Michaela Müller – Naděje: 30.kapitola Miluji tě


Korekcia:
Ilustrácia: pinteres/obálka: MichaellkaB neboli Michaela Bulíčková

Molly
Oliver odjel na pár dní mimo město a já zůstala s Emou úplně sama. Andymu a Maddie jsme dali volno a užívali si dům sami pro sebe, ale je pravda, že se těším, jak se bráška vrátí domů. Už kvůli Emě, na které je vidět, že ji Oliver chybí.
Přiznám se, že když teď vím, co se stalo mezi nimi jsem úplně nadšená. Oliver si zaslouží někoho jako je Ema i když vím, že to s ním zrovna ona nebude mít lehké. Už kvůli jeho problému, ale věřím, že ti dva k sobě patří. Někdo jiný by už dávno od Olivera odešel, ale Ema zůstává.
,,Molly? Prosím pojď dolů,” ozval se Emin hlas ze zdola.
Na nic jsem nečekala a šla za ní. Stála v hale u schodů a usmívala se.
,,Děje se něco?”
,,Jen mě tak napadlo, co kdybychom si dneska udělali dámskou jízdu. Pozveme Amy a Ráchel. Objednáme pizzu a budeme se bavit.”
,,To zní skvěle, ale Amy není ve městě,“ svraštila čelo a zatvářila se smutně, ,,nevadí, že půjdu ještě k Leovi?”
,,Samozřejmě, že nevadí. Pak se tu všichni sejdeme.”
,,Dobře.”
,,Já zajdu do města něco pokoupit. Můžu tě tu nechat viď?” podívala se na mě nejistě.
,,Samozřejmě klidně běž a neboj se,” usmála jsem se na ni a pak rychle vyběhla do svého pokoje, abych zavolala Amy.

Ema
Moje chuť na kafe byla silná a nejrychleji jak se dostanu do města je autem. Proto jsem vzala do ruky mobil a napsala zprávu Oliverovi.
Ahoj Olí, nebude ti vadit, když si půjčím jedno z tvých aut? E.
Na odpověď jsem nemusela čekat dlouho.
Samozřejmě, že mi to nevadí, princezno. Klíče a veškeré doklady jsou v garáži u dveří. Hlavně buď opatrná. Chybíš mi. O.
Nad poslední větou jsem se musela usmát. Rychle jsem mu odepsala a pak si to rovnou namířila do garáže.
Za necelou půl hodinu už jsem parkovala blízko kavárny. Ve vzduchu šla cítit vůně čerstvé kávy. Na nic jsem nečekala a vběhla rovnou do kavárny. Zastavila jsem se až u pultu, u kterého stála Lena.
,,Ježiši. Děje se něco?” koukala na mě vyděšená Lena.
,,Akutně potřebuji kávu,” po dokončení mé věty se začala Lena smát a nebyla sama. Ráchel, která v tu chvíli přišla do místnosti, se začala smát taky.
,,To bys nebyla ty,” usmála se a začala dělat kávu.
,,Jak se daří?” zeptala se Ráchel.
,,Fajn,” odpověděla jsem krátce.
,,Tak povídej. Co se děje?”
,,Co by se mělo dít,” koukala jsem na ni a snažila se vypadat přesvědčivě.
,,Znám tě už dost dlouho. Takže se nevykrucuj. Ublížil ti Oliver?”
,,C-co? Ne. To vůbec. On je teď nějakou dobu pryč.”
,,Tak v tom to vězí. Moje kamarádka je zamilovaná až po uši. Chybí ti viď?”
,,Já nevím, jestli je to láska. Pochybuji, že ještě vím, co to znamená, ale máš pravdu, chybí mi.”
,,Vezmi si svou kávu a pojď, popovídáme si,” posadili jsme se ke stolku a já se konečně mohla napít, ,,Emy je to pochopitelné, že jsi pořád zmatená a i vystrašená. To co se stalo, by poznamenalo každého.”
,,Nejspíš ano, ale já už chci konečně žít. Chci věřit a cítit lásku. Nechci toho tolik.”
,,Co kdybys to Oliverovi řekla.”
,,V žádném případě!”
,,Proč ne? Zaslouží si vědět pravdu,” zamračila se na mě.
,,Celé dva roky se snažím, aby to nikdo nezjistil. Víš to jen ty a Leo. Když mu to řeknu, bude na mě koukat jinak.”
,,Možná ano a možná ne. Uvědom si, že takhle se daleko nedostaneš. Budeš pořád zaseknutá v minulosti, která tě pořád pronásleduje. Chceš žít? Tak žij,” řekla a tvářila se u toho dost vážně.
Nejspíš má pravdu, ale ten zatracený strach mě ovládá. Jak mám někomu říct, co se stalo, když se bojím. Bojím se své minulosti. Jejího návratu.
,,Vidíš to, málem bych zapomněla. Dnes děláme s Molly dámskou jízdu. Tak tě oficiálně zvu. Začínáme v pět,” mrkla jsem na ni.
,,Ahoj Emo,” promluvil na mě dívčí hlas. Zvedla jsem pohled a uviděla Elli.
,,Ahoj,” pozdravila jsem krátce. Zdá se mi to nebo je to skutečnost. Poslední dobou se semnou začínají mí bývalí přátelé bavit.
,,Neruším vás?”
,,Jasně, že ne. Posaď se,” pobídla ji Rách.
,,Jen jsem chtěla mluvit s Emou,” podívala se na Ráchel.
,,Chápu. Nechám vás tu. Vzadu mám stejně moc práce. Tak dnes večer a přemýšlej nad tím, co jsem ti řekla,” ukázala na mě prstem a já jen přikývla.
,,Copak je Elli,” otočila jsem hlavu jejím směrem.
,,Nechci už chodit k psychologovi, ale potřebuji si promluvit.”
,,O čem?” věděla jsem moc dobře o čem, ale chci, aby to řekla.
,,O tom co se mi stalo. Vím, že tě o to nemůžu žádat, ale prosím. Pomohla jsi spoustě lidem. Prosím vyslechni mě,” podívala jsem se na svoji nedopitou kávu a přemýšlela, co je pro mě důležitější. Dopít kávu nebo vyslechnout Elli. Možná neuvěříte, ale rozhodla jsem se pro Elli.
,,Pojď. Půjdeš semnou nakoupit a pojedeme k Oliverovi do domu. Tam budeme mít klid.”
Když jsme seděli v autě na cestě domů, viděla jsem na Elli jak je nervózní. V jednu chvíli jako bych viděla samu sebe před lety.
,,Tak jsme tu,” řekla jsem do ticha, které panovalo celou cestu.
,,Tady bydlí Oliver Rivers?” vypadala dost překvapeně.
,,Ano. Tohle je jeho dům. Tak pojď,” pobídla jsem ji a spolu jsme šli dovnitř. Vzala jsem ji do obýváku, kde jsme se posadili.
,,Dáš si něco k pití?”
,,Ne. Děkuji.”
,,Tak co tě trápí,” přisedla jsem si k ní.
,,J-já. Mám strach. Co když už nedokážu milovat?” vím, jak se cítí. Tohle jsem si myslela též.
,,Vím, co tím chceš říct. Máš strach, že projdeš něčím stejným jako teď, ale tahle zkušenost tě nesmí odradit od lásky,” zahleděla jsem se na fotku, na které byl Oliver s Molly, ,,všichni nejsou tací. Ten pravý je tam venku a čeká jen na tebe. Jediné co musíš udělat je, že si sundáš růžové brýle a otevřeš své srdce. Vím, že je to těžké a že si myslíš, že to nezvládneš, ale to není pravda. Jsi silná dívka, která se nikdy neschovávala,“
,,Nemyslím si, že jsem silná. Připadám si jako slaboch, že jsem to nechala dojít až sem.”
,,Nepochybuj o sobě. Vždyť si se postavila Ronovi. Tohle by slaboch neudělal,” chytila jsem ji za ruku, ,,je načase, abys vylezla z ulity a začala randit,” v jejich očích se mihla naděje, která mě chyb, ale konečně jsem dokázala otevřít své srdce. Srdce, které bylo zamknuté na milion západů, a které dokázal otevřít jeden jediný muž. Muž, který mi ublížil, ale moje srdce mi říká, že on není špatný člověk.
Její strach moc dobře znám. I mě ovládá. Měla bych se začít řídit vlastními slovy. Začít žít. Už dlouho mě pocit strachu ovládal. Teď je na čase, abych já ovládla ho.
,,Děkuji ti.”
,,Nemusíš mi děkovat. Jsem tu pro své kamarádky. Tak mě napadá. Jestli dnes nic nemáš v plánu. Nechtěla by ses zúčastnit dámské jízdy.”
,,J-já. Nevím.”
,,Ale. Žádné výmluvy. Přijdeš aspoň na jiné myšlenky.”
,,Dobře a nechceš s něčím pomoct?” pousmála se.
,,To by bylo fajn. Pojď, půjdeme do kuchyně. Ukážu to kde co je,” vešli jsme do kuchyně.

,,Páni, já se nestačím divit jaké to tu má krásné. Vždy jsem si přála ostrůvek.”
,,Má to tu opravdu pěkné,” usmála jsem se a začala jsem tašky vytahovat věci, které jsme nakoupili, ,,pojď, pustíme se do práce.”
Molly
Ležela jsem u Lea na gauči a přemýšlela. Vím, že je Leo úplně jiný, ale je to přeci chlap. Každý chlap myslí na sex. Já. Nevím, zda jsem připravená, ale zároveň o něj nechci přijít. Možná už je čas posunout se na další štafetu.
,,Sluníčko? Haló, posloucháš mě?”
,,A-ano? Promiň, zamyslela jsem se.”
,,Poslední dobou pořád nad něčím přemýšlíš. Copak tě trápí,” lehl si vedle mě a konečky prstů mi začal přejíždět po břiše.
,,Toho si nevšímej. Takové holčičí pubertální věci.”
,,Ale prosím tě. Ty a puberťačka?” začal se chichotat, ,,chtěl bych vědět, co se ti honí v té tvé krásné hlavičce,” přiblížil se ke mně a začal mě líbal na krku. Lehce jsem se prohnula v zádech. Přesně věděl, kde mě to lechtá, ,,povídej sluníčko,” promluvil do polibků, které mi dával na krk.
,,J-jde právě o to,” moje slova ho zastavila. Nechápavě se mi podíval do očí.
,,O polibky? Nechceš, abych tě líbal?”
,,To ne. Miluji tvé polibky, ale já. Víš. Přeci,” nedokázala jsem to říct. Začala jsem být nervózní.
,,Klid Molly. Jsou to jen polibky. Nechci, aby sis myslela, že na tebe nějak tlačím,” pohladil mě po tváři a já se trochu uklidnila, ale věděla jsem, že je čas. Je mi sedmnáct a jsem pořád panna. Ano je čas.
Obkročmo jsem si na něj sedla a začala ho líbat. Moje rty se přisály na ty jeho. Už jsem nebyla miloučká holčička, ale divoká jako tygřice. ,,M-Moll. Co to děláš,” snažil se mluvit do mých polibků, ale já nijak nereagovala.

Leo
Molly se na mě vrhla a začala líbat. Její polibky byly úplně jiné, plné chtíče. Snažil jsem se ovládat, ale zrovna mi to neulehčovala. Nevím, jak dlouho vydržím odolávat, ale nechci, aby si myslela, že chci jen sex. Ona je úžasná dívka plná energie, která mě dobíjí. S ní se konečně cítím šťastný.
,,Sluníčko,” musel jsem ji od sebe odtáhnout, ,,tohle není zapotřebí,” pohladil jsem ji po tváři.
,,Ale.”
,,Žádné ale. Tak moc tě miluji, že to bez sexu vydržím, jak dlouho budeš potřebovat. Nechci, aby sis myslela, že mi jde ve vztahu jen o to,” snažil jsem se jí to vysvětlit.
,,Asi bych už měla jít,” vyšlo z jejich úst a mě to zaskočilo.
,,Moll. Nemusíš odcházet,” chtěl jsem ji zastavit.
,,Já. Zapomněla jsem, že jsem domluvená s Emou. Promiň,” vzala si věci a rychle odešla z mého bytu. Chvilku jsem seděl, ale nedalo mi to a vyběhl jsem za ní.
,,Moll. Zlato stůj,” chytil jsem ji za paži a přitáhl k sobě. Tvář měla celou od slz. ,,Proč pláčeš? C-co se stalo? Já. Nechápu to,” přitiskl jsem si ji k sobě.
,,Jen mi spadlo něco do oka.”
,,Do obou? Zlato udělal jsem něco špatně?”
,,Ne. Chci být jen sama. Potřebuji si vše urovnat v hlavě,” moc jsem to nechápal, ale nechtěl jsem to moc rozebírat. Něco jí trápilo a šlo vidět, že o tom semnou mluvit nechce.
,,Nenechám tě jít samotnou,” pohladil jsem jí po vlasech a usmál se.
,,Je ještě světlo a není to tak daleko. Prosím Leo chci být sama,” úsměv mi oplatila, ale viděl jsem na ni, že je smutná. Rvalo mi to srdce.
,,Dobře, ale jak dorazíš, zavolej mi nebo mi napiš, ať vím, že jsi v pořádku,” lehce jsem ji políbil na rty a nechal odejít.

Ema
S Elli jsme měli všechno připravené. Když v tu chvíli zazvonil zvonek. Šla jsem otevřít dveře, za kterými stála Ráchel.
,,Tak mě tu máš,” usmívala se a v ruce držela nějakou láhev.
,,Doufám, že to není to, co si myslím,” ušklíbla jsem se na ni, protože naposled když jsem s ní pila, to nedopadlo moc dobře.
,,Hele dámská jízda bez lahvinky není dámská jízda.”
,,Co s tebou nadělám. Tak pojď dál,” ukázala jsem ji směr, kterým se má vydat.
,,Je ahoj Elli,”
,,Pozvala jsem i ji,” usmála jsem se na ně a zároveň se koukla na hodinky. Molly pořád nikde, ale chápu to, je s Leem tak asi ztratila pojem o čase, ,,tak tu nebudeme stát a sedneme si,” pobídla jsem holky, aby zaujali svá místa.
Nechala jsem je tam samotné a šla jsem pro skleničky do kuchyně.
,,Dá si tu někdo vínko, co donesla Ráchel?” jen co jsem vstoupila do místnosti, všimla jsem si uplakané Molly, ,,Moll. Co se stalo?” přistoupila jsem k ní.
,,Já. Jsem zbabělec. Utekla jsem jak malé dětsko.”
,,O čem to mluvíš?” zvedla svůj pohled na holky, ,,Elli bavte se zatím bez nás,” pousmála jsem se na dívky, které seděli na pohovce a s Molly jsme se odebrali do kuchyně.
,,Jde o Lea,” pošeptala a utřela si slzy, které ji tekly po tváři.
,,Pohádali jste se?”
,,Právě, že ne. Jde o to, že je mi sedmnáct a jsem stále panna.”
,,Chceš říct, že už to na tebe zkoušel?”
,,On…. je gentleman. Vůbec na mě netlačí, ale je to chlap. Nechci, aby to dopadlo jak s Williemem.”
,,Molly znám Lea dlouho a jsem si naprosto jistá, že to s tebou myslí upřímně,” odmlčela jsem se, ,,vím, že zkušenost s Willem tě hodně zasáhla, ale musíš začít věřit, protože všichni nejsou tací jako Will. Pokud tě doopravdy miluje, což miluje tak počká, až budeš připravená. Věř mi.”
,,Jak poznám, že jsem připravená?”
,,Poznáš. V hloubi svého srdce cítíš, že on je ten pravý. Je to takový zvláštní pocit. Pocit, který ti říká, že chceš patřit jen jemu,” po těchto slovech jsme tam seděli a mlčeli. Myslím si, že to nepotřebovalo víc slov.
Dívala jsem se na dívku, která seděla vedle mě a zírala do země. Nevydala ze sebe ani hlásek.
,,Emo?” pošeptala.
,,Copak?”
,,Já ho opravdu miluji,” podívala se mi do očí, které mi říkali, že našli pravou lásku, ,,n-nevadiloby, kdybych se nezúčastnila dámské jízdy? Já. Musím mluvit s Leem,” všimla jsem si, že se lehce červená. V tu chvíli jsem pochopila. Z naší malé Molly se dnes večer nejspíš stane žena.
,,Klidně běž, a kdyby něco tak mi zavolej,” pousmála jsem se.
,,Stalo se něco?” jen co Molly odešla, se holky objevili v místnosti.
,,Nic vážného,” ujistila jsem je a rozjela dámskou jízdu.

Leo
Seděl jsem v pokoji a čekal, až se Molly ozve, že doraziladomů. Koukal jsem na hodiny a byl jsem čím dál tím víc nervózní, protože vtuhle dobu by už měla být doma. Sakra, zařvaljsem.
Po pár minutách se ozvalo zaklepání. Vstal jsem a namířil si to ke dveřím.
,,Sluníčko?” stála tam celá mokrá, ,,pojď dovnitř,” pustil jsem jidál.
,,Leo. Já,” přistoupila ke mně blíž, ,,miluji tě,” po těchto nejkrásnějšíchslovech spojila naše rty. V jejich polibcích jsem cítil vášeň a chtíč.Nebyl jsem si jistý, zda je to správné, ale bylo těžké se od nich odtrhnout.
,,Molly.”
,,PŠŠ. Jsem připravená.”
,,Jsi si jistá?” pohladil jsem ji po tváři.
,,Ano. Jsem si naprosto jistá,” chytil jsem ji za ruku a vedl do ložnice.
Zavřel jsem za námi dveře a přitáhl si ji do náruče.
,,Budu něžný. Slibuji,” promluvil jsem do polibků, které jsem věnovaljejím rtům.

Poté jsem ji pomalu položil na postel a kousek po kousku jí svlékl. Její tělo bylo dokonalé. Toužil jsem po ní dlouho, ale moje srdce a láska k ní mé choutky drželi na uzdě, ale teď? Teď mohu cítit její hebkou kůži na té své. Cítil jsem každý její dotek na mém těle. Projížděli mnou jako elektrizující impulzy, jiskřičky euforie. Byl jsem z ní neskutečně vzrušený.
Než jsem pokračoval dál, potřeboval jsem se podívat do jejich očí. Ujistit se, že to doopravdy chce. Že je připravená a že to nedělá jen z jednoho prostého důvodu. Její pohled mluvil za vše, to mi stačilo.
Snažil jsem se být jemný a pomalu do ní vnikl. Lehce zasyčela bolestí a to mě donutilo přestat. Ona mi, ale dala najevo, ať pokračuji. Nebyl jsem si jist, ale moje tělo jako by mě přestalo poslouchat a dělalo si, co chtělo. Pronikal jsem do ní a cítil její vzrušení. Po chvilce bolestivého vzlykání se mým pokojem ozývalo příjemnější sténání, které mě ještě více vzrušovalo.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s