Michaela Müller – Naděje: 64.kapitola Dopis


Korekcia:
Ilustrácia: MichaellkaB neboli Michaela Bulíčková

Seděla jsem v obýváku obklopena fotkami mě a Ráchel. Připomínala jsem si vzpomínky, které v mém životě byly moc důležité. Vedle fotek jsem měla položený dopis, který jsem dostala na pohřbu od jejich rodičů.
Celou tu dobu jsem váhala ho otevřít. Netušila jsem, co v tom dopise může být a bála se ho otevřít.
Ráchel, kdy jsi ho napsala? Promluvila jsem do prázdného pokoje a vzala dopis do rukou.
,,Ještě jsi ho neotevřela?” Ozval se z ničeho nic Oliverův hlas.
,,Olivere,” lehce jsem vyjekla. Nebyl tam sám. Byli tam s ním Molly, Matt, Ellie a dokonce i Alex, ,,co vy tu?” Podívala jsem se na ně.
,,Potkal jsem je v Cupidu a řekl jsem si, že bychom mohli posedět a zavzpomínat na Ráchel,” přisedl si ke mně a vzal do ruky jednu z fotografií, ,,tady jsi byla usměvavá,” věděla jsem na co naráží, ale potřebovala jsem čas.
,,Tady ta fotka vznikla hodně předtím, než jsem poznala Tonyho.”
,,Ukaž?” Natáhla se pro ni Molly.
,,Měla bys ten dopis co nejdřív otevřít,” chytil mě za ruku a já se musela podívat do jeho krásných očí.
,,Máš pravdu, ale mám strach, co v něm bude.”
,,Princezno,” pohladil mě po tváři, ,,máš strach? Ty? A k tomu všemu z dopisu?” Zamračila jsem se na něj, ,,podívej se na sebe. Jsi tak silná. Jsi jiná než na začátku kdy jsme se seznámili. Nezapomeň, porazila jsi svůj strach. Postavila ses Ortegovi a nezaváhala jsi ani minutu,” políbil mě na tvář, ,,necháme tě tu, kdyby ses rozhodla přečíst ten dopis.”
,,Počkejte. Zůstaňte tu semnou prosím,” pousmála jsem se a dívala se, jak se všichni zase posadili na sedačku.
V ruce jsem měla pořád dopis od Ráchel. Sakra, řekla jsem nahlas a roztřesenými ruky jsem otevřela obálku a vytáhla několik papírů.
Modrá? Opravdu Ráchel? Uchechtla jsem se, protože když posílala dopisy, papír byl vždy modrý. Za ty časy se vůbec nezměnila.
Vzala jsem do ruky ten modrý papír a začala číst:

Milá Emo,

tento dopis jsem napsala v době, kdy jsi se seznámila s Oliverem Riversem a ostatní papíry v něm jsou staré tři roky. Možná to teď nechápeš, ale neboj. Pochopíš.

Jsi pro mě jako sestra, kterou jsem nikdy neměla a jsem ráda, že po tom všem co se ti stalo, jsme pořád kamarádky, proto se mi to píše těžko.

Pamatuješ si proč jsem nedokončila školu? Přesně. Malá Nina. Teda už není tak malá. Už je to velká osmiletá slečna. Nejspíš už jsi pochopila. Našla jsem ji. Našla jsem svoji dcerku a ano možná si teď říkáš proč jsem ti to neřekla, ale bála jsem se, co mi na to řekneš, protože ty jediná jsi mě přemlouvala, ať si ji nechám. Všichni ostatní byli proti. Možná se ti v hlavě honí otázka, jestli jsem to řekla Alexovi, protože on byl přeci otec naši dcerky a moje odpověď je ne. Nikdy jsem mu to neřekla, až dneska kdy píši tento dopis. Chtěla jsem, aby to věděl a měl možnost se rozhodnout, jestli bude souhlasit setkat se s Ninou. Kupodivu zprávu o tom, že jsem byla těhotná vzal dobře, ale naštvalo ho to, že jsem rozhodla za něj a dala naše dítě k adopci. Naštěstí jsme si vše vysvětlili a rozhodli se navštěvovat Ninu spolu.

Neměla jsem ji v sedmnácti dávat k adopci. Měla jsem si ji nechat. Byla bych dobrá máma. Teda aspoň myslím, ale to je teď jedno. Tímto jsem ti chtěla říct, že jsem o svoji dceru začala bojovat. S Alexem jsme za ní jezdívali a její pěstouni nám dovolili se s ní vídat. Vsadím se, že sedíš a pořád nechápeš, ale brzy pochopíš.

Nina bydlí od Cupidu hodinu, ale chtěla bych být s ní a dohnat to, co jsem zameškala. Doufám, že mě chápeš. Už v té době, kdy čteš tento dopis jsem s ní.

Emy proto jsem se rozhodla uvést tě jako spolumajitelku Cupid. Ano čteš dobře. Oficiálně je půlka Cupid už tři roky tvoje. V obálce najdeš ostatní ověřené dokumenty.

Živě před sebou vidím tvůj výraz, který mi říká proč zrovna ty. Víš. Byla jsi semnou a s touto kavárnou už od začátku, kdy jsi mi pomáhala dostat ji ze dna a udělat z něj podnik, kterým je teď. Žila a dýchala jsi pro tuto kavárnu. Kdo jiný by měl vlastnit půlku?

Samozřejmě se nemusíš bát. Rodiče s tím souhlasili. Akceptovali moje rozhodnutí se slovy, že je Cupid už nějakou dobu můj a můžu si s ním dělat co chci.

Nejspíš v kavárně nebudu tak často jako kdysi a všechny starosti padnou na tvoji hlavu, ale doufám, že mě chápeš a nebudeš se zlobit.
Teď je podnik plně v tvých rukou. Už je na tobě jakým směrem se ubere. Nechám to na tobě, protože ti věřím, ale něco mi slib. Prosím žij. Užívej si života po boku muže, kterého miluješ. Juj. Přímo vidím tvůj výraz v obličeji. Ano vím, že jsem Olivera neměla ráda, ale už od začátku jsem věděla, že tě k němu něco táhne. Bylo mi jasné, že v tvém životě bude znamenat mnoho.

Mám tě ráda a i když už nebudu v Cupidu každý den, věř, že budu pořád s tebou. Tohle není sbohem, protože mě se nikdy nezbavíš. Budeme se vídat a věř, že navždy budeš v mém srdci.

S láskou Ráchel.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s