Michaela Müller – Naděje: 21.kapitola Mám o ni strach


Korekcia:
Ilustrácia: adís okami

Molly už je týden doma a chodí jako tělo bez duše. Oliver na tom není o nic líp. Přes den se zavírá v pracovně a večer ho slyším jak buší do boxovacího pytle. Všímám si i toho, že je večer občas opilý.
,,Už to nebude jako dřív, že?“ promluvil tiše Andy, který se ke mně přidal.
,,Nevím. Oba to hodně zasáhlo a jejich rodiče jim v tom moc nepomáhají. Vůbec nechápu, kde se v jejich otci bere tolik nenávisti vůči Oliverovi,“ podívala jsem se na něj.
,,Kdybys znala Oliverovu minulost, věděla bys.“
,,Řekl mi, že byl děvkař.“
,,Nejen to Emo, ale tohle není na mě, abych ti o tom řekl. Musí to říct on,“ otočil hlavu směrem k Oliverovi, který opět trávil večer v posilovně.
Nechápu, co také se mohlo stát. Co se stalo, že ho otec nenávidí a sám Andy mě před ním tolikrát varoval? Zase se objevují otázky, na které není odpověď.
Odešla jsem do kuchyně, kde jsem hledala nějaké tyčinky a sladkosti. Když jsem je našla, nachystala jsem je v obýváku na stůl a vrátila se ke dveřím do posilovny. Natáhla jsem se pro kliku.
,,Co to děláš?“ zastavili mě Andyho slova.
,,Jdu za ním.“
,,Emo to není dobrý nápad. Být tebou zalezu si do pokoje a nevylezu až do rána.“
,,To bys na mém místě udělal ty, ale já ne. Můj život byl celý takový. Vždy jsem ze strachu někam zalezla, ale teď ne! Záleží mi na něm a ani nevím proč. Tak mě nech udělat, co chci,“ dívala jsem se mu přímo do očí.
Viděla jsem na něm, že s mým rozhodnutím nesouhlasí, ale nemá na výběr. Proto mi dovolil jít dovnitř. Vešla jsem a namířila si to rovnou k Oliverovi, který byl dost zpocený. Přistoupila jsem k němu blíž a chytila ho za paži. Mírně sebou cuknul a podíval se na mě. Jen tam tak stál bez trička celý mokrý a zíral na mě. Vzala jsem ho za ruku a táhla k němu do pokoje. Zavedla jsem ho rovnou do sprchy.
Zíral na mě s otevřenou pusou.
,,Osprchuj se a za deset minut ať si v obýváku.“
,,Em,“ nestačil nic říct, protože jsem ho umlčela.
,,Máš už jen devět minut,“ ušklíbla jsem se a opustila místnost.
Vrátila jsem se zpátky do obýváku, kde jsem nachystala ten zbytek. Posadila jsem se na pohovku a čekala.

Oliver
Nechával jsem na sebe téct studenou vodu. Musel jsem zjistit, zda to nebyl sen. Zjevila se v tělocvičně jako anděl, který zažene mého démona. Ještě teď cítím její dotyk, který byl příjemný.
Po pár minutách intenzivní studené sprchy jsem vylezl, osušil se. Našel nějaké oblečení a šel dolů do obýváku. Scházel jsem schody a už ji viděl. Seděla tam a nohy měla přitisknuté k tělu. Pomalu jsem vešel.
,,Em?“ řekl jsem potichu, abych ji nevystrašil.
,,Už jsem myslela, že si tam pro tebe budu muset dojít,“ otočila se na mě s úsměvem.
Hned na to mi naznačila, ať se k ní posadím, ,,Olivere,“ začala dost vážně, ,,proč si pořád někde zavřený. Nechci si stěžovat, ale chybí mi tvoje přítomnost, myslím tím přítomnost dospělého. Molly je fajn holka, ale chápeš mě, ne?“
,,Omlouvám se Em. Není to nic proti tobě. Jsem rád, že tu s námi jsi, ale já to moc nezvládám. Otec mi v jednom kuse volá. Kontroluje a věčně mi předhazuje to, co se stalo.“
,,Chápu tě, ale to není důvod se stranit nejen mě, ale i Molly,“ princezno kdybys věděla.
Nejlepší by bylo, kdybys tu nebyla.
Byl bych o něco klidnější, ,,nemáš chuť na něco dobrého? Nachystala jsem tu něco k snědku. Mohli bychom posedět a popovídat si,“ usmívala se tak nádherně.
Její rty v tomhle světle krásně zářili a říkali si o …
,,Olivere?“ promluvila na mě.
,,M-moc rád,“ přisunul jsem si k ní blíž.
,,Měl bys začít chodit i mezi lidi.“
,,Nemám vůbec náladu.“
,,Jen běž. Zavolej nějakému svému kamarádovi a běžte na pivo. Nemusíš být pořád doma s Molly. Jsem tu i já,“ usmívala se na mě a měla opět pravdu. Zešílím tady z toho. Musím jít ven.
,,Dobře. Domluvím se s kámošem a půjdu se provětrat.“
,,Uvidíš, že ti bude lépe.“
Seděli jsme spolu ještě nějakou dobu a bavili se. Cítil jsem, že Em mohu naprosto věřit. Ona je první osoba v mém životě, která mi ho úplně obrátila naruby.
,,Neruším?“ vešla do místnosti Amy, ,,Maddie mě pustila.“
,,Ahoj Amy, pojď dál.,“ pobídl jsem ji.
,,Já nechci nijak otravovat, ale musela jsem se přijít a zeptat,“ vypadala nejistě.
,,Posaď se a povídej.“
,,Je pravda, že se Molly pokusila zabít?“ zprávy kolují rychle.
Podíval jsem se na Em a nevěděl co říct. Tak těžko se mi o tom mluví.
,,Je to pravda. Molly si podřezala žíly,“ promluvila Em za mě.
,,J-já tomu nemůžu uvěřit. Byla jsem jen chvíli pryč a pak přijedu a dozvím se, že moje nejlepší kamarádka se málem zabila. Nechápu to. Vždyť ty zkoušky dala, a když jsem odjížděla, vypadala šťastně.“
,,Ty o ničem nevíš?“ zakroutila hlavou.
,,Jde o to, že Molly nezvládla situaci, která nastala,“ seděl jsem tam a poslouchal Em, jak jí to vysvětluje, ,,Amy ty jsi chytrá holka a nemusím ti vysvětlovat co je Williem zač.“
,,Takže je to kvůli němu?“ utřela si slzu, která jí tekla po tváři.
,,Bohužel ano. Nezlob se, ale víc by ti měla říct ona sama.“
,,Já vím, ale Molly mi nebere telefon. Proto jsem přišla. A taky mě napadlo, jestli bych s Moll mohla jít ven.“
,,To není dobrý nápad,“ ozval jsem se.
,,Olivere,“ chytla mě za ruku Em, ,,proč by nemohla?“
,,Nevím, zda je připravená. Em mám o nic strach. Tady ji máme aspoň pod kontrolou.“
,,Chápu tě, ale nemůžeme jí tu držet na věky.“
,,Dám na ni pozor. Zajdeme si do Cupidu, do kina a pak na procházku,“ koukal jsem střídavě na Em a Amy.
Přemýšlel jsem, zda je to dobrý nápad. Opravdu se mi to nelíbilo.
Pak jsem si povzdechl.
,,Dobře, ale jedině, že Molly bude chtít. Zavolám ji,“ šel jsem ke schodišti. ,,Molly? Můžeš prosím dolů?“ zavolal jsem na ni.
Dveře jejího pokoje se otevřely a za pár sekund byla u nás.
,,Děje se něco?“ přišla do místnosti. ,,Amy?“
,,Ahoj Molly,“ hned ji šla obejmout.
,,Tady tvoje kamarádka tě chce unést,“ koukal jsem na ně. ,,Chtěla bys jít ven?“
,,T-to jako vážně? To bych mohla?“ její reakce byla nadšená.
,,Jen pokud budeš chtít.“
,,Moc. Moc ráda.“
,,Tak běžte,“ řekla Em, která stála hned vedle mě.
Obě na nic nečekali a rychle opustili dům.
,,Udělal si dobře. Ty i ona potřebujete změnit prostředí.“
,,Jen mám o ni strach.“

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s