mě Em za ruku, ,,odpovím na vaše otázky,” podívala se na Henryho.
,,Se slečnou Black jste jeli na trhy je to tak?”
,,Ano.”
,,Co posledního si pamatujete?”
,,S Ráchel jsme seděly v autě a bavili se. Byla nadšená z trhů. Její tvář zdobil úsměv. Ten den jsme si obě užívali. Pamatuji si, že jsme jeli zpět domů, když v tom se vyřítilo auto. Pak už si pamatuji jen bolest a chlad. Když jsem otevřela oči, nevěděla jsem, kde jsem.”
,,Kdy jste zjistila, že vás drží Tony Ortega?”
,,Po malé chvilce, jen co jsem se zorientovala.”
,,Ubližoval vám?” podívala se na mě.
,,A-ano. Ze začátku jsem schytala pár facek.”
,,Ze začátku? A co potom?”
,,Když mi oznámil, že se postaral o to, aby mě Oliver nehledal, rozhodla jsem se ho vyprovokovat. Chtěla jsem, aby mě zabil,” po těchto slovech jsem strnul.
,,Em,” vyšlo z mých úst.
,,Věděla jsem, že mě Tony jen tak nenechá. Díky Oliverovi jsem v sobě našla odvahu a postavila se svému strachu. Jediná možnost v tu chvíli byla smrt, zdálo se to jako možnost úniku.”
,,Musím se zeptat,” Henryho hlas zvážněl, ,,znásilnil vás?”
,,Chtěl. Snažil se o to, ale jeho hněv ho ovládl,” stiskl jsem Eminu ruku, kterou jsem celou tu dobu držel.
,,Děkuji vám a omlouvám se, ale je to rutinní postup,” rozloučil se a odešel. Hned co se za ním zavřely dveře.
,,Emo pošlu za tebou odbornou pomoc. Měla by ses z toho všeho vypovídat,” navrhl Matt, ale Em začala kroutit hlavou.
,,Nechci s nikým mluvit,” namítala.
,,Tohle ti ale pomůže. Nemůžeš to dusit v sobě. Moc dobře to víš.”
,,Ano vím, ale zvládnu to,” podívala se na mě celá unavená, ,,chci domů Olivere.”