Michaela Müller – Naděje: 28.kapitola Už to dál nezvládám


Korekcia:
Ilustrácia: adís okami

Týden. Je to týden, co se vyhýbám Leovi. Po tom úžasné polibku vůbec nevím co si myslet. Chodíme spolu nebo ne? Jsem dost zmatená a vystrašená. Mám zmatek ve svých citech.
,,Molly, děje se něco?” promluvila na mě Ema.
,,J-já. Ani sama nevím,” přisedla si ke mně na pohovku.
,,Povídej. Co se stalo mezi tebou a Leem?”
,,Co? Jak?” koukala jsem na ni nechápavě.
,,Dala jsem si dvě a dvě dohromady když volal a ptal se, zda jsi v pořádku. Má o tebe strach. Udělal ti něco?”
,,On. Políbil mě a já jsem teď zmatená a mám strach. Nevím, co si o tom mám myslet.”
,,Líbí se ti?” přikývla jsem. ,,Já vím, že se bojíš. Po zkušenosti s Willem se ti ani nedivím, ale nemůžeš se uzavřít a nikoho k sobě nepustit. Znám Lea a vím, že je pravý opak Willa a pokud tě políbil, neudělal to jen tak.”
,,Jak to můžeš vědět? Co když je to hráč?”
,,Protože by sem nevolal snad padesátkrát,” při její odpovědi jsem se musela pousmát.
Nevím, co bych si bez Emy počala a nejen já, ale i Oliver. Ona je takový náš anděl.
,,Měla bych mu zavolat.“
,,Myslím, že to nebude potřeba,” pousmála se na mě a já na ni zírala nechápavě.
,,Myslím, že máš návštěvu,” naznačila hlavou a já se tím směrem podívala.
,,Ahoj sluníčko.”
,,Leo,” vyskočila jsem z pohovky a skočila mu kolem krku.
,,Promiň, že jsem se ti neozývala. Já,”
,,Nemusíš mi nic vysvětlovat,” neodolala jsem a políbila ho.
Znovu jsme spojili naše rty a já opět cítila to krásné brnění v podbřišku. Na tento pocit si lehce zvyknu.

Zdroj: google

Oliver
Vešel jsem do obýváku a viděl Molly, jak se líbá s Leem. V tu chvíli mě to překvapilo, ale čekal jsem, kdy mi Molly řekne, že spolu chodí.
,,Neruším?” zkřížil jsem ruce na prsou
,,Myslím si, že trochu jo,” zahihňala se Em, která stála opodál.
,,Bráško. To není tak jak to vypadá. ”
,,Takže mi chceš říct, že jsi ho nelíbala?” tvářil jsem se přísně.
,,To já líbal ji. Mám tvou sestru rád,” podíval se na Molly a pak zpět na mě.
,,Zamiloval jsem se a budu o ni bojovat.”
,,Olivere,” promluvila na mě Em.
,,To jsou slova chlapa,” už jsem to nemohl vydržet a začal se usmívat, ,,nenechte se rušit. Jen jdu okolo. Mám ještě nějakou práci,“ odešel jsem z místnosti a namířil si to do pracovny. Musím vyřídit nějaké papíry.
,,Olivere. Počkej,” zastavil mě hlas mé princezny.
,,Potřebuješ s něčím pomoct?”
,,Ani ne Em, jen projdu pár papíru a je to,” usmál jsem se na ni.
,,Nevadilo by ti tedy, že bych šla za Ráchel? Já…. Chybí mi kamarádka a myslím si, že je čas postavit se Ronovi. Nebudu skákat, jak on píská. Už ne. Chci svoji kamarádku zpět,” nevydržel jsem a musel se usmívat ještě víc.
,,Proč se usmíváš?”
,,Jsem rád, že se nechceš vzdát přátelství s Ráchel. Jen běž, ale dones mi nějaký koláček,” ušklíbl jsem se na ni a ona s úsměvem od ucha k uchu odešla.
Já si to namířil zpět do pracovny. Sedl jsem si za stůl a začal se prohrabovat menší složkou, která obsahovala různé grafy a tabulky. Opravdu záživné, ale i tohle obnáší moje práce, práce majitele jedné z nejlepších firem. Popravdě jsem na sebe hrdý. Odpoutal jsem se od svého otce a z úplného nic jsem vybudoval firmu. Po půl hodině civění do papírů jsem si uvědomil, že se vůbec nesoustředím. V mojí hlavě uvízl někdo, koho odtamtud těžko dostanu. Otočil
jsem se k oknu. Měl jsem krásný výhled do zahrady. Je to zvláštní, ale nevím, co budu dělat, až Em odejde. Nedokážu si to tu bez ní představit. Celkově si nedovedu život bez ní představit. S ní se cítím svůj. Nikdy jsem tohle s jinou nezažil. Vždy jsem se s nimi vyspal a bylo to. Nezajímali mě jejich pocity, ale u Em? Vidět její úsměv mě hřeje u srdce. Trápí mě, když je smutná. Ale proč? Vždyť je to jen kamarádka. Nebo ne?

Ema
Nechci přijít o přátelství s Rách. Ona jediná ví, co se mi stalo. Ona mě dokázala vždy povzbudit a být tu pro mě. To díky ní jsem ještě mezi živými. Ale je pravda, že i díky Oliverovi mám chuť zase žít. On je něco jako hvězda na nebi,
která září ze všech nejvíc. Hvězda, která sice bojuje sama se sebou, aby nezhasla, ale snaží se mi svítit na cestu, která je tmavá a záludná. Když jsem konečně došla do města, hned jsem vešla do Cupidu. Neváhala jsem ani minutu a pozdravila člověka, který tu pro mě byl.
,,Ahoj Rách.”
,,Emo. Co ty tu?” pousmála se.
,,Přišla jsem za svoji kamarádkou na kafé,” vypadala dost překvapeně.
,,H-hned to bude. Posaď se, přijdu za tebou,” šla jsem na své oblíbené místo a jen malou chviličku čekala, než přijde Ráchel. Když přišla, položila tác s hrnečky a koláčky na stůl a přisedla si.
,,Ráda tě vidím.”
,,I já tebe Rách,” usmála jsem se na ni a napila se kávy.
,,Takže pořad kamarádky?”
,,Vždy jsme byli,” objala jsem ji a pevně stiskla, ,,teď mi řekni co u tebe nového?”
,,Nic moc. Kavárna pořád šlape. S Alexem je to lepší než kdy dřív a to díky tobě.”
,,Mě?” udivila jsem se.
,,Nevím, co se stalo, ale od té doby co jsi pomohla Elli se všichni změnili. No ne všichni, ale můj Alex, Lena a Elli. Otevřela jsi jim oči.”
,,Nemyslím si, že je to díky mě.”
,,Jako vždy skromná. Alex mi řekl, co jsi udělala kvůli mně a mému vztahu s ním. Jsi fakt úžasná kamarádka. Mám tě ráda a už nikdy nedovolím, aby nám kdokoliv vstoupil do přátelství. A co bydlení u miliardáře?” ušklíbla se.
,,Rách já vím, že ho nemáš ráda, ale on není špatnej.”
,,Líbí se ti viď?”
,,C-co? Ne. On je jen kamarád,” začala jsem být nervózní a ani nevím proč.
,,Emy znám tě už dost dlouho. Mě nemusíš lhát.”
,,Ráchel já sama nevím. Nevím, co cítím. Jen vím, že s ním se cítím v bezpečí. Je to jiné. Zvláštní, ale příjemné. Jenže já a Oliver jsme jen kamarádi.”
,,Nevím, zda ti to říct, ale všimla jsem si, jak se na tebe Oliver dívá,” napila se svého čaje, ,,nekouká na tebe jako na nějakou trofej. Je těžké to vysvětlit, ale myslím si, že jsi pro něj víc než kamarádka,” její slova mi zůstali v hlavě.
Celou dobu mi tam zněli.

***

,,Už je dost pozdě. Pomalu půjdu,“ rozloučila jsem se s Ráchel a pomalým krokem vyrazila zpět do Oliverova domu.
Dnešní den byl příjemný. Bylo to jako kdysi. Chybělo mi povídání s Ráchel, ale od dnešního dne se to změní. Moje přátelství s ní nenechám zničit, i když se to Ronovi málem povedlo, ale už ne. Nenechám ho ničit mi můj život. Šla jsem po cestě, která vedla do domu, kde teď bydlím. Celá cesta byla obklopena stromy, které krásně kvetly. Dnešní nebe bylo jasné a plné hvězd. Nemohla jsem se na něj vynadívat, ale i tak mi v hlavě zněla slova Ráchel. Je možné, že jsem si nevšimla, jak se na mě Oliver dívá? Nevidím rozdíl, že by se ke mně choval jinak než ke kamarádce. Od chvíle kdy se snažím zapomenout na svoji minulost, jsem své srdce uzavřela. Jako bych neznala jiný pocit a emoci
jen strach. Strach z návratu mé minulosti. Dva roky. Zatracené dva roky takhle žiju, ale od toho dne, kdy jsem poznala Olivera, se všechno pomalu mění. Můj strach sice přetrvá, ale moje srdce se chvěje. V jeho přítomnosti mi srdce bije
tak moc, že by bylo schopné vyskočit z hrudi. To on změnil můj život. On mi dal pocit bezpečí, i když má problém se svým démon. I díky němu jsem to neskončila. Dal mi pocit cennosti. Jsem ze svých citů k Oliverovi zmatená.
Byla jsem tak moc zabraná do svých myšlenek, že jsem si ani nevšimla, že už stojím před domem, který je teď pro mě domovem. Otevřela jsem dveře a vstoupila do haly, která mě pořád udivuje.
,,Ahoj Emo,” hned u dveří mě pozdravila Molly s Leem.
,,Nazdárek. Někam jdete?”
,,Pozval jsem Molly na večeři, a jelikož ji je sedmnáct tak jsem se zeptal Olivera na povolení, jestli u mě může přespat.”
,,Takže tu dnes spát nebudeš?” zeptala jsem se s úsměvem na rtech.
,,Přesně tak. Oliverovi to nevadí, ale vzal si mě bokem a dostala jsem kázání.”
,,Paráda. Tak to udělal za mě,” ušklíbla jsem se na ně.
,,Leo? Prosím tě neblbni,” podívala jsem se na něj a z jeho výrazu jsem poznala, že ví, o čem mluvím.
Přeci je Molly ještě panna a neměl by na ni tlačit.
,,Tak vás už nebudu zdržovat. Mějte se,” rozloučila jsem se s nimi a šla do svého
pokoje.
Dnešek byl sice příjemný, ale jsem úplně vyřízená. Vešla jsem do pokoje. Rozhodla jsem se, že si dám sprchu, ale po pár minutách jsem si uvědomila, že Molly není doma a ani Maddie. S mojí rukou mám problém si obléknout a svléknout nejen kalhoty, ale vše co má knoflíky. Stála jsem uprostřed pokoje a přemýšlela jak to udělat. Ne Emo, to není dobrý nápad, řekla jsem si. Nemůžu jít za ním a poprosit ho. Bylo by to divné. Boj mých myšlenek zda jít za Oliverem nebo ne byl nekonečný, až mě vyrušili kroky, které jsem slyšela za dveřmi. Nevím, co mě to napadlo, ale otevřela jsem dveře a viděla Olivera.
,,Ehm, Olivere?” nejistě jsem na něj promluvila.
,,Em, ty už jsi doma? Jaké to bylo?” vyptával se.
,,Jo. Dobrý. Jako za starých časů,” odpověděla jsem a přemýšlela jak se ho zeptat.
,,Děje se něco?” podíval se na mě starostlivě.
,,No trochu. Víš. Já. Mohl bys jít zamnou?” koktala jsem.
Nakonec jsme se s Oliverem objevili uprostřed pokoje.
,,Tak co se děje? Byl tam Ron? Mám si to jít s ním vyřídit?”
,,Ne. To ne. Já. Je mi to blbé, ale nikdo jiný není doma.”
,,Em. Copak potřebuješ? Rád ti pomůžu.”
,,Já,” sakra tak už to řekni, ,,potřebovala bych rozepnout knoflíčky na triku a…kalhoty,” rychle jsem vychrlila.
Jedním očkem jsem se na něj podívala a viděla jak je zaskočený.
,,Ach. Jo. Dobře. Já ti pomůžu,” přistoupil blíž ke mně a jemně rozepnul tři knoflíčky, které jsem měla na svém oblíbeném tričku.
Pak se mi podíval do očí. Chvilku udržoval oční kontakt, který pak přerušil a svůj pohled soustředil na knoflíky u kalhot. Pomalu, ale váhavě položil své ruce na lem. Rozepnul mi jeden a na chvilku se zastavil. Proč já blbec jsem si vzala kalhoty, které mají čtyři knoflíky místo zipu.

Oliver
Stál jsem tam a měl ruce na jejich kalhotách. Klouby prstů jsem cítil její kůži, která byla hebká. Srdce mi bilo jak o závod a já začal cítit těsno ve svých kalhotách.
,,Em. Promiň, já nemůžu,” rychle jsem odešel z pokoje.
Musel jsem, protože nevím, zda bych se udržel. Stála přede mnou krásná dívka. Moje princezna a já se ji mohl dotknout. Vletěl jsem do svého pokoje a musel jsem se uklidnit. Opřel jsem se o psací stůl, který stál u okna mé ložnice a snažil jsem se myslet na něco jiné, ale před očima jsem měl pořád Em. Její dokonalé tělo, které jakoby říkalo, vem si mě, ale ne. Musel jsem odolávat, protože Ema je jiná než děvky, se kterými jsem spával.
,,Olivere?” uslyšel jsem jemný hlásek své princezny, ale nereagoval jsem.
Po chvilce jsem ucítil její ruku na svém rameni, ale moje tělo sebou trhlo. V pokoji vládlo ticho, které mě ubíjelo, až jsem slyšel Eminy kroky. Vypadalo to, že chce odejít z pokoje. Ne. Nenechám ji odejít. Otočil jsem se a lehce ji chytil za ruku.
,,Už to dál nezvládám,” pošeptal jsem do ticha.
Na minutu jsem se podíval do jejich krásných očí a hned na to jsem spojil naše
rty.

Zdroj: google

Cítil jsem příjemné teplo, které proudilo mým tělem. Její jemné rty spolupracovaly s těmi mými a já začal cítit jemné vzrušení. Nedokázal jsem se ubránit a ani jsem už nechtěl odolávat pocitu, který mě pronásleduje už delší
dobu.
,,Princezno?” promluvil jsem do našich rtů a poté se pomalu od ní odtáhl se strachem, že jsem udělal chybu, ale na jejím obličeji jsem viděl úsměv, který mluvil za vše.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s