Michaela Müller – Naděje: 16.kapitola Pravda o Molly


Korekcia:
Ilustrácia: adís okami

S Elli jsme nakonec vše nahlásili. Teda spíš ona. Já dělala jen doprovod a jen jsem jim řekla, kde ji našla a v jakém stavu.
Přiznávám se, že už jsem ji dobré tři týdny neviděla. Kdo ví. Možná se mi vyhýbá, ale já to s ní myslela dobře. Jsme lidské bytosti. Nikdo z nás si nezaslouží takové jednání.
Chtěla jsem vědět jak na tom je, ale telefon mi nebrala, proto jsem se rozhodla zajít do Cupidu. Po tak dlouhé době jsem zase stála před dveřmi, které vedli k mé kamarádce. K bývalé kamarádce.
,,Mám pocit, že dnes myslíme na to stejné,” ihned jsem se otočila a uviděla Olivera.
Vyskočil mi na tváři úsměv, který jsem měla od ucha k uchu. Ani nevím proč, ale tohle je člověk, se kterým teď trávím nejvíce času. Občas bývá záhadný a nemluví moc o sobě, ale to dělám taky. Můj kostlivec musí navždy zůstat ve skříni, i když z něj mám takový strach. Strach z návratu jediné co nechápu je to, co mě k němu tak táhne?
,,Chuť na kafé. Už jsem ho neměla ani nepamatuji.”
,,Tomu se mi nechce věřit, že jsi neměla kafe,” ušklíbl se na mě.
,,Samozřejmě doma, ale z Cupidu je jiné.”
,,Tak co kdybych tě pozval?”
,,Snažím se odolávat pozvání, ale nejspíš to nezvládnu. Tak pojď,” chytla jsem ho za ruku a táhla dovnitř.
Hned jsem se rozhlédla. Za pultem byla Lena. Otočila jsem hlavu a všimla si, že moje oblíbené místo bylo volné. Neváhala jsem a šla ho zabrat.
,,Něco nám objednám,” oznámil mi Oliver a já souhlasila.
Zůstala jsem tedy u stolu a čekala, ,,myslela sis, že tu bude, viď?” přišel s těmito slovy.
,,Možná ano, ale nejspíš to tak bude lepší.”
,,Pořád nechápu, že ses vzdala kamarádky.”
,,Člověk pro ty co má rád udělá cokoliv.”
,,Já to říkám pořad. Jsi úžasná.”
,,Vůbec ne,” namítala jsem, ale Oliver si myslel své.
,,Nesu vám vaši objednávku,” přistoupila ke stolu Lena, ,,jak se daří Emo?” zeptala se a mě málem vyrazila dech.
,,C-celkem to jde a co ty?”
,,Od té doby co jsi odešla v jednom kole.”
,,To mě mrzí,” popravdě ne.
Já v kavárně makala jak šroubek. Tak ať si to teď užije, ,,a co Ráchel?”
,,Ta je vzadu. Mám ti ji zavolat?”
,,Nemusíš.”
,,Dobře, tak kdybyste něco potřebovali, stačí říct,” usmála se na nás a odešla.
,,To bylo docela divné,” zmínil Oliver a já kývala hlavou.
Tohle bylo hodně divné.
,,Jak, vlastně, dopadl sraz s rodiči?”
,,Pořád stejně. Máma se mě snažila přemluvit, abych přijel na její narozeniny a otec mě v jednom kuse shazoval. Trochu jsme se chytli, ale naštěstí tam byla Molly, která mě brzdila.”
,,Proč tě musela máma přemlouvat, abys přijel?”
,,Protože tam nepůjdu.”
,,Cože?! Olivere Riversi to nemyslíš vážně,” řekla jsem dost vážným hlasem.
,,C-co? Em, já tam nepojedu. Vím, jak to dopadne. Otec mě tam veřejně představí kolegům jako černou ovci rodiny.”
,,Ale tvoje máma. Bude mít narozeniny. To ji nemůžeš udělat.”
,,Em,” nestačil nic říct a já ho zastavila.
Chytla jsem ho za ruku.
,,Co kdybych šla s tebou,” nevím proč mě tady ta hloupost napadla.
,,Vážně? Ty bys šla?”
,,Proč ne?”
,,Dobře. Já nad tím budu přemýšlet,” usmál se jako sluníčko.
,,Emo?” v ten moment vešla Ráchel do kavárny.
,,Ahoj Rách,” pozdravila jsem ji.
Ona přistoupila k našemu stolu.
,,Ráda tě vidím. Jak se máš?” usmála se a vypadala šťastně.
,,Celkem to jde. Zašli jsme si na kafe.”
,,Ona po něm úplně slintala,” ozval se Oliver.
,,Neslintala.”
,,Slintala.”
,,Jsem ráda, že pořád chutná.”
,,A jak se máš ty?”
,,Fajn. Já a Alex se snažíme slepit náš vztah.”
,,To je dobře,” pousmála jsem se.
,,Nechceš si k nám přisednout,” navrhl Oliver a na Ráchel šlo vidět, že váhá, ale nakonec si sedla.
,,Slyšela jsi o Elli,” vyšlo z jejich úst po nějaké chvilce.
,,Co myslíš?”
,,Sam ji mlátil a teď sedí. Že jsi v tom měla prsty,” usmála se jako předtím.
Jako bychom byli pořád kamarádky.
,,Našla jsem ji zmlácenou a jen trochu ji promluvila do duše. Kde je vlastně teď?”
,,Odjela k rodině. Je na tom dost psychicky špatně.”
,,A kdo ne. Každý kdo je objetí domácího násilí na tom nebude psychicky dobře,” trochu jsem zvážněla.
,,Už vás tu nechám. Mám vzadu papírování, které nepočká. Ráda jsem vás viděla a doufám, že se zase stavíte.”
,,Neboj. Já ji sem zase vytáhnu,” ušklíbl se na mě Oliver.
Poté co Rách odešla trochu zvážněl ,,Em? Jak si to myslela s tím domácím násilím?” zeptal se a já byla dost zaskočená.
V hlavě se mi honili výmluvy, abychom to nemuseli rozebírat.
,,Víš. Pamatuješ, jak si se ptal na Lea. On nebyl jediný, komu jsem pomohla. Setkala jsem se i s lidmi, které si tím prošli.”
,,Ty jsi anděl.”
,,Co?”
,,Jsi prostě strážný anděl. Pomáháš i lidem, kteří už se s tebou dlouho nebavili. Mohla by ses na ně klidně vykašlat, ale ty ne. Pomůžeš vždy. Máš srdce na pravém místě,” jeho slova mě hřála u srdce.
Je ale vtipné, že jiným dokážu pomoct, ale sobě nikoliv, ,,máš v pátek večer něco v plánu? Em? Em jsi tu?”
,,Promiň jen jsem se zamyslela. Co jsi říkal?”
,,Jen jsem se tě zeptal, zda máš v pátek večer něco v plánu. Musím jít na jednu akci, tak kdyby se ti chtělo jít semnou.”
,,Akci?”
,,Je to pracovní akce. Sjednávám smlouvu s jednou firmou.”
,,Moc ráda, ale nemám nic na sebe. Já nikdy na takové akci nebyla,” začala jsem si mnout ruce.
Byla jsem dost nervózní. Ani nevím proč. Je to jen akce, ale možná je to tím, že jsem nikdy nebyla na takové akci.
,,Tohle vůbec neřeš. Vyzvednu tě v sedm večer. Určitě si to tam užijeme,” vypadal šťastně, když jsem souhlasila.
Ještě jsme tam spolu seděli nějakou dobu, když pak musel Oliver odejít. Seděla jsem tam deset minut sama a pak jsem vstala, že zaplatím a půjdu pomalu domů. Přistoupila jsem pultu, u kterého stála Lena.
,,Tak já už zaplatím,” řekla jsem krátce.
,,Emo tvůj doprovod už zaplatil.”
,,Vážně? Jako všechno?”
,,Ano úplně vše.”
,,Aha, myslela jsem, že zaplatí jen kafé. Tak já tedy půjdu.”
,,Emo? Počkej,” zastavila mě.
,,Copak?”
,,Chtěla bych ti poděkovat,” usmála se.
,,Za co?”
,,Je mi jasné, že jsi to byla ty, co jí pomohla. I když se s tebou nebaví, tak jsi to byla ty co ji podala pomocnou ruku.”
,,Vždycky bych pomohla. Je to kamarádka. Udělala bych to pro tebe, Ráchel i kohokoliv jiného. Je mi jedno, že jste mě hodili přes palubu, aniž byste měli nějaký důvod. Pro mne jste byli a budete vždy přátelé,” pousmála jsem se a chystala se odejít.
Dnes je vážně divný den. Ještě, že venku je krásně. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu a rozhlédla se kolem sebe. Město bylo plné lidí. Chystali se na slavnosti města, které budou v brzké době. Možná se na ně půjdu podívat.

Oliver
Dnes mám plný den schůzek. Jsem rád, že jsem si mohl zajít na kafe a rovnou s Em. Když jsem s ní je ten den nakonec úplně jiný. Příjemnější. Jen mě mrzí, že jsem musel odejít. Klidně bych s ní strávil celý den, ale co je na ni tak výjimečné? Proč mě to k ní tolik táhne? V hlavě se mi honili tyto myšlenky.
,,Zlatíčko? Olivere?” vytrhl mě z mého myšlení hlas mé mámy.
,,C-co?”
,,Jsi myšlenkami úplně někde jinde. Co je to s tebou.”
,,Nic.”
,,Jsem tvoje máma. Poznám, že je s tebou něco.”
,,Od kdy!”
,,Co?”
,,Od kdy jsi moje máma?! Nikdy jsi se tak nechovala. V šestnácti jsem odešel z domu. Musel jsem si najít bydlení, práci a k tomu dokončit školu. Nikdy jsi nezavolala! Nezjišťovala jsi jak se mám, zda nepotřebuji pomoc. Byl jsem ti ukradený a najednou se zajímáš? Po tolika letech to chceš vše napravovat? Najednou chceš, abych byl na tvých narozeninách?” musel jsem se napít minerálky před sebou.
V tuhle chvíli jsem si přál, aby tam byla vodka nebo něco jiné, ,,Molly.”
,,Co je s ní?”
,,Radši se o ní starej. Rok po tom co jsem odešel, jste si obstarali druhé dítě a děláte zase stejnou chybu,” podíval jsem se na ni a ona plakala.
Tekly ji slzy proudem a já si říkal, jestli jsem to nepřehnala.
,,M-molly je dcera tvého otce,” vyšlo z jejich úst.
,,Co prosím?”
,,Je to tvoje sestra.”
,,Chceš říct, že tě podvedl? Před sedmnácti lety? A ty s ním ještě jsi?”
,,Byla to jen jedna noc na jeho služební cestě. Já tvému otci odpustila, protože ho miluji,” utřela si slzy kapesníkem, který jsem ji podal.
,,Proč! Proč je u vás. Proč není u mámy.”
,,Její máma zemřela,” tohle mi vážně vyrazilo dech.
,,J-jak?” vykoktal jsem ze sebe.
,,Když bylo Molly deset let, měli autonehodu. Její máma to nepřežila.”
,,Deset? Proč mi to neřekla. Já… myslel jsem si, že…”
,,Podle psychologa to Molly vytěsnila. Pokud ona sama nezačne mluvit o tom, co se stalo, máme to nechat být,” nevěděl jsem co na to říct.
Seděl jsem tam jak pecka. Byl jsem na ni pořád naštvaný a nezměnil názor na její narozeniny, ale už jsem na ni koukal jinak.
Čas tak rychle letěl a já musel na další schůzku.
Běžel jsem s jedné schůzky na druhou. Tedy jezdil jsem z jedné schůzky na druhou, ale každá z nich byla jinde.

***

Je půl dvanácté večer a já sedím konečně v autě směrem domů. Ještě chvilku a budu doma. Už se těším. Potřebuji si sednout do ticha a nechat plout myšlenky. Celý den mám v hlavě jen to, že je Molly moje sestra, skutečná sestra. Jak s ní mám teď mluvit? Když teď vím, že je moje sestřička a i to co se stalo s její mámou.
Autem jsem zaparkoval venku před garáží a rovnou si to namířil dovnitř. Otevřel jsem dveře a oddychl si.
,,Konečně doma,” řekl jsem nahlas.
,,Sláva, že jsi tu,” promluvil na mě Andy, který se objevil v předsíni.
,,Co se děje?” řekl jsem otráveným hlasem. Už jsem nechtěl nic řešit.
,,Je tu samí babinec. Molly tu má svou kamarádku a dokonce je tu i Ema.”
,,Ema?”
,,Nějak nám rudneš,” šťouchl do mě.
,,Co to meleš. Nerudnu!”
,,Dobře. Nerudneš.”
,,A…”
,,Obývák šéfe,” začal se křenit jak křemílek.
Už z dálky jsem slyšel dívčí smích.
,,Ahoj děvčata,” pozdravil jsem je hned, co jsem se objevil v obýváku.
,,Ahoj bráško,” hned mě pozdravila Molly a skočila mi kolem krku, ,,ráda tě vidím,” byla tak šťastná a já měl v hlavě rozhovor s mámou, ,,copak je s tebou?”
,,N-nic jsem jen utahaný. Dnes toho bylo dost,” snad jsem byl přesvědčivý, ,,máte holčičí den?” zeptal jsem se.
,,Trochu. S Amy jsme byli u koní a pak jsme šli sem. Potom jsem napsala Emě, zda se nechce stavit. Doufám, že to nevadí.”
,,Jasně, že nevadí. Já si půjdu odpočinout,” usmíval jsem se a pomalu odešel do pracovny.
Rozsvítil jsem světlo, vytáhl si burbon a posadil se do křesla a hned si nalil skleničku.
,,Děje se něco?” ozval se jemný hlásek.
Otočil se a viděl anděla.
,,To nic Em,” nevím, zda o tom s ní mluvit.
,,Mohu dál?”
,,Jasně. Budu rád za tvoji společnost,” pomalu vešla dovnitř a posadila se ke stolu oproti mně.
,,Pracovní schůzky se nevydařily?”
,,Vydařily. Stihl jsem všechny, i když to bylo dost náročné, ale měl jsem sraz i s mámou,” jak to dělá, že ze mě dostane to, co mě trápí.
Snad se nikdy nedozví o mém démonovi, ,,dozvěděl jsem se něco, co mě vyvedlo z míry,” pohlédl jsem na skleničku ,,já vůl. Vůbec jsem ti nenabídl. Naliju ti skleničku,” natáhl jsem se, nalil ji a položil skleničku před ni.
,,Děkuji. Nechci, aby sis myslel, že mi musíš vše říkat. Jen vidím, že jsi přišel domů bez nálady. Nějaký přešlý. Tak jsem myslela, kdyby sis chtěl popovídat. Prostě jsem tu.”
,,Jde o Molly,” zvedl jsem hlavu a díval se přímo na ni, ,,Molly je moje sestra. Máma mi řekla, že ji má otec s jinou,” zhluboka vydechla.
Viděl jsem na ni, že neví co říct, ,,koukal jsem úplně stejně.”
,,A co její biologická matka?”
,,Zemřela. Molly byla v tu dobu malá a všechny vzpomínky na mámu se snažila vytěsnit. Myslím si, že se jí to podařilo. Není to správné Em. Prostě není,” napil jsem se a rovnou si nalil další skleničku.
,,Vím, jak to myslíš. Neměla by zapomenout na svoji mámu, ale tohle bylo její rozhodnutí. Nikdo to nezmění. Ani já, ani ty nevíme, jak se cítila nebo jak se cítí. Rýpat do rány, která možná ještě není zahojená, není dobré. Chápu, že si s ní o tom chceš promluvit a bránit ti v tom nemůžu a nebudu, ale buď opatrný. Nikdy nevíš, co se jí honí v hlavě. Má tě ráda a tohle by váš vztah mohlo změnit.”
,,Máš naprostou pravdu, ale chci, aby věděla, že i když to vím, nic mezi nám to nemění. Je to pořád moje malá sestřička.”

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s