Michaela Müller – Naděje: 32.kapitola Vypadněte!

Korekcia:
Ilustrácia: MichaellkaB

Ema

V tom včerejším krásném okamžiku jsem zapomněla Oliverovi říct, že dnes přijede jeho otec. Nechtěla jsem rušit tu krásnou chvilku, která panovala mezi námi. Chvilka, která příjemně rozechvěla mé srdce, které už dlouho takový pocit nezažilo.
Seděla jsem na okně a koukala ven. Obloha byla zatažená a vypadalo to na déšť. Tohle počasí pro mě bývá depresivní. A nejen počasí. Kalendář ukazuje první srpen. Den, který se mi do kalendáře zapsal černě. Den, který z hloubi duše nenávidím.
Nenávidím svůj život, který ovládá zasraný strach! Ten pocit, kterého se snad nikdy nezbavím. Chtěla bych už konečně začít žít.
,,Em? Princezno?” vytrhl mě z mých myšlenek mužský hlas. Otočila jsem hlavu směrem ke dveřím, kde stál Oliver. Po tváři mi teklo pár slz, kterých si on hned všiml, ,,ty pláčeš?” s těmito slovy ke mně přistoupil a hned objal, ,,co se stalo,” nachvilku se odtáhl, aby se mi podíval do očí.
,,Nic. Nic důležitého.”
,,Em. Kdyby to nebylo důležité tak bys neplakala,” odmlčel se a vzal mé ruce do těch svých, ,,jsem tu pro tebe, princezno. Chci, abys věděla, že mi můžeš říct cokoliv.”
,,Olí,” podívala jsem se do těch jeho nádherných uhrančivých očí, ,,není to tak jednoduché,” zašeptala jsem a své ruce vymanila z jeho sevření.
,,Em,” koukal na mě nechápavě až provinile, ,,provedl jsem něco? Nebo jsem udělal něco špatně?” viděla jsem jeho zmatenost z mého chování, ale on neví. Neví nic o mé minulosti, která mě ty roky drásá a ničí. Tím, čím jsem si prošla, musí být konečně zapomenuto.
,,Prosím. Nech mě o samotě,” promluvila jsem po chvilce ticha. Nacož jsem Olivera vyvedla z míry. Nechápal nic, ale pochopil, že bude lepší, když odejde. ,,Olí?” u dveří jsem ho zastavila. ,,Zapomněla jsem ti říct, že dnes přijede tvůj otec,” viděla jsem na něm, jak se zamračil.
,,V pořádku. Děkuji,” přešel práh mého pokoje, ,,kdybys mě hledala, budu v posilovně,” s těmito slovy odešel. Věděla jsem, že to není dobré. Už dlouho v posilovně nebyl a zavíral se tam, jen když si potřeboval vybít zlost.

Oliver

Zavřel jsem se do tělocvičny a několikrát bouchnul do boxovacího pytle. Sakra Em, co je s tebou. Zařval jsem na celou tělocvičnu. Co se také mohlo stát, že je najednou úplně jiná. Je to mnou? Mým démonem? Tak čím. Sakra.
,,Olivere,” ozval se hlas ve dveřích.
,,Co,” křikl jsem a hned nato se podíval, kdo na mě mluvil. Stála tam Ráchel.
,,Můžu na chvilku?” pošeptala smutným tónem Ráchel. Nevěděl jsem co se tu děje, ale přikývl jsem.
,,Půjdeme do pracovny,” pobídl jsem ji a šel rovnou za ní. Usadili jsme se u konferenčního stolu, který stál spolu s křesly v rohu mé pracovny, ,,omlouvám se, že jsem předtím zvýšil hlas.”
,,V pořádku,” pokusila se o úsměv, ,,Ema je doma?”dodala a já přikývl.
,,Dnes se chová zvláštně. Plakala a nechtěla vůbec semnou mluvit. Vůbec nevím, co se děje,” zvedl jsem pohled jejím směrem.
,,Olivere já bych ti tak strašně ráda řekla proč se tak chová, ale nemůžu. Tohle je na ni aby se ti svěřila.”
,,Já už ničemu nerozumím.”
,,Chápu, jak se cítíš, ale prosím tě důvěřuj Emě. Ona potřebuje někoho, o koho se bude moci opřít. Někoho kdo bude trpělivý,”
,,Nevím, co se také stalo, ale jedno vím jistě. Miluji ji a budu tu pro ni napořád.”
,,To ráda slyším. Olivere?” řekla vystrašeným hlasem, ,,nenechávej ji dnes samotnou. Prosím tě o to,” teď už jsem tomu nerozuměl vůbec, ale ujistil jsem ji, že od Emy se nehnu.
Po našem rozhovoru Ráchel odešla a já se rozhodl uvařit. Vešel jsem do kuchyně a cítil se zmateně. Už jednou jsem se tady snažil vařit, ale musím uznat, že jsem lepší podnikatel než kuchař.
Začal jsem se prohrabovat lednicí a zjišťovat co v ní je. Je to jasné. Udělám těstoviny. Na těch nic nezkazím.
Rozhlédl jsem se po kuchyni a říkal si, kdo to vymyslel. Proč jsem chtěl tak velkou kuchyň? Maddie má v tomhle systém a já vůbec netuším kde co je. Začal jsem prohrabovat zásuvky a skříňky a hledal určité nádobí…
,,Co se to tu děje?” ozval se hlas mé princezny.
,,Ale snažím se najít vchod do Narnie,” snažil jsem se zavtipkovat.
Viděl jsem, jak se lehce pousmála.
,,Koukal jsi do skříňky pod dřezem?”
,,To mě nenapadlo,” přiblížil jsem se k ní blíž, ,,jsi nádherná,” udělal jsem dalších pár kroků k ní.
,,Olí, já,” nedovolil jsem ji nic říct a hned spojil naše rty.
Nechci, aby protestovala.
Její rty spolupracovaly s těmi mými a já po dlouhé době cítil příjemné teplo na rtech. Toužil jsem po ni, ale věděl jsem, že není správná chvíle.
Po chvilce se ode mně odtáhla a já hleděl do jejich úžasných očí, které mi napovídaly, že je něco v nepořádku.
,,Pomohla bys mi?” podíval jsem se na ní štěněčím výrazem, kterému Em neodolala a souhlasila.

Molly
,,Leo? Proč jsi dnes takový zamlklý. Stalo se něco?” vypadal tak celý den. Skoro semnou nemluvil.
,,Nic lásko. Jen plno práce,” snažil se o úsměv, ale věděla jsem, že není pravý. Cítila jsem z něj takovou nejistotu.
,,To říkej někomu jinému. Poznám na tobě, že je něco v nepořádku. Je to kvůli dnešní návštěvě mého otce?”
,,Ne sluníčko. Těším se na setkání s tvým otcem,” podívala jsem se na něj překvapeně, ,,vím. Říkala jsi mi co je zač, ale já se ho nebojím. Miluji tě a na tom mi záleží,” jeho slova mě hřála u srdce, ale Leo byl dnes úplně vyměněný. Nechápala jsem co se děje.

***

Po pár hodinách u Lea, kdy jsem jen seděla a hleděla na něj, jak pracuje a tváří se smutně. Cítila jsem, že je něco v nepořádku. Jen jsem nevěděla co. Jestli je to naším vztahem nebo ho trápí něco jiné.
Snažila jsem se s ním mluvit, ale bez výsledku.
V hlavě jsem měla plno myšlenek. Měla jsem strach. Strach z bolestivé lásky, ale moje srdce mi pořád opakovalo, že mě Leo miluje, ale hlava byla silnější.
Nemohla jsem. Už dál ne. Ta nejistota. Ten zvláštní pocit. Srdce mi bušilo jak o závod a já. Moje tělo mě přestalo poslouchat. Vstala jsem a mířila k východu.
,,Promiň. Už půjdu,” řekla jsem jen tyto slova a odešla z jeho bytu.
Venku jsem se cítila dost trapně. Zachovala jsem se jako puberťačka. Co si o mě teď pomyslí? Měla bych se tam vrátit? Ne. To by bylo divné.
,,Sluníčko. Počkej,” z dálky jsem slyšela Leův hlas. Přimělo mě to zastavit. Otočila jsem se na něj, ale neřekla ani slovo, ,,Sluníčko. Já,” podívala jsem se mu do očí, ,,Moll. To ne,” hned na to řekl a já se nechápavě zamračila, ,,poznám už tvé výrazy. Miluji tě a jsi jediná v mém srdci,” odmlčel se a chytil mě za ruku. ,,To co se teď semnou děje souvisí s Emou. Tak moc bych ti chtěl říct, o co jde. Věř mi Sluníčko, ale nejde to. Jediné co ti můžu říct, že dnešek změnil Emě život,” pořádně se nadechl, ,,k horšímu,” dodal a hned mě objal. Cítila jsem, jak mu tluče srdce, ,,prosím, nezlob se na mě, jestli to vypadalo, že už mi na tobě nezáleží. Záleží a moc. Jsi moje všechno. Vědomě neudělám nic, co by tě ranilo. Miluji tě. Nikdy jsem nikoho tak moc nemiloval. Jsi úžasná dívka, která rozzářila můj život.”
,,Taky tě miluji,” zamumlala jsem mu do hrudi a víc se k němu přitiskla.
,,Moll. Nechci tě pouštět, ale měl bych tě odvést domů.”
,,Já vím. Otec.”
,,Sluníčko,” řekl a svoji rukou mě chytil za bradu, ,,nikdo a nic nás nerozdělí. Ani tvůj otec.”
,,Neznáš ho. Je schopný všeho.”
,,To já kvůli tobě taky,” po těchto slovech mě letmo políbil, ,,pojedeme.”

Oliver
Stál jsem s Em v kuchyni a koukal na ten nepořádek. Kdo to teď uklidí, pomyslel jsem si a v hloubi duše se ujistil, že už vařit nikdy nebudu.
,,Ahoj ve spolek,” ozval se Mollin hlas, ,,tady snad vybuchla bomba,” ušklíbla se.
,,Jen se nesměj. Tebe čeká úklid. S Em jsme uvařili a ty uklízíš.”
,,Ale.”
,,Žádný ale.”
Mezitím co jsem se dohadoval s Molly, jsem si všiml, jak si Leo vzal bokem Em a o něčem spolu mluvili. Tak moc jsem chtěl vědět o čem, ale láska k ní mi to nedovolila. Srdce mi říkalo, ať počkám. Ať jí dám čas a ona mi to někdy řekne.
,,Leo řekni mu něco,” obrátila se naštvaná Molly na Lea s Emou.
,,Sluníčko. Já. Zrovna jsem neposlouchal vaši debatu. Promiň,” podíval jsem se na Molly, která v tu chvíli posmutněla, ale její výraz říkal i to, že vše chápe. Ví něco co já ne?
V domě se ozval zvonek, který hlásil příchod pro mě nezvaného hosta. Už teď se snažím být v klidu. Slíbil jsem si to. Nenechám démona ve mně, aby ovládal můj život a ubližoval lidem, které miluji.
,,Já tam radši jdu,” řekla Molly a protočila očima.
,,Jsi v pořádku?” přistoupila ke mně Em a chytla mě za ruku.
,,V tvé přítomnosti se cítím nejlépe.“
,, Em. Víš o tom, že si otec všimne, jak mě držíš?” pousmál jsem se na ni a lehce ji políbil na tvář.
,,Ať to vidí. Pokud to tobě nevadí mě už vůbec ne,” při těchto slovech jsem ji stiskl ruku.
,,Vás tady teda je,” s těmito slovy přišel do místnosti otec.
,,U nás se zdraví,” jen co otevře tu hubu mám sto chutí ho vyhodit, ,,ahoj mami,” všiml jsem si ji cupitat za ním.
,,Ahoj Olivere. Emo. A kdopak je tady ten mladík?”
,,Tohle je Leo. Můj přítel,” vychrlila ze sebe Molly.
,,Srdíčko, ty máš přítele?” řekla matka a přistoupila k němu blíž, ,,těší mě mladíku.”
,,I mne těší, pane a paní Rivers.”
,,Chodíte spolu do školy?” otázka, u které Molly strnula. Věděla, že jejich věkový rozdíl bude vadit.
V místnosti panovalo ticho, které přerušilo, Leovo zakašlání.
,,Bohužel ne. Už dávno nechodím do školy. A rovnou předejdu otázce na můj věk. Je mi dvacet dva a vím, že mezi mnou a vaší dcerou je pětiletý rozdíl, ale mě na věku nezáleží. Molly je úžasné děvče. Zamiloval jsem se do ní,” podíval se na moji sestru, ,,miluji ji a je mi úplně jedno zda se vám to líbí nebo ne. Chci, aby Molly byla šťastná, a zatím se mi to daří. Teda aspoň doufám. Je to moje sluníčko, které mi svítí v těch nejčernějších dnech. Nepotřebuji vaše požehnání.”
,,Co se stalo s tím milým hochem. Jak se jen jmenoval. Will. Nemyslíš si, že by on byl pro tebe ten pravý.”
,,Já to věděl,” ozval se otcův naštvaný hlas, ,,začne bydlet s tebou a stane se z ní děvka.”
,,V mém domě važ slova. Molly není žádná děvka. Je to slušná dívka,” hned jsem po něm vystartoval. Začali jsme se tam všichni hádat a já zase viděl černě.
,,Dost. DOST!” zařvala Molly se slzami v očích, ,,máte být mí rodiče. Podporovat mě a být tu pro mě. Ale vy?! Ne. Jediný kdo se zajímá a stará se o mě je Oliver. To on mi dal pocit pravého domova. To on tu je pro mě. To on se zajímal, když jsem se kvůli Willovi pokusila zabít,” při těchto slovem strnula matka hrůzou. Otec se nadechoval, že něco řekne, ale Molly ho nenechala, ,,teď mluvím já! Snažila jsem se být ta nejlepší dcera, ale pro vás není nikdo dokonalý! Aby mi vlastní otec řekl, že jsem děvka je na mě moc,” utřela si stékající slzy, ,,upřímně vás ze srdce nenávidím. Někdy si říkám, že jsem měla umřít se svoji mámou,” s těmito slovy utekla nahoru do svého pokoje. Leo už se chystal, že půjde za ní, ale Ema ho zastavila.
,,Radši půjdu já,” poté se podívala na otce, ,,bravo. Jste rodič roku. Molly se díky Leovi dostala z toho nejhoršího, ale teď jste tomu dal korunu. Její psychika ještě není zacelená. Pokud se pokusí si zase ublížit, bude to vaše vina. Jen vaše,” po těchto slovech Em odešla za Molly do pokoje a ve mě to začalo vřít.
,,Vypadni.”
,,Co prosím.”
,,Slyšel jsi moc dobře. Vypadněte. Tohle je můj dům a já vás z něj vyhazuju,” ukázal jsem jim dveře, ,,pokud si Molly něco udělá. Nepřej si mě! A teď Vypadněte!” díval jsem se na ně, jak odchází, ,,mami počkej,“ hned na to se zastavila a otočila. Přišel jsem k ní blíž a viděl slzy, které měla na krajíčku, ,,já. Kdykoliv sem můžeš přijít a navštívit Molly, ale bez něj,“ po těchto slovech se na jejich rtech vytvořil malý úsměv.
,,Děkuji,“ políbila mě na tvář a vrátila se zpět k otci.