Michaela Müller – Naděje: 20.kapitola Návrat Molly


Korekcia:
Ilustrácia: adís okami

Vstávala jsem brzo ráno, protože je čas přivést Molly domů. Hned jsem zaplula do obří koupelny, s které bych nechtěla nikdy vylézt, ale nedá se nic dělat. Bohužel koupelno, musíš počkat. Opláchla jsem si obličej a podívala se na sebe do zrcadla. Před Molly musím vypadat klidně a hlavně ji dodat sebejistotu. Musí vědět a hlavně cítit, že se na ni nikdo nezlobí za to, co udělala.
,,Mohu dál?“ ozval se Oliverův hlas ve dveřích do koupelny.
,,Jak víš, že nejsem nahá?“ podívala jsem se na něj se zdviženým obočím.
,,Podle mě bys neměla otevřené dveře,“ nahodil úsměv díky kterému vypadal roztomile.
,,Máš pravdu,“ otočila jsem se zpět k zrcadlu, ,,připravený na návrat sestry?“
,,Sám nevím. Mám obavy. Nevím co říkat a jak se chovat.“
,,Někdy je dobré nic neříkat, ale konat. Hlavně na ni netlač. Počkej, až ona o tom začne mluvit.“
,,Dobře. Vyrazíme?“ byl dost netrpělivý.
Podívala jsem se na sebe a naznačila, že mám ještě pyžamo, ,,počkám dole,“ řekl nervózně a odešel.
Na nic jsem nečekala a oblékla se. Nechci ho nechat dlouho čekat. Sešla jsem schody, které vedli do velké haly, s které byl výhled do obýváku.
,,Hotovo.“
,,Jsi rychlá. Jak neobvyklé,“ ušklíbl se.
,,Jak to myslíš?“
,,Znám plno holek, kterým to trvá dost dlouho. Například Molly. Řekne, že za pět minut je dole a trvá ji to půl hodiny.“
,,Připomíná mi to Ráchel. Ta je podobná, ale zvykej si. Ne všechny holky jsou stejné. Záleží, s jakým typem holek jsi chodil.“
,,J-já s nikým nechodil,” řekl celkem vážně a já v tu chvíli pochopila.
Už o tom mluvil. Jeho vztahy byly jednorázové.
,,Promiň. Neuvědomila jsem si to.“
,,To nic. Půjdeme, ať Molly nečeká,“ vzal si klíče od auta a vyrazili jsme.
Jeho řízení bylo odlišné jak jiné dny. Cítila jsem tu nejistotu a strach. Chápu to, protože tahle situace je pro něj těžká.

***

Zaparkovali jsme a namířili si to do výtahu, který nás vyvezl až do pátého patra.
,,Je to tu,“ promluvil Oliver do ticha.
,,Mám zaklepat?“
,,Udělám to já,“ pousmál se a zaťukal.
Vstoupili jsme do místnosti. Molly seděla oblečená na posteli a koukala s okna, ,,ahoj prcku,“ oslovil ji Oliver, ,,myslím si, že není čas jít domů,“ řekl a nejen mě to vyvedlo z míry.
Tvářil se dost vážně.
,,Bráško?“ vyšlo z jejich úst.
Její pohled byl ustrašený.
,,Je čas na pořádnou snídani. Nezajdeme do Cupidu? Tady Em ještě neměla kafé,“ pousmál se a i na tváři Molly se objevil úsměv, ,,vezmu ti tašku,“ natáhl se pro tašku a pomalu jsme opouštěli pokoj.
Opět jsme procházeli dlouhou chodbou, ale dnes tu tolik lidí nebylo.
Už abychom byli pryč. Čím déle tu jsem, tím víc se mi objevují vzpomínky, které nejsou zrovna příjemné. Všichni tři jsme nastoupili beze slova do auta a jeli do města. Už teď jsem cítila vůni dobré kávy.
,,Mohla bych si dát kakao?“ ozval se tichý hlásek. Oliver se podíval do zpětného zrcátka.
,,Cokoliv jen budeš chtít.“
,,Mohla bych si dát kafé?“ lehce jsem špitla a tvářila jsem se jako štěňátko, které by chtělo pamlsek.
,,Jistě princezno,“ Oliverovi začali cukat koutky a já se rovnou začala smát.
Po chvilce se k nám přidala i Molly. Po půl hodině jsme konečně dorazili do města. Zaparkovali jsme blízko kavárny a hned si to do ní namířili.
,,Běžte si sednout. Já objednám,“ navrhla jsem.
Otočila jsem se zpět k pultu, u kterého stála Rách, ,,ahoj Ráchel,“ pozdravila jsem ji.
,,Emo. Ráda tě vidím. Co to bude?“ usmála se.
,,Dvě kávy jedno kakao a dej nám od každého koláčku tři kusy,“ poprosila jsem ji…
,,Pořád piješ kávu?“ ozval se mužský hlas za mými zády.
,,Leo? Co ty tu?”
,,Zjišťoval jsem, zda je tu ještě tato kavárna a pořád funguje.“
,,Ráchel tu má nejlepší kávu a koláčky. Tahle kavárna má vystaráno o budoucnost.“
,,Máš pravdu,“ podíval se kolem sebe a pak zpět na mě, ,,jsi tu sama?“
,,Jsem tu s Molly a jejím bratrem.“
,,To je ta dívka tam?“ naznačil mi a já přikývla, ,,nechápu to. Je pěkná. Mohla by lusknout prsty a měla by, na koho by si ukázala. Proč vlastně se pokusila zabít?“
,,Už jsem ti to řekla. Byl v tom kluk.“
,,Ano, ale kvůli tomu se snad nechtěla zabít.“
,,Řeknu ti to, ale k jejímu bratrovi se to nesmí dostat. Molly nebyla připravena s ním mít sex a on to nepřekousl.“
,,Děláš si srandu?“ koukal na mě jako bych si vymýšlela, ,,chceš říct, že nějaký debil se s ní rozešel kvůli tomu? Toho idiota bych chtěl dostat do rukou,“ začala jsem se usmívat, ,,c-co? Proč se usmíváš?“
,,Je pěkné vidět, že je s tebe jiný chlap. Předtím jsi byl stejný, ale teď? Jsem na tebe pyšná.“

Oliver
,,Je mezi vámi něco?“ promluvila Molly do ticha.
Zvedl jsem hlavu a nechápal, jak na to mohla přijít.
,,Mezi mnou a Em? Jsme jen kamarádi. Proč se ptáš.“
,,Řekl jsi ji princezno,“ koukala na mě a já se musel začít usmívat.
,,Je to jen přezdívka, která vznikla díky těm šatům, které jsem ji koupil. Nic víc v tom není,“ ujišťoval jsem ji.
,,Bráško?“ znovu jsem se na ni podíval a čekal, jaká otázka přijde teď, ,,s kým to Ema mluví?“ zeptala se Moll.
Podíval jsem se a uviděl zase jeho. Lea. Nevím, co si o tom mám myslet. Balí ji nebo jsou doopravdy jen kamarádi. Počkat. Proč vůbec nad tím přemýšlím? Mělo by mi to být jedno, ,,Olivere?“
,,P-promiň Moll. To je Leo. Jeden její známí,“ odpověděl jsem a doufal, že mám pravdu.
,,Už to nesu,“ po chvilce se k nám přidala Em, ,,tady je čokoláda, kávy a něco na chuť.“
,,Děkujeme,“ poděkoval jsem za nás oba.
,,To je tvůj kluk?“ zeptala se Molly.
,,Kdo Leo? To ne, on je můj kamarád. Známe se delší domu. Kdysi měl nějaké problémy, ale pomohla jsem mu a teď je z něj slušný kluk.“
,,Kolik mu je.“
,,Dvacet dva. Proč se ptáš?“
,,Jen tak.“
,,Ehm. Je pěkné, že máte společné téma, ale já jsem tady taky,“ vyrušil jsem je z rozhovoru.
,,Promiň, bráško.“
Nastalo dlouhé a trapné ticho, které ani jeden z nás nevěděl přerušit. Koukal jsem kolem sebe a přemýšlel, jak se jen dá, ale na nic jsem nemohl přijít. Byl jsem v koncích.
,,Molly?“ najednou promluvila ta úžasná dívka, která pro moji rodinu obětovala hodně, ,,přemýšlela jsi už o vysoké?“
,,Trochu, ale nezáleží na mě. Otec mi určitě nějakou školu vybere,“ řekla dost smutně.
,,Nevybere. Klidně si sama vyber, kam půjdeš.“
,,Ale otec,“ přerušil jsem ji.
,,Na otce kašlu. Ty budeš studovat to, co tebe baví. O to se sám postarám. I kdybych ti tu školu měl platit já, udělám to,“ chci, aby byla šťastná, a pro její štěstí udělám cokoliv.
,,Děkuji, Olivere,“ skočila mi kolem krku, div nevylila svoje kakao.
Chvíli jsme tak zůstali, ale najednou jsem ucítil, jak její tělo ztuhlo. Podíval jsem se na ni a ona měla sklopený výraz a po tváři ji tekly slzy.
,,Moll? Proč pláčeš?“ mlčela.
,,Olivere,“ zašeptala Em a já se na ni podíval.
Naznačila mi, ať se podívám k pultu, u kterého stál ten bastard, který ublížil moji sestřičce, neovládl jsem se. Vstal jsem tak, že se židle pode mnou převrhla. Přiskočil jsem k němu a chytil ho pod krkem.
,,Hej, co děláš!“
,,Jsi spokojenej viď?!“ všiml jsem si, jak se na nás všichni koukají.
,,Olivere, pusť ho,“ slyšel jsem Em za mými zády.
,,Nech mě. Vyřídím si s ním jen účty a pak ho nechám.“
,,Nemá to smysl. Co tím získáš? Jen tím Molly víc rozrušíš.“
,,To děláš takové cavyky kvůli kopačkám, které jsem dal své sestře?“ vyšlo z jeho nevymáchané huby.
Svůj stisk jsem zesílil a bylo mi jedno, že se dusí.
,,Moje sestra se kvůli tobě pokusila zabít a ty se chováš jako by se nic nestalo.“
,,C-cože? Je to pravda?“
,,Myslíš si, že bych tě teď jako ze srandy držel pod krkem?!“
,,Je tu nějaký problém?“
,,Ty se do toho nepleť,“ řekl jsem vztekle.
,,Mám to pod kontrolou Leo,“ slyšel jsem hlas Em, ,,Olivere,“ cítil jsem, jak položila svoji něžnou ruku na mé rameno.
Po celém těle mi začalo kolovat příjemné teplo, ,,tohle není zapotřebí. Už ví, co jeho čin způsobil. To on bude žít s vědomím, že někdo mohl umřít,“ poslouchal jsem každé její slovo, ,,tvoje sestra je teď na prvním místě,“ slyšel jsem, jak si povzdechla.
V celé kavárně snad nikdo nedýchal, ,,vím, že se cítíš být za vše odpovědný, ale věř, že když mu ublížíš, neuleví se ti. Ten pocit tu zůstane,“ proč.
Proč mi to dělá? Její hlas. Ten krásný hlas, který má jako vždy pravdu.
Pustil jsem ho a on začal kašlat. Kdyby nebylo Em zadusil bych ho.
Následně jsem se otočil na Em, která mě objala.
,,Jsem tu pro vás oba. Běž za Molly,“ pošeptala mi do ucha.
Nečekal jsem a šel za ní. Chudák, seděla na židli a plakala.
,,Jsem tu Moll,“ objal jsem ji a nepustil.

Ema
,,Být tebou tak vypadnu. Měl si jediný štěstí,“ řekla jsem Williemovi, který následně odešel.
Oddychla jsem si, protože nevím, co bych dělala, kdyby ho Oliver nepustil.
Podívala jsem se na všechny, co byli kolem a koukali s vytřeštěnýma očima. Pak jsem svůj pohled upřela na Molly.
Vrátila jsem se k nim.
,,Nejspíš už půjdeme,“ navrhla jsem a všichni souhlasili.
,,Můžu ještě na toaletu?“ promluvila Molly tichým hlasem.
,,Jen běž. Počkáme tě venku,“ Oliver nenamítal, ,,půjdu zaplatit,“ podíval se na mě a já souhlasila.
,,Její bratr je horká hlava co?“ přistoupil ke mně Leo.
,,Možná trochu ano,“ pousmála jsem se.
,,Emo, dávej na sebe pozor. Ten chlap se mi nelíbí.“
,,Jak to myslíš?“
,,Pozoroval jsem ho. Je snad schopný všeho. Nechci, aby ublížil i tobě,“ kdybys jen věděl, že už to udělal, ale on není takový.
Jeho pohled říkal, že toho lituje, když se mi omlouval a já mu věřím.
,,Neboj. Budu v pořádku,“ ujistila jsem ho.
Po pár minutách konečně přišla Molly a nám nebránilo nic jet domů.
V autě panovalo ticho a napětí, které tak lehce nešlo přerušit. Snažila jsem se vymyslet něco, co by to ticho ukončilo, ale marně proto jsem odpočítávala minuty, kdy budeme u jejich domu. Po několika minutách se Oliver natáhl k rádiu.
,,Nebude vadit, když pustím hudbu?“ podíval se do zpětného zrcátka a poté na mě.
Zakroutila jsem hlavou a on pomalu naladil nějakou stanici, kde právě mluvili o počasí.

***

,,Už jsme tu,“ ozval se Oliver.
Pomalu vjel na příjezdovou cestu rovnou ke dveřím, ,,vystupovat moje princezny,“ nijak jsem nereagovala na oslovení, které použil, a vystoupila. Otevřela jsem zadní dveře auta a natáhla se pro tašku, která ležela na sedadle.
,,Vezmu ji,“ řekl a stál tak blízko.
Položil svoji ruku na tu mou a mnou projela elektrizující vlna. Na kůži se mi vytvořila husina. Stáli jsme tam nehybně a jeden druhému koukali do očí. Nevím kolik mezitím uběhlo minut.
,,Ehm. Chcete, abych ji vzal já?“ náš oční kontakt přerušil Andyho hlas.
Oba jsme se na něj podívali.
,,T-to je dobrý Andy. Já ji vezmu,“ pustila jsem tedy ucho tašky a společně jsme se vrátili do domu.
Molly na nás čekala v hale a bylo na ni vidět jak je nervózní. Ani se ji nedivím vrátit se do domu, kde se pokusila o sebevraždu, není nic příjemného, ale tohle je součástí její terapie. Tam kde to začalo, to musí i skončit. Jsem přesvědčená, že tady se bude mít lépe než s rodiči.
,,Slečno Molly jděte si odpočinout. Já vám do pokoje donesu něco dobrého,“ přišla do místnosti Maddie.
Všichni jsme tam stály a koukali na Moll, která si nebyla jistá. Pomalu se vydala směrem ke schodům. Podívala se na Olivera a on se usmíval.
,,Pojď Molly,“ chytla jsem ji za ruku a spolu jsme vyšlapali schody, které vedli nahoru do patra hned k jejímu pokoji. Stály jsme tam s ní a čekali, až otevře dveře. Pomalu se natáhla po klice. Jen co byli dveře otevřené dokořán, Molly strnula.
,,Tohle není můj pokoj,“ povídala se na nás na oba.
,,Ale je. Jen ho Ema trochu upravila.“
,,S tvým bratrem jsme ho upravili,“ dodala jsem.
,,Vítej zpět doma prcku,“ přistoupil Oliver k Molly a políbil ji do vlasů.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s