Michaela Müller – Naděje: 46.kapitola Budu bojovat


Korekcia:
Ilustrácia: MichaellkaB neboli Michaela Bulíčková

Andy

Oliver mě poslal domů, že chce být sám. Věděl jsem, že nemá cenu tam s ním zůstávat a proto jsem i odjel, ale v půli cestě jsem se musel vrátit. Bál jsem se o Emu, kterou jsem pustil dovnitř a nechal ji tam s opilým Oliverem úplně sám.
Když jsem vešel do domu, nevěřil jsem svým očím. Jak? Jak to udělala? Znám Olivera dlouho. Jeho démon ho ovládal, a když se napil, byl k nezadržení. Ale ona? Jedno jejich setkání a on je jak vyměněný. Já žasnu. Je pravda, že Ema je jiná než ženy, se kterými se Oliver stýkal. Přirostla mi k srdci a nechtěl bych, aby ji Oliver nebo kdokoliv jiný ublížil, ale jak vidím, moje obava se rozplynula.
Nahlížel jsem do obýváku, kde na sedačce seděla Ema s Oliverem. Ona neplakala a on vypadal klidnější. O něčem si povídali, a proto jsem se pomalu vytratil a nechal je tam o samotě.

Ema

Probudila jsem se u sebe v pokoji a koukala zmateně kolem sebe. Naposled si pamatuji, že jsem byla s Oliverem v obýváku a pak se proberu tady? Ani nevím, jak jsem se sem dostala. Vylezla jsem z postele a namířila si to rovnou dolů do obýváku. Nikdo nikde. Že by byl celý dům prázdný? Pomyslela jsem si.
,,Dobré ráno, Princezno,” najednou se kolem mého pasu obmotaly dvě svalnaté ruce. Lehce jsem nadskočila, protože jsem to nečekala, ,,promiň, nechtěl jsem tě vyděsit.”
,,To nic. Radši mi vysvětli, jak jsem se dostala do postele,” otočila jsem se na něj a věnovala mu úsměv.
,,Usnula jsi na pohovce a já už byl celkem střízlivý tak jsem tě do ní odnesl,” viděla jsem, jak lehce znervózněl, ,,Em, omlouvám se za včerejšek. Pamatuji si to a nechtěl jsem být na tebe hrubý. Jen jsem ti nechtěl ublížit.”
,,Já vím, Olí. Ale věděla jsem i to, že se snažíš se svým démonem bojovat. Cítila jsem, že mi neubližíš a proto jsem zůstala.”
,,Já si ale tak jistý nebyl. Byl jsem tak nasraný, že jsem se neovládal,” naklonil se ke mně a vtiskl mi polibek na čelo, ,,Em. Co se to děje?” V jeho hlase šlo slyšet zoufalství.
,,Bráško?” otočili jsme se a uviděli stát smutnou Molly.
,,Spala jsi vůbec?” přistoupil k ní Oliver a ona zakroutila hlavou, ,,pojď sem,” vtáhl si ji do pořádného objetí.
,,Nezlob se.”
,,Nezlobím. Pokud si přeješ bydlet s otcem, akceptuji to.”
,,Nechám vás tu,” pošeptala jsem do chvilky ticha, které panovalo mezi nimi. Obešla jsem je a namířila si to do kuchyně.
,,Emo počkej,” otočila jsem se a podívala se na Molly, ,,prosím zůstaň,” vím, že bych měla odejít a nechat jim soukromí, ale její výraz mě přímo prosil, abych zůstala.

Udělala jsem pár kroků zpět a přitom jsem nespustila oči z Olivera, ,,já musím s tebou mluvit,” otočila se zpět na Olího.
„Nemusíš mi nic vysvětlovat,” pohladil svoji sestru po tváři.
,,Prosím poslouchej. Vím, co pro mě všechno děláš a jak se o mě staráš. Moje máma by tě měla ráda,” nadechla se a rozhlédla se po pokoji, ,,volal mi otec a řekl mi, že pokud se k němu dobrovolně nevrátím, vytáhne na tebe veškerou špínu. Řekne všem, jaký jsi byl děvkař a i to, že máš problém zvládat vztek.”
,,C-co?” vykoktal ze sebe a následně se podíval na mě.
,,Na ni se nedívej. Ona mi nic neřekla. Zjistila jsem to dřív, než jste se poznali.”
,,Jak?”
,,To je teď jedno. Důležitější pro mě je tě chránit.”
,,Prcku. Já toto riziko, znám a počítám s ním. Ale je mi to jedno. To já bych měl chránit tebe a ne ty mě. Chci tě do péče a i když k němu odejdeš, budu dál bojovat,” koukala jsem na něj a viděla odhodlání se nevzdávat. Bylo mu jedno, že se jeho tajemství dozví všichni.
,,Já.”
,,Moll, nech, ať za tebe můžu bojovat,” vyšlo z Oliverových úst. Stála jsem tam a koukala střídavě na ni a na Olivera. Čekala jsem, co řekne Molly, ale mlčela. Nevydala ze sebe ani hlásek. Po pár minutách co jsme tam jen tak stály Moll přikývla a na Olím šlo vidět, jak mu spadl kámen ze srdce.

***

Oliver

Uklidnilo mě, že po delší debatě s Molly nakonec zůstane u mě. Neodpustil bych si, kdyby byla Molly u něho nešťastná. Je to moje sestra a dokážu všem, že se o ni zvládnu potrarat. Vždyť se starám už několik let.
,,Šefe?” objevil se Andy u otevřených dveří od pracovny.
,,Ano Andy. Pojď a posaď se,” pobídl jsem ho. Neváhal a posadil se naproti mně.
,,Něco jsem zjistil. Vím, proč tvůj otec prodal akcie a něco i o Tonym Ortegovi,” poposedl jsem si víc ke stolu a nedočkavě čekal, ,,firma tvého otce je v krachu.”
,,Cože? Chceš říct, že je na mizině?”
,,Ano. Kvůli firmě TAN a tomu projektu.”
,,Sakra,” zanadávat jsem si nahlas, ,,věděl jsem, že projekt GOAL nemá budoucnost, ale že na to skočí otec,” natáhl jsem se pro pohárek s vodou, který mi stál na stole.
,,Voda?”
,,Samozřejmě. Včera to stačilo. Co ten Ortega,” položil jsem sklenici zpátky na stůl a podíval se na Andyho.
,,Našel jsem jednu ženu, která s ním chodila. Jmenuje se Nora Weill a její dvacet tři let. Bydlela u rodičů nějakou dobu, ale odstěhovala se.”
,,Kde je?”
,,Teď je v jednom ústavu.”
,,Ústavu?” Podíval jsem se na něj nechápavě.
,,Nikdy to nenahlásila, ale Tony ji tak zřídil, že skončila na vozíku v psychiatrické léčebně. Je tam už rok.”
,,Rok? Od Em odešel přibližně před dvěma lety. Tím pádem ona je jeho oběť po Em,” vstal jsem od stolu a stoupnul jsem si k oknu.
,,Šéfe? Co se ti honí v hlavě?” promluvil po pár minutách Andy.
,,Snažím se přijít na to, co má ten hajzl zalubem. Nevrátil se jen tak. Andy já cítím, že chce Em,” otočil jsem hlavu jeho směrem.
Seděl jsem až do večera v pracovně a projížděl internet. Snažil jsem se zjistit, kam se poděli otcovi akcie, co prodal a zároveň jsem se snažil najít nějaké články se jménem Nora Weill. Byl jsem tím jak posedlí a když jsem se podíval na hodiny, nemohl jsem uvěřit svým očím, že už je tolik.

***

Všeho jsem nechal, zaklapl notebook a odebral jsem se do ložnice a rovnou do koupelny, kde jsem si dal pořádnou sprchu, doufajíc že ze mě smyje ten stres a strach o moji princeznu.
Nestalo se a já ze sprchy odcházel se stejnými myšlenkami, jako jsem do ní vcházel. Chvíli jsem chodil po pokoji a přemýšlel nad tím vším. Nad tím jak ochráním Em a jak dostat Moll do péče, ale v hlavě jsem měl chaos. Myšlenky si dělaly, co chtěly a já už teď věděl, že neusnu.
Chystal jsem se aspoň natáhnout na postel, když v tom jsem uslyšel lehké zaklepání.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s