Michaela Müller – Naděje: 14.kapitola Rozhovor


Korekcia:
Ilustrácia: adís okami

Už přes měsíc jsem se Oliverovi neozvala. Pořád rozmýšlím nad jeho nabídku. Nevím, na co čekám. Vždyť nic lepšího mi nikdo nenabídne. Stačí, když řeknu své jméno a už nemají zájem, ale u Olivera je to jiné. Na jeho firmu nemá Ron žádný vliv. Proč tedy váhám? Proč jsem mu rovnou neřekla, že to beru? Nechápu to. V hlavě už snad nemám žádný mozek, ale jen slámu. Každý chytrý člověk by to hned vzal, ale já? Já pořád přemýšlím. Nejspíš bych se měla rozběhnout proti zdi a třeba by se mi rozsvítilo.
S kávou v ruce jsem se posadila na gauč a zahleděla se na mobil, který ležel na konferenčním stolku. Můj pohled ho hypnotizoval. Sama jsem váhala, zda mu zavolat nebo ne. Už mě ta moje nerozhodnost nebaví. Předtím jsem taková nebývala.
Pěkných pár minut sedím na gauči a čekám. Doufám, že můj telefon obživne, stane se malým transformerem a změní můj život. Ach jo, co to plácám.
“Ťuk ťuk,” ozvalo se jemné zaklepání na dveře.
Položila jsem svůj hrník a pomalým šouravým krokem jsem se vydala otevřít. Bez zeptání a bez podívání do kukátka jsem otevřela.
,,Ahoj Em,” ve dveřích stál Oliver.
,,A-ahoj,” zakoktala jsem a stála tam jak solný sloup.
,,Neruším?”
Rozhlédla jsem se po svém malém bytě, zda mám aspoň trochu uklizeno.
,,Samozřejmě, že nerušíš. Pojď dál. Můžu ti něco nabídnout? Kávu, čaj, vodu.”
,,J-já dal bych si kafé,” zněl dost nejistě.
Posadil se na gauč a já mu mezitím nalila kafé, které jsem měla v konvici.
Položila jsem hrnek na stolek a sedla si k němu.
,,J-já…”
,,Promiň, že jsem tě tu tak přepadl, ale nevěděl jsem, kam mám jít,” přerušil mě.
,,Děje se něco?” myslela jsem, že už chce znát odpověď.
,,S Molly jsme byli stanovat. Bylo to naprosto skvělé. Jen ona a já. Žádná civilizace, ale když jsme se vrátili, zeptala se mě, zda může spát týden u Williema. Nechtěl jsem,” odmlčel se.
Napil se kafé a podíval se na mě ,,svolil jsem.”
,,Máš o ni strach.”
,,Ano. On. Nelíbí se mi.”
,,Já vím. Nejsi sám i mně se nelíbí, ale musíš ji věřit. Je jí sedmnáct. Holky v tomhle věku mají už svou hlavu. A sami jsme nebyli lepší.”
,,Jak to děláš?”
,,Co myslíš?” nechápavě jsem na něj koukala a popíjela kafé.
,,Vždy víš co říct. Po každém našem rozhovoru se cítím lépe.”
,,J-já nevím,” vypadala jsem zmatená, ale zároveň polichocená ,,jen říkám, co si myslím.”
,,Právě. V naší rodině to chodí jinak.”
,,Moc o své rodině nemluvíš.”
,,Není o čem. Každý žijeme svůj život.”
,,Nechceš si o tom promluvit?”
,,Ani ne.”
,,Někdy je dobré se někomu svěřit,” položila jsem ruku na tu jeho ,,ten den, kdy jsme se poprvé potkali,”zvedl pohled a podíval se na mě psíma očima.
Jako by říkali: prosím už to nevytahuj,,,hádal jsi se ze starším párem. Byli to rodiče, že ano,” jen přikývl ,,proč jste se hádali?”
,,Em, prosím,” řekl a tvářil se zvláštně.
Koukal na mě a mlčel, ,,můj otec si myslí, že jsem neschopný hajzl. Před pár lety jsem byl lehkomyslný a dělal blbosti, které za mě otec žehlil. Jednou se něco stalo a on mi pomohl, ale řekl, že takového bastarda ve svém domě nechce,” odmlčel se a koukal jinam ,,bylo mi šestnáct, když jsem odešel z domu. Našel jsem si brigádu. Dodělal školu a pak si založil malou firmu. Vše co mám, jsem si vydřel svýma rukama. Každý dolar na mém účtu je těžce vydělaný.”
,,Od šestnácti si z domu? A co tvoje máma? Nevadilo ji to?”
,,Ta nikdy nic neřekla. Papouškuje vše, co řekne on. Nikdy neměla svůj názor. Ani jednou mi nezavolala. Nesnažila se mě najít. Až na jedné benefiční akci, které se zúčastnila moje i otcova firma. To jsme se po letech viděli poprvé. V tu dobu jsem se dozvěděl, že mám sestru.”
,,Cože? Já myslela, že,” ale Oliver mě přerušil.
,,Ne. Molly adoptovali rok po mém odchodu z domu. ”
,,To jsem nevěděla. Promiň.”
,,Nemohla jsi to vědět. S tímto se člověk nechlubí.”
,,S Molly máte, ale krásný vztah,” snažila jsem se nějak odlehčit situaci.
,,Ano. Molly je skvělá. Chytrá a hodně vnímavá.”
,,Olivere?”
,,Hm?”
,,Proč je vlastně u tebe. Proč není s rodiči. Vím, říkal jsi, že by byla na internátu, ale nechápu.”
,,Je to tak, že ani jeden z nich na ni nemají čas. Radši ji zaplatí chůvu nebo internát než by se starali. Nechtěl jsem, aby tak dopadla. Nechci, aby si prošla tím, čím já. Vím jaké to je vyrůstat bez rodičů.”
,,Jsi pro ni určitě vzor,” usmála jsem se, ale Oliver se začal smát.
Dívala jsem se na něj s nechápavým výrazem.
,,Promiň Em. Nechtěl jsem se smát, ale určitě nejsem její vzor. Sice jsem říkal, že jsem dělal blbosti, a i když jsem teď starší. Dělám jiné blbosti, které bohužel Molly byla svědkem.”
,,Které?”
,,Když ti to řeknu, už se na mě nebudeš dívat takto.”
,,Co? Jak se na tebe koukám,” zeptala jsem se ho a na rtech se mi vytvořil šibalký úsměv.
,,Jinak. Díváš se na mě jako na člověka a ne jak na hajzla.”
,,Olivere, nechápu, proč bych se na tebe měla dívat jinak, než se dívám. Skus to, řekni mi, jaké děláš teď blbosti,” jeho pohled se změnil.
Šlo vidět, že má strach. Skoro stejný strach jako můj.
,,Dobře, ale slib mi, že mě neodsoudíš. Víš, až s tebou se cítím jinak. Jsem sám sebou. Nevím, co bych dělal, kdybych o naše přátelství přišel,” souhlasila jsem, ,,před půl rokem jsem si začal domů vodit holky. Přesně řečeno, každou chvilku jinou. Střídal jsem je jak ponožky.”
,,Olivere, takže si,”
,,Byl jsem.Ano, byl jsem děvkař. Je to už delší dobu co jsem si nějakou dívku přivedl domů a přiznám se, že od chvíle co jsme se poprvé viděli, jsem si domů nepřivedl nikoho,” jeho pohled byl upřímný.
V tu chvíli jsem nevěděla, co na to říct.
Byla jsem vykolejená a zároveň mě to těšilo, ,,Em?” položil svou ruku na moje koleno.
,,Chceš říct, že tě naše první setkání donutilo se změnit?”
,,Dá se to tak říct,” ty slova, nádherná slova, která mě zahřála u srdce.

Oliver
Řekl jsem ji kousek o sobě. Nemohu ji říct o svém démonovi. Už teď se na mě bude koukat přes prsty.
,,Em? Podívej se na mě. Prosím,” poprosil jsem ji.
Musel jsem vidět její oči. Ona pomalu zvedla svůj pohled a mě zachvátil pocit paniky.
,,Děkuji. Jsem ráda, že jsi mi to řekl.”
,,T-to vážně? Nebudeš si teď o mě myslet jaké jsem hovado? Co jsem to za hajzla?”
,,Proč bych měla? Podle všeho to bylo tvoje staré já. Bylo to dávno a já nemám důvod měnit na tebe názor,” její oči koukali na mě pořád stejně.
Ale. Dívala by se tak, kdyby věděla ten zbytek? Nechci to riskovat. Nechci o ni přijít. Jen s ní se cítím být sám sebou. Celý můj život byl jen chlast, děvky a, ale teď je to jiné.
,,Olivere? Už je docela pozdě,” promluvila do chvilky ticha.
,,Vím. Měl bych už odejít.”
,,J-já spíš myslela, zda tu nechceš zůstat. Molly je stejně pryč a venku je dost tma,” nevěřil jsem svým uším, ,,mohli bychom si udělat něco na jídlo a kouknout na film.”
,,Moc rád bych tu zůstal,” je to od ní moc pěkné.
Aspoň nebudu sám.
,,Máš na něco chuť? Třeba pizzu, těstoviny nebo něco jiné?”
,,Nedělej si z ničím starosti. Něco objednám a ty můžeš odpočívat.”
,,To nejde Olivere.”
,,Žádné námitky nepřijímám,” uchechtnul jsem se, vzal do ruky mobil a napsal známému, co dělá v pizzerii.
Po chvilce jsem se přidal k Em, která seděla na pohovce ,,jaké máš vlastně ráda filmy?” nevěděl jsem o ni skoro nic.
,,Tady má někdo chuť si zahrát.”
,,Co?”
,,Promiň. Tohle jsem, dělala kdysi dávno s přáteli. Když jsme se poznávali. Sedli jsme si do kruhu a pokládali si otázky, na které museli odpovědět všichni.”
,,Aha. Tak jo. Zahrajem si.”
,,Opravdu? Ale mohou to být jakékoliv otázky.”
,,Nevadí, jsem připraven. Můžu začít tou otázkou?” přikývla.
,,Mám ráda komedie, romantické a nepohrdnu ani sci-fi filmem. Co ty?”
,,Já upřednostňuji spíš akční filmy, ale komedie mi nevadí.”
,,Začneme zlehka. Tvoje oblíbená barva?” zeptala se.
,,Nemám přímo oblíbenou, ale líbí se mi šedá, černá, modrá. A tvoje?”
,,Nemám ráda růžovou, ale líbí se mi fialová, zelená a modrá,” její odpověď mě překvapila.
Většina holek co znám, má rádo růžovou.
,,Co tvý rodiče?”
,,Nic moc. Máma byla skvělá.”
,,Em, mrzí mě to … já…nevěděl…”
,,Ne. Tak jsem to nemyslela. Máma pořád žije. Jen se znovu vdala a odstěhovala se s novým manželem do Londýna. Občas si napíšeme, ale moc se nestýkáme,” vysvětlila mi a já se cítil jak vůl.
,,Teď se opravdu cítím trapně.”
,,Nemáš proč. Já to řekla tak, že to vyznělo jako by zemřela. No o tvých rodičích vím, teda pokud není něco, co bys mi chtěl ještě říct.”
,,O našich bych už radši nemluvil.”
,,Dobře. Tvoje první holka. Jméno, jak vypadala a kolik bylo jí a tobě.”
,,Vanessa. Mě bylo šestnáct a jí patnáct. Byla blondýna s pihou na tváři. A tvůj první kluk?” poposedl jsem si blíž k ní.
,,Jmenoval se Teo. Jemu bylo osmnáct a mě patnáct. Měl tetování a motorku.”
,,Aaa, pizza je tu. Skočím pro ni a ty můžeš připravit nějaký film. Snesu i romantiku,” ušklíbl jsem se na ni a šel ke dveřím pro jídlo.
Už jsem celkem umíral hlady. ,,tak jsem tu. Má tu někdo hlad?”
,,Velkej.”
,,A jaký film?”
,,Nechci tě nutit koukat na nějakou romarťárnu, tak se koukneme na 96hodin. Co ty na to?”
,,Nejsem proti,” usmál jsem se a sedl si na pohovku ,,kdyby ses moc bála, tak to vypneme.”
,,Uvidíme. Dáš si minerálku nebo colu?”
,,Počkej naleju to. Pěkně se posaď a udělej si pohodlí,” navrhl jsem ji a nalil nám pití.
Dal jsem na talíř kousky pizzy a přisedl si k Em ,,můžu to pustit?” zeptal jsem se a ona přikývla.
***
Film už běžel hodinu a půl a Em byla vystrašená. Pořád si zakrývala oči a občas vydala ze sebe nějaký zvuk.
,,Neboj se je to jen film,” uklidnil jsem ji.
,,Já vím,” usmála se ,,Olivere?”zašeptala a já se na ni otočil.
Viděl jsem v jejích očích prosbu.
,,Nevadilo by ti, kdybych si k tobě přisedla blíž?” její otázka mě potěšila.
Nic jsem ji neřekl a ukázal, ať jde blíž. Vzala si deku, kterou měla u sebe a sedla si co nejtěsněji ke mně.
,,Moc se bojíš?”
,,Trochu.”
,,Vypnu to.”
,,Ne ne. Dokoukáme se,” pousmála se a svoji hlavu opřela o mé rameno.
Trochu jsem váhal, ale nakonec jsem položil ruku na její rameno. Přitáhl jsem deku víš a zababušil ji. Pak jsem se na ni podíval.
,,Nevadí?” zakroutila hlavou a já cítil, jak se uvolňuje.
Nic nebránilo tomu, abychom se dodívali na film.

Reklamy

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s