Michaela Müller – Naděje: 23.kapitola Oliverov démon 2.časť


Korekcia:
Ilustrácia: adís okami

Podívala jsem se na hodiny, které ukazovali půl třetí ráno. Nemohla jsem spát. Prostě to nešlo. Sešla jsem schody a namířila si to do kuchyně.
,,Olivere?” všimla jsem si ho v kuchyni.
V ruce držel láhev nejspíš nějakého alkoholu.
,,Co je!” promluvil ožralým tónem.
,,Ty jsi pil?”
,,To je moje věc,” takhle jsem ho ještě neviděla.
Byl dost naštvaný a kopal kolem sebe.
,,Neměl bys už pít. Co kdyby tě viděla Molly.”
,,Tak ať mě vidí. Aspoň uvidí, jaká jsem zrůda.”
,,Přestaň, ty nejsi zrůda,” přistoupila jsem k němu blíž, ,,dej mi tu láhev,” natáhla jsem se pro ni, ale Oliverova ruka mě zastavila.
V rychlosti blesku mě přitlačil ke zdi. Naše těla od sebe dělilo jen pár milimetrů.
,,Nebudeš mi říkat, kdy mám a nemám pit,” byl dost naštvaný až z něj šel strach.
,,Pusť, to bolí,” sykla jsem po něm.
Když mi začal drtit zápěstí. Koukala jsem se mu do očí a viděla v nich jen zlost.
,,Všechny si myslíte, jak jste dokonalé. Jedna vedle druhé, ale jediný co chcete, jsou prachy. Nic víc,” svůj stisk zesílil víc a víc.
Jako by ho ten alkohol posiloval.
,,Nevím, o čem to mluvíš. Mě jsou tvé prachy ukradené. Olivere. Tohle už vážně bolí,” moji tvář zaplavila vlna slz.
Prsty mi už brněli, ale on nepřestával. Cítila jsem, jak svůj stiskl, opět zesílil. Přes slzy jsem neviděla nic.
Prosila jsem ho, ať toho nechá, ale jako by neslyšel. ,,AUUU!” vykřikla jsem. Hned na to moji ruku pustil a já už s ním nechtěla být v jedné místnosti. Vletěla jsem do pokoje, kde jsem se zamkla. V koupelně jsem si namočila ručník a položila na zápěstí. Schoulila se do postele pod peřinu a nechápala, co se to stalo.
Sakra to bolí, pomyslela jsem si a zabořila svůj obličej do polštáře.

***

Bylo pět hodina ráno, kdy jsem vstala a jako myška si to namířila do kuchyně. Bolest byla ukrutná a tak jsem se snažila najít něco od bolesti a nějaký obvaz abych si tu ruku stáhla.
,,Co hledáš?” ozval se hlas, který mě vyděsil.
,,A-Andy?”
,,Koukáš jako bys viděla ducha. Počkat. Co se stalo? Oliver?” přikývla jsem a přestala schovávat svoji ruku.
,,Potřebuji něco na bolest.”
,,Holka to není dobré. Hraje ti to všemi barvami. Měla bys jít k doktorovi.”
,,Nikam nejdu. Ráno se vrátí Molly. Musím tu být.”
,,No dobře. Podám ti léky od bolesti,” vešel do špajzky a prohraboval se věcmi.
,,Co se tu děje?” objevil se v místnosti i Oliver.
Rychle jsem schovala svoji ruku pod pult, u kterého jsem stála.
,,Nic!” odsekla jsem.
On se na mě nechápavě podíval.
,,Tady to máš a našel jsem i nějakou mast. Je ahoj, Šéfe.“
,,Řekne mi někdo co se tu děje?“
,,Ty si nic nepamatuješ?” zeptal se ho Andy.
,,Mám trochu okno a bolí mě hlava. Proč.”
,,Ublížil si Emě!”
,,Cože?!” vyjekl a nemohl uvěřit svým uším. ,,Em?” ani jsem se na něj nepodívala.
,,Ukaž mu to,” nechtěně, ale přeci jsem vytáhla svoji oteklou a všemi barvami hrající ruku.
,,Sakra. Vezmu tě k doktorovi.”
,,Já s tebou nikam nejdu.”
,,Em. Prosím. Já nechtěl.”
,,Slyšel? Nikam s tebou nejdu!”
,,A-ale. Andy, prosím vezmi ji do nemocnice.”
,,Šéfe, mám popito. Emo, nemáš na výběr, ta ruka musí k doktorovi,” má pravdu nemám na výběr.
Nakonec jsem souhlasila a Oliver mě odvezl do nemocnice.

***

Oliver
Dojeli jsme do nemocnice a rovnou si to namířili na chirurgii.
,,Dobrý den, má službu Matt?” zastavil jsem se u sesterny.
,,Dobrý den pane Rivers, máte štěstí ještě tu je, ale za chvilku mu končí směna,” řekla mladá sestra.
,,Řeknete mi, kde ho najdu?”
,,Chirurgický box číslo šest,” usmála se a já se hned podíval na Em.
Měla kruhy pod očima a slzy na krajíčku. Naznačil jsem ji, kudy půjdeme a ona mě následovala. Došli jsme k boxu číslo šest a já zaklepal. Netrvalo dlouho a dveře se otevřely.
,,Nazdárek, brácho co ty tu?” pozdravil mě.
,,Potřebuji pomoc. Můžeme dál?” ukázal jsem mu, že tu nejsem sám.
Kývl hlavou na náznak, ať vejdeme. Pustil jsem Em jako první a hned za sebou zavřel dveře.
,,Tak copak potřebujete? Gynekologie je jinde,” zavtipkoval.
,,Matte tohle není vtipné,” pobídl jsem Emu, která mu ukázala ruku.
,,To není dobré. Kdy se ti to stalo?”
,,Včera,” odpověděla krátce.
,,Rovnou uděláme rentgen. Pojď, zamnou,” odvedl Em do vedlejší místnosti.
Věděl jsem to. Věděl jsem, že mě můj démon porazí. Proč! Proč zrovna ji. Snažil jsem se, ale bylo to k ničemu, ,,jsme tu. Polož se na lehátko a já se podívám na snímek,” vzal do ruky snímek a koukal na něj.
Šel jsem k němu.
,,Tak co? Jak to vypadá?” zeptal jsem se.
On se ke mně otočil a mračil se. Obešel mě.
,,Nevypadá to moc dobře. Zápěstní kůstky jsou roztříštěné. Je zapotřebí ruku zafixovat a doufat, že to krásně sroste,” podíval se na mě a pak zase na ni, ,,Musím se zeptat, jak se to stalo,” Em se podívala na mě.
,,Uklouzla mi noha v koupelně.”
,,Lhaní ti moc nejde.”
,,To já!” vyhrkl jsem ze sebe.
,,Myslel jsem si. Přestal jsi brát léky, že?”
,,Jaké léky?” zeptala se Ema.
,,Nedělají mi dobře,” ohradil jsem se.
,,Měl jsi přijít a dostal bys jiné.”
,,Sakra, jaké léky?” zvýšila hlas Ema, která vůbec nechápala, o čem se to tu bavíme.
,,Oliver má problémy. Nezvládá vztek a pak se stávají tady ty situace. Je mi to líto Olivere, ale musím,” podíval se na mě smutně a pak otočil hlavu na Em. ,,Chci, abys věděla, že můžeš podat trestní oznámení za ublížení na zdravý,” podíval jsem se na Em a čekal, co řekne.
,,Žádné oznámení podávat nebudu.”
,,Počkat. Em. Nejlepší bude, když to oznámení podáš. Ublížil jsem ti. Tak moc jsem si přál, aby se to nestalo, ale stalo a měl bych za to pikat.”
,,Nechám vás o samotě. Zatím dojdu pro ortézu,” odešel Matt z místnosti. Vzal jsem si židli a sedl si k lehátku, na kterém ležela moje princezna.
,,Nebyla jsi první,” je čas.
Zaslouží si vědět o mém démonovi.
,,Proto mě můj otec nenávidí. Žehlil za mě tyhle průšvihy. Nejen pro moji rodinu, ale pro mě bylo nejlepší, když jsem odešel,” koukal jsem jí přímo do očí.
Viděl jsem na ni, jak mě poslouchá. Nebylo to moc příjemné, ale musel jsem ji říct všechno.
,,Andy o tom ví. Pomáhal mi, když se něco takového stalo, ale od té doby co jsem tě poznal, se něco změnilo,” sklopil jsem zrak.
Moje srdce bušilo čím dál tím víc jako by mi chtělo vyskočit z hrudi. Nevěděl jsem už co říct. Tohle byla pravda o mě. Vím, že už to mezi námi nebude stejné. Bude na mě koukat jako můj otec. Nedivil bych se, kdyby se chtěla odstěhovat.
,,Ublížil si někdy i Molly,” najednou promluvila a já hned reagoval.
,,Ne. Nikdy,” rychle jsem odpověděl a všiml jsem si, že už v místnosti stojí Matt.
,,Jsem zpátky. Tak jak ses rozhodla? Chceš podat oznámení?”
,,Není důvod. Jak jsem řekla. Spadla jsem,” při těchto slovech se mi Em koukala přímo do očí.
,,Dobře. A ty Olivere, měl bys začít brát léky. Napíšu ti recept na jiné.”
,,Nechci brát léky. Zvládnu to.”
,,Sakra Olivere podívej se, co jsi udělal. Tvoje kamarádka může mít následky, pokud kosti dobře nesrostou,” řval po mě můj dobrej kamarád.
Vím, že má pravdu, ale.
,,Nech si je napsat,” promluvila Em.
Hned jsem se na ni podíval. ,,Ještě to klidně bez nich zkus, ale jestli to na tebe přijde, začneš je brát,” odmlčela se a podívala se na svoji ruku. ,,Prosím.”
,,Dobře” souhlasil jsem.
,,Tak. Teď ta důležitá část. Nasazení ortézy bude docela bolet. Máš totiž pohnuté kosti a ona ti je napraví. Jsi připravená?”
,,Nejsem, ale do toho.”
Nevěděl jsem co dělat. Zda se mohu dotknout Em nebo jen sedět a dívat se.
Přistoupil jsem blíž k lehátku a čekal. Ema nic neřekla. Ani se na mě nepodívala. Naprosto ji chápu, na jejím místě bych se choval stejně a možná i hůř.
,,Příprav se. Teď ti dám ortézu pod ruku, a jak ti ji budu stahovat tak to bude bolet,” položil ortézu pod její ruku.
Podíval se na ni a pak následně na mě.
,,Tak jdeme na to,” začal stahovat první popruh.
Naštěstí byl mimo zranění. Pomalu se přibližoval k místu, kde to Em bolí. Všiml jsem si, jak zavírá oči. Už začala cítit bolest. Kvůli mně trpí dívka, která mi převrátila život naruby.
,,AAAU!” začala křičet z plných plic.
Podíval jsem se na ni. Byla celá od slz. Slzy jí tekly jak vodopád. Zuřil jsem sám na sebe. To kvůli mně tak trpí. Kdybych mohl vyměnil bych si to sní. ,,STRAŠNĚ TO BOLÍ. PROSÍM PŘESTAŇ!” křičela pořád hlasitěji. ,,Olivere prosím, ať toho nechá,” podívala se na mě těmi svými uplakanými kukadly.
,,Neslyšíš. Přestaň. Nechci, aby trpěla,” štěknul jsem po Mattovi.
,,Už to bude. Musíš vydržet,” měl jsem chuť po něm skočit a ukončit tak její bolest. ,,Hotovo. Vím, že to bolí. Dám ti teď něco od bolesti.”
,,Proč si ji nedal hned?” nechápal jsem.
Proč ji nechal tak trpět?
,,Je to z toho důvodu, že kdybych ji předtím otupil, nasadil ortézu a anestetikum přestalo účinkovat, měla by větší bolesti než teď. Věř mi takhle je to lepší,” postavil se ke stolu, na kterém něco psal.
,,Tady je recept na léky od bolesti a tento recept je pro tebe Olivere. Vyber ho,” podíval se na mě přísně.
,,Ještě si tu polež a až se budeš cítit na to jít domů tak můžete. Já vás tu nechám. Mějte se.”
,,Díky kámo,” poděkoval jsem mu a přistoupil blíž k Em.
,,Půjdu vybrat oba recepty a hned jsme zpět,” celá uplakaná jen na mě kývla. Odešel jsem z místnosti a namířil si to do lékárny. Byl jsem pryč asi pět minut. Zaklepal jsem a vešel zpět do místnosti. Princezna se na mě podívala a já ji ukázal, že i léky pro mě jsem vybral.
,,Chci domů,” pošeptala.
,,Odvezu tě. Chceš pomoct vstát?” zakroutila hlavou.
Spolu jsme opustili nemocnici a šli rovnou k autu. Otevřel jsem jí dveře a následně za ní zavřel. Hned jsem si k ní přisedl, nastartoval a vyrazili jsme domů. Teda nevěděl jsem kam domů. Podíval jsem se na ni.
,,Em? Kam chceš domů,” řekl jsem nervózně.
Celou cestu bylo ticho. Koukala z okna a nic neříkala. Po chvilce se na mě podívala.
,,Molly spí u Amy. Bylo by dobré, kdyby mě viděla, než přijde,” řekla a já pochopil.
Jel jsem tedy rovnou do mého domu. Oba jsme mlčeli. Ani jeden z nás nepromluvil ani slovo. Tahle chvíle a situace nepotřebovala slova.
Zaparkoval jsem hned u domu. Všiml jsem si, že Andy vyšel ven. Vystoupil jsem a šel Em otevřít dveře od auta, ale všiml jsem si, že spí. Chudák z té bolesti usnula.
,,Tak co, šéfe?” přistoupil ke mně Andy.
,,Je to zlé. Ublížil jsem jí. Tak mě to sere. Ona mi změnila život a já udělám tohle?”
,,Je čas začít bojovat se svým démonem,” podíval jsem se na Andyho.
,,Jak? Ona mě bude nenávidět.”
,,Zkus dělat vše proto, abys ji to dokázal, že jsi jí nechtěl ublížit. Ukaž ji, že jsi silnější než ten démon v tobě. Ovládni ho.”
,,Máš pravdu, ale teď odnesu Em do postele,” odepnul jsem pás, vzal pomalu do náruče a odnesl nahoru do postele.
Snažil jsem se, abych ji nevzbudil. V jejím pokoji jsem ji položil, vyzul boty a přikryl.
,,Jsem debil. Nezasloužím si, aby mě někdo miloval. Můj otec měl pravdu. Ve všem. Ublížil jsem někomu, na kom mi hodně záleží a to tobě. Moc mě to mrzí,” koukal jsem na svoji princeznu, která krásně spala.
I po té bolesti, kterou si prožila, vypadá nádherně. ,,Promiň Em,” naklonil jsem se a políbil ji na čelo.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s