Michaela Müller – Naděje: 25.kapitola Nezvaný host


Korekcia:
Ilustrácia: adís okami

Včera jsem byla na kontrole a vypadá to dobře. Půjde to pomalu, ale je velká pravděpodobnost, že se mi to správně zahojí. Už aby to bylo, protože mě ta ortéza štve. Nemůžu se pomalu ani obléci. Kalhoty a knoflíky mi dělají velký problém. Naštěstí tu mám pomocníka. Molly. Když může tak pomůže a jindy si musím poradit sama. Občas mi to trvá hodinu, než si zapnu knoflíky, ale velká většina mého oblečení má knoflíky.
,,Em?“ promluvil na mě Oliver.
,,Ano?“
,,Já. Potřebuji s tebou mluvit.“
,,Copak se děje?“ zněl dost vážně.
,,Jde o Molly. Posledních pár dnů je nějaká zvláštní. Nevím jak to popsat, ale vypadá zamilovaně. Bojím se, aby ji ten Williem nějak neukecal.“
,,Myslíš, že by do toho spadla znovu? Vždyť teď ví co je zač. Není přeci hloupá.“
,,To netvrdím, ale,“
,,Pane?“ přerušila náš rozhovor Maddie.
,,Copak?“
,,Je tu váš otec,“ řekla pomalu a hlavně opatrně.
,,Cože?“
,,To je ale přivítání ti povím,“ vešel vysoký a celkem urostlý muž do místnosti.
Za ním si to vykračovala nějaká žena nejspíš Oliverova máma.
,,Ahoj drahoušku,“ přistoupila k němu a políbila ho na tvář.
,,Co tu chcete?“
,,Bydlí tu naše dcera. Přijeli jsme ji zkontrolovat,“ řekl jeho otec a podíval se na mě.
,,Takže i téhle chudince si ublížil?” zamířil pohledem na moji ruku.
,,Hned vidíte zranění a myslíte si, že to byl váš syn? Jak směšné,“ snažila jsem se Olivera bránit.
Moje zranění je sice jeho dílo, ale proč by to měli všichni vědět?
,,Nějak drzá holčičko. Někdo by ti měl ukázat slušnému vychování, ale co bych měl čekat od takové… jak tak koukám asi děvky.“
,,DOST! Přijel jsi urážet? Tak vypadni z mého domu,“ viděla jsem, jak to v Oliverovi vře.
Stejně jako ten večer.
,,Všichni se uklidníme. Nepřijeli jsme se sem hádat, ale podívat se na Molly a říct vám více informací ohledně mých narozenin.“
,,Maddie zavolej Molly, ať ji vidí a vypadnou.“
,,Ty nevychovanej bastarde! Mám tě plné zuby. Dlouho jsem ti toleroval všechno, ale už to nemíním trpět,“ řval po něm s plných plic.
,,A já nemíním trpět tebe ve svém domě!“ jen jsem čekala, kdy to v Oliverovi opět bouchne.
Ruce držel v pěst a stačilo málo, aby skočil po otci.
,,Co se to tu děje?“ přidala se k nám Molly.
,,Máš návštěvu,“ řekl Oliver dost drze.
Podíval se na svého otce, obešel ho a odešel.
,,Kam jdeš?“ smutně na něj volala Molly.
,,Zajdu za ním,“ pousmála jsem se a vydala se za ním.
Nevím, jestli toho budu litovat, protože v tomhle stavu může udělat cokoliv, ale nechci ho nechat samotného.

Oliver
Musel jsem odejít. Mám ho plné zuby. Přijde si do mého domu a bude všechny urážet. Že uráží mě, jsem si zvykl, ale moji princeznu nikdo urážet nebude. Vešel jsem do pracovny a začal se prohrabovat ve stole. Tady jsem to měl, pomyslel jsem si.
,,Olivere?“
,,Běž pryč!“ zařval jsem na ni.
,,Co to děláš.“
,,Řekl jsem, ať vypadneš,“ úplně to ve mě vřelo.
,,Sakra, kde to je.“
,,Pomůžu ti. Řekni mi, co hledáš,“ mluvila na mě, ale já ji ignoroval.
Konečně jsem je našel. Vytáhl jsem platíčko léků, které mi napsal Matt.
Jeden jsem si vyloupl.
,,To ne,“ zastavila mě Emina ruka.
,,Princezno, jdi pryč! Nechci ti znovu ublížit,“ díval jsem se do těch jejích krásných očí.
,,Zvládneš to i bez nich. Já ti věřím. Prosím dej mi ty léky.“
,,J-já. Nezvládnu to. Už ti nechci ublížit.“
,,Ale zvládneš. Spolu to zvládneme!“ pohladila mě po tváři.
Její dotyk byl tak příjemný. Nevím, jak to udělala, ale pomalu jsem se uklidnil.
,,Myslíš to vážně?“
,,Samozřejmě. Pomůžu ti zvládat tvůj vztek i bez léků, a pokud se oba shodneme na tom, že je potřebuješ tak je začneš brát,“ pousmála se a zabavila mi krabičku s léky.
,,Teď se tam vrátíme,“ chytla mě za ruku a táhla ven z pracovny.
,,To ti to trvalo,“ konstatoval otec hned, jak jsme vešli do obýváku.
,,Bráško, půjdeš i ty na oslavu. Půjdeme prosím.“
,,Molly! Co jsem tě učil. Nikdy se nikoho nedoprošuj. Na oslavu půjdeš, i kdyby on nešel.“
,,Prcku neboj, půjdeme. Vím, jak máš ráda oslavy,“ pohladil jsem ji vlasech.
,,Kdy?“
,,Už zítra.“
,,Dobře. Budeme tam.“
Následně ten člověk co si říká můj otec, odešel.
,,Paráda. Miluji oslavy. Už se nemůžu dočkat,“ usmívala se od ucha k uchu Molly.
Po pár minutách co poskakovala a radovala se ji zacinkal mobil. ,
,Nebude vám vadit, když půjdu ven? Ne? Dobře. Bavte se a nezlobte,“ mrkla na nás a hned odešla.
,,To bylo hodně divné,“ podívala se na mě Em.
,,To tedy ano.“

Molly
Napsal mi Leo, zda bych nechtěla jít ven. Už pár dní se s ním stýkám, ale Oliverovi a ani Emě jsem to neřekla. Nevím, jak by zareagoval brácha na to, že se stýkám o pět let starším klukem.
,,Ahoj sluníčko,“ pozdravil a políbil mě na tvář, ,,sluší ti to.“
,,Děkuji i tobě. Tak co podnikneme?“
,,Můžeme se jen tak projít do parku a pak tě zvu do kina a na večeři,“ pousmál
se a chytil mě za ruku, ,,víš sluníčko, chtěl bych tě víc poznat,“ šli jsme ruku v ruce směrem k parku.
,,Jak si to představuješ.“
,,Třeba mi o sobě něco řekni.“
,,Dobře. To, že mi je sedmnáct víš. Miluji koně a přírodu. Bydlím u svého bratra Olivera. Rodiče vidím jen někdy, ale vůbec mi to nevadí. Otec. Jak bych to řekla. Zjistila jsem, že mám nějakého tátu až v deseti. V tu dobu mi zemřela máma. Biologická máma,“ po tváři mi stékalo pár slz.
,,Promiň. Nevěděl jsem.“
,,To je dobrý,“ pousmála jsem se.
,,Nechci, abys plakala. Bolí mě to,“ zastavil se na začátku parku.
Přistoupil ke mně blíž.
,,Jsi nádherná,“ stála jsem tam a jen zírala.
Nezmohla jsem se ani na slovo. Byla jsem jako v transu. Toto se mi ani u Willa nestalo.

Leo
Stáli jsme tam a zírali jeden na druhého. Něco mě k ní táhlo a já měl chuť jí políbit. Sakra, pomyslel jsem si. Nemůžu. Takhle ne.
,,Pojď, půjdeme dál,“ přerušil jsem oční kontakt a pokračoval v chůzi.
V jejím výrazu jsem viděl nepochopení, ale nemám na vybranou. Je zranitelná a já toho nechci využívat.
,,Řekni mi i ty něco o sobě,“ promluvila po pár minutách ticha.

Ema
Seděla jsem večer v obýváku a kousala se do rtu. Dnes jsem to přehnala a ruka příšerně bolí.
,,Emo? Můžu s tebou mluvit?“ přisedla si ke mně Molly.
,,Jasně,“ pokusila jsem se o úsměv i přes tu bolest.
,,Jen tak teoreticky. Když ti kluk řekne, že jsi nádherná a vypadá to, že tě políbí, ale nakonec couvne. Co to znamená.“
,,Jen tak teoreticky. Někdo tě málem políbil?“ začala jsem se usmívat jak měsíček na hnoji.
,,Neodbíhej od otázky.“
,,Dobře,“ trochu jsem zvážněla. ,,mohl couvnout z více důvodů. Jeden z nich je, že může být podobný typ jako Williem, tudíž hráč a druhý typ je typ kluka, který by tě rád políbil, ale má strach, že je brzo. Tak a teď mi řekni, kdo tě málem políbil?“
,,C-co? Mě ne, ale Amy,“ řekla a rychle utekla.
Věděla jsem, že kecá. Jde na ní vidět, že se jí někdo líbí, ale kdo? Počkat? Snad ne. Nebo že by ano? Vstala jsem z gauče a namířila si to do pracovny za Oliverem. Zaklepala jsem a vešla.
,,Nemám náladu se s tebou bavit,“ křičel do telefonu.
Všiml si mě a naznačil, ať počkám.
,,Mě je to ale jedno. Víš, co klidně si řvi, jak chceš. Já jsem rozhodnutý a ty se můžeš stavět na hlavu, jak chceš, ale své rozhodnutí nezměním. Teď mně omluv mám něco lepšího na práci. Čau,“ hned na to zavěsil, ,,promiň. Otec.“
,,Děje se něco?“
,,Ale jen hloupost. Nelíbí se mu, co dáme, mámě k narozeninám.“
,,Jaký dárek?“ podívala jsem se na něj.
,,Taková maličkost. Po oslavě naši odlétají pracovně na Maledivy. A rezervoval jsem jim tam na jeden večer apartmán s luxusní večeří možností vstupu do bazénu a tak. Jen pro ně.“
,,Nechápu, proč se mu to nelíbí.“
,,Letí tam za prací a ne aby se bavili. To je to,“ už jsem pochopila.
,,Potřebovala jsi něco?“
,,Jen jsem měla rozhovor s Molly. Měl jsi pravdu je zamilovaná a mám pocit, že dotyčný taky.“
,,Ty víš kdo to je? Řekni mi, že to není Williem.“
,,Můžeš se uklidnit on to rozhodně není,“ ušklíbla jsem se na něj.
,,A kdo tedy?“
,,Leo.“
,,Leo? To vážně? Počkej, ale on je o pět let starší.“
,,To ano, ale ber to tak, že rozumnější. Nebo ti ten věkový rozdíl vadí?“
,,Ne, to ne. Nejspíš bude lepší než nějaký Williem,“ pousmál se na mě. ,,Em? Tebe bolí ta ruka viď?“
,,To nic. Dá se to zvládnout.“
,,Víš, že Matt říkal, ať si nehraješ na hrdinku. Když tě to bude bolet, máš si vzít prášek.
Takže se tu posaď, donesu ti ho i s vodou,“ ani jsem nestačila mrknout a před sebou jsem měla sklenici a v ruce prášek, ,,doufám, že brzy zabere,“ posadil se na své místo.
,,Těšíš se na oslavu?“
,,Popravdě ne. Otec mě bude vytáčet, matka si toho nebude všímat. Jediný kdo se bude bavit je Molly a to je pro mě důležité.“
,,To mě mrzí,“ chápu ho. Ten chlap je na zabití.
,,Pamatuješ si, že jsi mi slíbila, že půjdeš semnou.“
,, Já nevím. Nebude to vadit, když nejsem z rodiny?“ zakoktala jsem.
,,To nevadí. Půjdeš jako můj doprovod. Prosím. Bude tam plno lidi co neznám. Kdybys tam šla, ten den by byl o něco pěknější.“
,,Dobře půjdu, ale pokud mě tvůj otec nazve děvkou, vlastnoručně ho zabiju,“ tvářila jsem se dost vážně.
,,A já jsem prý agresivní,“ ušklíbl se a hned na to jsme se začali smát.
Po hodině a čtvrt co jsme řešili jeho rodinu a oslavu jsem si šla lehnout. Prášek pomalu zabíral a tak toho musím využít a trochu se prospat. Přeci jen zítra nás čeká velký den.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s