Michaela Müller – Naděje: 26.kapitola Zpět v domě Rivers


Korekcia:
Ilustrácia: adís okami

Probudil mě hluk a dupot. Jemně jsem si protřela oči a nechtěně vstala z postele.
Pomalou houpající chůzí připomínající zombíka jsem se dopotácela ke dveřím.
Otevřu je a vidím pobývající Molly a Olivera, který jen hledí a směje se.
,,Dobré ráno, princezno,” zavolal na mě Oliver.
,,Dobré. Co se to tu děje?”
,,Molly šílí. Neví co na sebe a co s vlasy.”
,,Tak jo jdu za ní,” namířila jsem si to k jejímu pokoji.
Zaklepala jsem a vešla. ,,Molly?”
,,V koupelně,” ozvalo se.
,,Vylez. Pomůžu ti,” hned na to se otevřeli dveře, ,,nejdřív uděláme vlasy a
make-up, pak se podíváme do tvého šatníku,” mrkla jsem na ni.
,,Děkuji,” pousmála se.
,,Co Amy a objev?” nadhodila jsem toto téma.
,,C-co? Jo. Nevím nemluvili jsme spolu. Ty půjdeš s námi viď?” snažila se
změnit téma.
,,Slíbila jsem Oliverovi, že půjdu,” pousmála jsem se na ni do zrcadla.
,,Jsem moc ráda, že jdeš taky. Víš co je pěkné?”
,,Copak?”
,,Ty a Oliver. On je vedle tebe úplně jiný. Usmívá se, je veselý. Vím, že ti
ublížil, ale snaží se. Jde to na něm vidět. A jak na tebe kouká. Tohle jsem u něj
nezažila.”
,,Jak se na mě dívá?” podívala jsem se ji do očí.
,,Já nevím jak to říct, ale jinak než na ostatní holky. Fakt nevím jak to vysvětlit.”
Nikdy jsem si nevšimla, jak se na mě Oliver kouká. Já to tedy nijak nezkoumala.
Jen vím, že se s ním cítím jinak. Příjemně. Pořád jsem nad tím co mi řekla
Molly, musela přemýšlet. Jak si toho ona mohla všimnout a já ne?
,,Tak vlasy a make-up by byli.”
,,Už? To je rychlost.”
,,Molly ty nepotřebuješ nic extra. Jsi pěkná a hlavně co by na to řekl tvůj otec,
kdybys tam přišla zmalovaná.”
,,To máš pravdu. To by nevydýchal,” začali jsme se smát.
Jen co jsme se uklidnili, mi Molly ukázala svůj šatník. Moje pusa skončila na
podlaze a oči vyseli z očních jamek. Tolik oblečení jsem neměla v jejich letech a
ani nemám teď.
,,Ukážu ti všechny společenské šaty.”
,,Společenské? Vždyť jsou to jen narozeniny.”
,,Náš otec neslaví narozeniny formálně. Proto každý musíme být ve
slavnostním,” protočila očima a já už se radši na nic neptala.
Ten chlap mě nepřestává udivovat.

Oliver
Dal jsem si sprchu a následně hleděl do skříně. Nemám zas tolik obleků, ale
hlavou mi kolovaly jiné myšlenky. Nevím, zda zvládnu být celý den se svoji
rodinou. Od svých šestnácti jsem je neviděl a vím, že jim otec navykládal
hovadiny. Hlavně aby on vypadal nejlépe.
,,Olivere?” vešla do pokoje Em, ,,p-promiň. J-já. Dveře byli otevřené,” stál jsem
před ní jen v ručníku a neubránil jsem se úsměvu.
Trochu se červenala.
,,Chtěla jsem ti jen říct, že budeme moct vyrazit,” prohlédl jsem si ji.
,,Ty půjdeš v pyžamu?”
,,C-co? Ne. Já. Něco najdu ve skříni.”
,,Takže si v pokoji ještě nebyla?”
,,Ještě ne. Proč?”
,,Jen tak. Vidíme se za půl hodiny dole,” mrknul jsem na ni.
Ona se na mě nechápavě podívala a odešla.
Hned na to jsem vytáhl jeden oblek, oblékl se a pomalu vyrazil dolů.
,,Andy?”
,,Ano šéfe?”
,,Nevím, kdy se vrátíme tak si na zbytek dne můžeš vzít volno.”
,,Dobře šéfe, bavte se.”
,,Bráško, tak co sluší mi to?” přišla ke mně Molly.
,,Wau, koukám, že už nejsi prcek, ale dospělá žena.”
,,Jsem ráda, že to vidíš,” ušklíbla se na mě.
,,Vidím, ale pro mě budeš stále prcek.”
,,Podívej,” ukázala prstem na schodiště.
Zvedl jsem hlavu a uviděl ji. Svoji princeznu v šatech, které jsem koupil.
,,Moc ti to sluší, Emo,” objala ji Molly.
,,Em. Vypadáš nádherně,” úplně se mi tajil dech.
,,Kdo bude poslední v autě tak mi kupuje latté,” vykřikla Molly a rozběhla se
ven.
,,Víš, že jsi nemusel,” podívala se na mě.
,,Já chtěl,” pousmál jsem se na svoji princeznu, ,,mohu ti nabídnout rámě?” mrkl
jsem na ni a ona ho přijala. Spolu jsme vyrazili za Molly, která už seděla netrpělivě v autě.
Už jsme vjížděli na příjezdovou cestu k domu mého otce. Srdce mi bušilo o
závod, přeci jsem tu nebyl už několik let. Ale jak koukám, nic moc se tu
nezměnilo.
,,Tady bydlí váš táta?”
,,Ano. Tohle je sídlo rodiny Rivers.”
Zastavil jsem před hlavním vchodem, kde jsem dal klíče stewardovi. Obklopil
jsem se těmi nejkrásnějšími dívkami a vyrazil s nimi dovnitř. Hned u vchodu
nám byla nabídnuta sklenička se sektem.
Jak šlo vidět zábava byla v plném proudu.
,,Tady musí být snad dvě stě lidí,” řekla Em.
,,Přesně dvě stě osmdesát,” přistoupila k nám žena v bílém, ,,ráda tě zas vidím,
Olivere.”
,,Monique. Musím říct, že ti to sluší. Slyšel jsem, že si se zasnoubila. Kde máš
toho šťastlivce.”
,,Neboj, s Danem se brzy seznámíte, ale tvůj otec mi neřekl, že s tebou přijde i
někdo jiný než Molly. Kdo je ta kráska?”
,,To je Ema. Moje kamarádka.”

Zdroj: google

,,Počkat. Slyším dobře? Kamarádka? Tomu se mi nechce věřit. Oliver Rivers a
řekl slovo kamarádka? Mimochodem zlatíčko moc mě těší. Jen mě ujisti. Mluví
pravdu?” šibalky na ni mrkla.
,,Naprosto.”
,,Tak tomu musím věřit. Moc ráda jsem tě poznala, ale musím běžet. Ještě si
spolu povykládáme a i s tebou Molly. Teď mě omluvte,” rozloučila se a zmizela
v davu.
,,Pokud vám to nebude vadit najdu stůl se sladkostmi.”
,,Moll počkej,” zastavil jsem ji. ,,Dnes se slaví a vím, že by byl otec proti, ale
můžeš si dát jednu skleničku vína. Kdyby tě nachytal pošli ho zamnou,” odmlčel
jsem se, protože jsem viděl známou mužskou postavu. ,,A mimochodem. Mám
pocit, že tě tu někdo hledá,” naznačil jsem.
,,Ahoj sluníčko.”
,,Leo? Co tu děláš?” koukala na něj překvapeně.

zdroj: google

,,Bylo mi řečeno, že tu nějaká pěkná dívka potřebuje doprovod.”
,,Kdo?” nechápavě se na něj podívala.
Trdlo moje.
,,Olivere? Kde je tu parket?” chytla mě za ruku Em a táhla pryč.

Ema
Když se Leo objevil u nás, věděla jsem, kdo v tom měl prsty.
,,Jak si získal kontakt na Lea?”
,,Stačí mít známosti princezno. Pojď, zatančíme si,” vzal mě kolem pasu a začal
se semnou vlnit do rytmu hrající hudby.
Bylo sice zvláštní, že nikdo jiný netančí a že všichni na nás koukají, ale v tu
chvíli nám to bylo jedno.
,,Olivere. Jsem ráda, že jsi přišel,” vyrušila nás jeho máma.
,,Popravdě jsem to neměl v plánu. Nebýt Molly a Em vůbec bych sem nepřišel.”
,,To neříkej. Už je to dlouho co jsi tu nebyl,” tvářila se dost smutně.
,,A nemíním na tom nic měnit. Tohle je výjimka,” stála jsem tam a dívala se na
rozzlobeného Olivera.
Mám pocit, že ti dva si musejí promluvit.
,,Omluvte mě,” přerušila jsem je.
,,Em?” lehce mě chytil za ruku a koukal mi smutně do očí.
,,Jen si odskočím,” usmála jsem se a pomalu vyklouzla s jeho sevření.
Hned na to jsem si to namířila do domu.
Vešla jsem velkými prosklenými dveřmi dovnitř. Uprostřed místnosti stál klavír.
Neodolala jsem a musela jsem se toho skvostu dotknout.
,,I vy jste tu,” ozval se mužský hlas za mými zády.
Otočila jsem se a uviděla Oliverova otce. Už při pohledu na něj se mi dělalo zle.
,,Jsem tu s Oliverem.”
,,To mi bylo hned jasné. Oliver si své děvky vždy vydržoval,”
,,Prosím? Tak aby bylo jasno. Nejsem žádná děvka. Tohle oslovení si odpusťte,”
měla jsem chuť po něm hodit vázu, která stála na stolku kousek od klavíru.
,,Slečno. Poznám děvku na míle daleko,” prohlédl si mě od hlavy až k patě.
,,Tak to váš radar na děvky nefunguje. Měl byste ho jít reklamovat,” udělal
několik kroků mým směrem.
,,Ty budeš ještě drzá. Taková nicka jako ty mě nebude urážet! Mohl bych
s tebou na místě vytřít podlahu. Kolik ti vlastně platí?”
,,Jste snad natvrdlej? Kolikrát vám mám říkat, že nejsem děvka. Už chápu, proč
vás Oliver nenávidí. Chcete všechny ovládat, a pokud vám nezobou z ruky tak
jim znepříjemníte život, jak jen to jde. Myslíte si, jak jste chytrej, ale omyl. Jste
jen arogantní idiot,” zvýšila jsem na něj hlas.
,,Ty jedna ubohá děvko!” zařval na mě a jednu mi vrazil.
Jeho facka byla tak silná, že jsem se na nohách neudržela.
Svalila jsem se hned
na zem a rukou si chytla tvář, která mě úplně celá brněla, ,,takhle semnou mluvit
nebudeš,” sklonil se ke mně.
V ten moment se mi před očima objevilo spoustu starých vzpomínek, které jsem se snažila vytěsnit.

Oliver
Koukal jsem kolem sebe a snažil se najít Em. Už byla delší dobu pryč a mě se po ní tak trochu stýskalo.
,,Hledáš svůj doprovod?“ promluvila na mě Monique.
,,Tak trochu. Viděla jsi ji?“
,,Ano, před chvíli mluvila s Patrikem uvnitř,“ pousmála se a já hned na to vyrazilsměrem k domu.
,,Počkej Olivere půjdu s tebou,“ řekla máma, ale já a ní nijak nereagoval.
Blížil jsem se k domu a už z dálky jsem si všiml Em, která seděla na zemi.
,,Em? C-co se stalo?” nic neřekla a jen se podívala na mého otce a dala pryčruku ze své tváře, ,,ty krvácíš! To jsi byl ty?”
,,Patriku? Uhodil jsi tu slečnu?”
,,Někdo jí musel naučit jak se chovat.”
,,Ty hajzle!” tohle neměl dělat. Neudržel jsem se a jednu mu vrazil. Bylo mi
jedno, že nás někdo uvidí.
,,Olivere je to tvůj otec,” vyjekla na mě matka.
,,On už dávno není můj otec. Otevři oči. Udělal by tohle normální chlap? Uhodil
by cizí dívku?” podíval jsem se na něj a pak na Em.
Sakra vždyť já jí ublížil a byla pro mě cizí, ale ne! To jsem nebyl já, ale můj
démon.
,,Nechápu, že tohle může být můj syn. Stydím se za tebe. Stydím se za to, co z
tebe je!” promluvil na mě otec utírajíc si krev z obličeje.
Měl jsem chuť ho udeřit a nejen jednou, ale vícekrát. Třeba by to utišilo ten
vztek. Toho démona ve mě.
,,Olivere ne,” postavila se přede mě Em.
Měla mě přečteného. Věděla přesně, co chci udělat.
,,Em ustup. Prosím. Já nechci,” položila svou jemnou ručku na mé rty.
,,Ty to zvládneš,” pořádně jsem se nadechl.
,,Víš co Patriku? To já se za tebe stydím. Ať všichni kdo jsou tu vědí, že Oliver
Rivers se stydí za svého otce,” podíval jsem se na svoji matku, ,,už víš, proč sem
nejezdím? Skus otevřít oči a uvidíš, koho sis doopravdy vzala,” díval jsem se jí
přímo do očí.
Musí přeci pochopit kdo je doopravdy Patrik Rivers.
,,Pojď Em, půjdeme domů,“ vzal jsem svoji princeznu za ruku a vedl pryč z
tohoto domu. Už nikdy se sem ona ani já nevrátíme. Už nikdy.
,,Olivere počkej. Co Molly?” zastavila mě u vchodových dveří.
,,Neboj, jsem domluvený s Leem, že ji doveze domů,” pousmál jsem se.
,,Princezno, hrozně mě to mrzí. Nevěděl jsem, že je Patrik něčeho takového
schopný.”
,,Není to tvoje vina,” přistoupila ke mně blíž a položila svoji ruku na moji tvář.
V těle mi začal proudit příjemný pocit. Takový pocit jsem nikdy nezažil. Co to jen semnou je? Co to semnou moje princezna dělá?

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s