Michaela Müller – Naděje: 19.kapitola Leo


Korekcia:
Ilustrácia: adís okami

Nezvládnu to. Návrat moji sestry domů. Je to moje chyba. Chyba, kterou si nikdy neodpustím. Kdybych na ni byl přísnější, nemuselo by to takhle dopadnout.
,,Tady jsi. Celou dobu tě hledám,” vešel můj otec do pracovny.
,,Kdo tě pustil!” zvedl jsem skleničku a napil se mé oblíbené whisky.
,,Tvoje služka. Nebo mám říct i děvka?”
,,Ty jsi neskutečnej vůl. Podle tebe jsou všechny ženy v mé blízkosti děvky?! Maddie je hospodyně a tohle oslovení si nezaslouží.”
,,Takhle semnou mluvit nebudeš. Máš být rád, že tě nezažaluji.”
,,A za co byste ho chtěl žalovat? Za to, že se staral o Vaši dceru?” vstoupila do místnosti Ema, ,,mohla bych Vás udat, ale Molly teď potřebuje místo, kde je doma.”
,,Tady a doma? To nemyslíme vážně.”
,,Přesně tak. I když to pro ni bude těžké její domov je tu. Vy to vůbec nevidíte. Vaše dcera se cítí být více doma tady než u Vás.”
,,No dobře, ale pokud zjistím, že tady ten idiot zase něco posral tak ji hned odvážím,” po těchto slovech práskl dveřmi a odešel.

Ema
Viděla jsem na Oliverovi, jak moc ho to zasáhlo. Je mi jasné, že s ním nebude žádná řeč, a tak jsem se sebrala a odešla do Mollinina pokoje.
Pomalu jsem otevřela dveře a uviděla zaschlou kaluž krve. Přiznávám, že ani pro mě to není jednoduché. Vidět opět tu místnost. V mé hlavě se najednou objevuji obrazy, kdy tu Molly ležela v krvi. V tu chvíli jsem nevěděla, zda je naživu. Zda ji zachráním. Nesmím nad tím přemýšlet. Molly potřebuje cítit jistotu, kterou ji oba musíme dát. Proto jsem na nic nečekala a koberec, na kterém byla krev, jsem srolovala a vyhodila před pokoj. Poté jsem začala hýbat s nábytkem. Chci, aby přišla sice do stejného, ale zároveň do jiného pokoje.
,,Co tu děláš?” ozval se Oliverův hlas ve dveřích.
,,Připravuji to tu na návrat Molly. Chci, aby to tu bylo trochu jiné,” odpověděla jsem a dál se věnovala své práci. Pokukovala jsem po něm, jak tam stojí a kouká na mě. Po několika minutách mi začal pomáhat. Podívala jsem se na něj a usmála, ale bez reakce. Jako by jeho srdce bylo chladné jak kámen.
,,Uf, konečně je to hotové,” stáli jsme uprostřed místnosti a koukali na své dílo, které se nám podařilo.
,,Olivere?”
,,Ano,”
,,Večer si sem dovezu nějaké věci. Musím mít Molly pod dohledem kvůli jejímu stavu,” nadhodila jsem téma, které odkládám už několik dní.
,,Vyzvednu tě, ať nemusíš taxíkem,” nabídl se a já jen přikývla, ,,proč jsi vlastně přišla? Určitě ne jen kvůli tomuhle.”
,,Já. Chtěla jsem tě vidět. Už pár dní ses neozval a ani ve městě jsi nebyl. Měla jsem o tebe strach.”
,,Vidíš, jsem v pořádku,” chladný jako kámen.
Jako by v něm nebyla žádná emoce. Co se to s ním stalo? Kde je ten Oliver, kterého jsem znala před pár dny? Na tyhle otázky jsem neznala odpověď.
,,Já tedy půjdu. Tak večer u mě.”
Odešla jsem od Olivera a šla domů. Potřebuji si sbalit pár věcí, které u nich budu potřebovat. Nejen Molly, ale i Oliver je na tom zle. Dává si za vinu to, co se jí stalo a já to chápu, ale obviňuje se zbytečně. Tohle nebyla jeho vina. Molly se nešťastně zamilovala a myslela si, že to bude láska až do smrti.
Otevřela jsem dveře od svého bytečku a posadila se na gauč. Jen co jsem dosedla, mi to tváři začali téct slzy. Co to sakra semnou je? Měla jsem si víc držet odstup. Pod rukama mi prošlo spoustu případů a nikdy jsem neměla problém, ale tohle je jiné.
„Ťuk, ťuk,” ozvalo se zaklepání na dveře.
Utřela jsem si rychle slzy a šla otevřít.
,,Leo?” vyšlo z mých úst.
Tak ráda jsem ho viděla, ,,to je doba,” hned jsem ho objala.
Je příjemné ho zase vidět. Uplynulo pár roků, kdy jsem toho pacholka neviděla, ale věděla jsem, že dny, kdy kradl, šikanoval a byl prostě grázl, jsou pryč. Vidím to na něm. Je z něj pořádný kus chlapa.
,,Rád tě zase vidím,” přitiskl mě víc k sobě.
,,Co tu vlastně děláš?” odtáhla jsem se od něj a podívala se mu do očí.
,,Práce a taky se mi stýskalo. Nějak mě popadla nostalgie. Chyběli mi časy, kdy jsme spolu trávili čas.”
,,Na ty časy se zapomenout nedá. Byl jsi pořádný kvítko, ale teď? Jsem na tebe pyšná. Neprovedl jsi nic, že ne,” podívala jsem se na něj a on se neubránil smíchu.
,,Zatím sekám latinu. Nemusíš se bát. Vím, že mám podmínku, ale dost o mě. Co ty? Proč jsi byla v nemocnici?”
,,Znáš to.”
,,Opět nějaká ztracená duše?”
,,Napůl. Pokud máš čas ráda ti o tom něco řeknu,” navrhla jsem mu a on nebyl proti, ,,pamatuješ si na Elli?” přikývl a já mohla pokračovat dál, ,,její studentka Molly se výrazně zhoršila a já slíbila, že ji pomohu, ale dopadlo to špatně. Molly si sáhla na život.”
,,Chceš říct, že se pokusila o sebevraždu?” koukal na mě s otevřenou pusou.
,,Přesně. Musím jí pomoct. Však mě znáš.”
,,Kdybys potřebovala, rád ti pomůžu.”
,,Jsi moc hodný, ale právě kvůli klukovi si Molly sáhla na život,” informovala jsem ho.
Nemusel nic říkat a já z jeho výrazu poznala pochopení. Je pěkné, že mi chtěl pomoct, ale pro Molly teď kluci budou nepřítelem číslo jedna.

***

Bylo příjemné si zase popovídat s Leem. Je mu sice dvaadvacet let, ale je na něm vidět jak vyspěl. Už to není ten pacholek, který vytvářel jen problémy.
Čas letěl a já si neuvědomila, že za chvíli pro mě přijede Oliver.
,,Ráda si s tebou povídám, ale musím si sbalit nějaké věci,” vyskočila jsem z gauče.
,,Někam jedeš?” koukal na mě udiveně.
,,Ne tak docela. Na pár dní budu bydlet u Molly,” usmála jsem se na něj a vytáhla si tašku, do které jsem si rychle naházela jen potřebné věci.
,,Když jsem tě zdržel tak tě aspoň odvezu,” najednou se ozvalo zaťukání na dveře.
,,Děkuji, ale není potřeba. Odvoz už mám zde,” přistoupila jsem ke dveřím a otevřela je, ,,ahoj Olivere. Dej mi ještě chvilku,” pozdravila jsem a na sekundu jsem v jeho obličeji viděla úsměv, který rázem skončil hned, co uviděl Lea, ,,málem bych zapomněla. Olivere tohle je Leo,” kluci si podali ruce a já se zase musela rozloučit s Leem, ,,doufám, že se ještě uvidíme.”
,,O tom nepochybuj. Jsem zpátky doma,” rozloučili jsme se a s Oliverem jeli k nim.

***

,,Ukážu ti tvůj pokoj,” řekl Oliver hned, co jsme vešli do domu.
Následovala jsem ho po schodech nahoru. Zastavili jsme se u dveří, které sousedili s jeho pokojem, ,,doufám, že se ti bude líbit. Nechám tě, aby sis mohla vybalit,” otevřela jsem dveře od svého nového pokoje a málem přestala dýchat. Celý pokoj byl větší než můj byt. Po pravé straně byla velká postel. Naproti mně byli dveře na velký balkon, který zasahoval až k Oliverovu pokoji. Po levé straně byla šatní skříň a dveře do koupelny. Cítila jsem se jako princezna.
,,Líbí?” ozval se tentokrát příjemný hlas.
Otočila jsem se a jen se usmívala, ,,myslel jsem si. Em?” podívala jsem se do jeho ustarostěného výrazu, ,,omlouvám se. Byl jsem hodně nepříjemný. Jsem na sebe naštvaný a kopal jsem kolem sebe,” přistoupila jsem k němu tak blízko, že by se mezi nás vlezl jen papír.
,,Vím, jak se cítíš,” začal se nadechovat, že něco řekne, ale moje ruka ho zastavila, ,,prosím neptej se, jak to vím. Prostě to vím,” nic neřekl.
Jen tam tak stál a koukal kolem sebe.
,,Máš jen jednu tašku?”
,,Co si myslíš? Že mám tak velký šatník?” ušklíbla jsem se.
,,J-já. No. Jsi holka.”
,,Jsem ráda, že sis toho všiml,” neubránila jsem se smíchu, ,,ty víš, že nejsem milionářka. Můj šatník je skromný,” pousmála jsem se a začala pomalu vytahovat svoje věci z tašky.
,,To jsi měla říct dřív. Zvýším ti plat a taky dostaneš odměny za to, jak nám pomáháš. Hlavně teď Molly.”
,,Olivere. Plat, který dostávám je víc než dost. Jen jsem poslední dobou musela žít dost skromně a tak mi to i zůstalo. Nejsem zvyklá rozhazovat a na ty odměny zapomeň. Dělám to ráda,” už nejsem taková jako před dvěma lety.
Život mě naučil. Teď si cením i maličkostí, které mě v tomhle životě potkají, ,,nechceš se projít ven? Všimla jsem si, že máte pěknou zahradu.”
,,A to jsi neviděla ještě ten bazén. Doufám, že sis donesla plavky, protože Molly se ráda čvachtá.”
,,Čvachtá?” koukala jsem na něj nechápavě.
,,Ona neplave. Ona se přímo čvachtá,” začal se smát.
Konečně. Konečně po dlouhé době jsem viděla úsměv na jeho rtech, ,,pojď, ukážu ti bazén,” chytl mě za ruku a táhl ven.
,,Počkej. Nestíhám,” nevím kam tak spěchá.
Venku je ještě světlo a my máme celý večer.
Došli jsme na zahradu, která byla překrásná. Plná stromů a květin. Kousek od terasy byl velký bazén, ,,to je nádhera,” pošeptala jsem do ticha.
,,Ukážu ti, kam jsem rád chodil,” následovala jsem ho k velkému košatému stromu, který mi trochu připomínal chráněný strom na náměstí, ,,koukej,” ukázal prstem pod větve stromu.
Podívala jsem se pořádně a viděla lavičku, která byla tak krásně schovaná.
,,Chodíš sem odpočívat?”
,,Kdysi dávno ano, ale poslední dobou jsem tu vůbec nebyl,” zněl hodně utrápeně. Lehce jsem ho chytla za ruku a táhla ho k lavičce.
Spolu jsme se na ni posadili a koukali kolem sebe,,,Em?” řekl moje jméno tak něžně.
Otočila jsem se na něj a pohlédla mu do jeho uhrančivých očí, ,,ty a ten Leo. No. Víš. Chodíte spolu?” jeho otázka mě dost zarazila.
,,Nikdy jsem nad tím tak nepřemýšlela, že bych si mohla něco začít s Leem. On je spíš něco jako můj mladší bráška,” otočila jsem hlavu a svůj pohled upřela do nebe.

Oliver
Jsem idiot. Já se jí fakt zeptal, zda s ním chodí? Co to semnou je?
,,Děkuji, že jsi mě sem vzal.”
,,Chci, aby ses tu cítila jako doma. Až na tebe poleze ponorka, víš kde se schovat. A mimochodem. Ty plavky máš? Mohli bychom zkusit vodu,” mrknul jsem na ni.
,,Já. Plavky vůbec nemám.”
,,Jako vůbec?” nechápavě jsem se na ni podíval.
,,Nemám žádné.”
,,Proč? Nemáš se za co stydět,” mlčela.
Jen její pohled mi říkal, ať to neřeším. Nechápal jsem, ale respektoval ji.
Po delší době kdy jsme tam spolu jen tak seděli, se Ema rozhodla jít spát. Já tam ještě zůstal a koukal na hvězdy, které už zářily. V mojí hlavě kolovalo plno myšlenek a otázek díky kterým bych teď rozhodně neusnul. Zítra nás oba čeká perný den. Den, který mě děsí. Návrat Molly.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s