Michaela Müller – Naděje: 17.kapitola Emo pomoc


Korekcia:
Ilustrácia: adís okami

Oliver musel být v šoku, když se dozvěděl pravdu o Molly. Zjistit až teď, že jeho otec měl dítě s jinou a k tomu mu lhali. Tvrdili mu, že je Molly adoptovaná a přitom je to jeho sestra. Nedovedu si představit, jak se v tu dobu cítil.
Už dva dny pracuji na jedné zakázce, která má být hotová do pondělí, a k tomu jdeme dnes s Oliverem na tu akci. Chvilkami prohrabávám skříň a snažím se najít něco na sebe. Nechci vypadat jak šmudla.
Ťuk, ťuk, ozvalo se zaklepání. Hned jsem všeho nechala a šla otevřít.
,,Ahoj Molly, co ty tu?”
,,Ahoj, šla jsem okolo tak jsem se stavila.”
,,Pojď dál,” pozvala jsem ji dovnitř, ,,co tě trápí?”
,,Proč si myslíš, že mě něco trápí.”
,,Vidím to na tobě. Tak to vyklop.”
,,Jde o bráchu. Je zase trochu divnej.”
,,Molly, to co trápí zase Olivera, se týká tebe,” musela jsem ji něco říct.
,,Proč mě? Co jsem udělala? Je to snad kvůli sobotní párty?”
,,C-co? A-ano. Přesně to ho trápí,” nemohu ji říct, že ví o její biologické mámě. Tohle není na mě.
,,Ale proč? Vždyť v mém věku chodil určitě pořád na párty a tak.”
,,Molly?! Víš o svém bratrovi, že?”
,,Vím o jeho neshodách s tátou.”
,,I o tom, že když byl o rok mladší než ty odešel z domu? Musel si najít práci, bydlení a k tomu všemu dokončit školu. Sice měl neshody s tátou, ale ani jeden s tvých rodičů ho za tu dobu nekontaktoval.”
,,To myslíš vážně? Proč? Proč na něj byli takový.”
,,Jako teeneger dělal chyby, ze kterých se samozřejmě poučil, ale tvému otci se to nelíbilo. Neznám tvého tátu a nejsem tu, abych ho soudila. Hlavně ty ho nesuď. Je to tvůj táta a snaží se, jak jen umí.”
,,Někdy to tak nevypadá,” řekla sklesle.
,,Někteří lidé neumí dávat najevo moc svou lásku, ale věř, že tě miluje.”
,,Děkuji.”
,,Tak a teď mi řekni o jakou párty to jde?”
,,Will bude mít narozeniny a jeho rodiče mu dovolili udělat oslavu. Bude to ve velkém stylu.”
,,A kolik mu vlastně bude?”
,,Bude mu dvacet. Moc se těším. Říkal, že má překvapení i pro mě.”
,,Tušíš, co to bude za překvapení?”
,,Nevím, proto je to takové vzrůšo. Jsem moc ráda, že mi Oliver dovolil tam jít,” vypadala vážně šťastně.
Chápu Olivera. Chce mít se svoji sestrou dobrý vztah. Nechce si hrát na jejího rodiče, ale zároveň ji chce držet zkrátka.
,,Hlavně na sebe dávej pozor.”
,,Neboj, Will si mě ohlídá. Slyšela jsem, že dnes jdete s bráchou na pracovní akci,” usmívala se jako měsíček na hnoji.
,,Ano za hodinu a půl pro mě přijede.”
,,To už je za chvilku a ty vůbec nejsi připravená.”
,,Já vím. Nejsem nijak náročná. Upravím se za chviličku a je to,” doufám, že jsem nevypadala nervózně, protože jsem si tak připadala.
Nikdy jsem na takové akci nebyla, ,,nebude ti vadit, když si dám sprchu? Pokud si nejedla, vem si z lednice jídlo. Mám tam špagety.”
,,Nebudu ti tu překážet?”
,,Ale prosím tě. Budu ráda když tu nebudu sama,” pohladila jsem ji po vlasech a zaplula do koupelny.
Stoupla jsem si pod tekoucí vodu, která stékala po mém nahém těle. Užívala jsem si pocit klidu, který jsem v sobě cítila. Nevnímala jsem nic. Jen já a voda.
Po delší době když jsem na sobě cítila husinu, rozhodla jsem se opustit koupelnu i když nerada. Vzala jsem si fialový ručník, který jsem měla moc ráda a osušila si s ním své tělo. Poté jsem na sebe navlekla župan, který visel na dveřích koupelny. Otevřela jsem dveře a úplně svěží vešla do mého malého obýváčku.
,,Emo zvonil tu kurýr,” ozval se hlas Molly.
,,Kurýr? A co chtěl?”
,,Donesl krabici a tak jsem ji převzala,” ukázala prstem na malý skleněný konferenční stolek, na kterém ležela obdélníková krabice.
Přistoupila jsem blíž a otevřela ji. Hned nahoře byl papír, na kterém byl vzkaz: ,,Jsou pro Tebe. Doufám, že jsem odhadl velikost. O. R.” přečetla jsem si pro sebe a pak odstranila papír, který zakrýval nádherné šaty, ,,to je od Olivera? Ty jsou nádherné,” užasla moje malá kamarádka, ,,oblékni si je,” na nic jsem nečekala a hned je oblékla.
Padli mi. Stoupla jsem si před zrcadlo a prohlížela jsem se. Šaty byli nádherné tmavě modré. Už jsem nevypadala jako šmudla. Vypadala jsem jako kdysi, jako před dvěma lety.
,,Jak vypadám?” otočila jsem se na Molly.
,,Nádherně. Teď ještě vlasy a ten zbytek. Za chvíli tu bude brácha, tak ať si připravená,” kývla jsem a sedla si k zrcadlu.
Pročesala jsem si vlasy, které nakonec skončili v elegantním drdolu. Pak jsem si jemně nanesla make-up, řasenku a rtěnku.
,,Hotovo.”
,,Sluší ti to moc,” jen co to dořekla, se ozvalo zaťukání.
Otevřela jsem.
,,Ahoj,” pozdravila jsem nesměle.
,,Wau, sluší ti to. Vypadáš jak princezna.”
,,Děkuji,” usmála jsem se.
,,Já si to též myslím.”
,,Co ty tu?”
,,Pomáhám, ale už jsem na odchodu. Mě si nevšímejte,” proplížila se mezi námi a zmizela.
,,Můžeme vyrazit?” kývla jsem.
Vzala jsem si kabelku, zamkla a následovala prince.
Vyšli jsme ven, kde stálo modré krásné auto. Cítila jsem se jako popelka, která doufá, že se o půlnoci vše nezmění.
,,Olivere? Děkuji za šaty, ale museli být moc drahé,” i když šaty byly nádherné, vůbec jsem si je nezasloužila.
,,Tohle je maličkost Em.”
,,Nevím co na to říct Olivere,” byla jsem nervózní a určitě to na mě šlo vidět.
,,Neříkej nic, princezno. Dnes se bav a užij si večer,” usmíval se a dál se věnoval řízení.
Jeli jsme cestou, kterou jsem nikdy nejela. Ani nevím, kam jsme měli namířeno. Celou cestu jsem koukala z okna a pozorovala krajinu kolem. Je nádherný den, ,,jsme tu,” řekl do ticha, které nás obklopovalo. Pořádně jsem se rozhlédla a uviděla velký dům. Příjezdová cesta byla obklopena vysokými palmami a u vchodových dveří stála servírka, která držela tác se skleničkami. Oliver zastavil hned u dveří, klíče dal mladému muži v červeném saku, ,,mohu?” podívala jsem se a všimla si, že mi nabízí rámě.
Neodmítla jsem a chytla se ho. Spolu jsme vešli dovnitř, kde už to žilo.
,,Oliver Rivers. Rád tě zase vidím,” ozval se hluboký hlas.
,,Paule, kamaráde. Taky tě rád vidím.”
,,Přivedl sis krásný doprovod. Máš opravdu dobrý vkus na přítelkyně,” chytil mě za ruku, na kterou mi vtiskl polibek, ,,moc mne těší. Jmenuji se Paul Dean.”
,,Ema Tolkin.”

,,Rád bych tu s Vámi dál stál, ale začíná se to tu rozjíždět a jako hostitel se tu musím starat o všechny, ale najdu si Vás a ještě si popovídáme,” rozloučil se a zmizel.
,,Omlouvám se za něj. Měl jsem reagovat na to, že nejsi moje přítelkyně, ale on by ti pak nedal pokoj.”
,,V pořádku, Olivere. To vůbec nevadí,” usmála jsem se na něj.
***
Už jsme tu byli několik hodin a Oliver mě pořád s někým seznamoval. Bylo tam tolik lidí, že už ani nevím, s kým jsem mluvila a s kým ještě ne. Tato akce byla zajímavá. Jedlo, pilo a tančilo se. Každou chvilku se u nás zastavil Paul a ujišťoval se, že máme vše a přitom nezapomněl prohodit nějaký ten kompliment.
,,Pojď, bude nějaký proslov,” vzal mě Oliver za ruku.
,,Jsme tu všichni?” zeptal se Paul, ,,tak mohu začít. Chtěl bych Vám všem poděkovat, že jste sem dorazili. Doufám, že se bavíte. Ale to není vše. Dnešní den je výjimečný. Nejen pro Oliverovu firmu, ale hlavně pro tu moji, protože nebýt jeho nikdo z nás by tady nestál. Jeho tým pracoval snad ve dne v noci, aby se tento projekt dotáhl až do konce. Děkuji. Opravdu moc děkuji,” přistoupil k Oliverovi a potřásl mu rukou.
Pak si něco pošeptali a každý šel po svých.
,,Mohu tě poprosit o tanec?” přistoupil ke mě Oliver a v jeho očích jsem viděla jiskru.
,,Ráda,” spolu jsme šli na parket, kde zrovna hráli nějakou pomalou píseň, ale bohužel jsem ji nedokázala zařadit, ,,o čem jste si s Paulem šeptali,” neodolala jsem a musela se zeptat.
,,Popravdě jsem mu ještě jednou opakoval, že jsi tu semnou.”
,,Proč?”
,,Protože nechci, abys byla jeho trofej,” proč? Jaká trofej? Koukala jsem na něj nechápavě, ,,má rád ženský, moc je má rád.”
,,Takhle. Už mi to došlo,” cítila jsem se trapně. Jako by mi někdo v tu chvíli stál na vedení.
,,Myslím si, že už je čas jít domů. Přeci už je sobota,” podívala jsem se na hodiny a musela jsem se usmát.
,,Co ten úsměv?”
,,Jaký?”
,,Viděl jsem ten roztomilý úsměv na tvých rtech,” pohladil mě po tváři.
,,Je to hloupé.”
,,Povídej. Chci vědět, co tě donutilo se usmát.”
,,Je sobota,” díval se na mě, ,,a pořád jsi tu a já mám pořad tyto krásné šaty.”
,,Připadáš si jako popelka?”
,,Přesně tak. Vím je to hloupé.”
,,Vůbec ne. Je to moc roztomilé, princezno. Už vyrazíme. Jen si odskočím a půjdeme.”
,,Dobře. Já tě počkám u vchodu,” vykročila jsem ke dveřím, kde jsem čekala na Olivera.
,,Sama?” ozval se Paulův hlas.
,,Jen chvilku,” usmála jsem se a v duchu doufala, že půjde dál.
,,Oliver říkal, že už půjdete, ale klidně tu zůstaň.”
,,Víš, jsem z celého dne už unavená. Ráda už půjdu domů a odpočinu si.”
,,Tady též můžeš odpočívat,” začal se ke mně přibližovat.
Stál přede mnou, ,,mám tu dost místa,” položil ruce na moje boky.
,,Co to děláš?” snažila jsem se ho od sebe odstrčit, ale má dost velkou sílu.
,,Ale, Prdelko. Viděl jsem, jak se na mě celý večer koukáš.”
,,Prosím?”
,,Nedělej se. Vím, že po tom toužíš,” přitiskl si mě víc k sobě.
,,Paule nech mě,” měl velkou sílu a mě se nedařilo ho od sebe odstrčit.
,,Prdelko. Jsi tak sexy,” začal mě líbat na krku.
Bylo to nepříjemné. Připomnělo mi to, nechci na to ani pomyslet.
,,PAULE!”
,,Olivere. Promiň, ale Ema po mě vyjela.”
,,Cože? To není pravda.”
,,Ale nedělej se. Celou dobu po mě jedeš a teď jsi toho využila,” snažil se přesvědčit Olivera.
,,Em, prosím jdi do auta,” řekl Oliver naštvaným hlasem.
Poslechla jsem a šla ven. Nečekala jsem moc dlouho a po pár minutách vyšel z domu i Olí.
,,Olivere. Já.”
,,Klid Em. Věřím, že to celé vzniklo v jeho hlavě. Sám jsem ti řekl, že má rád ženy. Mělo mě napadnout, že to zkusí a nezastaví ho nic. Omlouvám se za něj.”
,,Jsem ráda, že jsi přišel v pravou chvíli.”
,,Odvezu tě domů. Určitě si unavená,” byl tak starostlivý.
,,Byl to dlouhý a náročný večer.”

Oliver
Mělo mě napadnout, že to Paul na ni zkusí. Doufám, že není moc naštvaná. Chtěl jsem, aby si to užila. Trochu se odreagovala.
Cestou k jejímu bytu jsme spolu nepromluvili ani slovo. Nevěděl jsem co říct.
,,Jsme tu,” prolomil jsem ticho, které panovalo celou cestu.
,,Děkuji,” vystoupila s těmito slovy, ,,Olivere? Jsi určitě taky unavený. Nechceš tu zůstat?”
,,C-co? Chceš, abych zůstal?”
,,Samozřejmě. Aspoň nebudeš muset unavený cestovat,” neodolal jsem.
Nechtěl jsem jet domů a zároveň jsem chtěl být dál s ní.
,,Moc rád,” vystoupil jsem z auta a šel s Em dovnitř.
,,Máš hlad?” zeptala se.
,,Víš, že ani ne. Jen kdybych mohl, dal bych si sprchu.”
,,Koupelnu mám v ložnici. Dveře nalevo a čistý ručník je ve skříňce pod umyvadlem,” poděkoval jsem a namířil si to do koupelny.
Potřeboval jsem si dát sprchu. Dnešek byl dost náročný. Pustil jsem na sebe horkou vodu, která stékala po mém těle.
Vyšel jsem z koupelny, poměrně mokrý. Jen lehce jsem se osušil.
,,Jaká byla sprcha?”
,,Příjemná. Děkuji, že jsem si ji mohl dát.”
,,Za málo. Udělala jsem kafé. Dáš si?” nabízela mi a já se neubránil smíchu, ,,promiň. Ty bez kávy nedáš ani ránu, co?”
,,Však mě znáš. Jsem závislá na dobrém kafi.”
,,Rád bych si dal s tebou, ale pokud ti nebude vadit, zalehnu. Jsem dost unavený a odpoledne mě čeká opět sraz s mámou.”
,,Chápu. Polštář s dekou jsem ti nachystala na gauč. Odpočiň si,” řekla s úsměvem a odešla.
Lehl jsem si na gauč a koukal do stropu. Byl jsem sice unavený, ale nemohl jsem vůbec spát.
Čeká mě sraz s mámou a vím moc dobře, co mě tam čeká. Je to pořád dokola. Bude se mě snažit přemluvit, ať přijdu na její narozeniny, ale já o to vůbec nestojím. Nechci se přetvařovat. Nebudu si hrát na šťastnou rodinu, kterou nejsme. Mám svůj život už od šestnácti a jediný kdo do něj patří je Molly a teď už i Ema. Můj život byl celkem prázdný. Byl jsem jen já a můj démon, který mě ovládal, ale teď jsem silnější. Mám pocit, že už ho ovládám. Už nikdy nedovolím, aby mi ničil život. Cítím jako bych to byl konečně já.

***

Probudila mě příjemná vůně. Otevřel jsem oči a spatřil ji.
,,Dobré ráno princezno,” promluvil jsem na ni.
,,Dobré poledne. Jak jsi se vyspal?”
,,Do růžova. Už dlouho jsem tak dobře nevyspal.”
,,To jsem ráda. Na stole máš snídani nebo mám říct oběd,” začala se trochu smát, ,,slyšela jsem, že jde dnes Molly na Willovu oslavu.”
,,Willova oslava. Skáču radostí,” ušklíbl jsem se.
,,Ale Olivere. Nech ji trochu volnosti. Ona je rozumná. Neudělá nic, co by bylo špatné.”
,,Myslíš? Nezapomeň, že pro lásku člověk udělá vše.”
,,To ano, ale musíš ji věřit. A teď vstávej lenochu. Čeká tě schůzka.”
,,Ty jsi, ale škodolibá princezna,” začal jsem se usmívat.
Vstal jsem a přidal se k ní. Je vážně skvělá. Jsem rád, že jsem ji poznal. U ní jsem si poprvé jistý, že je moje kamarádka. Jiní se semnou bavili jen kvůli částce, kterou mám na účtu.
,,Budeš dnes v práci?”
,,Budu pracovat z domova. Kdyby náhodou chtěla Molly domů.”
,,Hlavně ji nevolej. Dej ji prostor.“
,,Neboj. Budu na telefonu kdyby potřebovala. Em, děkuji za jídlo, ale už budu muset vyrazit. Musím se převléknout, než půjdu za mámou.”
,,Počkej. Donesu ty šaty.”
,,Em? Neblázni. Jsou tvoje.”
,,To nejde. Jsou určitě drahé.”
,,Princezno. Tohle je maličkost. Jsou tvoje. Nech si je. Budu rád když si je necháš.”
,,Já nevím,” koukala smutně.
,,Ale já vím. Šaty si necháš a basta,” pohladil jsem ji po tváři, ,,už musím běžet, ale ozvu se,” usmál jsem se a rychle odešel, protože čas se krátí a já nějak nestíhám.
Nastoupil jsem do auta a odjel. Šlápl jsem na plyn a spěchal, jak jen to šlo.

Ema
Poklidila jsem po mém nocležníkovi a položila jsem se na gauč. V hlavě jsem si promítala včerejší večer, který byl příjemný až na jednu situaci. Paul mi dost připomíná někoho z mé minulosti.
Doufala jsem, že čas mi pomůže na ni zapomenout, ale vždy se objeví někdo nebo něco, co mi ji připomene. Nikdy se jí nezbavím. Nikdy nezapomenu. Moc bych si přála zapomenout a posunout se v životě dál. Tak moc bych si to přála.

***

Molly
Blíží se narozeninová oslava Willa a já se nemůžu dočkat. Už jsem si vybrala, co si vezmu na sebe a pomalu si udělám i vlasy, protože čas je můj nepřítel.
Posadila jsem se k zrcadlu a začala se líčit, ale začal mi zvonit mobil. Přišla mi esemeska.
,,Moc se na tebe těším, Lásko. Dnes je náš den. Mám pro tebe to největší překvapení. Vyzvednu tě už brzy,” přečetla jsem si v duchu a neubránila jsem se úsměvu.
,,Jsem doma. Molly? Jsi ještě doma?” volal na mě brácha.
I když se mi čas krátil, rychle jsem vyběhla z pokoje. Musela jsem ho jít pozdravit a trochu vyzvídat.
,,Tu jsem. Jak jste se měli? Vůbec si nepřišel domů,” trošku jsem si do něj rýpla.
,,Akce se protáhla do rána.”
,,A kde jsi teda spal?”
,,No. Já. Spal jsem,”snažil se vykroutit z odpovědi.
Snažila jsem se znít vážně, ale už mi celkem cukali koutky.
,,No a kde?”
,,Přespal jsem u Em.”
,,Konečně. To bylo tak těžké mi to říct? A víš co? Ani mě to nepřekvapuje,” byla jsem ráda, že se konečně s někým normálním sblížil. Bylo načase, ,,bráško. Moc ráda bych tu s tebou vykecávala, ale za chvilku přijede Will a já ještě nejsem pořádně připravená.”
,,Ale vypadáš krásně.”
,,Vždyť jsem v teplákách.”
,,Vidíš to. Jsi krásná i v nich.”
,,Děkuji, ale já se přeci jen převleču,” objala jsem ho a vrátila se zpět do pokoje, kde jsem si dodělala vlasy.
Každou chvilku jsem se koukala na hodiny, které mi ukazovali čím dál tím míň času na úpravu.
Posledních pár minut jsem věnovala kontrole a pak rychle dolů. Nechci, aby na mě musel Will čekat. Nejspíš nechci ani to, aby se ti dva potkali. Vím, že Oliver nemá rád Willa, ale on ho nezná. Je to nejlepší kluk, kterého znám. Miluji ho a on zase mě. Vím, že je to ten pravý.
Seběhla jsem schody do haly a hned se zarazila. Will už byl dole.
,,Ty už jsi tu?” vysoukala jsem ze sebe.
,,Přijel jsem o pár minut dřív. Tak si tu povídám s tvým bráchou,” tomu se mi nechce věřit, že ti dva si povídají, ,,moc ti to sluší, Lásko.”
,,Děkuji. Vyrazíme?” chtěla jsem rychle odejít, ,,zatím ahoj bráško,” políbila jsem ho na tvář a pak jsme s Willem odešli.

Ema
Dnešní den byl pro mě odpočinkový. Chvíli jsem ležela doma a odpoledne jsem vyrazila do města. Mám ráda procházky. Užívám si hezkého počasí, které panuje.
,,Emo? Emo stůj,” volal na mě známí hlas.
Otočila jsem se a uviděla Ráchel, ,,asi jsem vyšla z kondice když tě ani nedojdu,” začala se smát.
Mě moc do smíchu nebylo, proto jsem se jen usmála, ,,od té doby co jsi odešla z kavárny se vůbec nevidíme. Nechodíš ani na kafe. Já vím, že tě nová práce asi víc zaměstnává, ale co se děje?”
,,V práci to jde skvěle. Velkou většinu pracuji z domova, ale vše se mění.”
,,Nechápu.”
,,Co ty a Alex?” snažila jsem se změnit téma.
,,Je to krásné. Jako kdysi. Chová se teď úplně jinak,” vypadala vážně šťastně a já ji to přeju.
Ona je člověk, který v mém životě měl a pořád má své místo, ale pro mě je důležité její štěstí, proto jsem se vzdala našeho přátelství, ,,nechceš zajít do Cupidu? Je tam Elli. Dneska se vrátila.”
,,Moc ráda,” byla to možnost vidět Elli a zjistit jak na tom je.
Vím jak se teď cítí a chci, aby věděla, že vše co jsem udělala, bylo pro její dobro.
Spolu s Rách jsme vyrazili do kavárny, která byla prakticky za rohem.
,,Emo,” vyšlo z jejich úst, když mě viděla.
Jen jsem tam tak stála. Nezmohla jsem se ani na slovo, protože tam byli všichni. Bála jsem se tam být.
,,Co ona tu dělá?” věděla jsem, že se ozve Ron.
,,Jako každý zákazník přišla na kafe, které ji jdu udělat,” řekla Ráchel a odešla za pult.
,,Mám pocit, že jsi porušila dohodu,” přistoupil ke mně Ron.
,,Neporušila. Nechodím sem. Nebavím se s Rách a ani se s ní nestýkám. Tohle je malé město a to, že se v něm potkáme, za to nemůžu. I když se snažím, jak můžu, to ona vyhledává možnost se semnou bavit. Ona zamnou dnes přišla a chtěla, abych šla sem.”
,,Měla jsi odmítnout.”
,,To jsem chtěla, ale když zmínila, že je tu Elli, chtěla jsem ji jen vidět.”
,,Na chvilku si ji ukradnu,” přišla mezi nás Elli a odvedla mě, ,,doufám, že do tebe moc nehučel.”
,,To ti přece může být jedno.”
,,Ale není. To díky tobě jsem pochopila, že já v tom vztahu nebyla ta špatná. Neměla jsem si nechat líbit to, co mi dělal. Myslela jsem si, že je chyba na moji straně. Nechtěla jsem o něj přijít a málem jsem mu i odpustila. Zase. Nosila jsem růžové brýle, které neukazovaly jeho násilnickou stránku. Proto ti chci poděkovat,” chytila mě za ruku, ,,a taky vím o té dohodě. Nechápu, proč chtěl Ron, aby se Alex rozešel s Ráchel kvůli tomu, že se spolu bavíte. Je to hloupé,” poslouchala jsem ji a viděla v ní tu Elli, kterou jsem znala před pár lety. Dívku, která měla svůj názor a nebála se ho říct nahlas. Dívku, která byla moje kamarádka.
Po rozhovoru s Elli jsem si sedla se šálkem kávy ke svému oblíbenému stolu a pozorovala je. Skupinku lidí, které pojí jedno. Ron. Manipulátor a vyděrač. Udělá vše, aby bylo po jeho. Nikdo se neopováží mu vzdorovat, protože by dopadl tak jako já. Ovce, která neposlouchá vůdce smečky. Černá ovce.
Z mého myšlení mě vytrhl zvuk mobilního telefonu. Podívám se na displej, který mě upozorňuje, že mi přišla esemeska. Všimnu si, že je od Molly a neváhám ji otevřít.
Emo, prosím přijeď pro mě. Jsem na Street 323. Prosím pospěš si. Přečetla jsem si v duchu a neváhala jsem.
,,Ráchel?” vyrušila jsem je v rozhovoru, který byl nejspíš opravdu důležitý.
,,Copak? Děje se něco?”
,,Potřebuji půjčit auto. Je to naléhavé. Opravdu bych neprosila, kdyby to nebylo důležité,” prosila jsem jak malé štěňátko o piškot.
,,Jasně tady máš klíče,” podávala mi ruku, ve které byla Mollina záchrana, ale Ron ji zastavil.
,,Ráchel ti žádné klíče nepůjčí,” mohla jsem si myslet, že ten idiot něco takového udělá.
,,Rone pusť. Je to moje auto.”
,,To mě nezajímá.”
,,Ty jeden egoistický idiote. Už mám plné zuby toho, jak za všechny tady rozhoduješ jako by byli tvůj majetek a oni poslušně jako ovečky poslouchají, protože bůh ví, co na ně máš. Jenže tohle není o tobě.”
,,Molly?” vyšlo z úst Elli a já jen přikývla.
Ona neváhala a vytáhla z kapsy klíče, ,,půjdu s tebou.”
,,Tohle není dobrý nápad Elli,” rychle pochopila jak to myslím a podala mi své klíče.
,,Je to žluté BMW. Nepřehlídneš ho.”
,,Elli, to nemyslíš vážně,” zařval na ni Ron, ale ona jako by ho nevnímala.
Rychle jsem si vzala klíče a šla najít žluté BMW. Měla pravdu. Nebylo těžké ho najít. Nastartoval jsem a namířila si to na dobře známou adresu.
Vydrž Molly už jedu…
Za půl hodiny jsem stála u domu, ve kterém to dost dunělo.
Zaparkovala jsem v ulici a namířila si to dovnitř. Nebylo těžké se tam dostat. Půlka návštěvníků byla už přiopilá a druhá v náladě. Snažila jsem se najít dívku, která mi napsala esemesku, ale bez úspěchu.
,,Nevíš, kde je Molly?” zeptala jsem se mladíka, který se snažil sbalit dvě dívky najednou.
,,Myslíš Rivers?” přikývla jsem, ,,nahoře s Willem, ale být tebou je neruším. Pokud se k nim tedy nechceš přidat.”
,,Jak to myslíš?”
,,Will plánoval, že si dnes s Molly užije,” proto ta esemeska.
Rychle jsem vyběhla do patra a hledala místnost, ve které by mohli být. Než jsem našla tu správnou, vlezla jsem k někomu na toaletu, ale nakonec jsem se trefila.
Otevřela jsem dveře, které patřili Willovi. Uviděla jsem Molly, která seděla polonahá na posteli a plakala.
,,Molly!” křikla jsem.
,,Přišla jsi,” vyskočila z postele a chytla mě kolem pasu.
,,Co se děje?”
,,Co tu děláte?” vyšel Will z koupelny.
,,Chci jít domů,” řekla uplakaná Molly.
,,Dobře. Obleč se a pojedeme.”
,,Počkat. Molly kam si myslíš, že půjdeš?” chytil ji za ruku a přitáhl k sobě.
,,Wille… já…” nebyla schopna říct ani půl slova.
,,Molly pojede semnou domů.”
,,To teda ne! Kdo si myslíš, že jsi?” byl dost naštvaný.
,,Jsem její kamarádka.”
,,Molly! Zůstaneš tu! Co si myslíš?!”
,,Já nejsem připravená,” vykoktala ze sebe.
,,Si ze mě děláš prdel? Nebudu čekat věčně! Jsi moje holka a ještě jsme spolu nespali. Kolik ti je? Jsi jak malá. To chceš být až do smrti panna?”
,,Já… myslela jsem, že počkáš.”
,,Na co mám čekat. Až se uráčíš mi dát. To teda ne! Ještě štěstí, že Carol byla tak hodná a ráda mi dala.”
,,C-cože? T-ty jsi mě podvedl? Já myslela, že mě miluješ,”
,,Jsi naivní. Nechápu, že jsem se s tebou tak dlouho zahazoval. Jsi ubohá, trapná chudinka.”
,,A dost!” zasáhla jsem, ,,co si o sobě vlastně myslíš? Molly je výjimečná dívka, která má na víc než na takového nadrženého frajírka, který si musí honit ego,” po těchto slovech, které mi vyšli z úst, jsem nemohla uvěřit svým očím.
Williem ke mně přistoupil a jednu mi vrazil.
,,Emo!” vyjekla Molly.
Před očima se mi objevili věci, které se delší dobu snažím vytěsnit. Díky, kterým jsem se vždy rozklepala. Jenže tu byla Molly. Musela jsem se uklidnit.
,,To nic Molly. Tohle může udělat jen idiot. Uhodit ženu je opravdu mužné. Běž si vzít věci odcházíme,” Molly rychle sebrala své věci a stoupla si zpátky za mě, ,,tady máš klíče. Venku stojí auto. Nasedni do něj a počkej na mě.”
,,Ale co ty.”
,,Běž!” zdůraznila jsem a Molly opustila místnost, ,,varuji tě. Jestli se Molly dotkneš nebo jen přiblížíš.”
,,Tak co!” skočil mi do řeči.
,,Udělám ti ze života peklo. Tvým rodičům by se určitě nelíbilo, kdybych jim řekla vše, co se tu stalo. I o té trávě, co máš na nočním stolku. A pokud ani to nepomůže, tak se těš na jejího bratra,” sebrala jsem se a odešla.
Nasedla jsem do auta. Na místě spolujezdce seděla Molly, která se třásla a plakala.
,,Zavezu tě domů.”
,,Ne! Domů ne. Nechci, aby se o tom Oliver dozvěděl.”
,,Molly! Tohle se Oliver musí dozvědět!”
,,Ne!” zakřičela, ,,on to tak nemyslel. Vím, že mě miluje. A to s Carol byl určitě omyl.”
,,Otevři oči! Kdybys mi nenapsala tak by tě znásilnil.”
,,Já vím, že mě miluje, protože já ho miluju,” opakovala pořád dokola. Byla v šoku. Nastartoval jsem auto. V tomhle stavu jsem ji nemohla odvést domů. Nakonec jsem ji odvezla k sobě, kde jsem ji uložila do postele a napsala Oliverovi, že se Molly stavila u mě a usnula. Doufám, že ho nenapadlo, že je něco v nepořádku.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s