Michaela Müller – Naděje: 31.kapitola Ahoj princezno


Korekcia:
Ilustrácia: MichaellkaB

Oliver

Už jsem přestal počítat střetnutí s firmou TAN, která nikam nevedla.
Jen tu tak sedíme a meleme blbosti. Je to zbytečné a proto jsem se rozhodl, že s firmou TAN spolupracovat nebudu. Chci se svoji firmou něco dokázat a ne jen tak žvanit.
,,Olivere?” promluvil na mě Louis. Majitel firmy TAN.
,,Ano?”
,,Co si o tom myslíš?” všichni upřeli pohled na mě. Věděli, že moje firma je pro ně moc důležitá.
,,Chcete slyšet pravdu?” zvedl jsem obočí.
,,Jistě.”
,,Celé mi to přijde nesmyslné.”
,,Cože? Jak to myslíte, pane Rivers,” ozvala se žena sedící po mé levici.
,,Projekt GOAL je více méně o tom jak nahrabat co nejvíce peněz, ale pokud jste si o mé firmě něco zjišťovali, víte, že takhle nefunguje. Moje firma je tu od toho, aby přinesla něco užitečného pro všechny. Nemám zájem si hrabat peníze do kapsy.”
,,Vážně? To říká miliardář Rivers,” ozval se mužský hlas.
,,Možná na svém kontě mám miliardu, ale poctivě vydělanou. Nejsou to peníze na úkor lidí. To si pamatuj.”
,,Omlouvám se za svého syna,” hned na to promluvil Louis.
,,V pořádku. Má svůj názor, i když by nebylo odvěci kdyby věděl kdy mluvit,” podíval jsem se na toho kluka, ,,správný obchodník musí vědět, v jakou chvíli má mluvit a kdy radši mlčet.”
,,Máš naprostou pravdu.”
,,Otče, nelez mu do zadku. Když se mu náš nápad nelíbí jeho věc.”
,,Mlč!” okřikl ho Louis, ,,co tedy navrhuješ? Jestli máš nějaké nápady sem s nimi,” věděl jsem, že jeho firma potřebuje tu mou, ale já takhle nepracuji. Musím vědět, že naše spolupráce bude fungovat.
,,Promiň Louisi, ale do projektu, který je nedokončený a naše střetnutí nikam nevedou, nejdu“ podíval jsem se na všechny kolem, zvedl se a odešel. Nemá cenu tu dále zůstávat. Už je to dlouho. Moc dlouho co jsem neviděl Em, která mi moc chybí.

Molly

,,Leo. Leo počkej,” pištěla jsem z plných plic.
,,Copak Sluníčko?”
,,Nedělej to. Víš, že jsem lechtivá,” snažila jsem se bránit, ,,prosím přestaň. Už nemůžu dýchat,” zněla jsem jako lokomotiva.
,,Dobře lásko, ale jedině za polibek,” šibalky se na mě podíval a já nenamítala. Přitáhla jsem si ho blíž k sobě a políbila, ,,jsi úžasná,” odtáhl se a podíval se mi do očí.
,,Ale nepřeháněj,” cítila jsem, že se začínám červenat.
,,Kdybych věděl, že tu najdu lásku svého života vrátil bych se už dřív. Nemůžu uvěřit, že jsi moje. Už tě nepustím.”
,,Prosím drž mě, protože až s tebou se cítím být milovaná. Už nikdy nechci zažít tu bolest,” podívala jsem se na svoje zápěstí, které mi navždy bude připomínat to, co jsem udělala.
,,Dost Molly,” promluvil vážným hlasem Leo. Podívala jsem se na něj a on následně položil svoji ruku na místo, kde mám jizvu, ,,nemysli na to. Je to minulost. Chápu, že ta jizva, kterou tam máš ti to bude připomínat, ale věř, že já bych ti nikdy vědomě neublížil,” upřeně se mi podíval do očí, ,,miluji tě. Tak moc tě miluji, že nedovolím nikomu, aby ti nějak ublížil,” tyhle slova mě hřála u srdce.
,,Taky tě moc miluji,” pohladila jsem ho po tváři.
Chvilku jsme tam spolu jen tak leželi a já začala přemýšlet nad Oliverem
,,Copak?” podíval se na mě Leo.
,,Jen mě mrzí, že je Oliver tak dlouho pryč.”
,,Chybí ti?”
,,Nejen mě, ale i Emě. Nejsem si jistá, ale mám pocit, že ti dva si navzájem mění život.”
,,Ty o Emině minulosti moc nevíš, že?” podívala jsem se na něj nechápavě.
,,Jak to myslíš?”
,,Ema to v životě neměla lehké. Nechci zacházet do detailů, protože ona nerada na to vzpomínám, ale v jejím životě se stalo něco, co ji změnilo. Radikálně,” podíval se mi do očí a nadechl se, ,,předtím jsem jimoc neznal, ale vím, že byla plná života a usměvavá, ale přibližně před dvěma a něco lety se to změnilo. Už se moc neusmívala a stranila se,” chytil mě za ruku a jemně ji stiskl, ,,až pak jsem zjistil co se stalo a pochopil jsem vše. Zároveň jsem tomu nemohl uvěřit.”
,,Co se jí stalo?”
,,Promiň, lásko, ale řekl jsem ti víc než dost.”
,,Ale.”
,,Moll. Prosím. Tohle by ti měla říct ona ne já.”
,,Máš pravdu. Promiň.”
Jsem sice zvědavá co mohlo změnit Emu, ale Leo měl naprostou pravdu. Je jen na ní zda se svěří.

Ema
Už je to pár dní, co se Oliver vůbec neozval a já doufám, že je v pořádku. Od chvíle kdy jsme se políbili, se vše změnilo. Moje srdce znovu začalo věřit v lásku a v lepší život, ale moje hlava mi pořád připomíná moji minulost. Mého kostlivce, který jen tak neodejde. Nepřestane mě strašit a já se snad pocitu strachu nikdy nezbavím. Mohu se snažit, jak můžu, ale pořád je to ve mě.
,,Ahoj Emo,” promluvil na mě známí hlas. Otočila jsem se, a koho vidím. Leo s Molly.
,,Ahoj, co vy ty?” ušklíbla jsem se na ně.
,,Přivedl jsem Molly domů. Vím, že jdeme pozdě, ale nějak jsme se zapomněli,” podívali se na sebe a začali se červenat. Byli tak šťastní a já jim to přála.
,,Nevím, jakou máte dohodu s Oliverem, ale když tu není, mohla jsi klidně spát u Lea,” pousmála jsem se na ni.
,,Já vím,” stačilo, že se na mě podívala a já pochopila.
,,Sluníčko, já už půjdu. Potřebuji dodělat nějaké věci do práce. Ještě ti zavolám,” políbil Molly na tvář a následně se podíval na mě, ,,mějte se holky a moc nezlobte,” mrkl a odešel.
,,Nezlobíš se?” promluvila Molly do chvilky ticha.
,,Proč bych měla?” podívala jsem se na ni nechápavě.
,,Trávila jsem teď čas s Leem a tys tu byla sama.”
,,Moll to vůbec nevadí. Jsem ráda, že jsi šťastná, ale teď pojď. Posadíme se a ty mi řekneš úplně vše,” vzala jsem ji za ruku a táhla do obýváku, kde jsme se posadili a já nedočkavě čekala.
,,Co bych ti vyprávěla. Leo je naprosto úžasný chlap. Mám pocit, že už konečně vím co je to pravá láska,” vypadala úplně jinak než ta dívka, která chodila s Willem. Tato Molly byla šťastnější.
,,Jsem ráda s tebou. A co ten večer jak ses k němu vracela?” pošťouchla jsem ji, ,,bylo něco?”
,,No. Ano. Bylo. A můžu ti říct, že to bylo naprosto úžasný. Začátek byl dost bolestivý, ale pak. No. Leo byl celou dobu ohleduplný a jemný. Já ani nevím jak to popsat.”
,,Nemusíš nic popisovat. Tohle mi stačí,” uculila jsem se, ,,takže z Molly je už velká holka. Nebo mám říct žena?” začala jsem se chichotat.
,,Radši se nesměj a řekni mi co ty a Oliver. Jak to mezi sebou máte?” při této otázce mi zmrznul úsměv na rtech.
,,Sama moc nevím, Moll. Oliver po našem druhém polibku musel odjet a moc jsme v kontaktu nebyli, ale nemůžu říct, že k němu nic necítím. Celou dobu jsem si myslela, že jsme jen kamarádi a přesvědčovala jsem samu sebe, ale moje srdce se v jeho přítomnosti chvělo. Nechtěla jsem si připustit něco také už kvůli,” v tu chvíli jsem se zadrhla.
,,Kvůli čemu?”
,,Ale ničemu,” nedokážu ji říct o své minulosti. Teď ne když zase začala věřit v lásku. V pravou lásku, ,,je dost pozdě. Měli bychom jít spát, ať jsme na zítřek fit.”
,,Máš pravdu. Návštěva táty a bez Olivera nebude procházka růžovým sadem,” tvářila se smutně. Chápu ji. Posledně mi to stačilo. Jen doufám, že tentokrát to bude jiné. Žádné facky a urážky, ale o tom si nejspíš musím nechat zdát.
,,Neboj Moll. Spolu to zvládneme a pak si zajdeme třeba na latté.”
,,S tím souhlasím. Už půjdu do pokoje,” rozloučila se semnou a odešla. I já se dole nijak nezdržovala a namířila si to rovnou do koupelny. Napustila jsem si vanu plnou bublinek a ponořila se celá do horké vody.

Oliver
Už je to dlouho, co jsem nebyl doma. Chybí mi Em a její dokonalý úsměv. Po zasedání jsem se sbalil, opustil hotel a namířil si to domů.
Kdo by to do mě řekl. Oliver Rivers se zamiluje až po uši. Ano. Je to tak. Miluji Emu. Už jsem nedoufal, že někoho budu takhle milovat. Předtím holky, se kterými jsem byl, byli jen jednorázovky. Nezajímali mě city, ale teď? Cítím se jako bych byl v sedmém nebi. Moje srdce se konečně otevřelo a já našel dívku, která mi neskutečně pomáhá porazit mého démona. Je pravda, že mám pořád strach, že se ve mně ten démon znovu probudí a já ublížím Em, ale svému srdci nedokážu poručit. Snažím se s ním bojovat a věřím, že ho dokážu porazit. Tentokrát to zvládnu a to díky ní. To ona mi dala šanci změnit můj život. Ona mi stála celou tu dobu po boku, i když jsem ji ublížil. Ona je můj anděl, který mi ukazuje správnou cestu. Miluju ji. Já ji opravdu miluji.

***

Pomalu jsem vjížděl k domu. Myslel jsem si, že to tu bude dunět a jeden z mnoha večírků se v tuhle dobu bude rozjíždět, ale všude byla tma. Až na jedno oknu. Byl to pokoj Emy, kde slabě svítilo světlo.
Zaparkoval jsem u vchodu a rovnou si to namířil dovnitř.
Na nic jsem nečekal a šel jsem po schodech nahoru. Zastavil jsem se u dveří do Emina pokoje. Chvíli jsem váhal, ale pak jsem zaklepal. Minutku na to se ozval její hlas a dveře se otevřely.
,,Olivere?” stála tam. Moje princezna. Celá rozespalá.
,,Ahoj princezno,” viděl jsem, jak nemůže uvěřit svým očím, ,,jsem doma,” dodal jsem a na jejich rtech se objevil krásný úsměv, na který jsem čekal. ,,Nechtěl jsem tě vzbudit,” pousmál jsem se, ,,mohla by ses obléci?” koukala na mě nechápavě, ,,prosím. Počkám tě dole,” otočil jsem se a odešel dolů.
Netrvalo dlouho a Em scházela schody dolů do haly.
,,Proč jsem se měla obléci?”
,,Chci tě unést,” chytil jsem ji za ruku a vedl ji ven k autu, ,,neboj a nastup,” váhala, ale nakonec nastoupila a já k ní. Nastartoval jsem a mířil na místo, kam jsem chtěl Em unést.
Celou cestu jsme ani jeden z nás nepromluvili. Na Em bylo vidět jak je nervózní a já se nemohl dočkat až ji budu moct obejmout a být jen s ní.
Přijeli jsme k menšímu lesíku, u kterého jsem zaparkoval. Vystoupil jsem a trochu se protáhl.
,,Olí?” ozval se Emin vyděšený hlas.
,,Neboj, princezno,” natáhl jsem k ní ruku, kterou po chvilce přijala a vedl jsem ji přes les do mírného kopce. Občas jsem se na svoji princeznu podíval a viděl její ustrašený výraz, ,,ještě kousek,” promluvil jsem do ticha. Chybělo ještě pár kroků.
,,Jsme tu,” zastavil jsem na skalce, ze které byl výhled do údolí.
,,C-co tu děláme?”
,,Chvilku počkej a uvidíš,” zašeptal jsem ji do ucha a objal ji. Stály jsme tam a koukali spolu do údolí, které se za pár minut probudí, ,,koukej, princezno,” ukázal jsem prstem před sebe, kde pomalu vycházelo slunce.
,,To je nádhera,” řekla s úžasem, ,,nikdy jsem nebyla u východu slunce. Olí to je,” nenechal jsem ji domluvit a spojil jsem naše rty. Musel jsem ji políbil. Tak dlouho jsem necítil teplo jejich rtů.
,,Chyběla jsi mi,” řekl jsem po krásném polibku.
,,I ty mě.”
,,Em, stalo se něco?” vypadala trochu jinak, než jsem odjížděl.
,,Nic vážného. Slib mi, že už nikam nepojedeš,” koukala na mě štěněcíma očima.
,,Pokud pojedu, vezmu si tě s sebou,” chytil jsem její tvář do dlaně a pomalu se přiblížil k jejím rtům, které jsem opět musel ochutnat.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s