Michaela Müller – Naděje: 65.kapitola Záchrana


Korekcia:
Ilustrácia: MichaellkaB neboli Michaela Bulíčková

Oliver

Za hodinu mám schůzku s otcem a jsem dost nervózní. Vím, že mám všechny potřebné dokumenty v pořádku, ale i tak se cítím nesvůj. Příjde mi, že jde všechno nějak hladce. Jen čekám kdy se něco posere jako vždy.
,,Olivere?” ozval se hlas mé Princezny ve dveřích. Už ani nevím kdy naposled mi řekla Olí.
,,Děje se něco, Em?” podíval jsem se na ni a pobídl ji ať se posadí.
,,Už pár dnů chodíš jako tělo bez duše. Co je s tebou?” Ach, moje Princezno. Kdybys jen věděla, že mě trápí to co se ti stalo.
,,To nic Em. Jen mám dnes schůzku.”
,,Schůzku? Olivere nikdy jsi před schůzkami nebyl takový,” vstala ze židle, na kterou si před chvílí sedla, obešla stůl a klekla si přede mě.
,,Em,” vyslovil jsem její jméno a zahleděl se do jejích nádherných očí.
,,Ššš. Nic neříkej. Nech mě prosím mluvit,” položila svoji ruku na mé koleno. Její dotyk ve mně vyvolal vlnu vzrušení. Olivere, ovládej se, řekl jsem si v hlavě a snažil se soustředit na Em, ,,vím, že od mého návratu domů je tu takové napětí.”
,,Olivere!” vletěla Molly do pracovny a přerušila tím Emu, ,,c-co? Ježíši to si nemůžete aspoň zavřít dveře?!” vyjekla Molly a hned si zakryla oči.
,,Cože?” Nechápavě jsem se podíval na Emu a pak mi do došlo, ,,t- to není tak jak to vypadá,” pomohl jsem Em vstát.
,,Jo jasně. Chceš mi říct, že jste hrály piškvorky? Bráško nejsem malá.”
,,Moll,” začala se smát Ema. Nejen mě, ale i Molly to překvapilo. Oba dva jsme její smích neslyšeli dlouho, ,,vážně to není jak to vypadalo. Jen jsme si chtěli s Oliverem promluvit a já zvolila špatnou polohu. Teda. No,” začal jsem se smát, protože moje Princezna začala rudnout.
,,Sluší ti to když se červenáš,” přistoupil jsem k ní a obmotal ruce kolem jejího pasu.
,,Jsem ráda, že se tulíte, ale proto tu nejsem,” zvážněla Moll, ,,proč jsi mi neřekl, že máš dnes schůzku s tátou.”
,,Tak proto jsi tak nervózní?” Otočila se na mě Em.
,,Nejde o nic důležitého. Jen s ním chci mluvit o jednom návrhu,” snažil jsem se je upokojit, ale sám jsem klidný nebyl.
,,O co se jedná?”
,,Včas se dozvíš,” odbyl jsem svoji sestřičku, ,,teď mě omluv musím jít,” vím, že mám ještě čas, ale Molly by mi nedala pokoj, proto jsem hned odešel z pracovny rovnou ven k autu.

,,Olivere počkej,” zavolala Em, ,,chci jít s tebou, prosím.”
,,Em. Jseš si jistá? Nechci abys zase byla svědkem toho jaký je můj otec hulvát,” udělala několik kroků ke mně a položila svoji krásnou ruku na moji tvář.
,,Vidím jak jsi nervózný. Chci tam jít s tebou a být tvojí oporou,” po těchto slovech spojila naše rty. Ani jsem sebou nehnul. Nevěděl jsem co dělat. Jestli je to jen pusa, ale v malý okamžik se všechny mé obavy rozplynuli. Em začala svými rty pohybovat a já na nic nečekal. Přitáhl jsem si ji k sobě a začal s ní spolupracovat.

***

Seděli jsme v zasedačce a čekali na mého otce, který měl už pět minut zpoždění.
,,Klid Olí,” otočil jsem hlavu a nemohl uvěřit svým uším. Řekla opravdu Olí? To snad není možné, ,,copak se tak díváš?”
,,Jen jsem rád, že tě mám,” pohladil jsem ji po tváři. Chtěl jsem jí políbit, ale tuto krásnou chvilku narušilo prásknutí dveří. Em se trochu vyděsila, a proto jsem ji chytil za ruku a ujistil ji, že tentokrát se ji nic nestane.
,,Olivere, zlatíčko ráda tě vidim,” pozdravila mě matka, ,,Emo? Ani nevíš jak moc jsem ráda, že jsi v pořádku,” přistoupila k ní moje matka a objala ji.
,,D-děkuji, paní Rivers,” vykoktala ze sebe Em.
,,To by stačilo. Chtěl jsi probrat něco důležitého. O co jde?” Vyhrkl ze sebe otec.
,,Jdeš rovnou k věci. To se mi líbí,” posunul jsem mu dokumenty, které jsem donesl.
,,Co to je?”
,,Vaše záchrana. V té složce najdeš návrh na záchranu tvojí firmy. Moje firma odkoupí vaše akcie a tím se dostanete z krachu.”
,,Ale tím pádem otcova firma bude patřit tobě,” řekla máma. Snažil jsem se z jejího výrazu něco vyčíst, ale vůbec se mi to nedařilo.
,,Ano. Bude, ale já vaši firmu nechci,” podal jsem otci další papír, ,,tento pápír je dohoda, že po odkoupení vašich akcii na vás přepíšu znovu vaši firmu,” otec se začal smát.
,,Proč bys to dělal? V čem je háček Oliver.”
,,Tady je další papír, který se týká Molly. Zachráním vás jen když oba podepíšete, že se nebudete soudit o Molly a že se ji vzdáváte. Tím pádem se stanu její poručník.”
,,Ty!” Vyštěkl otec.
,,Je to jen na vás. Buď bankrot nebo život, na který jste byli zvyklí.”
,,Miláčku,” chytla matka otce za ruku, ,,nemyslíš, že je toto nesmyslná válka? Podívej se. No tak se podívej. Vidíš před sebou sedět svého syna, který to sám dotáhl tak daleko. Je čas zakopat válečnou sekeru,” nic. Otec seděl a neřekl ani půl slova. Pokukoval jsem po Emě a snažil se být v klidu.
,,Váš syn možná nikdy nedělal to co jste po něm chtěl. Nadělal spoustu průšvihů, ale vždy se je nějak snažil napravit. Když se na Olivera podíváte teď, co vidíte?” Položila mu Em otázku, ,,nevím jak vy, ale já vidím úžasného muže, který by pro svoji sestru udělal první a poslední,” po chvilce otec zvedl hlavu a podíval se na mě a následně na Em.
,,Dobře,” vzal do ruky pero a podepsal ten nejdůležitější papír, ,,Oliver má štěstí, že vás má.” S těmito slovy mi podal papír, ,,udrž si tuto slečnu.”
,,Pokusím se.”

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s