Michaela Müller – Naděje: 56.kapitola Naděje


Korekcia:
Ilustrácia: MichaellkaB neboli Michaela Bulíčková

Tak proto mi byla tak moc povědomá. Elli. Kamarádka Emy a Ráchel.
,,J-já,” odmlčela se a podívala na mě, ,,mám informace, které by mohli pomoct najít Emu,” s Leem jsme se na ni podívali dost překvapeně.
,,Jak? Máš prsty v jejím zmizení?” vychrlil jsem ze sebe.
,,To v žádném případě. Ema mi hodně pomohla a já jsem jejím dlužníkem.”
,,Tak jak?”
,,Alex si to nejspíš nepamatuje, ale před dvěma lety jsme byli na oslavě v jeho novém domě. Byl mimo město daleko od lidí. Jediná nevýhoda byla hnučná silnice. Nevím to jistě, ale mám pocit, že by Emu mohl držet tam,” hned co to dořekla, jsem vzal do ruky mobil a volal Henrymu.
,,Víš přesnou adresu?” zeptal jsem se ji mezitím, co vyzváněl telefon.
,,Myslím, že ano,” típl jsem hovor a poprosil Elli, aby mi nadiktovala adresu, kterou jsem napsal Henrymu do zprávy.
,,Díky Elli,” věnoval jsem ji upřímný úsměv, ,,jedu tam. Nemůžu čekat na policajty.”
,,Půjdu s tebou,” navrhl Leo a já nebyl proti. Potřebuji někoho, kdo mě zastaví, abych nezabil toho bastarda.
,,Já půjdu s vámi,” vykoktala Elli.
,,Elli to ne. Jsem ti vděčný za informace, ale může to být nebezpečné. Buď tu v bezpečí s Molly a ostatními prosím,” naléhal jsem na ni, ale nakonec souhlasila a já s Leem jsme vyrazili na adresu, kterou nám dala.
Cesta trvala hodinu a třičtvrtě než jsme se dostali opravdu mimo civilizaci. Jak Elli říkala, vedla tu jen cesta, po které jezdilo docela dost aut.
Mezi hustým lesem se tyčil dům, který nevypadal vůbec opuštěně. Určítě ji tam drží, o tom není pochyb. S Leem jsme na nic nečekali a vyrazili k domu.
,,Olivere,” prudce jsem se otočil a zjistil, že za námi stojí Henry se zásahovkou, ,,bude lepší, když počkáte tady. Nevíme, jak to tam vevnitř vypadá.”
,,Henry nemůžu jen tak stát venku,” namítal jsem.
,,Nenechám tě tam jít. Nech to teď na nás. Udělali jste víc než dost,” věděl jsem, že nemám na vybranou a tak jsme s Leem zůstali v dostatečné vzdálenosti a pozorovali policajty, jak se plíží k domu.
Prosím ať tam je, pomyslel jsem si a doufal, že tam doopravdy je.
,,Co tam dělají tak dlouho,” přešlapoval Leo z místa na místo.
,,Netuším, ale mám chuť tam vletět.”
,,To by nebyl dobrý nápad,” konstatoval Leo a měl pravdu, ale nemůžu nečině přihlížet, ,,hele podívej,” ukázal Leo prstem směrem ke vchodu do domu kde zrovna vycházel Henry. Jen na nás kývnul a tak jsme se za ním vydali.
,,Henry?” když jsme byli blíž k němu zavolal jsem na něj, ,,je tam? Je v pořádku?”
,,Dům je prázdný. Pojďte dovnitř, ale na nic nasahejte,” upozornil nás Henry.
Všichni tři jsme vešli do poloprázdného domu. Následovali jsme Henryho a já se k tomu rozhlížel. Určitě tu byli. Cítím to, ,,našli jsme toto,” ukázal prstem do místnosti. Nečekal jsem a vešel dovnitř. V místnosti bylo malé okýnko, které vedlo k hlučné silnici. Uprostřed byl tác a rozbitá miska.
,,Co to je?” podíval jsme se na něj nechápavě.
,,Přesně ti neřeknu, ale myslím si, že ji tu držel. Tady to vypadá na zaschlou krev,” přistoupil jsem k místu, kde stál i on a podíval se na flek připomínající krev.
,,Myslíš..”
,,Nechci dělat závěry Olivere.”
,,Sakra tak už ho zatkni. Je to jeho dům a to je určitě Emina krev,” řval jsem na celý dům. V tu chvíli přestali všichni dělat svoji práci a zírali na mě.
Nevydržel jsem a sesypal se jako domeček z karet, ,,já o ni nemůžu přijít o ni ne.”
,,Olivere pojď. Tady už nic nezmůžeme,” chytil mě Leo a odvedl mě zpět k autu.

***

Probudil jsem se v obýváku na gauči. Už ani nevím, jak jsem usnul, ale jen co jsem pořádně otevřel oči uviděl jsem Molly a Matta jak na mě zírají.
,,Co se děje?” protřel jsem si oči a posadil se.
,,Jak se cítíš, bráško?”
,,Mizerně,” odsekl jsem, protože tohle byla snad nejstupidnějśí otázka, kterou mi mohla položit.
,,J-já..”
,,Promiň Molly. Nechtěl jsem to tak hnusně říct.”
,,Kámo ty promiň. Jak tě sem v úterý dovezl Leo úplně mimo dal jsem ti oblbováky aby ses prospal,” zatvářil se Matt dost nešťastně.
,,Cože? Co je za den?”
,,Čtvrtek,” řekla nejistě Moll.
,,Co? Sakra. Musím hledat Em,” vyjekl jsem a vyskočil jsem na nohy. V tu ránu jsem si znovu sedl, protože se mi zatočila hlava, ,,sakra,” chytil jsme se za hlavu.
,,Byl tu ten policajt. Ta krev, která byla v tom domě je Emy,” řekl bez obalu Matt, ,,vyhlásili pátrání po Tonym Ortegovi, ale zatím bez úspěchu.”
,,Já mu říkal, že v tom má prsty, ale ne on ho nechal jít.”
,,Olivere není to jeho chyba. Jedná podle předpisů. Pojď Maddie navařila. Měl by ses najíst.”
,,Později,” promluvil jsem a pŕitom koukal do země.
,,Bráško.”
,,Neboj Molly,” zvedl jsem pohled a podíval se na ni, ,,jen si dám sprchu a najím se. Slibuji,” vstal jsem a namířil si to rovnou do svého pokoje.
Pomalu jsem otevřel dveře a uviděl postel, ve které jsme s Emou leželi. Ty vzpomínky. Jako by to bylo včera, co jsme se potkali. Nikdy nezapomenu na den, kdy mi vstoupila do života a celý ho převrátila naruby.
Vytáhl jsem ze šuplíku obálku s fotkami a posadil se na zem. Znovu jsem si prohlížel fotky, které jsem měl už pár dnů. Snažil jsem se na nich něco najít. Něco co mě přivede k mojí princezně.
Telefon? Udivil jsem se, kdo mi může v tuhle hodinu psát. Podíval jsem se na displej. Ema? Vykřikl jsem a hned zprávu otevřel.

Ema
Promiň

Oliver
Em? Jsi to ty? Kde jsi?

Ema
Už dál nemůžu

Oliver
O čem to mluvíš?

Ema
Bude to tak lepší
Všem bude beze mě lépe

Oliver
Em?
Lásko, kde jsi?

Ema
Olivere to je jedno

Oliver
Sakra Em! Kde jsi.
Prijedu za tebou a promluvíme si

Ema
Není o čem

Oliver
Jak není? A co ta naše noc?

Ema
Byl to omyl

Oliver
Omyl?
On je tam? Nutí tě k tomu, že?

Ema
Olivere pochop, byla to
chyba. Jen jsem tě využívala.
Celou dobu jsem tě využívala.

Oliver
Nevěřím

To ne. Není to pravda. Em taková není. Nikdy by mě nevyužila. Nebo ano?

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s