Michaela Müller – Naděje: 63.kapitola Matt


Korekcia:
Ilustrácia: MichaellkaB neboli Michaela Bulíčková

Stáli jsme před Cupidem, ve kterém byla naprostá tma. Moje tělo bylo plné emocí, které se střídali. Chvilku jsem cítila strach později výčitky a v neposlední řadě nenávist.
,,Myslíš, že je opravdu tam?”
,,Nepochybuji,” odpověděla jsem krátce a udělala pár kroků ke dveřím.
Váhavě jsem chytla za kliku a pomalu otevřela dveře. Spolu s Oliverem jsme vešli dovnitř a rozhlížela se kolem sebe. Všude byla tma a ticho.
,,Alexi? Vím, že tu jsi.”
,,Běž pryč,” ozval se jeho hlas, který nás zavedl až dozadu do kavárny.
,,Nikam nepůjdu.”
,,Nikdo tě tu nechce tak vypadni,” zvýšil na mě hlas, ale semnou to ani nehlo.
,,Hej. Takhle s ní nemluv.”
,,To je dobrý, Olivere,” ujistila jsem ho, že je to naprosto v pořádku, ,,vím, jak se cítíš,” přisedla jsem si k němu na zem.
,,Nic nevíš. Nikdo neví, jak se cítím.”
,,Máš pocit prázdnoty,” začala jsem říkat, jak se cítím já a byla si jistá, že on to má stejně, ,,cítíš se jako by to byla tvoje vina. Myslíš si, že ses k ní měl chovat jinak, že jsi měl poslouchat své srdce a ne Rona. Chtěl jsi jí říct mnoho věcí, ale nestihl jsi to.” Položila jsem ruku na tu jeho, ,,to co se stalo tě ničí, ale nejen tebe. Alexi. Prosím podívej se na mě,” pobídla jsem ho a čekala, až zvedne pohled. Po chvilce se mi podíval do očí, které byli celé od slz, ,,i mě to ničí. Dávám si za vinu to, co se stalo. Věř mi kdybych mohla vrátím čas a udělám všechno proto, aby žila. Nejsi v tom sám.”
,,Není to tvoje vina,” něco zašeptal, ale já mu nerozuměla.
,,Co jsi říkal?”
,,Neobviňuj se. To co se stalo, není tvoje vina. Vím, že kdybys mohla Ráchel, bys zachránila a ona zase tebe.”
Po rozhovoru s Alexem jsme ho odvezli k jeho sestře. Nechtěla jsem, aby byl sám a tohle mi přišlo jako správná volba.
,,Em?” Promluvil na mě Olí, ,,už jsme doma.”
,,Aha. Jo. Už jdu,” otevřela jsem dveře od auta a chtěla vystoupit, ale Oliverova ruka mě zastavila.
,,Vím, že to už nejspíš nebude jako předtím, ale jsem tu. Jsem tu pro tebe kdykoliv. Vím, že jsi odmítla mluvit s tím psychologem, který mluvil s Molly, ale semnou mluvit můžeš. Nechci tě nutit, ale chci, abys věděla, že se mi můžeš svěřit a říct cokoli se ti děje.”
,,Děkuji,” viděla jsem v jeho očích zármutek, který mě nenechával chladnou, ale nikdo z nich si nedovede představit, čím jsem si zase prošla. Nemůžu o tom mluvit. Teď ne.
,,Em.”
,,Olivere, jsem unavená. Půjdu si lehnout,” tentokrát už jsem z toho auta vystoupila a namířila si to rovnou do domu.

Oliver

Od příjezdu domů jsem seděl ještě hodinu v autě. Myslel jsem si, že semnou moje Princezna bude mluvit, ale mýlil jsem se. Už to není ta Ema, která tu s námi žila a naprosto chápu, že ji to změnilo. Pochopím, když bude chtít odejít z mého domu, i z mého života. Miluji ji, ale držet jí tu nemůžu.
,,Už zase v autě?”
,,Matte. Jo už zase.”
,,Děje se něco? Počkej. Budu hádat. Ema.”
,,Přesně,” vystoupil jsem z auta a spolu s Mattem jsme šli dovnitř.
,,Dej ji čas, kámo. Prošla si něčím, co nejspíš nepochopíme.”
,,Já vím, ale myslel jsem, že semnou o tom bude chtít mluvit, ale ona se úplně uzavřela do sebe,” otevřel jsem dveře od pracovny a pobídl Matta, ať jde dovnitř.
,,Přijdu za tebou potom. Přišel jsem za Emou, podívat se jak se daří. Nevíš, kde ji najdu?”
,,Nejspíš u sebe,” prozradil jsem mu, ,,zůstaneš na večeři?”
,,Vaří Maddie?”
,,Samozřejmě,” ušklíbl jsem se na něj.
,,Zůstávám,” poskočil radostí a já se musel usmát.

Matt

Zaklepal jsem na dveře od Emina pokoje a vešel. Uviděl jsem ji sedět na velkém parapetu a koukala z okna.
,,Můžu?” zeptal jsem se a její pohled se stočil mým směrem.
,,Přišel ses podívat na tu ruku?”
,,Nejen na ni, ale i na tebe a taky jsem ti donesl ukázat jednu fotku,” přistoupil jsem k ní a chytil ji za ruku, kterou ji kdysi zranil Oliver. Nejen její žebra, ale i ta ruka dostala od Ortegy dost zabrat.
,,Jakou fotku?”
,,Vydrž,” prohmatal jsem ji zápěstní kůstky. Vypadalo to dost slibně, ,,pořád sis to nerozmyslela s tím psychologem?”
,,Matte nepotřebuji ho,” podíval jsem se na ni a viděl, že to mysli vážně.
,,Přemlouvat tě nebudu, ale mohla bys aspoň mluvit s Oliverem,” zmínil jsem ho a v Eminých očích se objevil větśi smutek než měla, ,,myslím si, že si to zaslouží. Kdybys viděla, co vyváděl, když tě držel Ortega.”
,,O čem to mluvíš?”
,,On ti to nikdo neřekl?” Zakroutila hlavou a pobídla mě, ať mluvím dál, ,,jednoduše tě hledal. Spojil se se svými kontakty. Rozhodil sítě, aby tě našel. Dokonce když se viděl s Ortegou málem ho zabil, ale jeden policajt ho zastavil,” viděl jsem v jejich očí překvapení, ,,a to není vše. Oliver postřelil Ortegu.”
,,C-cože?” Její reakce mě vůbec nepřekvapila.
,,Ortega působil na Olivera jako červený hadr na býka, ale ani se nedivím po tom, co mu ten chlap něco řekl, ale tohle všechno by ti měl spíš říct on.”
,,Máš pravdu,” pošeptala, ,,a co ta fotka?” Rychle změnila téma a já vůbec nebyl proti. Vytáhl jsem proto z kapsy fotku, na které byla ona.
,,Tohle je Amanda. Dívka, která mi ukradla srdce a ty jsi ji neskutečně podobná.”

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s