Michaela Müller – Naděje: 58.kapitola Nikdy ju už nenajdeš


Korekcia:
Ilustrácia: MichaellkaB neboli Michaela Bulíčková

Dostal jsem echo od mého zdroje, že viděli Ortegu u starých kasáren. Neváhal jsem ani minutu, vytáhl z trezoru zbraň a chtěl jsem se vydat tam.
,,Olivere? Kam to jdeš?” Zastavil mě Andy.
,,Jdu si pro Emu.”
,,Ty víš kde je?”
,,Možná. Pokud Ortega nezměnil místo jako předtím.”
,,Půjdu s tebou.”
,,Zvládnu to,” odsekl jsem.
,,Vím, že to zvládneš, ale chci ti krýt záda.”
Krytí by se mi hodilo a tak jsem souhlasil. Spolu s Andym jsme nastoupili do mého auta, které už několik dnů stálo před domem. Bylo mi jedno jak rychle jedu. Snažil jsem se být u své Princezny co nejrychleji. I kdybych ho měl zabít zjistím kde ji má.
,,Olivere. Olivere zvoní ti mobil.”
,,C-co? Podívej se, kdo volá,” poprosil jsem ho a věnoval se dál řízení.
,,Henry.”
,,Vezmi to,” požádal jsem Andyho a on neváhal a hovor přijal.
,,Tady mobil Olivera Riverse u telefonu jeho dočasná sekretářka,” snažil se o vtip a kdybych zrovna křečovitě nedržel volant, chytil bych se za hlavu. Tohle opravdu může napadnout jen jeho, ,,nemůže mluvit. Snaží se rozmačkat volant jako pomeranč.” Podíval se na mě a naznačoval, že hovor má naprosto pod kontrolou, ,,jestli se mu do daří? Počkejte. Zatím z něj nic neteče.”
,,Andy!”
,,Už chytá rudou barvu.”
,,ANDY!” zvýšil jsem hlas.
,,Nejspíš chce vědět, proč voláte. Víte kde je Ortega? To nejspíš i my. Ano jedeme tam. Řeknu mu, aby nezasahoval, ale znáte ho. Dobře. Nashle,”
,,Jsi horší než ženská,” protočil jsem oči a znovu upřel pohled na silnici, ,,říkal prěsné místo, kde se Ortega nachází?”
,,Bývalé kasárny,” řekl krátce a já dupnul ještě víc na plyn, ,,Olivere. Jedeme už dost rychle.”
,,Em může být zraněná. Čím dřív tam budeme tím lépe.”
Ještě kousek. Em vydrž. Už jedu.
Celou cestu už jsme nepromluvili ani slovo. Věnoval jsem se volantu a svým myšlenkám, které se ne a ne zastavit.
,,Olivere měli bychom zastavit bokem. Nechceme ho varovat,” navrhl Andy a samozřejmě měl pravdu.
,,Souhlasím. Zaparkuji tady a ten kousek dojdeme,” zastavil jsem, vypnul motor a spolu s Andym jsme se vydali směr kasárny.
Celým mým tělem probudil hněv.
,,Počkej,” zastavil mě Andy, který si následně dřepnul. Opakoval jsem jeho pohyb. Bylo dobré si sebou vzít bývalého mariňáka, ,,na to, že to tu má být upuštěné jsou tu čerstvé stopy. Mužská noha. Velikost čtyřicet šest.”
,,Neříkej, že z tohoto poznáš i typ obuvy,” podíval se na mě se zdviženým obočím.
,,Tenisky,” radši už jsem nic neříkal a následoval Andyho směrem ke kasárnám, ,,měli bychom počkat na toho policajta,” zašeptal Andy, když jsme stály u vchodu.
,,Není čas. Ema tam někde může být. Klidně si tu buď, ale já jdu dovnitř,” rychlým krokem jsme ho obešel a bezmyšlenkovitě jsem vešel dovnitř. Vytáhl jsem si zbraň, kterou jsem měl celou dobu za opaskem u kalhot a procházel kasárnami, které byli naprosto prázdné.
Sakra, řekl jsem si pro sebe. Ten bastard zase změnil místo. Byl jsem na sebe nasraný. Měl jsem jet rychleji a možná by tu ještě byl.
Přestal jsem být ve střehu, když v tom jsem uviděl postavu.
,,Stůj,” promluvil jsem na toho šmejda. Byl jsem si jistý, že je to on.
,,Oliver Rivers. Znovu se shledáváme. Co tě sem přivádí na toto místo,” otočil se ke mně a jeho obličej zdobil samolibý úsměv.
,,Hledám tebe.”
,,Pročpak? Přišel jsi mi říct, že jsem měl celou dobu pravdu a Ema tě radši opustila?” Začal se nahlas smát. Jeho hlas byl tak pronikavý, až mi to lezlo na nervy.
,,Drž hubu,” namířil jsem na něj zbraň, ,,teď mi pěkně řekneš, kde je Ema.”
,,Hoho. Riversi tohle není hračka se kterou si můžeš hrát.”
,,Nemusíš se bát, že bych se netrefil. Šest let jsem chodil střílet. Myslím, že bych tě neminul. Tak se ptám naposledy. Kde je Ema!”
,,Já to nevím,” pořád ten jeho úšklebek.
,,Nelži!” Zařval jsem na něj.
,,Olivere. Olivere, odlož tu zbraň,” slyšel jsem za svými zády Henryho hlas.
,,Tentokrát tě neposlechnu Henry. Teď ne. Nenechám ho, aby zase odešel.”
,,Slibuji, že jen tak neodejde. Mám na něj zatykač.”
,,Ne Henry. Dokud neřekne kde je Ema.”
,,Olivere já to zjistím,” snažil se mě přesvědčit.
,,Věřím ti, ale to už může být pozdě,” svým pohledem jsem pořád probodával toho parchanta, který tam stál úplně v klidu. On snad nemám svědomí? Co je tohle za člověka, ,,kurva už vyklop kde je Ema,” zařval jsem tak moc, že se kasárnami ozvala ozvěna.
,,Nikdy ji už nenajdeš,” začal se hlasitě smát.
,,Ty hajzle. Nemáš právo žít,” byl jsem odhodlaný zmáčknout spoušť.
,,Kapitáne?” oslovil jeden policajt Henryho a následně mu něco pošeptal.
,,Olivere,” vyjekl hned na to Henry, ,,odlož tu zbraň.”
,,Ne! Ten bastard tady chcípne.”
,,Jsi k smíchu. Myslíš si, že se tě zaleknu jen proto, že na mě míříš zbraní? Jsi jen ubožák, kterého nikdo nemiluje,” uchechtl se, ,,prozradím ti jedno malé tajemství. I po těch letech je Ema v posteli úžasná.”
,,C-cože?!” nezmohl jsem se na nic jiné, ,,ty hajzle,” v tu chvíli se ozvala rána a hned na to se Ortega skácel k zemi.
,,Sakra Olivere našli ji,” prudce jsem se na něj podíval a v očích měl tázavou otázku kde, ,,zatkněte pana Ortegu, řekněte mu jeho práva a zavolejte mu sanitku,” následně mi Henry ukázal, ať jdu s ním.
Rychlým tempem jsme procházeli přes kasárny až ven. Rozhlídl jsem se kolem, ale nic jsem neviděl. Jen jednu uličku, která vedla bůh ví kam. Na nic jsme neváhal a rozběhl se tam.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s