Michaela Müller – Naděje: 24.kapitola Ahoj, jsem Leo


Korekcia
Ilustrácia: adís okami

Už je to týden a ruka stále bolí, a kdyby bylo po mém snědla bych celé plato léků od bolesti, jen abych otupila tu bolest, kterou cítím. Ale je tu Maddie, která na mě dohlíží, abych se těmi léky nepředávkovala. Po tom incidentu s Oliverem jsem se zavřela v pokoji. Nechce se mi nikam. Ležím jen v posteli, koukám do stropu a přemýšlím, zda tu dál zůstávat. Nejsem si jistá, zda jsem připravená ho vidět.
„Ťuk, ťuk“ ozvalo se zaklepání. Hned na to se otevřeli dveře.
,,Můžu?“ slyšela jsem hlas Molly.
Podívala jsem se na ni.
Nemůžu ji odsud vyhodit, ,,Andy říkal, že jsi zraněná a proto nevycházíš z pokoje,“ udělala pár kroků.
,,Pojď ke mně,“ posadila jsem se a ukázala, ať si přisedne, ,,nic to není. Jsem jen nemehlo.“
,,Co se ti vlastně stalo?“ koukala na mě smutně.
Nemůžu jí říct pravdu.
To nejde, ,,byl to Oliver viď.“ pošeptala a mě se málem zastavilo srdce.
,,C-co? Jak si tohle můžeš myslet?“
,,Vím o jeho problému,“ když tohle řekla, trochu se mi ulevilo.
Nemusím ji aspoň lhát.
,,Jak?“
,,Slyšela jsem o tom jednou mluvit tátu s Ninou. Tedy s mámou.“
,,Molly. Moc mě to mrzí. Nebojíš se ho?“ musela jsem se zeptat.
,,Je to můj bratr. Vím, že by mi nikdy neublížil. Nikdo není dokonalý, a kdybych odešla, nikoho by už neměl. Já vím, že se snaží s tím bojovat a chci tu být pro něj. Chci mu být oporou. Neopustím ho,“ Molly vypadala dost sebejistě.
Její bratr je pro ni důležitý a i když je mladá má pravdu. Nikdo není dokonalý.
,,Haló? Můžu dál?“ ozval se Oliverův hlas.
Pootevřené dveře se pomalu otevřeli dokořán.
,,J-já nechci rušit, ale nesu ti prášek,“ podal mi tácek, na kterém byla moje záchrana.
,,Taky mě napadlo, jestli byste si nechtěli udělat pěkný víkend? Jenom mi… tři?“ koukal na nás jako štěňátko. Jeho oči. Zase říkaly, jak moc ho to mrzí a já pomalu začínám věřit, že by svého démona mohl porazit.
,,A co Andy a Maddie?“ zeptala se Molly.
,,Po dlouhé době si oba zaslouží volno. Pro tento víkend jsem já vaším kuchařem,“ s Molly jsme se na sebe podívali a nemohli uvěřit svým uším.
Oliver a kuchař? Po tom co jsem viděla v Cupidu si myslím, že objednáme pizzu.
,,Nevím jak Ema, ale já souhlasím,“ oba se na mě podívali.
,,Dobře,“ souhlasila jsem. Nejspíš je čas vstát a něco dělat.
,,N-no. Já zapomněla, že jsem na dnešek a zítřek domluvená i s Amy. Nevadilo by to? Chceme jít do kina a zítra odpoledne na vyjížďku na koních.“
,,Paráda Molly. Já si myslím, že je to super co myslíš?“ podívala jsem se na Olivera.
,,Nejsem proti,“ lehce se usmál. ,,Em už jsi dlouho neměla kafé tak mě napadlo, jestli byste spolu nechtěli zajit do Cupidu? Já mezitím uvařím.“
,,Jsi si jistej brácho?“
,,Jasně jen běžte. Ema aspoň změní prostředí.“
Navrhl nám Oliver a tak jsme neváhali a šli ven.

***

,,Zlobíš se moc na Olivera?“ řekla Molly, když jsme se blížili ke kavárně.
,,Už ne.“
,,Víš. Od té doby co jsi mu vstoupila do života, je jiný.“
,,Jak jiný.“
,,Když jsem u něj bydlela, střídal holky jak ponožky. Nikdy neměl pevný vztah, který by vydržel.
Býval protivný a někdy měl nálady ve smyslu já jsem pracháč, vy jste nuly, ale teď? Přestal s těmi jak to říct. Ehm. Děvkami a celkově se změnil k lepšímu,“ nedokázala jsem na to nic říct.
Je možné, že se kvůli mně takhle změnil? Ale proč? Co jsem také udělala, aby ho to donutilo překopat svůj svět. ,,Jsme tady. Těším se na latté. Minule mi moc chutnalo,“ řekla usměvavá Molly.
Vešli jsme do kavárny, která jako vždy byla dost plná. Naštěstí se našlo ještě pár volných míst.
,,Ahoj Ráchel,“ pozdravila jsem ji.
,,Ahoj holky. Ráda vás vidím. Dlouho jsme se neviděli. C-co se ti stalo?“ všimla si mé ruky.
Když jí zalžu, pozná to. Vždy na mě poznala, že se něco děje.
,,Za to můžu já,“ vyhrkla ze sebe Molly, ,,přemluvila jsem Emu, jestli by semnou nešla na koně,“ řekla dost přesvědčive, ,,zkoušeli jsme jezdit přes překážky, ale Ema a její kůň jednu překážku nezvládli a ona spadla,“ zatvářila se dost smutně.
,,Stane se. Hlavně, že to není nic vážné,“ dodala jsem a pohladila Molly po zádech.
,,Já už se lekla. Víte co, tak jako bolestné vám udělám to nejlepší kafé a donesu plno koláčků.“
,,Můžu poprosit o latté?“
,,Jistě. Není problém,“ mrkla na ni Rách a mi jsme zabrali místo.
,,Děkuji,“ pošeptala jsem a ona se jen usmála.
,,Už se to nese. Nechte si chutnat,“ donesla Ráchel naši objednávku.
,,Děkujeme.“
,,Tak Molly. Jak se cítíš?“
,,Střídavě. Někdy je to lepší jindy horší. Občas nad tím přemýšlím, co jsem udělala špatně.“
,,Ty nic Moll. Nemusí být chyba jen na tvé straně,“ odmlčela jsem se. ,,A co by se stalo, kdybyste se znovu viděli.“
,,J-já nevím. Od toho co ho chytil Oliver pod krkem, jsem ho neviděla.“
,,Tak to zkusíme, protože on teď stojí u Ráchel.“
,,C-co?“ hned otočila hlavu a uviděla kluka, který ji zlomil srdce.
Kluka, kvůli kterému si sáhla na život.
,,Hlavně klid. Molly je to minulost,“ snažila jsem se ji uklidnit, protože jsem slyšela její zrychlený dech.
,,Máš pravdu. Nebudu se tím přeci rozrušovat,“ otočila se zpátky ke svému latté a dál si ho nevšímala.
Šlo na ní vidět, že je nervózní. ,,A teď mi pověz co ty a ten Leo. Máte spolu něco?“
,,C-cože?“ zakuckala jsem se, ,,jak jsi na tohle mohla přijít?“
,,Jen mě to tak napadlo. Je celkem pěkný.“
,,Leo je pro mě jako brácha. Nic víc. Dej si radši koláček,“ pousmála jsem se na ni a dál se věnovala své kávě. Tohle mohlo napadnout jen ji. Já a Leo? Ne. Je hodný a milý, ale on není kluk pro mě.

Oliver
Nikdy si neodpustím to, že jsem jí ublížil. Kdybych mohl, vrátil bych čas, ale nejde to, proto chci Em dokázat, že se změním i bez těch léků. Jedině s ní. To ona je ten mocný anděl, který porazí mého démona. Cítím to.
,,Bráško? Haló?“ vešla Molly do kuchyně. ,,Propána, tady to vypadá.“
,,Kde je Em?“ rozhlížel jsem se.
,,Šla do svého pokoje,“ zase? Je jasné, že mi to nikdy neodpustí.
,,Ona přijde, Olivere.“
,,Nemyslím si Moll. Je na mě naštvaná,“ posadil jsem se na barovou židličku.
,,Kdo je na koho naštvaný?“
,,Em,“ zvedl jsem pohled a stála tam, ,,j-já… no. Víš,“ koktal jsem.
,,Tady to vypadá. Nevím jak ty Molly, ale já mám docela hlad,“ pousmála se.
,,Já též, ale bohužel vás tu nechám. Vyrážím rovnou za Amy. Tak ahoj.“
Zůstali jsme sami. Bál jsem se cokoliv říct nebo udělat. Přeci jen jsme se neviděli týden po tom, co jsem udělal. Nevím jak se mám chovat. Co mám říkat. Nejradši bych ji objal a pohladil po tváři. Chtěl bych ji toho tolik říct, ale mám strach.
,,Nechtěl bys pomoct?“ promluvila do ticha, které mezi námi panovalo.
,,J-já. Asi ano. Chtěl jsem uvařit, ale nikdy jsem to nedělal. Našel jsem tu kuchařku, ale jsem poleno.“
,,Ukaž, co jsi chtěl uvařit,“ přistoupila blíž a já cítil vůni jablek.
Podal jsem ji otevřenou knihu, kde byl recept na Čínu.
,,Tak jo, ty nakrájíš maso na nudličky a já udělám rýži a ten zbytek,“ podívala se na mě a já konečně mohl číst z jejich očí. Měl jsem strach, že v nich uvidím nenávist a zlost, ale koukala na mě jako předtím.
Její pohled mě hřál u srdce.

***

,,Myslím si, že se nám to podařilo. Co ty na to,“ podíval jsem se na ni a ona přikývla. ,,to díky tobě. Už jsem si myslel, že budu objednávat čínu z obchodu.“
,,Nechceš si dát kafé a kouknout na něco v telce?“ s úsměvem se na mě podívala.
,,Rád. Já ho nachystám a ty vyber něco, na co se koukneme,“ rozdělil jsem úlohy a začal připravovat kávu. Díky za kávovar. Na tomhle snad nic nezkazím. Teda doufám.
,,Našla jsi něco?“ po pár minutách jsem přišel do pokoje a nesl tác, na kterém jsem měl kávu i něco navíc.
,,Nic zajímavého.“
,,Tak si pustíme nějaký film. Mám jich tu plno, ale jsou to akčňáky.“
,,To vůbec nevadí.“
Položil jsem tác na konferenční stolek a šel do zásuvky, kde jsem měl plno DVD filmů. Nějakou dobu jsem se v nich přehraboval, až jsem vytáhl Terminátora.
,,Může být?“ ukázal jsem Em a ona přikývla. Vložil jsem film do přehrávače, pustil a posadil se k Em.
,,Ty jsi pekl?“ podívala se na mě šibalsky.
,,Jasně. Tohle je recept ala Cupid,“ ušklíbl jsem se a ona se potichu zasmála.

Molly
Nechala jsem svého bráchu doma samého. Teda ne tak úplně. Byla tam i Ema. Chci, aby si ti dva sedli a znovu k sobě našli cestu. Tu správnou cestu.
,,Tys je tam nechala samotné?“
,,No a? Co je na tom?“ koukala jsem na Amy nechápavě.
,,Oliver, Ema. Ema a Oliver.“
,,A?“ pořád jsem nechápala.
,,Tvůj brácha skolí každou sukni přece.“
,,Bývávalo. Teď je z něj svatoušek a to díky Emě.“
,,Myslíš jako, že k ní něco cítí?“
,,Nevím, ale vůbec by mi to nevadilo. Oliver si zaslouží někoho, kdo by ho miloval takového jaký je,“ seděli jsme ve městě u velkého stromu a klábosili.

***

Hodiny plynuli a my stále seděli u stromu.
,,Takhle jsme si snad nikdy nepokecali,“ usmívala se Amy.
,,To ne. Amy. Omlouvám se. Jsi moje nejlepší kamarádka a já s tebou netrávila žádný čas. Chtěla jsem být pořád jen s Williemem a na tebe jsem kašlala. Promiň mi to.“
,,To už vůbec neřeš. Chození s ním tě změnilo, ale já konečně vidím svoji kamarádku. Mám tě ráda Molly.“
,,I já tebe.“
,,Nebudeš se zlobit, když už pomalu půjdu, ať naši nešílí. Znáš mého tátu. Policajt se v něm nezapře.“
,,Jen běž. Stavím se ještě do Cupidu a půjdu taky domů. Zítra se sejdeme před stájemi. Zatím ahoj.“
Rozloučili jsme se a já si to namířila do kavárny.
,,Ahoj,“ pozdravila jsem Eminu kamarádku.
,,Ahoj. Molly viď?“ zeptala se a já přikývla, ,,copak to bude?“
,,Chtěla bych aspoň deset koláčků. Vyber ty nejlepší,“ objednala jsem a čekala na svou objednávku.
Rozhlížela jsem se kolem a všimla si kluka. Byl to kamarád Emy, Leo. Usmíval se a koukal mým směrem. Podívala jsem se za sebe, abych zjistila, zda se usmívá na někoho jiného nebo na mě.

Zdroj: google

,,Tady to máš a dala jsem ti tam něco navíc,“ zaplatila a poděkovala jsem.
Když jsem vyšla ven, už se stmívalo. Nikde jsem se už nezastavovala a namířila si to rovnou domů. Mohla jsem si zavolat taxi, ale radši se projdu. Dnešní den mi hodně pomohl. Přišla jsem na jiné myšlenky a aspoň nemyslela
na to, co jsem provedla. Způsobila jsem tím jenom potíže. Hlavně Oliverovi, který za nic nemůže, ale otec mu to dává za vinu. Byla jsem blbá a naivní. Ema měla celou dobu pravdu. Nevím co je to pravá láska a asi ani nikdy nezjistím. Mám strach. Už nechci zažít takovou bolet. Nechci mít zlomené srdce. Už nikdy.
,,Hej počkej,“ někdo na mě zakřičel.
Otočila jsem se a viděla toho kluka z Cupidu.
,,Promiň, neotravoval bych, ale zapomněla jsi své koláčky.“
,,J-já. Nevím, na co jsem myslela. Děkuji,“ takový trapas.
Musela jsem být rudá až za ušima. To se fakt může stát jen mě.
,,Taky se mi to občas stane,“ pousmál se.
Měl takový zvláštní, ale příjemný hlas.
,,Jdeš domů sama?“ zeptal se a já jen přikývla, ,,být tvým přítelem nikdy bych tě nenechal jít samotnou. Nebude ti vadit, když tě doprovodím? Ať se nemusím bát, jestli jsi dorazila v pořádku,“ tohle by mi Williem nikdy nenabídl.
On neznal slovo gentleman. Šlo mu jen o sebe. O nic víc.
,,Pokud nechceš, pochopím,“ ten jeho hlas.
,,Budu ráda za společnost.“
,,Mimochodem, jmenuji se Leo.“

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s