Michaela Müller – Naděje: 27.kapitola První polibek


Korekcia:
Ilustrácia: adís okami

Pár dnů po oslavě narozenin mé mámy jsem pořád litoval, že jsme tam vůbec jeli. Em už si semnou vytrpěla dost a teď ještě můj otec? Přijde mi, že je naše rodina prokletá. Máma kariéristka. Otec. Ten se snaží ovládat všechny. Kdysi ovládal i mě. Byl jsem poslušný pejsek, který udělal vše, co mu řekl, ale už ve svých třinácti jsem začal chápat, že nemusím být jeho loutka. Že mohu žít svůj život, ale až v šestnácti letech jsem se od něho dokázal odpoutat. Přetrhat ty řetězy, kterými nás Patrik připoutal k sobě.
,,Bráško? Olivere. Haló,” vytrhl mě z mého myšlení Mollyn hlas.
,,C-co?”
,,Konečně. Kde lítáš?”
,,N-nikde. Copak se děje?”
,,Jde o Emu. Z jejího pokoje jde slyšet pláč.”
,,Cože?” na nic jsem nečekal, vyběhl z pracovny a běžel rovnou k ní do pokoje.
Bez zaklepání jsem vešel do pokoje. Ležela na posteli celá od slz a držela se za ruku. Za tu, kterou měla v ortéze.
,,Em?! Co se děje?” neváhal jsem a sedl si na postel.
,,Strašně to bolí,” řekla celá uplakaná
,,Kdy jsi naposled měla léky?”
,,J-já nevím. Myslím ten den, jak si mi je donesl. Snažila jsem se na to nemyslet. Nechci se pořád dopovat léky,”
,,Molly. Dones rychle léky a vodu,” poprosil jsem Moll.
,,Neboj. Hned jak si je vezmeš, se ti uleví,” objal jsem ji a držel pevně.
Cítil jsem, jak ji vlasy voní po jahodách. Mít Em v náručí byl tak krásný pocit, který byl pro mě nový. Přiznám se, že jsem nikdy nedržel dívku takto. Moje “holky” no, byli prostě na jednu noc. Neřešil jsem city, ale s Em to je jiné. Ona je jiná a díky ní jsem i já jiný.
,,Tady jsou,” vtrhla Molly do pokoje a donutila, mě pustil Em ze svého sevření.
,,Zapij je pořádně vodou,” pohladil jsem ji po vlasech, ,,skus se natáhnout a
usnout. Za chvilku se na tebe přijdu podívat,” pousmál jsem se na ni a s Molly
jsme opustili pokoj, ,,děkuji, že jsi mi to přišla říct. Em by jinak trpěla.”
,,Proč si vlastně nešla vzít léky?”
,,Snaží se to zvládat bez nich, ale neboj, dohlédnu na ni.”
,,Dobře. Takže by nevadilo, kdybych šla s Amy ven?”
,,S Amy?” podíval jsem se na ni šibalky.
,,Ano, ale jsem domluvená i s Leem. Doufám, že nevadí, že se s ním, stýkám.”
,,Mě? Vůbec ne, ale jestli ti ublíží tak já ublížím jemu.”
,,Já vím, bráško, ale on je jinej než Will.”
,,To jsem rád. Jdi a bav se,” rozloučil jsem se s ní a vrátil se k Em.
Tentokrát jsem jemně zaklepal na dveře a vešel.
,,Nespíš?”
,,Ještě ne,” ukázala, ať jdu za ní, ,,omlouvám se. Přidělávám ti jen starosti.”
,,Ale co to říkáš, princezno. To vůbec není pravda. Snažíš se to zvládat i bez léků. Tak jako já svého démona. Naprosto tě chápu, ale tohle už nedělej. Radši si ten lék vezmi, než abys takhle trpěla. Teď se zkus prospat. Pak si někam zajdeme,” vstal jsem z postele a chtěl odejít, ale Emina ruka mě zastavila.
Podíval jsem se na ni a viděl její smutný výraz.
,,Prosím zůstaň tu,” odkryla peřinu s kousku postele a já na ni koukal dost nechápavě, ,,nechci tu být sama.”
,,Ty chceš, abych si k tobě lehl?” přikývla s úsměvem na rtech.
Nebyl jsem si vůbec jistý, zda je to dobrý nápad. Já. Už dlouho jsem nikoho neměl a ležet vedle pěkné dívky.
,,Prosím,” tohle ne.
Proč mi to dělá? Takové štěněčí oči?
,,D-dobře,” nemohl jsem odolat jejím očím a nejen jim.
Lehl jsem si na kraj postele a koukal ji přímo do očí. Bylo vidět, že plakala, ale i tak byla nádherná.

Ema
Nevím, co mě to napadlo, ale poprosila jsem Olivera, jestli by si ke mně lehl. Nechci být sama a jeho společnost je mi příjemná.
,,Na co myslíš?” pošeptal.
,,Ani nevím. Je to příjemné tu být. Ležet. S tebou,” jen co jsem dořekla tyhle slova, se ke mně Oliver posunul.
Mezi námi byla jen malá skulinka.
,,I mě je to příjemné, princezno,” natáhl svoji ruku ke mně a pohladil po tváři.
Cítila jsem elektrizující vlnu, která proudila celým mým tělem. Nevím co se to semnou děje, ale s ním se cítím svá. Konečně po dlouhé době myslím na budoucnost a ne na to jak to ukončit. Až teď si připadám jako by měl můj život
konečně smysl. Moje srdce mi říkalo, ať ho políbím, ale hlava tohle vše bojkotovala.
,,Em?” promluvil do chvilky ticha, ,,já… Nechci to vytahovat, ale jednou jsem si všiml nějaké popáleniny na tvém rameni. Jak. Jak se ti to stalo.”
,,V mé minulosti se toho stalo plno Olivere. Můj život byl růžový. Vše mi vycházelo, ale pak se stalo něco, co můj život obrátilo naruby.”
,,Co takového se stalo.”
,,Já. Nemůžu o tom mluvit. Je to něco, co se snažím vytěsnit už dva roky. Dej mi čas. Nevím jak dlouho, ale někdy ti o tom řeknu,” cítila jsem, jak se dere na povrch slza, kterou jsem se snažila vrátit zpět, ale nepodařilo se.
,,Jen neplakej, princezno,” utřel mi ji a pousmál se.
Jak je možné, že je mi s ním tak dobře i přesto co mi udělal?

Molly
,,To jako vážně?” seděla jsem s Amy u velkého stromu na náměstí, když jsem ji
oznámila, že se mi líbí Leo.
,,Já nevím, ale něco mě k němu přitahuje. Je to úplně něco jiného než s
Williemem. On je jak bych to řekla. Vyzrálý. Ví, kdy dívka potřebuje obejmout.
Kdy si potřebuje jen popovídat. Přijde mi jako by poslouchal každé mé slovo.”
,,Takže gentleman. A kolik, že mu je?”
,,Dvacet dva,” při mé odpovědi jsem svraštila čelo.
,,Tak to je síla. Naši by mi nikdy nedovolili chodit s klukem, který je o pět let
starší.”
,,Já s ním nechodím. Jen se stýkáme.”
,,Ale prosím tě. Určitě jste se už muckali,” začala špulit rty.
,,Ty jsi strašná. A ne nemuckali. Jen spolu chodíme ven a povídáme si,”
šťouchla jsem do ní.
,,Počkej. Pokud tě ještě nepolíbil tak může být gay.”
,,Cože? Myslíš? Ne. To ne. Nechová se jako gay,” ale co když je? A já si dělám
marné naděje? Sakra Amy co mi to děláš. Teď mám brouka v hlavě.
,,Hele není to on?” ukázal prstem k radnici.
,,Bože Amy neukazuj prstem,” samozřejmě.
Hned si nás všiml a vydal se naším směrem.
,,Ahoj sluníčko,” pozdravil mě, ,,ty musíš být Amy, že?” zeptal se a Amy jen s
otevřenou pusou přikývla, ,,těší mě, já jsem Leo.”
,,J-já vím,” vykoktala ze sebe.
,,Molly dnešek platí?”
,,Jo. Jasně.”
,,Fajn. Těším se. Tak se zatím mějte,” mrkl na nás a odešel.
,,Ty vado. To si ze mě děláš srandu?! Tak tenhle kluk nemůže být gay. Ty máš
takový štěstí,” strašně nad ním slintala.
,,Hlavně se neutop,” neodpustila jsem si do ní rýpnout.
,,No co je to kus. Mimochodem kam jdete?”
,,Já ti to řeknu a ty tam půjdeš též,” ušklíbla jsem se na ni.
,,Pche,” vyplázla na mě jazyk.

***

Po hodině strávenou s Amy, která pořád vyzvídala, kam jdu s Leem Jsme se
rozloučili a já šla rovnou ke Cupidu, kde jsme měli sraz.
,,Ahoj Molly,” zastavil mě známí hlas.
Věděla jsem čí je.
,,Čau.”
,,Rád tě vidím, kočičko.”
,,Nejsem tvá kočička,” odsekla jsem mu a chtěla jsem odejít.
,,Ale neříkej. Já vím, že mě pořád miluješ,” drapl mě za ruku.
,,Si nějak moc věříš.”
,,Proč bys kvůli mně páchala sebevraždu, kdybys mě nemilovala?” srdce mi
bušilo o závod.
Nevěděla jsem, co mu na to mám říct.
,,Sluníčko. Už jsem se lekl, že sis to rozmyslela.”
,,L-Leo? N-ne. Já se jen,” snažila jsem se nějak vybruslit z této situace, ,,zastavil
mě tu Will.”
,,A to je kdo?”
,,Jsem Leo.”
,,Tak tohle je tvůj nový nabíječ?” prohlédl si ho a tvářil se arogantně.
,,Není můj nabíječ.”
,,Mě si dát nechtěla a tady ten ti určitě do kalhotek leze pořád.”
,,Hele važ slova. Nejsem zvědavej na nějaké pubertální výlevy.”
,,Víš, co nech mě s mojí holkou o samotě. Potřebujeme si promluvit.”
,,To nepůjde. Molly už není tvoje holka,” bránil mě Leo, jak jen to šlo.
,,Neříkej, že je tvoje.”
,,I kdyby tak ti to může být jedno. Pojď Molly,” chytil mě za ruku a táhl pryč.
Já se nezmohla ani na slovo. V hlavě mi zněla jeho věta. I kdyby tak ti to může
být jedno.
,,D-děkuji,“ vykoktala jsem ze sebe hned, co jsem se vzpamatovala.
,,Za málo, ale teď pojď. Projdeme se,” znovu mě chytil za ruku a vydali jsme se
kolem velkého stromu pryč z města, ,,to byl tvůj ex?” promluvil do ticha, které
panovalo. Podívala jsem se na něj a jen přikývla.
,,Já. Slyšel jsem, co řekl. Ty ses kvůli němu pokusila zabít?” nerada mluvím o
tom, co jsem udělala.
Vím, že to byla kravina, ale stalo se a já se snažím dál žít.
,,Je to tak,” řekla jsem ve zkratce a vyhrnula si rukáv, aby viděl jizvu, které mi
to bude navždy připomínat.
,,Musela jsi ho moc milovat.”
,,Hrozně moc. Myslela jsem si, že naše láska bude navždy,” po mé odpovědi se
odmlčel a podíval na nebe.
,,Myslíš, že bys mohla znovu někoho takhle milovat?”
,,Já nevím. Po tom všem jsem nad tím nepřemýšlela,” najednou Leo zastavil.
,,Co je to za otázku?”
,,Víš, princezno. Já,” přistoupil ke mně blíž, podíval se mi do očí a pořádně se
nadechl.
,,Jsi nádherná,” dodal a hned na to spojil naše rty.

Zdroj: google

Naše rty do sebe zapadli jako puzzlík.
Cítila jsem příjemné teplo a zároveň mravenčení v podbřišku. Nevím, co to
bylo. Tohle jsem ještě nezažila, ale bylo to příjemné. Nechtěla jsem, aby to
skončilo, ale po chvilce se Leo ode mě odtáhl.
,,Už od prvního dne co jsem tě uviděl, jsem se do tebe zamiloval. Vím, zní to
jako nějaká scéna z telenovely, ale je to tak. Nikdy se mi to nestalo a nemůžu si
pomoct. Už v parku jsem tě chtěl políbit, ale nevěděl jsem, zda mohu,” pohladil
mě po tváři a pramínek vlasů mi zastrčil za ucho, ,,nechci být na tebe hrr, ale
chci, abys věděla, že je tu kluk, který se do tebe zamilovat.”
Je tohle možné? Už jsem si nemyslela, že budu cítit něco podobného jak k Williemovi, ale tohle je jiné. Takhle jsem se necítila ani s ním. Nechci, aby tento pocit někdy skončil. Chtěla bych být znovu šťastná.
,,Molly, prosím řekni něco.”
Myslím si, že slova v tuhle chvíli byla zbytečná a tak jsem naše rty znovu spojila.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s