Korekcia:
Ilustrácia: pinteres/obálka: MichaellkaB neboli Michaela Bulíčková
Ema
I po pár dnech jde na Molly vidět, že je špatná ze slov, které slyšela z úst svého otce. Popravdě se jí nedivím. I mě by to ranilo. Pořád nemohu uvěřit, že je to jejich otec. Oba dva jsou úplně jiní. Ani jeden z nich nemá povahu svého otce.
Seděla jsem v obýváku na pohovce a popíjela ranní kávu. Nebyla sice z Cupidu, ale pro dnešek to přežiju.
,,Dobré ráno,” ozval se Mollin smutný hlas.
,,Dobré,” pozdravila jsem ji a pobídla, aby si ke mně přisedla, ,,máš dnes nějaké plány?”
,,Ani ne. Nemám nějak náladu.”
,,Dobře. Tak rovnou k věci,” sedla jsem si do tureckého sedu, ,,vím, co tě trápí, Moll. Každého i Lea to trápí. Tvůj otec je člověk co jde přes mrtvoly,” chytla jsem ji za ruku, ,,jeho slova byla hnusná a bolestivá, ale jsou to jen slova. Vím, že ho teď nenávidíš a nikdo ti to nemá za zlé, ale teď jsi tu. Jsi v domě, kde tě všichni mají rádi.”
,,Ema má pravdu,” objevil se v místnosti Oliver, ,,mám tě moc rád. Proto jsem hned ráno jel za právníkem,” obě jsme se na něj koukali nechápavě, ,,sice ti zachvilku bude osmnáct, ale i tak nedovolím, aby si tě zpět odvezli. Pokud budeš chtít tu semnou zůstat, podám návrh, abych se po tu dobu mohl stát tvým pěstounem.”
,,To myslíš vážně?”
,,Samozřejmě Moll. Mám tě rád a nedovolím otci, aby se k tobě choval hnusně. Vím, že to bude těžké a on bude bojovat a nejspíš na mě vytáhne veškerou špínu, ale jsi moje sestra a já se za tebe budu rvát,” po těchto slovech skočila Molly Oliverovi kolem krku.
,,I já bych se za tebe rád rval.”
,,L-Leo? Co ty tu. Měl jsi být pracovně pryč.”
,,To měl, ale ty jsi důležitější,” pousmál se Leo.
,,Co blázníš. Vždyť tě mohou vyhodit,” přistoupila k němu blíž.
,,Nemohou. Odešel jsem.”
,,Co?” vyletělo mi z úst.
,,Odešel jsem, protože jsem dostal lepší nabídku práce. Díky Oliverovi na sebe budeme mít dost času,” políbil Molly do vlasů.
,,Olí? Tys nabídl Leovi práci?” podívala jsem se na něj s úsměvem na rtech.
,,Chybí mi do týmu jeden člen. Zjišťoval jsem si o něm pár věcí a zjistil, že do týmu se mi hodit bude.”
,,To je úžasný,” začala pištět Molly.
,,Myslíte, že bych vám tu píšťalku mohl ukrást a vytáhnout ji ven?” ušklíbl se na nás Leo.
,,Jen běžte,” pousmál se Oliver a naše mladé hrdličky na nic nečekali a opustili dům, ,,najednou je tu ticho,” podíval se na mě s úsměvem na rtech, ,,máš dnes nějaké plány?”
,,Jsem domluvená s Ráchel. Má zase nákupní horečku tak s ní půjdu.”
,,To zní fajn,” přistoupil ke mně a své ruce položil na mé boky, ,,ještě jsme nezkusili bazén,” přesně vím na, co narážel, ale nejsem připravena ukazovat svoje tělo.
,,Uvidíme. S Rách nakupovat, to jde o život,” po této větě se Oliver uchechtnul.
,,Dobře princezno. Já si musím jet něco zařídit, ale na večer si tě zamlouvám,” šibalky se na mě usmál.
,,Co máš zalubem?” trochu mě vyvedl z míry a na mém výrazu to muselo jít znát.
,,Neboj se princezno. Nic čeho by ses musela bát, ale teď mě omluv. Bohužel musím jít,” naklonil se ke mně a políbil na tvář, ,,k večeru se vidíme,” mrkl na mě a já se musela usmát.
Jen co Oliver odešel jsem se i já chystala opustit dům.
,,Ty jsi ještě tu?” všimla jsem si Andyho v hale.
,,No. Ano,” zněl tak nějak zvláštně.
,,Andy? Co se děje?” přistoupila jsem k němu blíž.
,,Oliver mě poprosil, abych ti dnes dělal řidiče,” vychrlil ze sebe.
,,To vážně?” pousmála jsem se nad tím a Andy jen kývl, ,,tak pokud nemáš něco lepšího na práci, tak bych možná tvé služby využila.”
,,K vašim službám,” otevřel mi dveře od domu a následně za námi i zavřel. Bylo to vtipné a já se pořád musela culit.
Oliver
Byl jsem na půl cesty k domu mého otce. Nevím, jak to zvládnu, zda svůj vztek udržím na uzdě, ale mluvit s ním musím. Nenechám to tak. Neměl jsem žádné dětství a pomalu ani rodiče. Nedovolím jim, aby to samé udělali Molly. Ne, ji ne. Jsem dost schopný se o ni postarat. Vždy jsem se o ni staral více než oni. I když je nevlastní je to pořád moje sestra
Vjížděl jsem na příjezdovou cestu, která mě zavedla až k hlavnímu vchodu. Všiml jsem si zamračeného zahradníka a jedné služebné.
Pomalu jsem vystoupil z auta a namířil si to ke dveřím. Chtěl jsem zazvonit, ale dveře se otevřely. Stála v nich mladičká dívenka a vypadala smutně. Nejspíš ji otec nazval děvkou jak to má ve zvyku.
,,D-dobrý den,” zakoktala dívka. Odpověděl jsem ji na pozdrav a vešel do haly, ,,koho mám ohlásit?” promluvila na mě jemným hlasem.
,,Stačí říct, že přišel člověk, za kterého se stydí,” dívenka se na mě podívala nechápavě a já si povzdechl, ,,Oliver,” snažil jsem se o úsměv. Mladá dívka přikývla a odešla.
Netrvalo ani pět minut a v hale se objevil muž, který si říkal můj otec.
,,Už dávno za tebe nežehlím tvé problémy,” že mě to ani nepřekvapuje.
,,Nepřišel jsem prosit o pomoc,” odsekl jsem.
,,Tak co tu chceš?”
,,Zlato, nech ho. Náš syn je tu vždy vítán,” pousmála se matka, ale mě do smíchu nebylo.
,,Nebojte. Nemám v plánu sem chodit. Jen jsem vám přišel říct, že požádám patřičné úřady, aby mi Molly svěřili do pěstounské péče.”
,,Co prosím?” zarazil se otec.
,,Slyšel jsi. Ten výstup co jsi předvedl v mém domě, byla poslední kapka.”
,,Ty! Nebudeš vychovávat moji dceru. Zrovna ty ne! Jsi jen obyčejný děvkař a násilník. Nejsi pro ni dobrým vzorem,” křičel na mě můj vlastní otec.
,,A co ty jsi za rodiče!“ zvýšil jsem na něj hlas, ,,když jste neměli čas, strčili jste ji ke mně. Nebyli jste tady pro ni v těch nejtěžších chvílích.” podíval jsem se na matku, která stála zaraženě jako solný sloup a následně na otce, ,,když se pokusila o sebevraždu. Kolikrát jste byli za ní v nemocnici. Jednou? Moje sestra vás potřebovala. Chtěla cítit rodičovskou náruč, pohlazení a slova útěchy. Tak sakra kde jste byli. Ani jeden z vás jste ji nezavolal. Nezajímali jste se nikdy. A teď mi tu budeš vykládat něco o tom, jaký jsem?!”
,,Olivere, ale nám na Molly záleží. Snažíme se, aby měla lepší život a budoucnost než,” v tu chvíli se zarazila.
,,Než kdo. Než já? To si chtěla říct? Tak jen to pověz,” cítil jsem, jak mým tělem proudí hněv, ,,klidně to řekni. Ano odešel jsem z domu v šestnácti, ale dokázal jsem toho dost. Vystudoval jsem a našel si práci a teď? Podívej se, kde jsem teď. Vypracoval jsem se z nuly.”
,,To možná ano, ale i tak jsi pro naši rodinu jen ostuda,” promluvil po chvilce otec. Po této větě jsem se přestal ovládat a jednu mu vrazil. V tu chvíli mi bylo jedno, že je to můj otec.
,,Olivere,” vykřikla matka a ve chvilce nepozornosti mi to otec vrátil, ,,dost! Dost vy dva,” utřel jsem si krev, která mi tekla ze rtu a podíval se na oba dva.
,,Radši už půjdu. Jinak bych se nemusel udržet,” znechuceně jsem se ještě jednou na ně podíval a odešel z toho domu pryč.
Nasedl jsem do auta a rychle vyjel z jejich pozemku. Naposled jsem se podíval na dům, který měl být mým domovem, a který se vzdaloval ve zpětném zrcátku. Sakra. Zařval jsem a bouchl rukou do volantu.
Byl jsem tak nasraný, že jsem ani nedojel domů. Zastavil jsem u prvního baru, na který jsem narazil a začal pít.
Ema
Venku už se setmělo a Oliver pořád nikde. Telefon mi nebral a já začínala mít strach, zda je v pořádku.
Přešlapovala jsem v obýváku z místa na místo až jsem uslyšela hluk z haly. Neváhala jsem a šla se podívat. Uprostřed haly stál opilý Oliver.
,,Olí,” promluvila jsem na něj a on zvedl pohled mým směrem, ,,co se stalo?” nic. Žádná reakce. Po pár vteřinách udělal pár kroků ke mně.
,,Jsem bastard,” vyšlo z jeho úst, ,,měla by ses ode mě držet co nejdál.”
,,To neříkej,” zašeptala jsem.
,,Jdi. Jdi pryč,” podíval se na mě, ,,vypadni! Pokud nechceš, abych i tobě ublížil tak zmiz!” jeho pohled byl stejný jako v tedy když se opil, ale tentokrát je to jiné. Neuteču. Nenechám ho, tu samého, ,,SAKRA! Neslyšíš? Vypadni už!” zařval na mě tak moc až jsem sebou cukla.
,,Nikam nepůjdu. Nehodlám utíkat, Olivere. Jednou už jsem ti řekla, že ti pomůžu s tvým démonem a to také udělám. Spolu to zvládneme.”
,,Em. Já ti nechci ublížit,” z jeho hlasu šel poznat strach.
,,Ššš,” podívala jsem se mu pořádně do očí, ,,neublížíš,” hned na to jsem spojila naše rty a cítila, jak Oliverovi rty s těmi mými spolupracují.
Amatérske príbehy 