Michaela Müller – Naděje: 49.kapitola Pátrání


Korekcia:
Ilustrácia: MichaellkaB neboli Michaela Bulíčková

,,Dohajzlu posloucháte mě vůbec?!” Řval jsem na toho chlapa, který na mě hleděl jako bych spadl z višně.
,,Pane Rivers já vám říkám, že zatím nemůžeme nic dělat. Slečny Tolkin a Hall se mohli někde zpozdit. Zkoušel jste jim volat?”
,,Si ze mě děláte prdel? Co vám tady celou dobu asi říkám?” Začal jsem řvát ještě víc na toho rádoby policajta, ,,kde je Henry?”
,,Kdo?”
,,Váš šéf. Henry Dean. Chci s ním mluvit.”
,,Myslím si, že není potřeba otravovat kapitána.”
,,Kurva a dost! Chci mluvit s někým kompetentním,” cítil jsem, jak mým tělem prochází zlost, která se nedala zastavit. Měl jsem chuť skočit po tom chlapovi a jednu mu vrazit, ale snažil jsem se ovládat. Vím, že by to bylo bráno jako napadení veřejného činitele a to teď nepotřebuji. Musím zjistit kde je Em. Cítím to. Cítím, že je něco v nepořádku.
,,Co se to tu děje?” Ozval se mužský hlas za mnou a já sebou prudce cuknul,
,,Olivere, co ty tu?”
,,Henry vysvětli mi, proč tu zaměstnáváš tak neschopné lidi,” udělal jsem několik kroků k němu a viděl v jeho očích zmatenost, ,,snažím se tady tomuhle policistovi vysvětlit, že pohřešuji svoji přítelkyni a její kamarádku.”
,,Pojď. Vše mi řekneš v kanceláři,” pobídl mě, ať ho následuji a vedl mě k sobě, ,,posaď se a spusť,”
,,Nevím kde začít.”
,,Nejlepší to bude začít od začátku. Pochopil jsem dobře, že někoho hledáš.”
,,Ano. Včera Ema Tolkin a Ráchel Hall odjeli na trhy do vedlejšího města a ještě se nevrátili.”
,,Není možné, aby tam přespaly?”
,,Kdyby tam chtěly spát, daly by vědět. Ema by mi zavolala nebo napsala, ale obě mají hluchý telefon,” cítil jsem se tak bezmocně, ,,určitě v tom má prsty on.”
,,Kdo?”
,,Tony Ortega. Ema s ním před dvěma lety chodila, ale on ji psychicky i fyzicky týral,” jen co jsem to dořekl, začal něco psát na počítači, ,,pokud ho hledáš tak ho nenajdeš. Ema to nikdy nenahlásila. On na nějakou dobu zmizel, ale před nedávnem se vrátil a já cítím, že se mu nestýskalo po městě. Henry.” Zdůraznil jsem jeho jméno, ,,zaplatím cokoliv, jen abyste je začali hledat.”
,,Ty tu dívku miluješ, viď?”
,,Neskutečně.”
,,Kdo by to byl řekl, že Oliver Rivers se zamiluje. Nech si své peníze. Tento případ vezmu přednostně i tak. Budu potřebovat nějakou fotku slečny a co měla na sobě, když odcházela. A taky potřebuji znát její krevní skupinu.”
,,Krevní skupinu? Na co?”
,,Olivere tohle je standardní postup.”
,,Tohle mi jako standardní nepřijde.”
,,Dobře. Nechtěl jsem tě strašit, ale pokud je pravda to o panu Ortegovi je možnost, že,”
,,Sakra,” nepotřeboval jsem slyšet nic dalšího. Bylo mi jasné, co tím chce říct, ale tohle jsem si nechtěl připustit. Ne. Moje princezna.

***

Po rozhovoru s Henrym jsem se vrátil domů. U domu stálo nějaké auto, které jsem neznal. Zaparkoval jsem k němu a rychle vběhl do domu. Je možné, že by to byla…
,,Em?” vstoupil jsem s těmito slovy dovnitř.
,,Ne Olivere. Pořád tu není,” přistoupila ke mně Molly a objala mě.
,,Čí je to auto.”
,,To je moje,” přistoupil pro mě známý chlap, ale vůbec jsem ho nemohl zařadit.
,,To je Alex. Přítel Ráchel,” už mi to bylo jasné.
,,Víš něco?”
,,Ne. Byl jsem na policii. Henry slíbil, že budou pátrat.”
,,Věříš mu?” promluvil Andy, který se s Maddie k nám přidali.
,,Jemu ano,” rozhlédl jsem se po místnosti a viděl skupinku lidí, kteří měli strach o své milované. Ničilo mě to. Ty pohledy a nejen ty. Neměl jsem ji nechávat jet samotnou. Měl jsem jet s nimi. Měl jsem tušit, že ten bastard něco vyvede. Cítil jsem to, ,,SAKRA!”
,,Bráško,” hned na to vyjekla Molly. Nereagoval jsem a rovnou se sebral směrem k tělocvičně. Už jsem se natahoval po klice, ale nakonec jsem změnil směr.
Vyběhl jsem bez řečí nahoru a šel k Em do pokoje. Nevím, co mě to napadlo. Možná jsem doufal, že to všechno byl jen zlý sen a ona bude ležet na posteli a spát.
Otevřel jsem dveře a nic. Pokoj byl prázdný. Em kde jsi, řekl jsem nahlas.
,,Neboj, bude v pořádku,” zvedl jsem pohled. Stála tam. Moje sestřička.
,,Moll.”
,,Ne Olivere. Na tohle ani nemysli. Ona je v pořádku. Nesmíme propadat černým myšlenkám,” stála předemnou. Už to nebyla ta malá dívenka. Viděl jsem před sebou žen:, ,,nesmí se jí nic stát. Já. Já věřím, že je v pořádku,” viděl jsem, jak si utírá slzy, které ji začali téct proudem. V tu chvíli jsem měl na krajíčku i já.
,,Pojď ke mně,” roztáhl jsem ruce a nabídl ji svou náruč. Nenamítala a přijala ji: ,,neplakej Moll,” snažil jsem se jí utišit.
Nechtěl jsem o ni přijít. Celý život jsem cítil prázdno uvnitř sebe, ale od té doby co znám Em se cítím jinak. Ona zaplnila to prázdné místo, které tam bylo roky. To ona mě změnila. Vždyť já ji miluji a ani jsem jí to neřekl.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s