Michaela Müller – Naděje: 59.kapitola Mám ji


Korekcia:
Ilustrácia: MichaellkaB neboli Michaela Bulíčková

Ne to snad ne, řekl jsem hned na to, jak jsem viděl Emino tělo ležet v krvi. Srdce mi bušilo a chtělo vyskočit z hrudi. Rozběhl jsem se k ní. Vůbec jsem nevnímal hlasy kolem sebe. Byl jsem jak hluchý. Jen jsem doufal, že je Em naživu.
,,Em?” dotkl jsem se její tváře, která byla studená a od krve, ,,ten hajzl!” zařval jsem a bylo mi jedno kolik lidí je kolem mě. Chytil jsem ji do náruče a se slzami v očích ji přitiskl k sobě.
,,Sanitka už jede,” přistoupil Henry s Andym.
,,Olivere?” promluvil na mě Andy. Zvedl jsem pohled a uviděl jeho výraz, který mi říkal, jak moc ho to mrzí. Nic jsem neřekl. Hlavu jsem sklonil zpět k Em.
,,Prosím. Princezno. Vydrž. Nemůžeš mě tu nechat. Je toho spoustu co ti chci říct,” přitiskl jsem ji k sobě a snažil se ji zahřát. ,,Lásko. Neopouštěj mě. Díky tobě jsem teď jiný. Zkrotila jsi mého démona. Otevřela jsi moje srdce, které delší dobu bylo zavřené. Nehleděl jsem na city druhých, ale teď? Přišla jsi do mého života, převrátila ho naruby a já začal opět cítit něco zvláštního. Delší dobu jsem nevěděl co to je, ale teď už to vím. Em. Miluji tě,” po těchto slovech mě někdo odstrčil od jejího těla, ale já chtěl být u ní…
,,Olivere nech je. Nech je dělat svoji práci,” chytil mě Andy a držel v dostatečné vzdálenosti od záchranářů.

Molly

Už od rána mi Oliver nebere mobil. Ani Andy není doma. Mám zvláštní pocit. Nemohla jsem se na nic soustředit a chodila jsem v obýváku z jedné strany na druhou jako lev v kleci. V ruce jsem svírala mobil doufající, že začne zvonit. Tak zvoň, okřikla jsem svůj mobil.
,,Všechno v pořádku?” Ozval se ženský hlas za mými zády. Otočila jsem se a uviděla Maddie. Vypadala dost unaveně jako každý v tomto domě.
,,Maddie? Co ty tu? Mělas mít volno.”
,,Měla, ale slečna Ema mi přirostla k srdci a já nemůžu sedět doma. Vím, že nebudu nijak nápomocná, ale napadlo mě, že aspoň přijdu sem,” povzdechla si, ,,nechtěla jsem být sama. Nevadí, že jsem přišla?”
,,Samozřejmě, že nevadí. Jsem ráda,” pousmála jsem se, přistoupila k ní a objala ji. Maddie je jako člen rodiny. Nikdy jsem ji nebrala jako hospodyni, ale jako kamarádku.
Najednou se domem ozval zvonek, ,,kdo to může být?”
,,Půjdu otevřít,” pousmála se Maddie a odešla ke dveřím. Já pořád svírala ten zatracený mobil a hypnotizovala jeho obrazovku.
,,Molly?” ten hlas. Zvedla jsem hlavu od mobilu a uviděla svého otce a matku.
,,C-co tu chcete?” jediné co ze mě vypadlo.
,,Já a tvůj otec se snažíme celý den dovolat Oliverovi, ale nezvedá nám to.”
,,Ani mě. S Andym nejsou doma a ani vzkaz nenechali.”
,,Typický Oliver. Vsadil bych se, že běhá někde za děvkami a jeho poskok za něj uklizí.”
,,Dost,” křikla jsem, ,,už toho mám plné zuby. Vždycky když sem příjdeš pomlouváš a zesměšňuješ mého bratra,” dívala jsem se na oba odhodlaná konečně se postavit otci. ,,Nikdy pro tebe nebyl dost dobrý. Nikdy jsi ho za nic nepochválil jen kvůli tomu, že měl problém.”
,,Mladá dámo takhle semnou nemluv. Tvůj bratr je černá ovce rodiny. A ten problém tu pořád je. Myslíš si, že něco takového zmizí ze dne na den?” Uchechtl se, ,,jsi naivní. Kdybys bydlela semnou měla bys jinou výchovu,” neubránila jsem se smíchu. Viděla jsem jak na mě všichni kolem hledí a nevěří svým očím a uším.
,,Dobrý vtip. Myslíš si vážně, že ten problém tady je? Jak takovou kravinu můžeš říct? Nebydlíš tu! Nevidíš, jak se Oliver změnil. Jak ho změnila láska k Emě. Nevidíš nic a budeš tu dělat chytrého? Dovol, abych ti ukázala dveře,” natáhla jsem ruku ke dveřím.
,,Ty drzý spratku,” v rychlosti ke mně udělal pár kroků a viděla jsem, jak napřáhl ruku. Automaticky jsem zavřela oči a čekala na ránu, která ne a ne přijít.
,,Tohle bylo naposledy.”
,,L-Leo?” otevřela jsem oči a vykoktala jeho jméno.
,,Pusť! Tohle je mezi mnou a moji dcerou,” štěkl po Leovi můj otec.
,,Molly je moje přítelkyně a ji budu bránit klidně vlastním tělem. Opovažte se na ní sáhnout a uvidíte, čeho jsem kvůli ní schopný,” pustil otcovu ruku a matka si ho hned přitáhla k sobě.
,,Proto jsme tu nepřišli,” osočila ho máma, ,,omlouvám se Molly.”
,,Proč jste teda tady.”
,,Chtěli jsme mluvit s Oliverem o něčem důležitém.”
,,Oliver je teď v nemocnici,” promluvil Leo a mě se v tu chvíli zastavilo srdce.
,,Cože? A je v pořádku?” vyhrkla jsem ze sebe.
,,Moll,” přistoupil ke mně a chytil mě za ruku, ,,našli Emu,” celým pokojem se ozval povzdech Maddie.
,,J-jak je na tom?”
,,Ztratila dost krve. Víc nevím. Přijel jsem pro tebe, protože jsem věděl, že budeš chtít jít za Oliverem,” moje srdce bušilo jako závod. Pustila jsem Leovu ruku a přešla k oknu, které mířilo do zahrady. Oči se mi plnily slzami a celým tělem proudil pocit, který mě uklidňoval. Cítila jsem velkou úlevu, ale zároveň zármutek, protože nás opustila osoba, která mi vstoupila do života s Emou.
Vzhlédla jsem k nebi, které bylo zatažené. Jako by vědělo, jak se cítím. Ráchel, pošeptala jsem.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s