Michaela Müller – Naděje: 34.kapitola Je zpět


Korekcia:
Ilustrácia: MichaellkaB

Ema
Zůstala jsem celou noc u Olivera v pokoji a koukala, jak klidně spí. Vypadal sladce, a i když jsem se bála, že by mi mohl ublížit, zvládl ovládnout démona v něm.
Neubránila jsem se nutkání se ho dotýkat a rukou jsem mu projížděla ve vlasech a přemýšlela, kvůli čemu se tak zřídil. Co ho tak naštvalo, že sáhl po flašce? Jedině co mě napadá je jeho otec.
,,Princezno?” ozval se jeho ranní chraplák.
,,Promiň. Vzbudila jsem tě?” pošeptala jsem a letmo ho políbila na spánek.
,,Ne. Probudil jsem se sám. Nevěděl jsem, že jsi tu zůstala,” pomalu se ke mně otočil, ,,já. Včera jsem to přehnal. Řekni mi, že jsem ti neublížil,” podíval se na mě ustaraným pohledem.
,,Nemusíš se bát. Mě jsi nic neudělal, ale jak tak koukám, ty ses musel někde poprat,” podívala jsem se na jeho roztržený ret.
,,Tak trochu.”
,,Co se stalo?”
,,Byl jsem za otcem,” myslela jsem si, ,,včera jsem byl v jeho domě. Oznámil jsem mu, že chci Molly do péče. Padlo spoustu hnusných slov a trochu jsme se poprali.”
,,Trochu?” zvedla jsem obočí, ,,doufám, že na tom není hůř.”
,,Neboj se princezno. Jen jsem mu jednu vrazil a on mi ji vrátil. Nic víc,” pohladil mě po tváři, ,,sakra,” vyšlo nečekaně z jeho úst, ,,včera večer. Já…Omlouvám se. Jak jsem byl naštvaný, úplně mi to vypadlo z hlavy. Prosím Em nezlob se,” přitáhl si mě do náruče.
,,Nezlobím se. Jen jsem o tebe měla strach.”
,,Slibuji, že ti to vynahradím,” políbil mě na tvář, ,,kolik je vlastně hodin?”
,,Něco kolem desáté,” v tu ránu byl Oliver na nohách.
,,Sakra. Mám dnes schůzku,” začal se prohrabovat v šatníku, ze kterého vytáhl bílé triko, černé sako a kalhoty, ,,už teď nestíhám. Promiň, princezno. Musím spěchat. Vidíme se kolem šesté u velkého stromu?” jen jsem na něj kývla a viděla, jak se ve spěchu obléká, div si neublížil.
Když Oliver odešel sešla jsem dolů a namířila si to rovnou do kuchyně.
,,Dobré ráno,” pozdravila mě Maddie.
,,Dobré,” usmála jsem se na ni.
,,Člověk tu není pár dnů a hned se to tu mění,” začala se culit.
,,Teď nevím, co myslíš,” natáhla jsem se pro jablko, které jako by na mě křičelo, vem si mě.
,,Od Andyho jsem se musela dozvědět, že má Oliver přítelkyni.”
,,No… Víš,” začala jsem koktat, protože sama nevím jak náš vztah nazvat, ,,jde o to, že nevím co přesně mezi mnou a Oliverem je. Ano, políbili jsme se, ale,” Oliver otevřel mé srdce. Když jsem s ním, cítím se šťastná, ale je to opravdu láska?
,,Říkej si tomu, jak chceš. Viděla jsem ho sice odcházet ve spěchu, ale takový nikdy nebyl.”
,,Jaký?”
,,Byl usměvavý. Pracuji tu dlouho a ano smál se s Molly, ale tohle byl jiný typ úsměvu,” přestala krájet zeleninu a podívala se na mě, ,,musím se přiznat, že jsem ráda. Jsem ráda, že jste se poznali. Vidím, jak se mění před očima k lepšímu. Už to není ten nabručený workoholik, který tu chodil jako tělo bez duše. Změnila jsi ho, Emo. Teď konečně žije,” po těchto slovech jsem nevěděla co říct. Stála jsem u kuchyňské linky jako solný sloup a nevěděla co říct.
,,Maddie neviděla jsi tu potvůrku?” vešel do místnosti Andy, ,,je dobré ráno Emo,” pozdravil mě a já mu pozdrav oplatila.
,,Pokud tou potvůrkou myslíš Molly tak je na zahradě a telefonuje.”
,,Že mě to nepřekvapuje,” ušklíbl se Andy a podíval se na mě, ,,ale koukám, že ty nejsi připravená,” prohlédl si mě od hlavy až k patě.
,,Na co připravená?” nechápavě jsem se na něj podívala.
,,To je moje chyba,” vešla s těmito slovy Molly do místnosti, ,,neřekla jsem Emě o dnešku nic. Promiň.”
,,Řekne mi už laskavě někdo, o co jde?”
,,Já. Chtěla jsem tě poprosit, zda bys semnou nezašla. No tam,” snažila se mi naznačit něco, ale po ránu jsem to vůbec nechápala. Podívala jsem se na ni, že vůbec nevím, o co jde.
,,Já vás počkám v autě a Maddie mě doprovodí,” řekl Andy a nechali nás tam o samotě.
,,Molly o co jde.”
,,Objednala jsem se ke gynekologovi.”
,,Cože,” vyjekla jsem hrůzou.
,,Já. Chci si nechat napsat antikoncepci,” po této větě se mi ulevilo. Už jsem myslela na nejhorší.
,,Molly tohle mi nedělej. Málem jsem dostala infarkt.”
,,Co. Proč?” koukala na mě a já ji naznačila, že jsem si myslela, že je těhotná. V tu ránu se začala smát. Po chvilce, ale zvážněla, ,,půjdeš semnou, že ano.”
,,Jistě. Dej mi chvilku. Jen na sebe něco hodím a jsem zpět,” po cestě zpátky do svého pokoje jsem rychle dojedla svoji malou snídani a ohryzek z jablka vyhodila do koše.

***

Seděli jsme v čekárně a čekali, než přijde Molly na řadu.
,,Uklidni se. Nic to není. Paní doktorka ví, co dělá,” snažila jsem se uklidnit Molly, která nervózně klepala nohou a lezla tím na nervy ostatním lidem.
,,Snažím se, ale nějak to nejde. Víš co, radši půjdeme domů,” chystala se vstát a odejít když v tu ránu přišla sestřička.
,,Slečna Rivers,” zavolala jméno Molly, která v tu chvíli zkameněla.
,,Tady,” řekla jsem za ni a šťouchla ji, ,,jen běž. Já počkám tady.”
,,J-já,” koktala a snažila se z vyšetření vykroutit.
,,Slečno, nemáte se čeho bát,” zatáhla ji sestřička do ordinace.
Mezitím jsem se posadila zpátky na židli a čekala.
Přibližně po dvaceti minutách Molly vyšla z ordinace celá rudá.
,,Všechno v pořádku?” pošťouchla jsem ji.
,,Radši už půjdeme. Potřebuji si zlepšit náladu,” vzala mě za ruku a táhla pryč.
Na parkovišti pořád stálo naše auto i s Andym.
,,Co píší,” promluvila jsem do otevřeného okna.
,,Jestli ses mě snažila vyděsit, tak se ti to nepodařilo,” podíval se na mě vážným výrazem v obličeji, ,,jsem vycvičený,” dodal a já se neubránila smíchu.
,,Dobře Rambo,” ušklíbla jsem se na něj a spolu s Molly jsme nasedli do auta.
,,Kam to bude teď, dámy?” podíval se do zpětného zrcátka.
,,Mohli bychom se ještě stavit na nákupy,” pousmála se Molly.
,,Není problém. Takže směr nákupní středisko,” nastartoval auto a vyjel z parkoviště.

Molly
Od Olivera jsem měla za úkol přinutit Emu, aby si koupila plavky. Myslela jsem si, že to bude jednoduché, ale omyl. Ema se plavkám vyhýbala obloukem. Když se na ni podívám, její postava je dokonalá. Nemá se za co stydět.
,,Molly, tak už se rozhodni,” stály jsme u stojanu se spodním prádlem a já si nemohla vybrat, které.
,,Já se snažím, ale líbí se mi všechny. Co myslíš ty, ve kterých se budu líbit Leovi?” ukázala jsem ji troje různé tanga a doufala, že mi pomůže si vybrat.
,,Moll. Neznám vkus Lea, ale i kdybys šla v pytli od brambor tak by ses mu určitě líbila,” ušklíbla se na mě a jak ji úšklebek vrátila.
,,Dobře vezmu si tyto.”
,,Sláva,” křikla na celý obchod, až se za námi lidé otáčeli.
,,Tak a teď ty.”
,,Já mám dost spodního prádla.”
,,Skvěle. Tak si vybereš něco jiné,” chytla jsem ji za ruku a táhla na druhou stranu prodejny, kde vyseli plavky, ,,budeme tu stát tak dlouho, dokud si nevybereš.”
,,To je ale vydírání.”
,,Přesně,” poslala jsem ji vzdušnou pusu.
,,Dobře. Podívám se na nějaké,” začala si prohlížet kousek po kousku.

***

Ema
Konečně jsme dojeli z nákupu domů. Člověk by nevěřil jak ho obyčejné nakupování vyšťavý. Cítila jsem se jak vyšťavený pomeranč.
Měla jsem ještě nějaký čas rezervu, než se vydám do města za Oliverem, a tak jsem rovnou zaplula do koupelny.
Napustila jsem si vanu plnou bublinek. Vlasy stáhla do drdolu a ponořila celé své tělo do horké vody. Bylo to příjemné. Voda jako by uvolňovala moje ztuhlé svaly a já se mohla oddávat zasloužilému odpočinku.
Nevnímala jsem nic. Úplně jsem vypnula a snažila se na nic nemyslet. Jen já a vana. Nic víc.
Když už voda začala být chladná, rozhodla jsem se vylézt a osušit se.
Omotala jsem kolem svého těla ručník a z koupeny si to namířila do pokoje rovnou k šatníku. Podívala jsem se na hodiny, které ukazovali půl šesté. Cože! Vyjekla jsem. Tolik a já ještě nejsem připravená? V rychlosti jsem na sebe oblékla džíny a bílé triko. Do kabelky hodila mobil a peněženku. Ze skříně jsme ještě vytáhla koženou bundu, na kterou jsem pyšná. Připadám si v ní taková drsnější a neohrožená.
Před odchodem z pokoje jsem se zastavila u zrcadla, rozpustit si vlasy, trochu je prsty prohrábla a mohla jsem vyrazit.
,,Andy. Andy,” s těmito slovy jsem seběhla domů do haly.
,,Neříkej, že po mě zase někdo touží,” zavtipkoval.
,,Jistě. Kdo by odolal muži, který vypadá jak Rambo,” uchechtla jsem se, ,,ale svoje charisma si schovej pro svoji přítelkyni. Potřebovala bych odvést do města. Mohl bys?“ udělala jsem na něj psí očka.
,,Máš štěstí, v mém diáři se uvolnilo místo. Tak pojď,” ukázal rukou, ať ho následuji.
Při jeho chůzi jsem musela pomalu utíkat. Když on udělal jeden krok, já musela udělat aspoň tři. Naštěstí bylo jeho auto zaparkované u hlavního vchodu.
Rychle jsem nasedla, protože už teď jsem měla menší zpoždění.
,,Kam to přesně bude madam?”
,,Poprosím na náměstí,” usmála jsem se na něj, ,,Andy?”
,,Hm?”
,,Zvládl bys dojet do města do deseti minut? Už teď mám zpoždění.”
,,Žádný problém. Rychlost je moje druhé jméno,” začal se smát a já se neubránila pořádnému úsměvu.
,,Děkuji.”
,,Neděkuj. Tohle je maličkost.”

***

Dojeli jsme do města a já už si všimla, jak Oliver stepuje u velkého stromu na náměstí. Otočila jsem se ještě rychle na Andyho a poděkovala mu. Potom jsem vystoupila a namířila si to k muži, který mi každou chvíli měnil život.
,,Olí,” zavolala jsme na něj a on se hned vydal mým směrem.
,,Už jsem myslel, že nedorazíš.”
,,Promiň. Nákupy s Molly jsou dost náročné.”
,,Jo. Já vím,” přistoupil ke mně a políbil mě, ,,chyběla jsi mi,” podíval se mi do očí.
,,I ty mě. Co máme v plánu?”
,,Nic,” řekl a já se na něj podívala nechápavě, ,,dnes se budeme flákat. Jen ty a já.”
,,To zní jako dobrý nápad,” chytla jsem ho za ruku.
Tento týden slavilo město dny světla, a proto celé město bylo osvětlené různými barvami.Vypadalo to nádherně a romanticky. Večerní procházka a k tomu s Oliverem, bylo něco nádherného. Dlouho jsem toto nezažila.
,,Princezno? Na co myslíš?” do ticha se ozval Oliverův hlas.
,,Popravdě na nic. Užívám si chvilku s tebou,” pousmála jsem se a stiskla mu ruku.
,,Jsem rád, že už se zase usmíváš,” zastavil se a zadíval se mi do očí. ,,Onehdy jsi byla moc smutná. Plakala jsi, Em. Pořád mě to trápí. Řekni mi, co se stalo,” vypadal dost ustaraně. Chtěla jsem mu říct celou pravdu o své minulosti, ale nedokázala jsem to. Ne teď. Ne v tuto chvíli.
,,Nekažme si tento den. Prosím,” promluvila jsem po chvilce ticha a dál pokračovala v chůzi.
,,Ale, ale kdopak to tu je,” ozval se hrubý hlas, který mě prudce bodl do srdce. Celá jsem se začala třást a bála se otočit. Ne. T-to nemůže být pravda, ,,Kočičko ty se na mě ani nepodíváš?” tato věta mě přinutila se na něj podívat.
,,C-co tu chceš,” vykoktala jsem ze sebe a ze strachu stiskla Oliverovu ruku pevněji.
,,Ty to nevíš?” se zdviženým obočím se na mě podíval a následně i na Olivera, ,,ty jsi snad zapomněla na moje slova,” vydal ze sebe nucený smích. Viděla jsem na Oliverovi jak je zmatený, ale stále ve střehu, ,,ani nás nepředstavíš? To jsem tě ani trochu nenaučil slušnému chování,” udělal krok kupředu a já automaticky ucukla.
,,Jsem Oliver Rivers a vy?” v tu ránu stál Oliver předemnou.
,,Moje kočička o mě moc nemluvila, jak vidím. Jsem Tony. Tony Ortega,” v jeho očích jsem viděla chtíč. Chtíč po mě a mnou projížděl pocit znechucení, ,,no nic kočičko, uvidíme se později,” znovu si prohlédl Olivera a s těmito slovy odešel.
Já. Nevěřím. Snad je to jen zlý sen, ze kterého se vzbudím.
,,Princezno?” ne to ne. Mohla jsem to tušit, ,,Em. Em celá se třeseš. Co se děje?”

Oliver
Viděl jsem na Em strach. Celá se třásla. To kvůli němu. Tony. To jméno je mi povědomé. Ale nemohu si vzpomenout, kde jsem ho slyšel.
,,Em?” chytil jsem ji za bradu a donutil, aby se na mě podívala. V očích měla slzy a nejen je. Byla vyděšená. Ale z čeho? ,,Pojď. Půjdeme domů.”

Reklamy

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s