Michaela Müller – Naděje: 52.kapitola Už ji nenajdu


Korekcia:
Ilustrácia: MichaellkaB neboli Michaela Bulíčková

Seděl jsem v pracovně a koukal na papíry od právníka, které dnes přišly. Snažil jsem se vnímat text, ale myšlenkami jsem byl úplně někde jinde. Nedokázal jsem se soustředit na nic. I práci ve firmě musel za mě vzít někdo jiný. Sakra, zařval jsem.
Moje firma pro mě byla důležitá, ale teď? Ne. Pořád je důležitá, ale Ema je pro mě důležitější. Ona je moje slunce. Díky ní nekoukám na tento svět černě, ale vnímám barvy kolem sebe. To díky jejímu úsměvu mám chuť ráno vstát a žít. Díky ní jsem konečně pocítil lásku.
,,Olivere?” vytrhl mě z myšlení Maddie hlas.
,,Ano?”
,,Máš návštěvu,” koukal jsem na její utrápený výraz, který v tomto domě měl snad každý.
,,Koho?” zeptal jsem se a ona poodstoupila od dveří a mě se naskytla možnost vidět toho, kdo za mnou přišel, ,,mami?”
,,Ahoj zlatíčko. Můžu?”
,,Jistě,” pobídl jsme ji ať jde dovnitř. Na nic nečekala a vešla. Stála u dveří a koukala na mě, ,,mami,” vstal jsem ze židle a přistoupil k ní. V tuto chvíli mi byli ukradené veškeré křivdy a konflikty co jsme měli.
,,Všechno vím,” promluvila a pohladila mě po tváři.
,,Od koho?”
,,Viděla jsem letáčky. Internet a televize je toho plná. Zavolala jsem Molly a ona mi to potvrdila,” chytla mě za ruku a já cítil její silný stisk, ,,promiň, že jsem nepřišla dřív. Nevěděla jsem, jestli můžu.”
,,Ne to ty promiň. Měl jsem ti zavolat. Pojď, posadíme se,” ukázal jsem na pohovku.
,,Mrzí mě to. Vím, co pro tebe ta dívka znamená.”
,,Ani nevíš jak moc. Ona. Miluji ji. Nikdy jsem nikoho takto nemiloval. Nevím, jak to udělala, že mě okouzlila, ale je to tak. Však víš, jaký jsem byl.”
,,Ano Olivere vím, ale je to minulost. Vidím jaký jsi muž. Jsem na tebe hrdá,” jen co dořekla poslední slovo, jsem málem zapomněl dýchat. Tohle mi nikdy neřekli. Nikdy jsem od nich neslyšel chválu a ani nic podobného. Pro ně jsem byl jen černá ovce rodiny.
,,J-já,” nevěděl jsem co říct.
,,Můžu tě obejmout?” na její otázku jsem jen přikývl. Je to divný pocit. Cítit objetí své mámy až v dospělosti, ale byl jsem rád. Potřeboval jsem to. Potřeboval jsem slyšet její hlas, i kdybychom se hádali, ale potřeboval jsem to.
,,Mami?” odtáhl jsem se od ní a zadíval se jí do očí, ,,co ty akcie?”
,,Už o tom víš?” viděl jsem na jejím obličeji smutek.
,,Ano vím. Už nějakou dobu. Je za tím projekt GOAL viď?” ani nemusela nic říkat a já na ni poznal, že mám pravdu.

***

Hodinu po tom, co odešla máma mi volal Henry, jestli se za ním nemůžu zastavit, já neváhal nasedl do auta a namířil si to do města na policejní stanici. V hloubi svého srdce jsem doufal, že má pro mě dobré zprávy. Celým mým tělem proudila silná naděje, kterou v zápětí nahradil vztek.
,,Ty hajzle,” vyštěkl jsem po muži, který právě vycházel ze stanice.
,,Takhle se zdraví slušní lidé?” jeho tvář zdobil samolibý úsměv, který mě ještě víc rozčiloval.
,,Kde je! Kde ji držíš!” vůbec jsem nereagoval na jeho předchozí slova, protože mi byla ukradená.
,,Koho? Nevím, o čem to mluvíš,” přistoupil jsem k němu a vzal ho pod krkem.
,,Ty moc dobře víš, o čem mluvím. Ptám se naposledy. Kde je Ema,” svůj stisk jsem zesílil víc.
,,Vím, kdo jsi,” řekl chraplavým hlasem, ,,myslíš si, že se tě leknu Olivere Riversi? Nemáš tušení, s kým máš co dočinění.”
,,Je mi ukradený, že víš, kdo jsem. Ty bastarde!”
,,Olivere pusť ho!” uslyšel jsem Henryho hlas.
,,Dej mi pět minut a vymlátím z něj kde je Ema.”
,,Víš, že to nemůžu,” povzdechl si a já se na něj podíval, ,,Olivere on má alibi,” promluvil po chvilce.
,,Sám dobře víš, že si to alibi mohl nějak zařídit. Odejdi. Říkám dej mi pět minut a dostanu to z něj.”
,,Olivere nenuť mě tě zatknout,” po těchto slovech jsem svůj stisk povolil a on se mohl trochu nadechnout.
,,Si ze mě děláš prdel? Tady ten bastard někde drží Emu s Ráchel a ty ho nijak nepřiskřípneš? Pokud něco neuděláš ty, udělám to já!” otočil jsem se zpět na toho hajzla a znovu svůj stisk zesílil. Mým tělem probudil vztek. Ten démon ve mně se probouzel a já ho nechal. Viděl jsem, jak nemůže dýchat a bylo mi jedno. Chtěl jsem ho přinutit mluvit.
,,Olivere nedělej to. Pan Ortega má alibi a my to musíme akceptovat. Prosím Pusť ho,” naléhal na mě Henry, ,,prosím.”
,,Dobře,” pustil jsem toho šmejda, kterého bych v tu chvíli určitě zabil.
,,D-děkuji kapitáne.”
,,Pro vás jsem to nedělal. Vím, že kdybych Olivera nechal, zabil by vás a to nemůžu dopustit.”
,,J-je mi líto, že Ema zmizela. Nevím kde muže být,” udělal pár kroků ke mně, ,,ty nejsi svatoušek Olivere. Popřemýšlej, jaká ženská by chtěla být s takovým, jako jsi ty. Je dobře, že Ema od tebe utekla,” otočil se zpátky na Henryho, ,,mohu odejít kapitáne?”
,,Jistě, ale buďte nám k dispozici.”
,,Samozřejmě. Pomůžu, jak jen to bude možné, aby se moje kočička našla.”
Musel jsem se ovládat, jinak bych ho po těch slovech opět přidusil, ale co když má pravdu? Co když Ema odešla? Proč by chtěla být semnou? Ublížil jsem jí. Dost Olivere, snažil jsem se uklidnit souboj mezi mým srdcem a mozkem, který mi říkal, že za všechno můžu já.
,,Olivere? Olivere.”
,,A-ano?” vykoktal jsem z sebe.
,,Nemám žádné nové stopy. Slečny Tolkin a Hall jsou nezvěstné už čtrnáct dní,” položil ruku na mé rameno, ,,neříká se mi to snadno a zároveň ti nechci dávat plané naděje, ale v tuhle chvíli musíme přemýšlet i nad tím, že obě slečny jsou…”
,,Ne Henry,” zastavil jsem ho, ,,prosím to neříkej.”
,,Je mi to líto.”

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s