Michaela Müller – Naděje: 37.kapitola Proč mi to neřekla


Korekcia:
Ilustrácia: MichaellkaB

Molly
Je to několik dní co se snažím vstřebat to, co jsem slyšela. Celou tu dobu jsem si myslela jak je můj život v troskách, ale to co zažila Ema. To je něco horšího. Jak se jí mám teď dívat do očí když celou tu dobu jsem byla já co potřebovala pomoct, vyslechnout. Mezi tím ona žije s tím, co se jí stalo.
,,Prcku?” přisedl si ke mně Oliver, ,,pár dní jsi nějak mimo. Copak se stalo?”
,,Věděl jsi to, že ano.”
,,Co myslíš,” podívala jsem se na něj a vypadal dost zmateně.
,,Myslím to, co se stalo Emě.”
,,Moll,” povzdechl si, ,,vím to jen pár dnů,” chytil mě za ruku a jemně ji hladil.
,,Proč nám to neřekla dřív? Proč to neřekla mě? Myslela jsem, že jsme kamarádky. Proč mi nevěřila? A…. a co se ji přesně stalo,” pokládala jsem jednu otázku za druhou, přičemž mi srdce bušilo o závod.
,,Molly,” ozval se Emin hlas, ,,můžu?” ukázala prstem na místo vedle mě. Jen jsem přikývla, ale do očí jsem se jí podívat nedokázala, ,,nejde o to, že bych ti nevěřila.”
,,A o co tedy,” při této otázce jsem si chtěla dát facku. Vždyť já se chovám jak puberťačka a přitom chci, aby semnou mluvili jak s dospělou.
,,Před dvěma lety jsem se špatně zamilovala,” sklopila svůj pohled a začala si mnout ruce, ,,po nějaké době se náš vztah změnil a on mě začal psychicky i fyzicky týrat. Zavíral mě a všemožně mi ubližoval. Trvalo to dlouho. Opravdu dlouho. Toto člověka dost změní. Nechtěla jsem, aby to kdokoliv věděl,” podívala se na Olivera a v tu chvíli sem se jí podívala do očí. Viděla jsem v nich slzy, ,,věděla to Ráchel, která mě celou dobu držela nad vodou. Potom jsem začala pomáhat lidem a dětem, které měli nějaké problémy.”
,,Tak ses seznámila s Leem,” chytila jsem ji za ruku.
,,Ano. Leo. Pořád nemůžu uvěřit, jaký je teď chlap. Víš. Leo mi přirostl k srdci. I když byl pořádný hajzlík, měl i chvilky kdy byl hodný kluk. Vzniklo mezi námi něco jako sourozenecké pouto i když nejsme sourozenci,” koukala jsem na ni, ,,a proč to všechno říkám? I jemu jsem řekla, co se mi tenkrát stalo. Nikdo jiný to neví.”
,,Molly. Chápeš, že to není pro Em lehké, když nám to říká. Proto se nesvěřila. Chtěla zapomenout,” promluvil Oliver, který celou tu dobu seděl potichu. Podívala jsem se na oba a jen přikývla.
,,Jsem ráda, že to chápeš. Mám tě ráda Molly a chci, abys byla v bezpečí. Proto musíš vědět, že člověk, který mi ubližoval, se vrátil. Je tu ve městě a já bych si neodpustila, kdyby se ti něco stalo, proto tě prosím nechoď nikam sama.”
,,On je ve městě?” řekla jsem roztřeseným hlasem. Koukala jsem střídavě na Emu a Olivera.
,,Neboj prcku. Nedovolím, aby vám ublížil.”

Oliver
Po rozhovoru s holkami jsem odešel ven. Napsal jsem Mattovi, zda by se semnou nemohl setkat a namířil jsem si to do města. Potřeboval jsem změnit prostředí a trochu popřemýšlet. Musel jsem s někým mluvit a on mě napadl jako první.
Když jsem se blížil do města, nikde jsem se nezastavoval a mířil si to rovnou do Cupidu.
Otevřel jsem dveře a vešel. Za pultem stála usměvavá Ráchel.
,,Ahoj Olivere. Co to bude?” hned jak si mě všimla, pozdravila.
,,Ehm,” zaskočila mě, protože jsem byl zabraný do svých myšlenek, ,,dám si turka,” nakonec jsem si objednal a posadil se do rohu kavárny. Naštěstí jsem nečekal dlouho a ve dveřích se objevil Matt. Rozhlížel se a hned jak mě uviděl, namířil si to ke mně.
,,Čau brácho,” pozdravil a hned si přisedl, ,,doufám, že nemáš žádný malér,” tvářil se skepticky.
,,Neboj, kámo. Už dlouho jsem nic neprovedl.”
,,Tady je tvoje káva,” přistoupila k našemu stolu Ráchel, ,,mohu něco nabídnout vám?” otočila se na Matta.
,,Dám si espresso,” pousmál se a pak se znovu otočil na mě, ,,takže si začal brát léky?”
,,Ani omylem. Em je schovala a já to zatím zvládám bez nich.”
,,Ta dívka má na tebe velký vliv,” ušklíbl se.
,,Nejspíš ano. Em je vážně úžasná a já ji nesmírně obdivuji,” zahleděl jsem se na svůj hrnek s kávou.
,,Olivere? Takového tě neznám. Děje se něco?”
,,Stalo se toho tolik. Ema mi řekla, co se jí v minulosti stalo. Nevím, zda je vhodné ti to vše říkat, ale myslím si, že nevadí, když ti řeknu, že prošla domácím násilím,” stačilo říct tyto slova a Matt už pochopil.
,,Popravdě jsem se setkal s takovými případy, ale u ní bych to nepoznal. Působila na mě celkem silně a sebe jistě. Ano všiml jsem si strachu, ale přikládal jsem to tomu, co jsi ji udělal.”
,,Cítil jsem, že ji něco trápí, ale tohle. Tohle jsem vážně nečekal. A já vůl ji ještě ublížil,” potřeboval jsem s někým mluvit. Byl jsem rád za takového přítele, se kterým jsem mohl mluvit o všem. On věděl, jaký jsem a co jsem zač. Věděl o mém démonovi, se kterým bojuji už delší dobu. Snažil se mi pomoct a neodsoudil mě jako můj otec.
,,Olivere takhle to brát nemůžeš. Nevěděl jsi, čím si prošla a ano nechci omlouvat tvůj problém, který si mimochodem měl řešit léky, ale stalo se. Musíš to brát z té lepší stránky,“ popil své kávy a já se na něj zamračil.
,,Z lepší stránky? Že ty něco bereš? Co na téhle situaci může být dobré?“
,,Přeci to, že kdyby se to nestalo. Kdybyste se nepotkali, nikdy by ti takto nezasáhla do života. Jen se na sebe podívej. Ještě předtím bys musel brát léky, ale teď? Ona je tvůj lék. Díky ní zvládáš svého démona, jak ty tomu říkáš. Ano ublížil si ji, ale díky tomu jsi začal bojovat,“ jeho slova. Neříkal to, jen aby mě uchlácholil. Věděl přesně, co říká. On vždy řekl to, co si myslí a měl pravdu. Možná to byl osud, který nás svedl dohromady. Možná se to všechno mělo stát a i když si vyčítám, že jsem své princezně ublížil, jsem šťastný, že mi vstoupila do života.
Všiml jsem si, že jsme klábosili pomalu tři hodiny, což jsem se musel uchechtnout, protože jsme byli snad horší než ženské. Probrali jsme vše přes fotbal, práci a ženy. Přiznám se, že mi to chybělo. Zajít někam ven. Měl bych zase začít chodit do společnosti, ale nejdřív se postarám aby Em byla v bezpečí to je pro mě priorita číslo jedna.
,,Olivere. Olivere, jdeš?” vytrhl mě z mého přemýšlení Matt.
,,J-jo. Promiň. Zamyslel jsem se,” vzpamatoval jsem se a následoval ho. Prošli jsme kolem pultu, za kterým stála Ráchel. Kývl jsem na ni a ona se usmála. Pak už jsem si to zamířil ke dveřím, ale v tu chvíli někdo vešel dovnitř.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s