Michaela Müller – Naděje: 15.kapitola Neboj Elli


Korekcia:
Ilustrácia: adís okami

Už pár dnů se mi přehrává společný večer s Oliverem. Bylo to moc příjemné. Už dlouho jsem se takto necítila. Byla jsem šťastná. Dnes jsem s ním měla sraz u velkého stromu. Chci s ním mluvit. Už z dálky jsem ho viděla. Je přesný jak hodinky.
,,Ahoj Olivere,” pozdravila jsem ho s úsměvem na rtech.
,,Ahoj Sluníčko.”
,,Co to?”
,,Jen tak. Krásně se usmíváš jako sluníčko. Chtěla jsi semnou mluvit. Děje se něco?”
,,Nic vážné. Jen jsem se tě chtěla zeptat, zda platí ještě tvoje nabídka,” podala jsem mu obálku.
Hned na místě ji otevřel.
,,Podepsala jsi. To jsem moc rád. Jen je tu menší problém.”
,,Jaký?” zatvářila jsem se utrápeně.
,,Firma prochází menší rekonstrukcí nebo spíš větší. Díky tvé pomoci jsme nepřišli o peníze a tak jsem je investoval do pořádné modernizaci.”
,,A v čem je problém?”
,,Teď se většinou pracuje z domova a společně se setkáváme u mě doma a rozebíráme podrobnosti. Tak jestli ti to nebude vadit. Pracovat zatím takto.”
,,Víš. Takhle by mi to vyhovovalo. Jsem taková nesvá v novém prostředí.”
,,Vážně? Tak to kdybych věděl. Klidně můžeš pracovat z domova pořád. Jen bys docházela na schůze. Takže vítej v týmu.”
,,Děkuji,” nevím, co mě to napadlo, ale objala jsem ho ,,p-promiň.”
,,To nic,” odmlčel se a jeho pohled šel někam za mě ,,támhle je Ráchel. Nechceš jít za ní?”
,,Ani ne,” odpověděla jsem krátce.
,,Em, co se to děje? Vždyť je to tvá kamarádka.”
,,Už ne. Tím, že jsem odešla z kavárny, jsem udělala to, co Ron a ostatní chtěli. Díky tomu se Ráchel otvírají všechny dveře. Kvůli mně ji Ron shazoval. Jak ji, tak její podnik. Docílil všeho, čeho chtěl.”
,,To nemyslíš vážně, že ne.”
,,Je to tak lepší pro všechny.”
,,Já si to nemyslím,” chci, aby Ráchel byla šťastná.
Alex je muž, který se k ní hodí. Chová se sice strašně, ale je pod vlivem Rona. Ron je dost chytrý. Dokáže manipulovat s lidmi. Klidně by šel přes mrtvoly, aby bylo po jeho, ale já si to uvědomila.
,,Em? Jsi tu? Nad čím přemýšlíš?”
,,Jen jsem si vzpomněla na to jaký je Ron manipulátor. Když jsme byli ještě přátelé, manipuloval se všemi. I semnou.”
,,S tebou, že by někdo manipuloval?”
,,Proč se tak divíš?”
,,Příjdeš mi jako dívka, která má svoji hlavu. Svůj rozum.”
,,To až teď. Předtím jsem chtěla být jako oni. Neviděla jsem nic jiné. Ale pak se v mojí minulosti stalo něco, co mě změnilo. Sundala jsem růžové brýle, které jsem nosila. Ronovi se to nelíbilo. Dělal vše proto, aby mě ostatní viděli v tom nejhorším světle.”
,,Škoda, že jsme se neznali už předtím.”
,,V té době jsi tu ještě nebydlel. A co by to změnilo.”
,,Třeba by tvůj i můj život šel jiným směrem. Lepším.”
,,Vždyť ty máš život růžový. Když si odmyslíš své rodiče, žiješ si krásně. Jsi úspěšný miliardář. Máš nádherný život. Daří se ti vše.”
,,Tohle si myslíš? To, že mám peníze na účtu, neznamená nic. V životě jsou důležité i jiné věci. Třeba opravdový přátele nebo někdo, kdo tě bude milovat. Tím, že se mi daří, nikdy nepoznám, zda jsou lidi semnou kvůli mým penězům nebo je to upřímné. A i kdyby je tu můj dé…” zadrhl se a koukal smutně.
V tuto chvíli jsem byla zvědavá, co chce říct, ale zároveň jsem si chtěla nafackovat.
,,Tvůj co?”
,,Moje zlozvyky. Mám jich plno, že by semnou žádná dívka nevydržela.”
,,Já si zatím žádného nevšimla,” ušklíbla jsem se.
,,Možná proto, že se je snažím schovávat ve skříni, když jdu za tebou,” nešlo to jinak.
Musela jsem se začít smát. On nechává zlozvyk ve skříni a já tam zamykám svoji minulost, která mě děsí každý den.
,,Jsem rád, že se směješ. Sluší ti to.”
,,To až když jsem tě poznala. Předtím jsem se moc neusmívala.”
,,Tak to mi lichotí. Em, rád bych s tebou trávil čas, ale nezlob se. Dnes přijede Molly.”
,,To chápu. Pozdravuj ji,” rozloučili jsme se a každý jsme šli svou cestou.

Oliver
Seděl jsem v autě a mířil domů. Dnes jsem Emě málem řekl o svém démonovi. Musím si dávat pozor na pusu. Nechci, aby se to dozvěděla. Záleží mi na ní, i když je to divné. Před několika měsíci mi bylo jedno, komu ublížím, komu zlomím srdce. Setkání s ní mě celkem změnilo. Démon ve mě sice pořád je, ale hluboko uvnitř. Snažím se ho držet, co nejhlouběji to jde. Nechci, aby se zase objevil. Díky ní jsem jiný. Lepší. Nechtěl bych ji znovu ublížit. Ona si to nezaslouží.
Dnes přijede Molly a jsem zvědavý, jaká bude. Mám obavy, že za tu dobu, co byla s Williemem se změnila. Je ji sedmnáct. V tomhle věku jsou holky dost ovlivnitelné. Hlavně ona když je zamilovaná až po uši. Vím, že změně nezabráním, ať už bude chodit s kýmkoli, ale on. Williem. I to jméno mi nejde přes rty. On je jiný. Už na první pohled jde vidět, že je to problémový kluk.
Vešel jsem do domu, ve kterém už se ozývala hudba.
,,Je někdo doma?” zakřičel jsem.
,,Bráško. Ahoj. Nevadí, že jsem si přivedla kamarádku?” skočila mi kolem krku ta moje opička.
,,Kamarádku?” podíval jsem se na ni.
,,Amy. Už tu byla. Mohla by u nás přespat?”
,,Molly. Já. Myslel jsem,” koukal jsem do jejich očí a nemohl jsem říct ne. Myslel jsem, že dnes budeme spolu a že mi poví, jak se měla, ale chápu, ,,jasně, že může. Já mám stejnak ještě práci. Tak se nenechte rušit, a kdyby něco jsem v pracovně,” usmíval jsem se doufám dost přesvědčivě a co v nejkratším čase jsem vzal roha.
,,Lhaní ti pořád jde,” ozval se Andyho hlas.
,,No co. Nemůžu ji zakázat kamarádku jen kvůli tomu, že chci strávit čas se svoji sestrou.”
,,To možná ne, ale mohl si ji říct, co jsi měl v plánu.”
,,Je to přeci jedno.”
,,Jak myslíš! Ale co budeš celý den dělat? Nemůžeš tu být pořád zavřený.”
,,Taky nebudu. Napíšu Mattovi a zajdem na drink.”
,,A co potom. Dáš si druhý, třetí…”
,,I kdyby? Mám právo vypnout,” zněl jsem celkem naštvaně.
,,To jistě, ale doufám, že ráno nebudu mít práci,” otočil se a odešel.
Proč. Proč když už si myslím, že bych svého démona mohl zvládat, někdo přijde a kopne do mě. Začínal jsem si věřit, že ho mám pod kontrolou, ale když mi ani Andy nevěří, jak mám pak věřit sám sobě?Nechtěl jsem na to myslet. Napsal jsem Mattovi a ještě na chvilku se vrhl na nějaké papíry.
Po hodině a půl prohrabování se v dokumentech, které jsem měl dávno prošlé a seřazené jsem vyrazil za Mattem. Sraz byl ve městě.

***

,,Máš zpoždění,” hulákal přes celé náměstí Matt.
,,Dnes je den, kdy si to můžu dovolit.”
,,Fakt a co se takového stalo?”
,,Je krásný den. Nic zvláštního.”
,,Že ty sis něčeho šlehnul.”
,,Debile! Pojď, zajdem na skleničku.”
,,Pokud zveš. Tak to neodmítnu.”
,,První runda je na mě,” zavelel jsem a vyrazili jsme do podniku, který vlastnil Ron.
Jezdit někam jinam se mi nechtělo a tohle byl jediný celkem dobrý podnik. Asi to zní divně. Když ho vlastní takový šmejd. Hned co jsme vešli dovnitř, tak jsem objednal.
,,Kámo, tak co jak se vede,” zeptal jsem se ho, když už jsme seděli.
,,Normálka. Práce, spánek, práce, spánek a pořád dokola. A co ty?”
,,Prakticky to stejný až na to, že toho spánku nemám moc.”
,,Proč? Blbě spíš?”
,,Blbě ne. Jen málo. Měl jsem teď ve firmě malér. Nedělal jsem nic jiné, než ho řešil. Kdyby mi nepomohla Ema, tak to řeším do teď. Nebo bych přišel o tři milióny.”
,,Ema?” zatvářil se dost překvapeně.
,,Jo. No. Ta holka, kterou jsem ti kdysi ukazoval.”
,,Myslíš tu slečnu, které si ublížil?”
,,Přesně ta.”
,,Takže ses ji omluvil?”
,,Jo. A teď se občas vidíme. Pomohla Molly ve škole a tak.”
,,Spal si s ní?”
,,Co?! Nespal! Co blázníš,” odsekl jsem mu naštvaně.
,,Ty budeš nejspíš nemocnej.”
,,Ty, že si doktor? Co to meleš,” koukal jsem na něj a kroutil hlavou.
,,Sorry kámo, ale ty takovej Casanova, který lezl holkám pod sukně. I když to dopadlo vždy katastrofáln. A mimochodem jsem jeden z nejlepších doktorů. To si pamatuj,” řekl vážným hlasem a napil se svého piva.
,,Doby kdy jsem byl podle tebe Casanova jsou pryč.”
,,Co se stalo? Je to kvůli ní? Zamiloval ses?“ kladl jednu otázku za druhou.
,,Ne. Nejsem zamilovanej a ano je to kvůli ní. Ublížil jsem ji. Vím, že nebyla první, ale ona byla impuls, abych ze sebou něco udělal. Aspoň se o to pokusil.”
,,Jak vidím, daří se. Má na tebe dobrý vliv. Jsem rád s tebou kámo.”
,,Dík. A co ty a holky? Nějaká na obzoru?”
,,Pořád nemohu najít tu pravou. Spíš na to nemám čas. Buď spím anebo jsem v práci. Není čas.”
,,Chlape mám to stejné, ale já mám k tomu ten problém.”
,,Já vím, ale víš, že jsem ti nabízel pomoc.”
,,Jasně, ale nebudeme to teď řešit. Přišel jsem vypustit páru a ne řešit problémy,” snažil jsem se změnit téma.
Nechci pořád myslet na to, že se svého démona nikdy nezbavím. Že nikdy nebudu mít normální život.
,,Máš pravdu kámo. Nebudeme si kazit večer,” dopili jsme pivo a přesídlili na whiskey.
Objednávali jsme jednu skleničku za druhou. Už si nepamatuji, kolik toho bylo.

***

,,Kámo. Já ráno stávám do fachy.“ Škyt. „Proč jsme tak chlastali?”
,,Nevím. Zavolám ti taxi.”
,,A co ty Olivere?”
,,Já? Projdu se. Musím trochu vystřízlivět, než dojdu dom,” snažil jsem se zaostřit na mobil, abych vytočil taxi, ale nakonec jsem musel poprosit servírku.
Oba jsme se nějak dobelhali ven, kde jsme spolu počkali na taxi, které odvezlo Matta domů. Já to nakonec vzal po svých. Vím, že dojdu domů, kdo ví kdy, ale potřebuji se projít.
Tak moc bych si přál, abych mohl mít normální vztah. Cítit vzájemnou přitažlivost a lásku. Nebát se démona, který ve mně dříme. Už nechci každý den vstávat s pocitem, zda se náhodou neobjeví můj démon. Nechci být navždy sám, ale vím, že to nakonec tak dopadne. Vím, že nikdy nepocítím pravou lásku. Není mi to souzeno a nikdy nebude.

Ema
Začala jsem pracovat pro Olivera. Je to příjemná změna. Už pár roků jsem pracovala u Ráchel v kavárně. Teď je to něco jiné. Využiju své znalosti. Nakonec se studium vyplatilo. Cítila jsem se jinak. Příjemně. Jako by se vše zlé obrátilo v dobré. Jako by se můj strach zmenšil. Ne o moc, ale i tak.

Sedím na posteli a projíždím nějaké dokumenty, které mi poslal Oliver. Chci být v obraze, jak jeho firma funguje. Nechci hned první týden udělat nějakou chybu.
Kouknu na hodiny a ručička ukazuje půl třetí ráno. Ten čas tak letí. Měla bych si jít lehnout. Namířila jsem si to do koupelny, kde jsem se opláchla a pak si to namířila do ložnice. Lehla jsem si a s příjemným pocitem usínala.

***

Ne! Nech mě! Prosím už ne! Nechci si tím znovu projít! Proč. Proč mi to děláš? Zvonek? Pomoooc! Prosím pomozte.
Nic. Mohla jsem křičet, ale zvonek pořád zvoní, cukla jsem sebou a probudila se. Byla jsem celá zpocená a od slz. Podívala jsem se na hodiny, které ukazovali něco málo po čtvrté hodině. Moc jsem toho nenaspala. Snažila jsem se vzpamatovat a pomalu se dobelhala ke dveřím.
,,Olivere?”
,,E-Em… já…” zněl dost opile.
,,Pojď,” pomohla jsem mu dovnitř.
Posadila ho na pohovku. Venku lilo jak z konve a on byl mokrý až na kost.
,,N-nechci otravovat… j-já myslel, že dojdu dom, ale netrefím,” poprvé ho vidím takto.
,,To nevadí. Hlavně, že se ti nic nestalo. Jsi úplně mokrý. Sundej to. Donesu ti něco,” řekla jsem mu a na chvilku odešla.
Je pravda, že tu nemám nic pánského, ale kdysi jsem si koupila černou košili, která mi byla dost velká. Aspoň teď nebude ležet ve skříni, ,,proč si se vlastně opil?” vešla jsem do místnosti…
,,Byl jsem venku s kámošem a trochu to přehnali… nechci otravovat.”
,,Neotravuješ. Obleč si toto. Snad ti to bude. Tady máš ještě deku. Budeš spát na gauči.”
,,Děkuji… j-já. Vůbec si nezasloužím to, jak se ke mně chováš. Jsi úžasná a krásná,” tyto slova už jsem dlouho neslyšela, krásná, zdaleka ne.
,,Běž spát. Kdyby něco, budu vedle,” řekla jsem a rovnou zalezla k sobě do pokoje.
Jsem ráda, že zazvonil a probudil mě z mé noční můry.

***

Probudila jsem se zase do slunného dne. Po večerním dešti ani památka. Jen vzpomínka na mokrého Olivera, který by měl ležet na mém gauči. Vstala jsem a šla se podívat, zda mám nocležníka ještě doma. Nakračuji potichu a hlavně po špičkách, abych ho náhodou nevzbudila.
,,Ahoj Em,” hned mě pozdravil.
,,Už jsi vzhůru?” seděl na gauči a držel se za hlavu.
,,Aspoň myslím. Pokud nejsi sen, protože vůbec nevím, jak jsem se sem dostal.”
,,Dobelhal si se, zazvonil a spal.”
,,Omlouvám se. Neřekl nebo neudělal jsem něco?”
,,Vůbec ne. Hned si usnul,” ujistila jsem ho.
,,I tak se moc omlouvám. Nevím, co mě to napadlo jít sem.”
,,V klidu Olivere. Radši ti podám prášek, ať se zbavíš té bolesti.”
,,Kolik je vlastně hodin?”
,,Osm.”
,,Sakra! Za půl hodiny mám schůzku. Jestli přijdu pozdě, tak mě zabije.”
,,A kdo?”
,,Otec,” jedno slovo a já pochopila.
Nezdržovala jsem. Jen jsem koukala, jak se rychle oblékl, ,,děkuji ti Em. Nějak se ti budu revanšovat.”
,,To je v pořádku.”
,,Není. Je to trapné. Blbé. Nevím, proč jsem šel sem. Teď, ale musím. Děkuji,” rozloučil se a rychle odešel.
Zajímalo by mě, proč má sraz s otcem, ale vím, že mi do toho nic není.
Po chvilce přemýšlení jsem si na sebe oblékla běžecký mundur a vyrazila běhat. Potřebuji se nějak probrat a zároveň vyvětrat kam jinam bych šla běhat než do oblíbeného parku.
Po dešti to tu vypadá nádherně. Cesta suchá, ale stromy a tráva se leskla. Byla ještě trochu mokrá.
Běžela jsem na konec parku a zase zpět. Když jsem se objevila zase na začátku, běžela jsem do města. Měla jsem velkou chuť na kafé. Uvažovala jsem, zda jít do Cupidu. Veškeré kontakty s Ráchel jsem přetrhala. Kontakty, pracovní poměr, ale jít si dát kafé snad ještě můžu.
Běžela jsem celou cestu až k velkému stromu…
,,A-ahoj Emo,” promluvil na mě dívčí hlas.
,,Elli?” otočila jsem se na ni, ,,ty pláčeš? Co se stalo? Jsi v pořádku?” viděla jsem ji sedět u stromu.
Nemohla jsem ji tam jen tak nechat. Hlava mi sice říkala, ať se na ni vykašlu, ale srdce mi říkalo, ať zůstanu. Možná toho budu litovat, ale bývala to moje kamarádka.
,,J-já,” koktala a držela se za paži.
Tohle už jsem viděl. U sebe.
,,Ublížil ti?” přisedla jsem si k ní.
Ona se na mě hned podívala s pohledem, který říkal “jak jsi to poznala” po chvilce přikývla, ,,ukaž mi to,” poprosila jsem ji a ona si vyhrnula rukáv, ,,bylo to poprvé?”
,,N-ne,“ vykoktala.
,,Řekla si to někomu?”
,,Ne! On by se víc naštval. Byla to moje vina. Neměla jsem ho provokovat,” takhle jsem Elli ještě neviděla, ale když jsem se na ni koukala, viděla jsem sebe.
,,Elli, tohle není normální. Nemůže s tebou takhle zacházet.”
,,To je dobrý Emo. On. On je na mě jinak hodný. Jen občas má takový záchvat.”
,,Tomuhle říkáš hodný? Podívej se na sebe. Máš po těle určitě víc takových ran. Vsadím se, že jsi měla už i něco zlomeného a ne vlastní chybou. Měla bys jít na policii. Buď půjdeš ty, nebo tam zajdu sama.”
,,Ne. To nesmíš. On se naštve. Já o něj nechci přijít. Milujeme se.”
,,Elli, tohle, ale není sranda. Podle mě by člověk, který doopravdy miluje, neměl ubližovat tomu druhému.”
,,Co ty víš o lásce!” zvýšila hlas, ,,tvůj poslední vztah byl kdysi dávno,” vyrukovala na mě s minulostí…
,,Přesně, co já o ni vím. Asi ne tolik jako ty. Nechat se mlátit. Co je mi vlastně do toho. Nebudu se ti plést do života. Ty víš dobře sama, co je pro tebe nejlepší. Nech se zmlátit. Počkej, až mu rupnou nervy tak, že skončíš v nemocnici. Ze začátku jen s lehkým zraněním. Možná modřina, zlomenina, ale pak to vygraduje tak, že to bude mnohem horší,” nechci, aby ji bylo víc ublíženo, ale některé ženy to nechápou, dokud jim není ublíženo víc a někdy ani to nepomůže.
Ona sama si musí uvědomit, že to co ji dělá, není normální. Že to není v ní, ale v něm. Pokud nechce pomoc, nemám důvod tu dál být. Je to hnusné, ale je to tak. Proto jsem vstala a chystala se odejít.
,,J-já, sama to nezvládnu,” vyšlo z jejich úst.
Otočila jsem se na ni a jako bych viděla sebe.
,,Jsem tu Elli. Pomůžu ti. Půjdeme tam spolu.”
,,Proč? Proč bys mi pomáhala?”
,,Jsme přeci kamarádky,” řekla jsem i když už to delší dobu nebyla pravda.
,,J-jsme?”
,,Vždycky jsme byli. Pojď. Půjdeme na policii spolu,” nabídla jsem ji.
,,Nejsem si jistá Emo,” snažila se vycouvat.
,,Elli, tohle nedělá milující osoba. Jak víš, že už to neudělá?”
,,Slíbil mi to,” vypadala, že tomu doopravdy věří.
,,Nebuď naivní. Tohle ti bude říkat pořád dokola. Máš poslední možnost s tím skoncovat.”
,,Ale já pak budu sama. Nechci být sama,” začala plakat.
,,Jsi krásná žena, která má život před sebou. V tvém životě se objeví určitě někdo, kdo si tě zaslouží. Tak pojď,” chytla jsem ji za ruku.
Ona pomalu vstala a spolu jsme si to namířili na policejní stanici, která byla blízko náměstí, ale zároveň schovaná v jedné uličce.
Spolu jsme stáli před dveřmi stanice.
,,Neboj Elli. To co děláš je správné.”
,,Mám strach.”
,,Já vím, ale nejsi na to sama. Máš spoustu přátel.”
,,Jenže i on je jejich kamarád. Co když zařídí, aby se semnou ostatní přestali bavit? Co když to všechno obrátí proti mně?” něco mi to připomíná.
Ano. Moje situace. Byla celkem podobná až s jedním rozdílem, že ostatní neví, proč jsem se začala chovat jinak. Nechápou, proč jsem se začala chovat jinak, rozumně.
,,Kašli na ostatní. Musíš myslet na sebe. Ty si zasloužíš víc. Zasloužíš si, aby se s tebou zacházelo jinak. Půjdu tam s tebou,” snažila jsem se být dost přesvědčivá. Udělali jsme pár kroků, které vedli přímo dovnitř.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s