Michaela Müller – Naděje: 39.kapitola Som silná


Korekcia:
Ilustrácia: MichaellkaB neboli Michaela Bulíčková

Je to přesně měsíc co jsem začala trénovat s Oliverem. Musím uznat, že je dost dobrý učitel. Hlavně má semnou trpělivost, kterou už bych já dávno ztratila. Nikdy jsem nebyla na nějaký sport kromě běhu. Ničemu jinému jsem se nevěnovala a taky to tak dopadlo. Oliver se mě snažil naučit vše, co umí, abych se dokázala bránit. Dával do toho vše. I když já to občas bojkotovala. Nebylo to nic pro mě. Bylo to dost náročné a já občas pochybovala, zda na to mám. Zda mám dost síly se ubránit.
Když nikdo nebyl doma. Zavírala jsem se v tělocvičně a trénovala sama. Nechtěla jsem to vzdávat, i když jsem pochybovala. Už jsem dál nechtěla žít ve strachu. Pohled na Olivera mi dodával tolik odhodlání, které jsem nikdy neměla. To díky němu jsem silnější.
,,Princezno,” ozval se Oliverův hlas u dveří do tělocvičny, ,,neměla bys to přehánět.”
,,Já vím,” pousmála jsem se a věnovala se dál cvikům. Najednou jsem ucítila Oliverovi ruce na mém těle. Sklopila jsem pohled a zahleděla se do jeho uhrančivých očí.

,,Pojď dolů,” pousmál se a ani nevím jak, ocitla jsem se v jeho náručí, ,,mohu tě pozvat na kafe?”
,,Toto pozvání neodmítnu. Dám si jen sprchu a můžeme vyrazit.”
,,Je tu, ale jeden malý problém,” změnil se Oliverův výraz na vážný, ,,nechci tě pustit,” ušklíbl se a já se nad tím vším musela usmát. Věděla jsem, na co naráží. Chtěl by do té sprchy semnou, ale já nejsem připravena. Nechci mu ukazovat znovu své jizvy. Nechci, abych se mu zhnusila. Já se sama sobě dost hnusím.
Nakonec po dlouhém přemlouvání ať mě pustí, jinak budu mít abstinenční příznaky, jsem se dostala do sprchy a nechala téct vlažnou vodu po mém těle.
Nemohu. Ne. Nejde to. Nemohu se na sebe ani podívat, řekla jsem si a prstem projížděla po jizvě na noze, která mi můj strach připomínala. Moji minulost. Připomínala jaký je Tony Ortega. Proč? Proč ten den odešel a nechal mě tam málem umřít? Proč se vrátil až teď? Celé dva roky jsem žila ve strachu, ale teď je tomu konec. Nebudu už jeho hračka. Nenechám, aby mi jakkoli ublížil. Nikomu!
Po několika minutách intenzivní sprchy jsem vypnula vodu, natáhla jsem se pro ručník, který jsem si následně omotala kolem svého mokrého těla a vyšla.
,,O-Olivere,” stála jsem tam dost vyjevená. Neslyšela jsem ho vůbec přijít.
,,Princezno,” přistoupil blíž ke mně, ,,pojď,” chytil mě za ruku a táhl k velkému zrcadlu, které dominovalo koupelně. Nechápala jsem, co to dělá. Proč to dělá, ,,jsi nádherná,” promluvil do ticha, které vládlo pár minut.
,,Ne.”
,,Pšš,” umlčel mě, ,,žádné námitky nechci slyšet,” podíval se mi do očí a hned na to si klekl. Levou rukou lehce odhrnul ručník z mého stehna a druhou rukou přejel po mé jižně. Styděla jsem se. Nechtěla jsem, aby ji viděl, ale při jeho dotycích jsem byla v tranzu. Projížděla mnou elektrizující vlna vzrušení,
,,jsi moc nádherná,” pošeptal a začal svými rty přejíždět po jizvě, která zdobila moje stehno. Své rty zastavil těsně před mým kolenem, kde mě políbil a pak sázel jeden polibek za druhým až na konec jizvy. Nemohla jsem namítat. Nešlo to. Jeho doteky a polibky byly tak intenzivní jako by mě spoutaly neviditelným provazem. Stud jako by zmizel a já chtěla, aby pokračoval a nepřestával, ,,v ložnici máš malé překvapení,” vstal a podíval se mi do očí. Tohle snad ne. Nemůže takto skončit. Proč mi to dělá?
,,J-jaké překvapení,” vykoktala jsem ze sebe.
,,Jen se jdi podívat princezno,” na nic jsem nečekala a vyšla z koupelny.
Moje oči se hned zastavily na krabici, která ležela na posteli. Přistoupila jsem k ní blíž a pomalu ji otevřela. Natáhla jsem se a vytáhla dva kousky oblečení. Tmavě modré triko bez rukávů jen přes prsa. Druhý kousek byly džínové kraťasy, které byli na můj vkus celkem krátké.
,,Olí?” podívala jsem se na něj nechápavě.
,,Vím, že se za svoji jizvu stydíš, ale tohle je první krok k tomu abys dokázala tomu bastardovi, že jsi silná. Zní to divně, vím, ale nesmíš mu ukázat slabost v tom, co ti udělal. Ano ublížil tvé duši a tělu, ale máš kolem sebe plno lidí, kteří tě milují. Jsou tu po tvém boku,” zadrhl se a přistoupil ke mně blíž, ,,já jsem tu. Vždy tu budu,” jemně mě pohladil po tváři, ,,prosím, Princezno. Vezmi si to dnes na sebe,” upřeně mi zíral do očí. Nemohla jsem mu říct ne, proto jsem přikývla. Na jeho tváři se objevil krásný úsměv, který mě hřál u srdce. Ještě jednou mě pohladil po tváři a odešel z pokoje.
Oliver má sice v sobě svého démona, se kterým bojuje, ale je to i gentleman, který se dostal hluboko do mého srdce.
Po pár minutách jsem vylezla z pokoje oblečená v tom, co mi koupil a nejistě sešla schody do haly, ve které už stál Oliver a telefonoval. Stoupla jsme si bokem, abych ho nerušila a čekala, až dotelefonuje.
,,Z-zavolám ti,” zakoktal, když si všiml, že jsem v místnosti. Prstem naznačil, ať se otočím kolem dokola, ,,c-co? Jasně, že tu jsem. Matte! Dnes jsem ti ještě neřekl, že jsi debil. Tak si to nepokaz,” protočil očima a já se musela uchechtnout, ,,ano trochu zdržuješ. Vyrážím s Em ven,” mrkl na mě a já se na něj upřímně usmála, ,,měl by sis konečně najít holku a usadit se. Fajn. Popřemýšlím o tom, ale teď už musím. Čau.”
,,Všechno v pořádku?”
,,V nejlepším. Sluší ti to,” natáhl ke mně ruku a já ji přijala. Ani jeden z nás nic neříkal a ruku v ruce jsme opustili dům.
Před domem už bylo nachystané auto. Oliverovi oblíbené BMW. Bez něj by nedal ani ránu.

Jako správný gentleman mi otevřel dveře, které následně zavřel a přistoupil. Na nic nečekal, nastartoval a vyjel z příjezdové cesty na silnici směr Cupid.
Cesta autem nikdy netrvala dlouho a já už rychle vystupovala z auta a cítila vůni kávy.
,,Jsi roztomilá, když začneš větřit kávu,” ušklíbl se Oliver a já se musela začít smát.
,,Káva je moje závislost.”
,,Já vím, Princezno,” chytil mě za ruku a spolu jsme zamířili rovnou do Cupidu.
Při otevření dveří zacinkal nějaký řetízek, kterým byl přiděleným na rámu dveří. S Oliverem jsme se na sebe nechápavě podívali. Tohle tady nikdy nebylo, pomyslela jsem si a dál mířila k pultu.
,,Ahoj,” pozdravila nás hned Rách.
,,Ahoj, co to tam máš prosím tě,” ukázala jsem prstem směrem ke dveřím.
,,To mám kvůli příchodu nějakých hostů, ale to neřeš,” pousmála se a já věděla, že to nemám dál řešit, ,,dáte si jako obvykle?”
,,Pokud můžu poprosit dám si i od každého koláčku dva.”
,,Jistě. Není problém. Vemte místo a já vám to donesu,” poslechli jsme Rách a posadili se k prvnímu volnému stolu.
,,Už se nemůžeš nabažit koláčků, že?”
,,Kdo by to byl řekl. Nikdy jsem tu nebyl. Věděl jsme, že to tu existuje, ale neměl jsem potřebu sem chodit,” sklonil pohled, ale i tak jsem viděla, jak se usmívá.
,,Olí? Co ten úsměv.”
,,To nic. Jen už vím, proč se to tu jmenuje Cupid,” svůj pohled zvedl a jeho oči mluvili za vše, ,,Em. Já,” z jeho hlasu šla slyšet nervozita.
,,Co ruka, už nebolí, Olivere?” vyrušila ho Rách s naší objednávkou.
,,Ještě to cítím, ale není to tak zlé.”
,,Jak víš o jeho ruce?” koukala jsem na oba nechápavě a čekala vysvětlení.
,,Tys jí to neřekl?” dívala se Ráchel vyjeveně, ,,tady Oliver málem přidusil Tonyho a pak mu dal pěstí.”
,,Je to pravda?”
,,Ano. Já,” podíval se na Rách.
,,Přijdu později,” s těmito slovy odešla.
,,Promiň, že jsem ti to neřekl, ale když jsem ho viděl, prostě jsem se neovládl. Ublížil ti a já chtěl, aby ucítil bolest, kterou ti způsoboval. Nezlob se na mě.”
,,Ššš,” položila jsem ruku na jeho rty, ,,už o tom nemluv,” oddělala jsem ruku z jeho úst a políbila ho.

***

Celou dobu co jsme byli v Cupidu, jsme o tom už nemluvili. Ano udělal to, co udělal, ale já se k tomu nechci vracet. Tony Ortega je pro mě minulostí, kterou chci pohřbít.
,,Tak co vy dva už odcházíte?” pousmála se Rách, když jsme k ní přistoupili.
,,Už pomalu půjdeme. Rách, nechtěla bys s Alexem někdy přijít k Oliverovi?” podívala jsem se na ni nejistě.
,,To by bylo fajn. Pokud pán domu dovolí.”
,,Nemám s tím žádný problém.”
,,Dobře. Dohodneme detaily později,” chytila jsem Olího za ruku a chtěla s ním odejít, ale v tom se ozvalo cinkání u dveří. Automaticky jsem se otočila.
,,Koho pak to tu máme. Rád tě zase vidím, kočičko,” cítila jsem, jak po těchto slovech Oliver sebou cuknul.
,,Škoda, že nemůžeme říct to samé,” promluvil Oliver.
,,S tebou nemluvím,” podíval se na mě, ,,ty už se ani chovat neumíš? Pěkně jsi zdivočela, co jsem tu nebyl.”
,,To jak se chovám je jen moje věc,” odsekla jsem mu. Co? Já mu poprvé v životě odsekla.
,,Drzá. To si musíme spolu promluvit. Osamotě,” podíval se na Olivera a naznačil mu, ať jde pryč.
,,Pokud s ní chceš mluvit tak jedině v mé přítomnosti.”
,,Olí běž.”
,,C-co?” vyšlo překvapeně z jeho úst.
,,Počkej mě venku. Neboj, zvládnuto.”
,,Jseš si jistá?” Na tuto otázku jsem jen přikývla. Oliver se neochotně vybral ven, ale věděla jsem, že se dívá a zasáhl by.
,,Jsme tu sami. Mluv.”
,,Ale, ale nebuď hrr. Co kdybys ke mně přišla blíž.”
,,Nemám důvod být u tebe blíž, než jsem. Takže pokud nemáš, co na srdci odcházím,” otočila jsem se a chystala se odejít, ale jeho ruka mě zastavila. Jeho dotyk ve mě vyvolal nepříjemný pocit. Ucukla jsem a věnovala mu odvážný pohled, který říkal, že se ho nebojím, ,,co chceš!”
,,Tebe. Vždy jsi byla moje a na tom se nic nemění.”
,,Málem jsi mě zabil a nejen to dělal jsi mi plno hnusných věcí. Vypadni. Vypadni z tohoto města znovu a nevracej se, protože já už dávno nejsem tvoje a nikdy nebudu!”
,,Neprovokuj mě, kočičko. Nechtěj, abych byl zase zlý,” udělal pár kroků ke mně, ,,ještě jsem s tebou neskončil.”

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s