Michaela Müller – Naděje: 45.kapitola To počká


Korekcia:
Ilustrácia: MichaellkaB neboli Michaela Bulíčková

Nemohla jsem uvěřit svým očím. Všude kolem byli rozházené dokumenty jako by tudy prošel hurikán. Molly měla nakrajíčku a na Oliverovi šlo vidět jak je naštvaný.
,,Nemůžu tomu uvěřit Molly. Proč? Proč tak najednou? Celou dobu za tebe bojuji. Chci, abys byla šťastná a hlavně v klidu. Pak si sem napochoduješ a jen tak mi toto oznámíš?” střídavě jsem koukala na Molly a Olivera a vůbec jsem nechápala co se děje, ,,Em,” pošeptal moje jméno, ,,Molly se rozhodla, že se vrátí k otci.”
,,Cože? Proč?” nepřišla žádná odpověď nic. Jen tam stála a koukala do země: „Molly?” po vyslovení jejího jména beze slova utekla z pracovny. Po chvilce ticha se ozvalo silné prásknutí dveří. Věděla jsem, že to nejsou dveře od jejího pokoje, ale vchodové dveře.
,,SAKRA!” zařval na celou místnost Oliver.
,,Klid Olivere to se nějak vysvětlí,” snažila jsem se ho uklidnit, protože jsem si všímala jeho zatnuté pěsti.
,,Neříkej mi, abych byl klidný! Jak mám být? Celou dobu se snažím. Chci, aby se tu cítila doma, bojuji za ni a ona pak udělá tohle. Tak mi, kurva, neříkej abych byl klidný,” bouchl celou silou do stolu.
Viděla jsem, jak jeho tělem prochází zlost. I přesto jsem tam stála a nebála se jeho démona, který se trochu vynořil. V hloubi duše jsem věděla, že by mi Olí neublížil.
,,Šéfe?” místností zazněl Andyho hlas, ,,nevím co se děje, ale mám jet pro Molly?”
,,To je dobrý Andy. Půjdu za ní já,” byla jsem připravená k odchodu, ale musela jsem se ještě jednou podívat na Olivera, který stál opřený o svůj pracovní stůl. Ani se na mě nepodíval.
Nebyla jsem si přímo jistá, kam mohla Molly jít, ale rovnou jsem si to zamířila ke stájím, kde jezdila. Něco mi říkalo, že tam by taky mohla být a měla jsem pravdu.
Hned jak jsem přijela ke statku, všimla jsem si Moll, která se chystala nasednout na koně. Zaparkovala jsem a rychle vystoupila z auta.
,,Molly počkej,” volala jsem na ni, abych ji zastavila. Na nic jsem nečekala a rozběhla se k ní.
,,Posílá tě Oliver?” zněla její slova jen, co jsem se k ní přiblížila.
„Ne. Hledám tě z vlastní vůle,” lehce jsem se pousmála, ,,co se děje Moll.”
,,Na tom nezáleží. Jsem rozhodnutá se vrátit k tátovi,” z jejího hlasu šla slyšet nejistota, která mě nutila se ptát.
,,Ale záleží. Pojď, projdeme se a popovídáme si,” chytila jsem ji za ruku, ,,prosím. Už dlouho jsme si nepovídali,” lehce přikývla a dala se do chůze. Nějakou dobu jsme byli potichu. Nechtěla jsem hned na začátku chrlit jednu otázku za druhou, ale věděla jsem, že musím začít, ,,nezlobí tě Leo?” začala jsem zlehka.
,,On je naprosto skvělý. Chová se ke mně jako k princezně. Zajímá se, o to jak se cítím a co mě trápí,” konečně vidím jak je doopravdy šťastná. Našla toho pravého, který ji miluje a ona zase jeho, „co ty a Oliver? Jak to spolu máte?”
,,My to máme trochu složitější. Oba jsme si v minulosti něčím prošli.”
,,To není odpověď,” uchechtla se Molly a na její tváři se objevil malý úsměv.
,,Sama nevím,” zahleděla jsem se do nebe, které bylo bez mraků. Lehký vánek si pohrával s mými vlasy. Chvíli jsem mlčela a jen si užívala to ticho. Ten klid: ,,Moll?” pošeptala jsem zvážním hlasem, ,,proč chceš jít k otci,” položila jsem tu nejdůležitější otázku.
,,To je jedno.”
,,Mě, ale ne a ani Oliverovi,” chytila jsem ji za ruku, abych ji zastavila,,,Oliver se snaží, aby tě dostal do péče. Dělá proto maximum. Záleží mu na tobě. Tak proč to.”
,,To táta,” pošeptala, ,,volal mi a řekl, že pokud se dobrovolně nevrátím a brácha o mě bude bojovat vytáhne na něj veškerou špínu. Nechci, aby mu otec ublížil. Vím, že by to udělal. Prozradil by všem, že můj bratr byl děvkař a že má problém zvládat vztek,” schovala si obličej do dlaní a začala plakat.
,,Moll, neplakej,” objala jsem ji a pevně stiskla, ,,myslíš si, že to Oliver neví?” odtáhla se ode mě, aby mi viděla do očí, ,,tohle riziko podstupuje pro tebe. Nejsi mu lhostejná. Záleží mu víc na tobě než na sobě a věř, že si je toho všeho vědom, ale má tě rád,” pohladila jsem ji po tváři a lehce setřela slzy, které se kutálely po její tváři, ,,nedovol, aby výhružky tvého otce zničili váš vztah. Řekni to Oliverovi a nech, ať se on sám rozhodne.”
,,Nejspíš máš pravdu, ale už teď jsem to pokazila. Je na mě naštvaný.”
,,Není, jen byl dost překvapený. Dnes to necháme uležet. Půjdeš k Leovi a zítra spolu zajdeme za Oliverem a normálně si promluvíte,” vím, že byl Oliver naštvaný, ale to jí říct nemůžu. Už teď je z toho špatná a já do zítra nějak promluvím s ním.

***

Před půl hodinou jsem vysadila Molly u Lea a pomalu se vracela k Oliverovi. Přiznávám, že jsem měla menší strach, v jakém bude stavu, ale nechci ho nechávat samotného. Chci být s ním. Stát mu po boku i v těch nejtěžších chvílích jen mi to musí dovolit.
Vjížděla jsem na příjezdovou cestu a zaparkovala před vchodem. Vystoupila jsem z vozu a hned na to Andy vyšel z domu.
,,Být tebou nasednu zpět do auta a jedu jinam,” přistoupil ke mně s těmito slovy.
,,Co se děje?”
,,Oliver to přehnal s pitím. Nechci, aby udělal nějakou hloupost. Nechci, aby ti ublížil.”
,,To je v pořádku. Kde ho najdu?” byla jsem odhodlaná jít za ním.
,,Myslíš to vážně? Ty chceš jít za ním?”
,,Ano. Nenechám ho v tom stavu samotného,” udělala jsem několik kroků směrem ke vchodu, ale Andyho ruka mě zastavila.
,,Víš, co by v tomto stavu ti mohl udělat?” na tuto otázku jsem jen přikývla, ,,je v pracovně, ale dávej na sebe pozor,” pousmála jsem se na něj a vešla dovnitř. Namířila jsem si to rovnou do pracovny. Dveře byli pootevřené.
Pomalu jsem vešla a viděla tu spoušť, kterou tu nadělal. Na nic jsem nečekala a začala sbírat papíry ze země.
,,Co tu chceš,” štěkl po mě Olí.
,,Jen to tu poklidím.”
,,Vypadni!” zařval, ale já to ignorovala, ,,kurva, neslyšela jsi? Řekl jsem, ať vypadneš,” zařval dost nahlas až se na mým těle objevila husina. Podívala jsem se jeho směrem a viděla hněv. Neodradilo mě to.
,,Nikam nejdu,” v tu ránu byl Oliver u mě. Přitlačil mě ke zdi, která nebyla až tak daleko a díval se mi přímo do očí. Nic neřekl jen tam tak stál.
,,P-princezno,” sklopil zrak, ,,nech mě tu. Nechci ti ublížit,” pošeptal. Chytila jsem ho za bradu a donutila, aby se na mě podíval. Když už jsem mu viděla do jeho krásných uhrančivých očí, spojila jsem naše rty. Nebyla to jen pusa, která mu měla říct, že se od něj nehnu. Bylo v tom něco víc. Cítila jsem, jak jeho rty spolupracuji s těmi mými a z obyčejného polibku se stala vášnivá válka našich rtů. Mým tělem procházela vlna vzrušení. Držel mě v zajetí svého silného těla a cítila jsem každý záhyb jeho dokolané pokožky.Ucítila jsem jemný dotyk na mém poodhaleném bříšku a na mé pokožce se vytvořila jemná husina. Zasténala jsem vzrušením a toužila po tom všem víc, ale v tu chvíli se Oliver mírně odtáhl, ,,nezlob se Princezno,” promluvil do ticha, které panovalo pár minut, ,,prosím řekni něco,” zvedl svůj pohled a podíval se mi přímo do očí. Chytla jsem ho za ruku a vedla pryč z pracovny, ,,kam to jdeme?” byl roztomile zmatený a k tomu i opilý.
Moje kroky se zastavili v obýváku, kde jsem se posadila na gauč a stáhla sebou i jeho.
,,Udělám ti kafe,” pousmála jsem se a chystala se vstát, ale Oliverovi ruce mě zastavili.
,,Nechci tu být bez tebe. Prosím neodcházej.”
,,Co to kafe? Měl by sis dát aspoň jedno,” pohladila jsem ho po tváři.
,,To počká.”

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s