Michaela Müller – Naděje: 51.kapitola On mě zabije


Korekcia:
Ilustrácia: MichaellkaB neboli Michaela Bulíčková

Skoro každý den jsem chodil na policejní stanici zjišťovat nějaké nové informace ve vyšetřování, ale bez úspěchu. Henry mě ujišťoval, že dělají, co můžou, ale zatím nemají žádné stopy.
Seděl jsem u velkého stromu na náměstí jako kopa sraček jak mě před několika dny nazval Andy a koukal na noční oblohu. Už jsem dál nemohl. Je to moje vina, řekl jsem si nahlas a položil hlavu do dlaní.
,,Není to ničí vina,” zvedl jsem hlavu a uviděl Alexe.
,,A čí tedy? Měl jsem ji chránit. Měl jsem ji lépe trénovat.”
,,Olivere tohle by se mohlo stát, i kdyby si z ní udělal šampionku.”
,,Ty znáš Tonyho Ortegu, viď?”
,,Bohužel. Tonyho Ortegu zná celá naše parta. Hlavně Ron. Byli nejlepší kamaradi.”
,,Řekni mi o něm něco,” musím se dozvědět víc. Jen tak najdu svoji Em.
,,Proč? Není to snad jedno?”
,,Není. Jen tak zjistím, jak myslí Ortega.”
,,Opravdu si myslíš, že to byl on?”
,,Ty snad ne?” jen sklopil zrak a mlčel.
,,Tony byl pohodový chlap do nepohody,” po chvilce promluvil a mě to donutilo se na něj podívat, ,,nejlépe ho znal Ron, ale za tu dobu jsem ho stačil poznat i já,” zvedl hlavu a zahleděl se do nebe. ,,Už od první chvíle co uviděl Emu ji chtěl. Flirtoval s ní. Zval ji na rande a tak. Ema v té době byla úplně jiná, než je teď. Nikdo z nás nikdy nezjistil, proč se změnila k nepoznání.”
,,Vy to nevíte?” podíval jsem se na něj udiveně.
,,A co?”
,,Vy jste se kvůli tomu, že se změnila na ni vykašlali a dělali ji ze života peklo aniž byste věděli proč se tak chová?” řekl jsem podrážděně, ,,Tony Ortega Emu fyzicky týral,” jen co jsem tu celou větu dořekl všiml jsem si, že Alex strnul hrůzou.
,,To nemyslíš vážně, že ne,” promluvil rozklepaným hlasem.
,,Vypadám, že bych chtěl v téhle situaci vtipkovat?”
,,Proto začal být Tony tak odtažitý a tajemný, ale že by ubližoval Emě, to by mě nikdy nenapadlo,” viděl jsem na něm, že opravdu nic také netušil, ale otočit se zády k člověku, který má být váš přítel jen kvůli tomu, že se chová divně a nepídit se po tom proč je nepochopitelné. Ano. Já nejsem zrovna svatoušek, ale Molly a přátelé jsou u mě na prvním místě.

Molly

Nemohla jsem spát. Pořád jsem se převalovala a myslela na Emu. Jak muže člověk zmizet beze stopy? Vždyť je někdo musel vidět. Někdo si musel všimnout jejich auta.
Po tváři mi začali téct slzy, které jsem hned utřela. Nesmím brečet. Musím být silná. Podívala jsem se na druhý okraj postele, kde ležel Leo a spal. Divím se, že ho moje převalování nevzbudilo, pomyslela jsem si.
Celou tu dobu jsem se snažila usnout, ale nešlo to. Můj mozek pořád přemýšlel a já už si nevěděla rady jak ho vypnout. Už nemůžu, pomyslela jsem si a pomalu vstala z postele. Potichu jsem se vytratila z pokoje a namířila si to do kuchyně.
Scházela jsem schody a uviděla, že se v obýváku svítí. Všimla jsem si, že Oliver nějakou dobu nespí ve svém pokoji, ale v obýváku na gauči. Nedalo mi to a musela jsem se na něj jít podívat a ujistit se, že je v pořádku.
,,Matte? Co ty tu? Děje se něco?” zaskočilo mě, když jsem místo Olivera našla Matta.
,,On mě zabije,” vyšlo z jeho úst a já si všimla jak moc je nervózní.
,,Kdo?”
,,Oliver,” podíval se na mě a jeho oči byly plné strachu.
,,Co se stalo?”
,,Chtěl jsem být užitečný a pomoct mu, ale nezvládl jsem to,” nechápala jsem o čem to mluví, ,,kontaktoval jsem pár lidí z mé minulosti a požádal je o informace.”
,,Na tom přece nic není.”
,,To možná ne, ale oni mi řekli, že mi je dají, jen když si s nimi zahraju. Prohrál jsem Molly. Zase jsem si po těch letech sedl za ten stůl a hrál ten posraný poker, kterými zničil život. Sklamal jsem tvého bráchu.”
,,Nezklamal kámo,” Matt sebou prudce trhnul jako by šlo o život, ,,kolik jsi prohrál?” zeptal se Oliver a udělal několik kroků k nám.
,,To je jedno.”
,,Tak kolik,” zdůraznil svoji otázku.
,,Tří tisíc dolarů.”
,,Molly nech nás,” tvářil se dost vážně.
,,Bráško,” nechtěla jsem tam Matta nechávat samotného. Nevěděla jsem co má Oliver v plánu.
,,Jen jdi,”pokusil se o úsměv a já neměla navybranou o odešla.

Oliver

,,Jak se cítíš?”
,,Mizerně.
,,Máš chuť si zahrát?”
,,A-ano.”
,,Dobře. Matte, ty víš, že jsi pro mě jako brácha. Nechci, abys do toho znova spadl a proto když budeš mít chuť hrát poker, přijdeš za mnou.”
,,Nějak tě nechápu.”
,,Zahrajeme si tady a ujišťuji tě, že už nikdy nikomu nic dlužit nebudeš. Jen musíš být silný a nesmíš jít hrát jinam,” sedl jsem si do protějšího křesla, ,,pokud bude potřeba půjdeš se zpátky léčit.”
,,Ale…”
,,Žádné ale. Klidně to znovu zaplatím. Matte, byl jsi takovou dobu silný. Nenech ten problém zvítězit.”
,,Máš pravdu. Nemělo by mě to znovu pohltit. Už ne,” viděl jsem, jak ho to trápí, ale v očích měl odhodlání. Věřil jsem mu. Věřil jsem v to, že žádná léčba nebude potřeba.
,,Vypíšu ti šek,” promluvil jsem po chvilce ticha.
,,N-na co šek?”
,,Ty peníze ti budou chybět. Není to zrovna malá částka, co jsi prohrál.”
,,Kámo to nejde. Už jsi za mě zaplatil víc než dost,” snažil se namítat, ale jeho argumenty mě nezajímaly. Byl to kamarád, který by pro mě udělal to samé.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s