Michaela Müller – Naděje: 57.kapitola Ať to ukončí


Korekcia:
Ilustrácia: MichaellkaB neboli Michaela Bulíčková

Oliver

Seděl jsem na policejní stanici a čekal na Henryho, který odnesl můj mobil k nějakému chlapovi. Konečně jsem měl důkaz, že Em žije.
,,Jsem zpátky,” vešel Henry do své kanceláře, ,,promiň tvůj mobil si tu nějakou dobu necháme. Není to tak jednoduché.”
,,V pohodě. Hlavně aby to vedlo k nalezení Emy.”
,,Olivere?” jeho tón hlasu zněl jinak než před pár sekundama, ,,jsou tu dvě možnosti. Buď to nepsala slečna Tolkin a psal to za ní někdo jiný. Tím pádem může, ale nemusí být naživu.”
,,Ona žije. Určitě žije.”
,,Uklidni se. Olivere našli jsme tělo slečny Hall. Pochop, že musíme počítat s každou variantou,” povzdechl si, ,,věř, že děláme, co můžeme, abychom ti ji našli, ale Ortega není blbej. Má to všechno promyšlené. Nejspíš to plánoval delší dobu. Teď běž domů a odpočiň si. Hned jak něco zjistím, ozvu se ti. Firemní telefon ti funguje?” nemohl jsem jít odpočívat. Ona tam někde je a je zraněná. Co když je hodně zraněná? Co když umírá? ,,Olivere?”
,,C-co?” vykoktal jsem z sebe.
,,Ptám se jestli ti funguje firemní číslo.”
,,Ano. Jistě. Na něj se mi dovoláš.”
,,Dobře. Tak teď běž domů. Poslechni mě,” naléhal na mě a i když jsem nechtěl, kývl jsem a odešel ze stanice.

***

Seděl jsem v autě před mým domem a koukal na něj. Bez Emy byl takový jiný. Opět nudný. Přiznám se měl jsem chuť si otevřít flašku toho nejlepšího chlastu, co mám a ožrat se. Otupit mozek a srdce. Sakra, zařval jsem a bouchl do volantu. Nikdy jsem nikoho takto nemiloval. Co se změnilo? Co semnou udělala, že ji tak neskutečně miluji?! Říkal jsem si pro sebe.
,,Možná jsi našel spřízněnou duši,” trhnul jsem sebou, protože jsem si nevšiml, že u auta stojí Matt.
,,Jak dlouho tu stojíš?”
,,Celkem dlouho. Poradím ti. Když chceš nadávat, zavři si okénko,” ušklíbl se, ,,miluji tu holku,” podíval jsem se na něj nechápavě ,,podívej se, co z tebe udělala. Celou dobu se snažím do tebe narvat léky, abys už nikomu neublížil, které jsi samozřejmě odmítal, ale jen se objevila Ema Tolkin a ty jsi úplný beránek.” Podíval jsem se na něj se zdviženým obočím, ,,dobře tak ne jako beránek, ale dokáže krotit tvého démona.”
,,Co když je mrtvá,” vypustil jsem z pusy.
,,Co?”
,,Henry nezavrhuje ani tuto možnost. Co když najdeme i její tělo?”
,,Dost Olivere!” štěkl po mě Matt, ,,co ti říká srdce. Tak co ti říká?”
,,Že tam někde je a žije.”
,,Tak poslouchej své srdce. Ema žije. Je tam někde a my ji najdeme,” viděl jsem jeho pohled, který mě přesvědčil, že Ema tam někde je a já bych měl zahnat špatné myšlenky, které se vynořily.

Ema

,,Vstávej!”
,,Co chceš,” zvedla jsem pohled na něj.
,,Ty víš moc dobře co. Kočičko je čas,” viděla jsem ten nechutný výraz v jeho očích.
,,Zapomeň. Hnusíš se mi.”
,,Kdysi se ti to moc líbilo. Tak nedělej ze sebe nánu a pěkně mi roztáhneš ty tvoje úchvatné nožky.”
,,Nikdy! Až mě najde Oliver,” položil svoji ruku na má ústa.
,,Ten už tě hledat nebude. O to jsem se postaral,” podívala jsem se na něj nechápavě a odstrčila jeho ruku z mých úst.
,,Cos mu udělal?”
,,Nic. Pan Rivers je v pořádku, ale půjčil jsem si tvůj mobil a napsal mu tvým jménem,” uchechtl se, ,,myslím, že tě teď spíš nenávidí.”
,,Ty hajzle,” křičela jsem po něm, ,,a to si teď myslíš, že ti dám? To mě radši zabij.”
,,Nelíbí se mi, jak semnou mluvíš.”
,,A co s tím jako uděláš? Nikdy už nebudu ta poslušná Ema, která se tě bála a víš proč? Protože se tě nebojím. Jsi pro mě jen ubožák. Ubohej zbabělec. Nic víc,” odplivla jsem si a dívala se mu přímo do očí. Viděla jsem, jak to v něm vře.
,,Patříš jen mě! Jen mě kočičko!” začal se mě dotýkat. Ruce jsem měla těsně spoutané, a i když jsem se snažila bránit, dost to bolelo.
,,Nech mě. Nesahej na mě ty ubožáku,” křičela jsem z plných plic a celým svým tělem jsem škubala.
,,Ty chceš lekci viď?!” jen co tyto slova dořekl, mi přiletěla facka. Jedna. Druhá, ,,ty víš co dělám s neposlušností,” pokračoval dál a dál. Cítila jsem, jak mi po tváři teče krev, ,,budeš ještě drzá?!”
,,Ubožáku,” věděla jsem, co mě čeká. Odporovala jsem mu a to jsem chtěla. Snažila jsem se ho naštvat natolik, aby se přestal úplně ovládat.
,,Děvko!” přistála mi jeho pěst v obličeji a nejen to. Moje tělo schytávalo jeden kopanec za druhým. Každičký kousek mého tělo mě neskutečně bolel. Nemohla jsem se hýbat a ani dýchat, ale já byla rozhodnutá. Ať to ukončí tady a teď!

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s