Michaela Müller – Naděje: 38.kapitola Nepřibližuj se k ní!


Korekcia:
Ilustrácia: MichaellkaB neboli Michaela Bulíčková

Oliver
V tu chvíli to ve mně vřelo. Cítil jsem, jak mým tělem proudí hněv, který mě začal ovládat. Byl jsem jak býk, který reaguje na červenou. Můj mozek přestal poslouchat mé signály, které se snažili, abych se uklidnil, ale bylo to k ničemu. Byl jsem jako smyslů zbavený.
Přiskočil jsem k němu a chytil ho pod krkem.
,,TY BASTARDE!” zařval jsem na celou kavárnu.
,,Hej. Klid kámo,” na jeho obličeji se vytvořil samolibí úsměv.
,,Olivere,” uslyšel jsem hlas Ráchel. Vypadalo to jako by nevěděla kdo to je.
,,Nech mě, Ráchel. Jen si tu něco vyjasníme,” stiskl jsem ho víc.
,,Brácho. Uklidni se,” položil Matt svoji ruku na mé rameno, ale já sebou trhl, ,,nevím, co máte spolu za problém, ale dá se vyřešit.”
,,Tohle se jinak vyřešit nedá, Matte. Tohle je ten bastard co ublížil Em,” koutkem oka jsem se podíval na Ráchel, která svrásčela čelo a po chvilce jako by si vzpomněla, že je to on.
,,Ublížil?” vyšlo chraplavým hlasem z jeho pusy, ,,co ti to nakukala, kámo. Já ji miluji. Jediné čeho jsem se dopustil, bylo to, že jsem ji učil, jak se má chovat. Nikdy bych své kočičce neublížil.”
,,Jak se má chovat? Neublížil? Mám chuť ti přelámat všechny kosti v těle,” stiskl jsem mu krk ještě víc a viděl, jak nemůže dýchat. Bylo mi to jedno. Chtěl jsem mu ublížit. Vidět jak trpí. Chtěl jsem, aby cítil bolest a uvědomil si, že i on způsobil bolest. Ukrutnou bolest, které se Em nezbavila a žije s ní do teď.
,,Olivere dost!” zařval na mě Matt, ,,myslíš si, že to někomu pomůže?”
,,Matte řekl jsem, ať se do toho nepleteš!” štěkl jsem po něm a dál se věnoval tomu hajzlovi. Viděl jsem, jak jeho obličej rudne a on lape po dechu. Jen co jsem ho viděl, se ve mně můj démon probudil. Moje ruce víc a víc tiskly jeho krk.
,,Olivere. Mysli na Emu,” slyšel jsem tichý hlas Ráchel, ,,mysli na ni. Potřebuje tě a ty zase ji,” ano. Má pravdu. Potřebuji svoji princeznu. Kdyby tu teď byla a viděla mě. Bez ní jsem jen zrůda. Nic víc. Svůj stisk jsem povolil a on se snažil nadechnout.
Přiblížil jsem se k němu blíž a pošeptal: ,,Varuji tě. Nepřibližuj se k ní!”
,,Nebo co,” zakašlal, ,,jsme ve svobodné zemi. Já varuji tebe. Nepleť se mi do cesty,” jen co to dořekl, jsem se neudržel a jednu mu vrazil. Hned se skácel k zemi.
,,Olivere,” vyjekla Ráchel.
,,V pohodě. Jsem na odchodu,” obešel jsem toho idiota a vyšel ven z kavárny.

Ema
Dnešek jsem strávila doma obklopena dokumenty, které jsem dodělávala na jedno zasedání. Seděla jsem u toho už pár hodin a přiznám se, že už mi to nemyslelo. Myšlenky mi odbíhaly k Tonymu. Ne Emo, nemysli na to, řekla jsem si nahlas. Je to pryč. Minulost, která mé nesmí ovládat už ne. Pořádně jsme se nadechla.
Dnes už nic neudělám. Nemůžu se vůbec soustředit, proto jsem vstala a namířila si to z Oliverovy pracovny do kuchyně.
,,Máš taky žízeň?” ozval se Andyho hlas. Přisedl si ke mně a natáhl se pro pohárek.
,,Nevěděla jsem, že tu jsi.”
,,Oliver mě poprosil, ať tě pohlídám.”
,,Proč?”
,,Má o tebe strach. Nechce, aby se ti něco stalo,” napil se pohárku s vodou.
,,Ty víš o Tonym?” podívala jsem se na něj.
,,Ano. Oliver mě poprosil, ať mu o něm něco zjistím. Chtěl vědět, proč si byla tak vystrašená, ale nakonec si mu to všechno sama řekla.”
,,Hm. Všechno,” zamumlala jsem.
,,Že jsi mu neřekla vše,” podíval se na mě. Jako by ve mě četl.
,,Ví toho dost.”
,,Myslel jsem si to. Měla bys být k němu upřímná.”
,,Andy,” nestačila jsem nic říct a hned mě přerušil.
,,Nemusíš hájit to, proč jsi mu všechno neřekla, ale nemyslíš, že by si to zasloužil? Vím, že není dokonalý a má své mouchy. Ale záleží mu na tobě. To kvůli tobě začal bojovat se svým démonem. Nikdy jsem neviděl, aby se o to tak snažil. Vždy mu bylo jedno, že někomu ublíží, ale od té doby co jsi mu vstoupila do života, nedělá nic jiného než, že se snaží. Je to jen na tobě, ale popřemýšlej o tom,” pousmál se a odešel. Samozřejmě měl ve všem pravdu. Oliver si zaslouží znát vše, ale není to tak jednoduché. Když mu řeknu, co mi Tony dělal. Co mi nechával dělat. Bude na mě koukat jinak. Jsem si tím jistá.

Ještě nějakou dobu jsem seděla a koukala před sebe. Nechci mu nic zatajovat, ale tohle říct nemůžu. Tohle ne.
Po pár minutách jsem se zvedla a namířila si to zpět do pracovny. Procházela jsem kolem dveří, které vedli do Oliverovy tělocvičny. Rozhlédla jsem se kolem sebe a bez váhání jsem vstoupila.
Místnost byla dost tmavá. Malé okna sem moc světla nepropouštěla. Celé místnosti dominoval boxerský ring. Kousek od něj vyselo několik pytlů a na druhé straně místnosti bylo plno dalších posilovacích strojů. Na Oliverovi šlo vidět, že se o své tělo stará. Měl krásné vypracované ruce a to nemluvím o jeho břichu, kde měl pěkně vyrýsovaný pekáč buchet. Jeho tělo bylo dokonalé. Úplně k sežrání a já jsem nesmírně šťastná, že právě já ho mohu obdivovat. Dost, okřikla jsem sebe. Žádné slintání.

V domě byl jen Andy a nikdo jiný. Nikoho by určitě nenapadlo mě zde hledat, proto jsem přistoupila k jednomu z pytlů a lehce do něj bouchla. Au, zapískla jsem. Nečekala jsem, že je to tak tvrdé.
,,Copak, copak,” ozval se hlas hned za mými zády. Hrozně rychle jsem sebou škubla. Srdce mi málem vyskočilo z hrudi, čelo se m orosilo potem, ,,promiň princezno. Tohle jsem nechtěl,” přistoupil ke mně blíž.
,,V pořádku Olí,” pohladila jsem ho po tváři. Jeho pohled byl starostlivý.
,,O copak se tu snaží moje princezna?”
,,J-já,” zakoktala jsem se, ,,jen jsem šla kolem a napadlo mě, že se tu porozhlédnu,” snažila jsem se o úsměv. Oliver se na mě podíval se zdviženým obočím a čekal. Věděl přesně, že to není vše, ,,chci se uměla bránit. Nechci chodit ven se strachem. Už ne. Chci umět nakopat někomu zadek, když to bude potřeba,” řekla jsem sebejistě a odhodlaně. Ta Ema, která žila dva roky ve strachu, už není. Vrací se ta sebejistá osoba, která tu byla pořád, ale byla zamčená hluboko uvnitř ve svém těle.
Oliver ke mně přistoupil blíž. Byl tak blízko, že by se mezi nás vlezl jen papír. V jeho očích jsem viděla malé jiskřičky. Jemně mě chytil za ruku, ale na jeho ruce jsem něco ucítila. Sklopila jsem pohled a všimla si obvazu.
,,Co to je?” podívala jsme se mu do očí.
,,To nic princezno,” snažil se o úsměv, ale já věděla, že to není jen nic.
,,Olí,” konec. Nenechal mě nic říct a spojit naše rty. Nedalo se to. Neodolala jsem a moje rty s těmi jeho spolupracovaly. Nevím, jak to dělá, ale miluji, když mě líbá. I jeho něžné polibky dokážou být vzrušují.
,,Budu tě trénovat,” najednou vyšlo z jeho úst. Zarazila jsem se, protože tohle jsem nečekala. Podívala jsem se na něj a viděla jeho sebejistý a dokonalý úsměv.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s