Michaela Müller – Naděje: 29.kapitola City


Korekcia:
Ilustrácia: pinteres/obálka: MichaellkaB neboli Michaela Bulíčková

Molly
Všímám si, že mezi Emou a Oliverem se něco stalo. Oba se chovají dost divně. Jen co se Ema objeví v místnosti, Oliver znervózní a snaží se co nejrychleji odejít. Zajímalo by mě, co se stalo. Jen doufám, že jí Oliver opět neublížil.
,,Copak se ti honí hlavou, Sluníčko.”
,,Nic co by stálo za řeč,” pousmála jsem se na něj a věnovala se snídani, na kterou mě pozval.
,,Jen povídej. Nechci, abys měla pocit, že semnou nemůžeš mluvit o všem. Jsem tu pro tebe, ať tě trápí cokoliv, můžeš mi to říct,” nemohu uvěřit svým uším. Tyhle slova bych od Williema nikdy neslyšela.
,,Jde o Olivera a Emu. Oba se chovají divně.”
,,Jak divně?” napil se své kávy a podíval se starostlivě.
,,Když se Ema objeví ve stejné místnosti jako Oliver tak on se snaží co nejrychleji odejít a je i nervózní. Trápí mě to. Víš, můj bratr má mouchy, ale když mu Ema vstoupila do života tak se změnil. Vidím jak je jiný.“
,,Jestli se mezi nimi něco stalo je to jejich věc. Neměli bychom do toho nějak zasahovat. Vím, že tě to trápí a nechci, abys kvůli tomu byla smutná a tak se zkusím Olivera zeptat.”
,,To bys pro mě udělal?”
,,Nejen to, Sluníčko. Chci, abys věděla, že moje city k tobě jsou opravdové. Klidně půjdu doprostřed náměstí a zakřičím, co k tobě cítím. Nedělá mi problém všem říct, že tě miluji,” přitáhl si mě k sobě a něžně políbil.
Nejen jeho polibek, ale i slova mě hřála u srdce. Konečně se cítím opravdu šťastná. Že by takhle vypadala pravá láska? Nejsem si jistá, ale Leo je muž, který mi každý den ukazuje, že jsem pro něj důležitá, ,,myslím, že je čas, abych tě odvezl domů,” dodal a měl pravdu.
Nerada se s ním loučím, ale on musí do práce.

***

V jeho autě panovalo ticho, které mě znervózňovalo. Vím, že bude Oliver doma. Mám strach. Bojím se toho, co Oliver řekne Leovi, ale je to jediná možnost dozvědět se co se děje.
,,Jsme tu. Neboj, určitě to není nic vážného,” mrkl na mě a já se musela pousmát.
Pak jsme spolu vešli do domu, kde panovalo ticho. Jako by zde nikdo nebydlel.
,,Myslím, že Oliver bude v pracovně.”
,,Dobře. Půjdu za ním a pak se za tebou stavím v pokoji,” přikývla jsem a odebrala se do svého pokoje.
Doufám, že mu něco řekne. Tahle atmosféra mě jinak zabije.

Oliver
Byl jsem opět zavřený v pracovně. Od toho dne, kdy jsem políbil Em, se schovávám. Chovám se jak puberťák, ale mám strach, že jsem to mezi námi pokazil. Nejsem pro ni ten pravý. Má minulost. Můj démon, který je pořád ve mně. Ema je pro mě víc než kamarádka, ale co když se ve mně můj démon zase probudí? Nechtěl bych jí znovu ublížit. Už ne!Je těžké odolávat svým citům vůči ní, ale nemohu zapomenout. Pořád cítím její rty na těch svým. Od mého přemýšlení mě vyrušilo lehké zaklepání na dveře. Zvedl jsem tím směrem hlavu a viděl, jak do místnosti vešel Leo.
,,Ahoj, můžu s tebou mluvit?” přikývl jsem a pobídl ho, ať se posadí, ,,vím, že mi do toho nic není, ale Molly to trápí. Slíbil jsem ji, že se zeptám.”
,,O co jde?”
,,Molly si všimla, že se mezi tebou a Emou něco děje. Chováte se oba nějak divně a ona má strach.”
Moll. Neuvědomil jsem si, že moje chování může ovlivnit i ji.
,,Chápu. Nemusí se bát. Nic extra se nestalo.”
,,Tvoje chování musí mít nějaký důvod,” nechci se zrovna svěřovat, ale chci, aby Molly byla klidná a nemusela se bát.
,,Dobře. Pro klid duše. Já. Políbil jsem ji. A teď nevím jak se chovat.”
,,Promiň, Olivere, ale slyšel jsem o tobě, že,” musel jsem ho přerušit.
,,Slyšel jsi dobře, ale tohle už je minulost. Od té doby co znám Em. Ona mi změnila život a já… začal jsem k ní něco cítit. Proto jsem ji políbil, ale teď nevím co dál. Víš, už dlouho jsem neměl nikoho na vážný vztah. Nevím jak se chovat. Ani nevím, zda jsem udělal dobře. Co když to Em tak necítí?” začal se smát a já se na něj nechápavě zamračil.
,,Promiň, Olivere. Nechci se smát, ale když budeš zavřený tady tak nic nezjistíš. Když se tady schováváš tak si Ema musí myslet, že to cos udělal, jsi nemyslel vážně. Možná má strach udělat první krok. Nechci tady dělat chytrého to ne, ale znám Emu. V životě to neměla lehké a upřímnost by pro ni byla lepší.”
,,Máš naprostou pravdu. Chovám se jako vůl. Vždyť já ji miluju už dlouho. Pokud nezariskuji, nezjistím, zda i ona něco ke mně cítí.”
,,To jsou ty správná slova.”
,,Díky. A co ty a Molly? Víš přece jen je to moje sestra,” musel jsem změnit téma.
,,Ona je naprosto skvělá dívka. Pokud můžu být upřímný, nechápu toho Williema. Odkopnout takové děvče. Nikdy jsem se tak nezasmál a celkově je mi s ní krásně. Jen doufám, že nevadí věkový rozdíl.”
,,Já s tím nemám problém. Jen nevím co otec, ale budu stát před vámi a dělat nárazník kdyby se to dozvěděl. To se neboj,” pousmál jsem se, ,,no. A….jak začít. Ehm. Blbě se o tom mluví, když je to moje sestra.”
,,Klid Olivere, netlačím na ni. Od Emy vím, že je panna. Nechci na ni nijak tlačit. Respektuji to, že není připravena. Vím, že tě tyhle slova překvapují, přeci jen jsme chlapy, ale já ji miluji a nechci ničím pokazit náš vztah.”
,,Jsem rád, že to tak bereš. Už nechci, aby si prošla něčím podobným co s Williemem. Vím, že jsi jeho pravý opak, ale jsem její bratr. Pořád ji chci chránit.”
,,To naprosto chápu, ale teď má mě, abych ji chránil.”

Ema
Už od rána jsem venku. Potřebovala jsem se projít a opět si utřídit myšlenky.
Nemůžu z hlavy dostat Olivera. Ano. Už předtím tam byl, ale teď je to jiné. Ten polibek. Byl úžasný, ale po něm se Olí chová divně. Nevím, co si o tom mám myslet. Vím jen to, že moje srdce vždy příjemně poskočí, když ho vidím. Potřebuji si o tom všem s někým promluvit a tak jsem pomalu vyrazila do Cupidu.
Otevřela jsem dveře do nejlepší kavárny široko daleko a ucítila vůni kávy. V ten moment se mi na tváři vykouzlil malý úsměv.
,,Ahoj Emo, zase jako obvykle?” už u dveří se na mě usmívala Ráchel.
,,Jistě a mohla bych s tebou mluvit?” jen přikývla a já se šla posadit.
Svůj pohled jsem upřela ven skrz okno. Měla jsem pěkný výhled na náměstí a velký strom, který zkrášloval toto město.
,,Tak tady to máš,” promluvila na mě Rách, ,,povídej. Co se děje?”
,,Políbil mě,” pořád jsem koukala ven.
,,Kdo? Oliver?” přikývla jsem, ,,t-to je dobrý ne? Nebo v čem je problém?”
,,Od toho dne se chová divně. Vyhýbá se mi. Já. Nevím co si myslet. Udělal to jen tak? Nebo v tom bylo něco víc. Jsem z toho všeho zmatená. Přijde mi jako bych byla malá holka, která dostala svoji první pusu.”
,,Emy, chápu, že jsi zmatená. Tvoje minulost tě ovládá. Máš strach, že to co se stalo, se bude opakovat, ale musíš zase začít věřit. Musíš začít žít,” chytila mě za ruku, ,,vím, že jsem na Olivera nasazovala a neměla ho ráda. Přiznávám, pořád jsem ve střehu, ale věřím, že jsi ho změnila. Možná i on je zmatený. Přeci jen jsi mi říkala, že už dlouho neměl žádný pevný vztah. Dej mu čas.”
,,Máš pravdu. Moje minulost mě pořád ovládá, i když se snažím, jak můžu pořád, je tu,” dívala jsem se jí do očí, které zářily štěstím.
Mezi kasírováním a obsluhováním jsme se s Ráchel pořád bavili. Hned po odchodu posledního zákazníka Ráchel zavřela a odněkud vytáhla nějakou láhev.
,,Je to dobrý ročník,” ušklíbla se. Neváhala a otevřela ji.

***

,,Mysím, že bych měla jít dom,” řekla jsem opilým hlasem.
,,Taky mám dost. Proč sme vypili tu lahvu.”
,,Nefím,” začala jsem se přihlouple smát.
,,Co je ftipný,” nechápavě se na mě dívala.
,,To je poprvé, kdy spolu pijeme,” začala se smát taky.
,,Nechce se mi přemýšlet, ale asik,“ škyt, „máš pravdu. Poď, půjdem dom ať se prospinkáme,” nenamítala jsem a tak jsme zamkli podnik a každá z nás šla jiným směrem.
Celou cestu jsem se potácela. Vše se semnou točilo a já vůbec netušila, jestli vůbec dojdu domů, proto jsem z kapsy vytáhla mobil a snažila se napsat esemesku někomu, kdo mě vyzvedne.
Koukala jsem na displej, který zářil jako slunce na nebi. Při této září jsem musel přimhouřit oči. Pomalu jsem něco naťukala a odeslala poslednímu volajícímu, ale vůbec nevím, kdo to byl.
Oliver
Seděl jsem v obýváku na pohovce a pořád dokola si opakoval, co řeknu Em. Snažil jsem se na tuto situaci připravit, ale myslím si, že to nemá cenu.
Podíval jsem se na hodinky, které ukazovali půl třetí ráno a Ema pořád nikde.
,,Čekáš na ni?” objevila se Molly v místnosti.
,,Ano. Musím s ní mluvit.”
,,Leo mi řekl o tom vašem polibku. Co ji chceš říct?”
,,Popravdě sám nevím. Celou tu dobu tu sedím a opakuji si větu, kterou ji chci říct, ale to nestačí. Políbil jsem ji a slova jsou snad v tomhle případě zbytečná. Vím, že jsem to pokazil svým pozdějším chováním, ale znáš mě Moll. Kdy já naposled mě pevný vztah.”
,,Já vím, bráško, ale neboj, bude to dobrý,” dala mi pusu na tvář.
Najednou mi začal vibrovat mobil. Vzal jsem ho do ruky a viděl jednu přijatou zprávu.

zdroj:pinteres

,,Kdo píše?”
,,To je Ema. Chce, abych pro ni přijel.”
,,A kde je?”
,,To nepíše. Jen to, že jde domů. Zkusím ji zavolat,” vytočil jsem její číslo, ale nezvedala to, ,,pojedu do města třeba na ni narazím. Běž si lehnout, už je pozdě.”
,,Dobře, ale dávejte na sebe pozor,” neváhal jsem, vzal klíče od auta a vyrazil směrem do města. Někde po cestě ji potkat musím.
Už jedu patnáct minut a pořád nic. Venku je docela tma a já mám strach, že se ji mohlo něco stát, ale můj strach se rázem rozplynul. Uviděl jsem svoji Princeznu sedět opřenou u krajnice.
Pomalu jsem u ní zastavil a vystoupil.
,,Em. Jsi v pořádku?”
,,Olí, to jsi ty? Přijel jsi pro mě?“ slyšel jsem dobře? Olí?
,,Pro tebe kamkoliv Em. Pojď, pomůžu ti do auta,” pomohl jsem ji vstát a vedl ji do auta, kde jsem ji posadil a chtěl ji připoutat, ale v takové blízkosti mi bušilo srdce. Byl jsem nebezpečně blízko jejím rtům, které jsem chtěl tak moc políbil. Uklidni se. Je opilá. Jak by to vypadalo. Snažil jsem se zkrotit své pudy. Rychle jsem ji tedy připoutal a nastoupil k ní, ,,kde jsi se tak zřídila?” zeptal jsem se, když už jsme jeli domů.
,,S Rách sme to přehnali,” nic jsem neřekl a jen se pousmál. Pak už celá cesta probíhala v tichosti.
Přijeli jsme k domu a já si všiml, že Em usnula. Nechtěl jsem ji budit a tak jsem ji opatrně vytáhl z auta a odnesl do domu rovnou do jejího pokoje.
Pomalu jsem ji položil na postel, sundal boty a přikryl dekou. Vypadala tak nádherně.
,,Zítra. Zítra bude den, kdy ti to vše vysvětlím,”pohladit jsem ji po tváři a lehce políbil na rty.

***

Probudil jsem se brzo, ale pořád jsem ležel v posteli a ujasňoval si vše kolem toho, co se stalo. Vím, že už delší dobu bojuji se svými city. Nechtěl jsem si přiznat, že k ní něco cítím. Hlavně ne po tom, co jsem ji provedl, ale moje touha byla silnější. I když její rty spolupracovaly s těmi mými, mám strach, že dnes to nedopadne podle mých představ. Co když mi řekne, že to byla chyba? Nevím, zda bych tohle zvládl. Em totiž není dívka na jednu noc. Ona jediná na mě kouká jinak než ostatní, kteří znají mého démona, a já konečně otevřel své srdce. Rozhoupával jsem se, zda vyjít z pokoje. Opravdu si připadám jako puberťák na střední. I když tam jsem tohle vůbec neřešil.Po pár minutách přemlouvání jsem se nakonec odhodlal a vyšel ze svého pokoje. Namířil jsem si to rovnou do kuchyně, ve které už to vonělo.
,,Dobré ráno,Maddie,” usmál jsem se na ni.
,,No dobré. Co tak s úsměvem?” koukala na mě udiveně.
,,Je krásný den,” i když byl krásný den já měl obavy, zda bude i nadále.
,,Olivere, že jsi měl dámskou návštěvu.”
,,C-co? Ne.”
,,Víš, že mi nemusíš lhát.”
,,Dobré ráno,” uslyšel jsem ten nejkrásnější hlas.
Můj pohled hned směřoval na Em, která vstoupila do místnosti a držela se za hlavu.
,,Už tomu rozumím,” promluvila Maddie a usmívala se od ucha k uchu.
,,Čemu?” zeptala se nechápavě Em.
,,Ale Oliver měl dnes dámskou návštěvu.”
,,T-to vážně?” zakoktala Em.
V tu chvíli jsem nevěděl co říct a hlavně co dělat.
,,Tak já zajdu do obchodu a nakoupím vám něco na víkend,” rychle odešla z místnosti a já tam zůstal s Em sám. Jen co byl čistý vzduch jsem ji chtěl vše vysvětlit.
,,Princezno…. já… neměl jsem žádnou návštěvu. Jen,” zadrhl jsem se a podíval se Em přímo do očí, ,,jen lítám v oblacích. Myslím pořád na tebe a na tvé rty. Přesněji na polibek, který jen tak nedostanu z hlavy a ani nechci,” přistoupil jsem k ní a chytil ji za ruku, ,,tím pádem si Maddie myslí, že jsem měl návštěvu.”
,,I já na to nemůžu zapomenout,” stiskla mi ruku.
,,A chceš na to zapomenout?” musel jsem se zeptat.
Chtěl jsem to vědět a snažil jsem se připravit i na odpověď, kterou bych nechtěl slyšet. V místnosti panovalo zabíjející ticho. Díval jsem se na Em a ona zase na mě.
,,Já,” řekla dost nervózně a já už ztrácel naději v odpověď, která by mě hřála u srdce, ,,ne. Nechci zapomenout,” přistoupila ke mně blíž a políbila mě.

zdroj: pinteres

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s