Michaela Müller – Naděje – The End

Korekcia:
Ilustrácia: MichaellkaB neboli Michaela Bulíčková

Procházela jsem se městem, které v nočních hodinách bylo krásně osvětlené. I když po sněhu nebyla ani památka, stánky plné vánoční tématiky nasvědčovaly tomu, že tu jsou opravdu Vánoce.
Popravdě i já jsem překvapená, protože v našem městě jsem ještě nezažila Vánoce bez sněhu.
,,Emo?” ozval se pro mě dost známí hlas. Hned jsem se otočila a nemohla uvěřit svým očím.
,,Ráchel?” vyšlo nečekaně z mých úst, ,,co tu děláš?” nechápavě jsem na ni koukala, srdce jako by se mi zastavilo.
,,Prosím tě, to jsi zapomněla, že každý rok před Silvestrem chodíme koukat na stánky a degustovat punče?” uchechtla se a já tam pořad stála jako opařená. ,,Nejstůj tam a pojď dokud si Oliver nerozmyslí, že tě chce zpět,” chytla mě za ruku a já ucítila její dotyk, ,,jsem ráda, že mi tě nachvilku půjčil,” ušklíbla se jako to umí jen ona. Já jen zírala a nezmohla se ani na slovo, ,,Emo, tak co ti je. Mlčíš a koukáš na mě jako bys viděla ducha.
,,P-promiň,” vykoktala jsem ze sebe, ,,tak kde začneme?”
,,Přímo tady,” zastavila se u jednoho ze stánků, které jsem moc dobře znala. Tento stánek patřil Ronovi. Každý rok stál na stejném místě a vypadal úplně stejně: ,,dnes nejsi v baru?” promluvila Ráchel na muže, který k nám byl otočený zády.
,,Menší změna neuškodí,” otočil se a já spatřila tvář Rona.
,,Já bych spíš řekla, že ta dívka v protějším stánku se ti líbí,” štouchla do mě loktem a já se nenápadně podívala směrem, kterým mi Ráchel naznačovala. Tu ženu jsem nepoznala.
,,Od kdy jsi na brunety?” otočila jsem hlavu k Ronovi.
,,Změna je život, milá Emo,” pousmál se a podal nám kelímek s punčem. Podívala jsem se na něj a v obličeji jsem měla výraz, který mu říkal, že jsme si neobjednali: ,,tohle je na mě. Doufám, že bude chutnat,” pousmál se. Už dlouho jsem na jeho obličeji neviděla takový upřímný úsměv. On byl vždycky drsňák, který nerad ukazoval city. Slovo láska neznal. Vždy jen sex na jednu noc a žádné závazky. Proto mě i jeho věta zaskočila.

Ucítila jsem škubnutí a podívala se na Ráchel, která mě zase kamsi tahala.
,,Nezaostávej,” napomenula mě a já tedy přidala do kroku a zastavila se těsně u dalšího stánku.
,,Ty to bereš nějak hopem. Já ještě nemám ani dopito a ty už objednáváš další.”
,,Vždyť žijeme jen jednou,” mrkla na mě, ,,rychle to dopij, ať ti nevystydne tenhle,” položila předemně další kelímek.
Už ani nevím kolikátý to byl stánek s punčem, ale obě jsme si tuto chvíli užívali.

***

Ráchel se prudce zastavila a otočila se ke mně.
,,Pamatuješ si, kdy jsme naposled seděli u tohoto stromu?” podívala jsem se za ní na velký strom, který zkrášloval náměstí.
,,Jak bych mohla zapomenout. Kdysi jsme u něj sedávali vždy, když některá z nás potřebovala vyslechnout. Zažil už tolik našich zpovědí. Byl snad u všeho.”
,,To ano, ale kdy naposled jsme u něj seděli,” její tón hlasu se změnil a tak jsem se na ni podívala.
,,V den kdy jsi mi řekla, že jsi těhotná,” odpověděla jsem a na její tváři se objevil malý úsměv.
,,Přesně tak,” pobídla mě, ať si s ní sednu na lavečku. Na nic jsem nečekala a posadila se: ,,byl to pro mě šok když jsem to zjistila a nejen pro mě, ale i pro mé okolí.”
,,To ano,” stiskla jsem její ruku.
,,Ty jsi tu vždy pro mě byla. Jako první jsi věděla úplně všechno a když jsem zjistila, jak ti ublížil Tony málem jsem zešílela,” viděla jsem na její tváři obrovský smutek. ,,Měla jsem poznáte, že se něco děje. Měla jsem zjišťovat co je s tebou, ale místo toho jsem se starala jen o sebe. Jsi má nejlepší kamarádka a já tě zklamala,” uviděla jsem jak ji po tváři teče nejedna slza. Nepřemýšlela jsem a automaticky ji utřela.
,,Rách,” povzdechla jsem si, ,,vůbec jsi mě nezklamala. Byla jsi pro mě vždy ta nejlepší kamarádka. Udělala jsi toho pro mě tolik. To co se stalo nebyla tvoje vina.”
,,Ano. Byla jsem, ale dost tohoto. Vlastně tu nejsem náhodou,” podívala jsem se na ni nechápavě, ,,přišla jsem, protože jsem se chtěla ujistit, že jsi v pořádku a šťastná. To co se událo znovu tě muselo zasáhnout a já tu nebyla abych tě mohla vyslechnout a utěšit. Bála jsem se, že se opět uzavřeš. Že zamkneš své srdce před mužem, který tě doopravdy miluje.”
,,Rách?”
,,Počkej. Nech mě mluvit,” zastavila mě a stiskla mi víc ruku. ,,Vidím jak jste si oba navzájem změnili život k lepšímu a to mě dělá šťastnou,” zhluboka se nadechla, ,,odešla jsem brzy a nechala tu nejen tebe, Alexe, své rodiče, ale i malou Ninu. Chtěla jsem toho s vámi podniknout tolik, ale osud tomu chtěl jinak.“ Cítila jsem jak mi po tváři teče nejedna slza: ,,jsem na tebe pyšná. Však se na sebe podívej. Vidím v tvém obličeji radost, štěstí a to, že jsi zamilovaná,” setřela mi potok slz, ,,chybíš mi. Chybí mi všichni, ale věř, že jsem pořád s vámi. Dohlížím na každého z vás. Nikdy jsem vás neopustila.” Zadrhla se a podívala se na nebe, ,,ještě ne,” zašeptala.
,,Co se děje?”
,,Em. Dohlížej mi na Ninu. Přála bych si, aby s ní vyrostla tak silná žena jako jsi ty. Zároveň bych tě chtěla poprosit nedovol aby Alex zanevřel na lásku. Je otec mé dcery, má životní láska, ale chci aby žil. Slib mi to.”
,,S-slibuji.”
,,A v neposlední řadě,” obličej ji zdobil krásný úsměv, ,,dávej pozor na sebe a to malé,” položila mi ruku na bříško.
,,C-co?” vykoktala jsem ze sebe, ,,j-já jsem…” nemusela nic říkat. Její výraz mluvil za vše.
Objala mě a já cítila jak pevně mě drží: ,,pamatuj, že tě mám moc ráda. Jsi skvělá žena, která si zaslouží být šťastná. Opatruj svoji lásku k Oliverovi.” Odtáhla se ode mě a opět se podívala na nebe, ,,je čas.”

,,Princezno, Princezno vstávej,” prudce jsem sebou škubla
,,Rách,” vykřikla jsem.
,,Lásko,” ucítila jsem známou vůni. Protřela jsem si oči a uviděla Oliverovi krásné oči. Pak jsem se podívala a viděla jsem všechny známe obličeje.
,,Musela jsem usnout,” pousmála jsem se.
,,Jen nachvilku, ale to nevadí. Mezitím už přišel i Matt,” chystala jsem se vstát a tak mi Oliver pomohl. Rozhlížela jsem se kolem sebe. Naposled jsme takto pohromadě byli, když nám Alex představit Ninu.
Byla jsem šťastná, že spolu oslavíme Nový rok.
,,Matte?” můj pohled se zastavil u něj, když obmotal ruce kolem Elli.
,,Ou a je to venku,” ušklíbl se a na mé tváři se objevil úsměv.
,,Hlavně ji neubliž.”
,,Nemám to v plánu, Em. Konečně po těch letech se cítím šťastný,” jeho slova a výraz zněli upřímně a já neměla důvod mu nevěřit.
,,Půjdu nachystat skleničky,” oznámila nám Molly a spolu s Leem odešli do kuchyně. Já poodstoupila od Olivera, který se bavil s Alexem a Mattem, a stoupla jsem si ke krbu, který krásně hořel. Zadívala jsem se do ohně a se vzpomínkou na můj sen jsem se musela usmát. Že by měla Rách pravdu a já pod srdcem nosila dítě? Přemýšlela jsem, kdy naposled jsem to dostala, ale najednou jsem ucítila jemný dotyk rukou na mém břiše.
,,Proč nejdeš za námi?”
,,Olí,” zašeptala jsem, ,,jen jsem chtěla být chvilku sama.”
,,Je to kvůli tomu, co se ti zdálo?” jeho hlas zněl starostlivě.
,,Jednou ti ten sen povím,” usmála jsem se na něj a zavrtala se víc do jeho náruče.
,,Už se to nese,” v místnosti se objevila Molly s tácem plných skleniček a za ní ji následoval Leo se šapmusem, ,,už to rozlejeme. Za tři minuty tu máme Nový rok.”
,,J-já nebudu,” vyšlo z mých úst a nejedny oči se na mě podívali. Dívala jsem se na všechny kolem sebe a jen se usmívala. Můj pohled se zastavil u krbu s ohněm, děkuji Ráchel, zašeptala jsem, protože to nebyl jen tak obyčejný sen. Nejspíš jsem vážně těhotná, ,,radši bych si dala džus,” svůj pohled jsem namířila na Olivera. Chytila jsem ho za ruce, které jsem následně položila na své bříško, ,,šampus by nemusel dělat dobrotu,” mrkla jsem na něj a na jeho tváři se objevil velký úsměv.
,,T-to myslíš vážně?”
Přikývla jsem a najednou už jsem byla v jeho náručí: ,,to snad není možné, Princezno,” jeho rty se spojili s těmi mými a mým tělem projela vlna vzrušení.
,,Pěkné, že se tu muckáte, ale mohl by nám někdo říct co se děje?” ozval se Matt jako první. Olí se ode mě nachvilku odtáhl, ale následně mě chytil do objetí.
,,Kámo,” vydechl a celý šťastný pokračoval, ,,bude z tebe strejda,” místností se ozýval jásot. Všichni nám začali gratulovat a každý si chtěl sáhnout na bříško.
Olí mě celou dobu držel a ne a ne mě pustit.
Mezitím už Molly rozlila so skleniček a každému nabídla. Chyběli sekundy, které jsme odpočítávali společně jako jedna velká rodina.

,,5…4…3…2…1… Šťastný Nový rok” navzájem jsme si přiťukli a zapili Nový rok.

,,Děkuji ti,” zašeptal mi Olí do ucha tyto slova.
,,Za co?”
,,Za to, že jsi. Za to, že jsi mi vstoupila do života a zůstala v něm. Za to, že jsi mě změnila a za to, že pod srdcem nosíš naše štěstí,” položil ruku na mé bříško, ,,miluji vás.”