Michaela Müller – Naděje: 11.kapitola Kdo to je


Korekcia:
Ilutrácia: adís okami

Ema
Molly už pár týdnů pilně studuje a snaží se zlepšit své známky. Popravdě jí to jde, i když je na ni občas znát, že by vypla a šla se někam bavit, ale poctivě se učí. Doučuji ji každý den po škole či po mé práci. Prakticky nemám čas na nic a na nikoho. Plně se jí věnuji. Když si vzpomenu na Lea, byla s ním větší práce. Musela jsem ho tahat z policejní stanice. Byl pořádné kvítko, ale teď? Je z něho správný chlap.
,,Ahoj Emo jsem tu,“ pozdravila mě Molly, která zrovna přišla.
,,Ahoj, co tak dobrá nálada?“ vypadala fakt spokojeně, až mě to udivuje, protože včera byla celkem vyčerpaná.
,,Koukej,“ podala mi nějaký papír.
Vzala jsem si ho.
,,Gratuluji, na to, že si se na tento test učila jen jeden den, si ho zvládla na jedničku.“
,,Děkuji, ale nebyl nijak lehký. Učitelka to beztak dělá naschvál, že tam dala vše za tento rok.“
,,Molly, měla jsi jen měsíc na to si zlepšit známky z devíti předmětů. Neměla bys šanci. Takto ti může paní učitelka dát známku s větší váhou, tím pádem se ti zlepší i průměr. Máš jediné štěstí, že vznikla taková možnost. Jinak bys opakovala ročník.“
,,Já vím, máš pravdu. Půjdeme se učit? Ještě mě čeká jedna písemka z biologie, matiky, dvě písemky z jazykov a mám hotovo.“
,,Tak na co se chceš podívat jako první?“
,,Na matiku, prosím,“ podívala se na mě a já souhlasila.
Vytáhla si skripta, ze kterých se učí, a já ji vysvětlovala, čemu nerozuměla. Molly není blbá holka a v různých věcech i situacích mi připomíná Lea.

***

Po několika hodinách plného studování jsem doprovodila Molly domů. Nechtěla jsem, aby šla sama takhle večer.
,,Děkuji, že jdeš semnou.“
,,To je přeci jasné. Nenechám tě jít takhle pozdě sama,“ usmála jsem se a pokračovali jsme v chůzi.
Bylo příjemné vidět ji šťastnou, ,,co tvůj bratr? Je mezi vámi vše v pořádku?“
,,Oliver se snaží a je to mezi námi lepší a lepší. Dokonce chceme jet na výlet.“
,,Vážně? Někam k moři?“ je jasné, že si to mohou dovolit.
,,To v žádném případě. Pojedeme do přírody stanovat,“ řekla nadšeně a já nemohla uvěřit svým uším.
To jako vážně? Miliardář a stanovat? ,,tak jsme tu. Moc ti děkuji.“
,,To nic Molly. Pozdravuj Olivera a zítra držím pěsti ať se ti to podaří,“ rozloučili jsme se a já se vracela zpět domů.
,,Em, počkej,“ volal na mě mužský hlas, který ve mě vyvolal husinu ,,kam spěcháš?“
,,Ahoj, byla jsem jen doprovodit Molly a jdu zpět domů.“
,,Víš no, já mohl bych tě pozvat na kafe?“ byl dost nervózní.
,,Jsem unavená,“ řekla jsem a jeho úsměv poklesl, ,,kafé by mě snad vzbudilo. Kam půjdeme?“
,,Co. Jo. Do Cupidu? Nebo jestli chceš někam jinam.“
,,Já mohu jen do Cupidu. A k Ronovi nemůžu.“
,,Tak můžeme i mimo město. To není problém. Vezmu auto a můžeme vyrazit. Co ty na to.“
,,Proč ne,“ souhlasila jsem.
S Oliverem jsme šli do jeho garáže, kde jsem zase nemohla uvěřit svým očím. Měl tu tři auta. Stála jsem tam s otevřenou pusou.
,,Pozor moucha,“ zavtipkoval a já se neubránila úsměvu, ,,nasedej,“ řekl a otevřel mi dveře od černého BMW.
Sedla jsem si, připoutala se a čekala, až nasedne Oliver. Sedím vevnitř auta a on pořád nikde. Zmocnila se mě menší panika.
,,Už jsem tu,“ ozval se jeho hlas, ,,omlouvám se. Běžel jsem říct Molly, že jdu ven,“ jen jsem se na něj usmála.
Oliver hned nastartoval auto a vyjeli jsme na cestu.
,,Kam vlastně jedeme?“
,,Je sice už večer, ale co kdybychom vyrazili do Miami.“
,,Cože?“ nevěřila jsem svým uším.
,,Byl by to pěkný výlet, ale jestli jsi proti.“
,,Já… jen mě to překvapilo. Nikdy bych nevěřila, že se dostanu i někam jinam.“
,,Vidíš to. Takže ti to nevadí?“
,,Těším se,“ řekla jsem a koukala z okna.
Užívala jsem si cestu, která byla poklidná. Naposled mimo město jsem byla s ním. Byl to nejhorší den, který jsem zažila. Po tomto dnu jsem zažívala jeden hrůzný den za druhým. Čím dál tím víc jsem byla zmatená a vystrašená. Vůbec jsem nevěděla co dělat. Zda s tím něco zmůžu. Možná to všechno byla moje vina. Měla jsem být úplně jiná. Ta moje zatracená minulost. Nikdy se jí nezbavím.
,,Em? Je všechno v pořádku? Proč pláčeš?“ jeho hlas.
Jeho hlas přerušil tok mých myšlenek.
,,Vše je v pořádku,“ koukala jsem pořád z okna.
,,Ale neříkej. Po tvé tváři tekly slzy. Jestli semnou nechceš nikam jet, stačí říct. Nechci tě do ničeho nutit.“
,,Olivere, to není tebou. Blbě se o tom mluví.“
,,Někdy je dobré o věcech, které tě trápí mluvit i s cizími lidmi,“ něco podobného jsem řekla i Molly a nejspíš bych se svoji radou měla řídit.
,,Naposled když jsem opustila město,“ utřela jsem si slzy, které mi začali téct po tváři.
V tu ránu Oliver zastavil.
,,Sakra! Jsem blbec. Nechtěl jsem tě ještě víc rozplakat.“
,,Když jsem opustila město. Stalo se něco škaredého. Něco, čím si už nechci projít, ale celou tu dobu mě provází strach. Strach z toho, že se to znovu vrátí.“
,,Em, mrzí mě to a zároveň se omlouvám. Jsem debil, ale pokud pořád chceš jet. Slibuji, že tentokrát to bude něco jiné. Vrátíš se domů s úsměvem.“
,,Dobře. Můžeme pokračovat. Jen mi dej chvilku,“ pokusila jsem se o úsměv a hlavu otočila k oknu.
Oliver znovu nastartoval auto a jeli jsme dál. Zbytek cesty jsme oba mlčeli.

Oliver
Nechtěl jsem ji rozbrečet. Něco se v jejím životě stalo. Něco o čem nerada mluví. Tak jako já nerad mluvím o svém démonovi. Je těžké o tom někomu říct a mrzí mě, že kvůli mé zvědavosti plakala.
,,Už jsme tu,“ prolomil jsem ticho, které panovalo celou cestu.
,,Páni. Co je to za fast food?“ zeptala se a já se musel uchechtnout.
,,To je jen menší zastávka. Dej mi chvilku, hned přijdu,“ vystoupil jsem z auta a namířil si to dovnitř.
Tento podnik v Miami vlastní můj kámoš Don a dluží mi službu. Když jsem šel říct Molly, že jdu ven. Rovnou jsem mu zavolal a poprosil ho o pár maličkostí.
Vešel jsem dovnitř a hned ho viděl.
,,Doooonyyyy, nazdárek kámo,“ zařval jsem na celý fast food.
,,Zdarec brácho, kde máš tu krásku, která zažije tu nejdivočejších noc na světě.“
,,Debile! Na tohle fakt nemám pomyšlení a hlavně ne s ní.“
,,Cože? Co se stalo s kasanovou Oliverem. Každou sukni si dostal.“
,,Kámo lidi se mění. Radši mi dej ty věci.“
,,Tady je máš. Tak snad si to užiješ i tak.“
,,Díky, zatím čau,“ vzal jsem papírovou tašku a vrátil se zpátky k Em. ,,tak jsem zpět a můžeme vyrazit.“
,,Co máš v té tašce,“ byla roztomile zvědavá.
,,Malé překvapení,“ řekl jsem a nastartoval auto.
Ještě chvíli a budeme na místě. Snad se jí to bude líbit. Tohle místo mám moc rád, a když mám cestu kolem, vždy se tu zastavím.
,,Waau, to budeme tady?“ už zbystřila a jde vidět, že je to chytrá holka.
,,Ano, tohle místo mám rád. Pojď, ukážu ti to tu,“ vystoupili jsme z auta u krásné malé chatky obklopené stromy, která měla výhled na celé Miami.
Výhled byl úchvatný a nádherný. Tedy aspoň pro mě.
,,To je nádhera, ale myslela jsem, že si zajedeme na kafe,“ usmívala se, ale šlo vidět jak moc je zmatená.
,,Však ano. Minule jsi mi udělala kafe. Teď je řada na mě. Ve fast foodu jsem si vyzvedl pár věcí. Pojď, posaď se sem a odpočívej,“ mrkl jsem na ni a začal se věnovat přípravě.
Em po mě pokukovala a zároveň se kochala výhledem. Nešlo to jinak, ale i já po ni pokukoval. Vedle ní jsem se cítil úplně jinak. Jako by žádný démon neexistoval. V tuto chvíli jsem byl jen já a ona. Nic to nemohlo pokazit. Byli jsme mimo známá místa, která by mohla rozptylovat nás oba.
,,Kdy jsi tu byl naposledy?“ její hlas v tom tichu zněl krásně.
,,Je tomu už půl roku. Byl jsem dost zaneprázdněný, ale teď se snažím, abych si nějak ten čas rozložil. Často pracuji z domu. To je výhoda mít svou vlastní firmu. A co ty? Nějaká nová práce?“
,,Zatím nic. Mám sice vše, co hledají, ale,“ zastavila se a otočila hlavu směrem k městu, které bylo pod námi.
,,Ale?“ zopakoval jsem její poslední slovo s důrazem a čekal jsem odpověď.
,,Mám pocit, že se někdo snaží, abych žádnou z těch prací nedostala.“
,,A víš kdo?“
,,Nejsem si jistá, ale může to být kdokoliv. Ron, Alex nebo někdo z jeho party. I oni mají vliv ve městě. Není sice tak velký jako tvůj, ale je tam.“
,,Myslíš si, že by byli až takový hajzlové?“
Nemůžu tomu uvěřit. Oni? Že by tohle dělali naschvál, aby ji ještě víc nepříjemnosti život?
,,Myslím, že ano. Kdysi dávno jsme byli všichni přátelé, ale pak se něco stalo a všichni kromě Ráchel mě odepsali.“
,,To jsem nevěděl, že jste se bavili.“
,,Není se čím chlubit. Olivere? Mohla bych si odskočit?“
,,Jasně. Jdi dovnitř a druhé dveře vpravo,“ navedl jsem kudy má jít a dál se věnoval přípravě.
Chci, aby to byl příjemný večer a tak připravím i něco k snědku. Snad jí to bude chutnat. Přeci jen nejsem profi kuchař. U nás vždy vařila Maddie. Vím, že ji občas pomůže Molly, ale já v kuchyni moc času netrávím.
,,Jsem zpátky. O co jsem přišla?”“
,,Celkem o nic. Tady nabídni si,“ podal jsem ji tác s malými chuťovkami.
,,Hm, dobrota a kde máme kafé?“ ušklíbla se na mě.
,,Ty jsi opravdu na něm závislá.“
,,Omyl, já se jen těším na to, jak bude chutnat,“ vyplázla na mě jazyk a mě to rozesmálo.
Nechápu, jak to dokáže. Cítil jsem se jako by byl můj démon naprosto pryč. S ní jako by žádný nebyl!
,,Prosím tě, vytáhneš z té tašky hrnečky,“ poprosil jsem ji, ,,našla si je?“
,,Tohle má co znamenat!“ řekla vážným hlasem.
Podíval jsem se nechápavě a až po chvilce jsem si všiml toho, co držela v ruce, ,,to byl tvůj plán? Být na mě hodný a pak mě dostat do postele?! Mohlo mě to napadnout!“ řekla rozčíleně.
Hodila po mě krabičku kondomu a chystala se odejít.
,,Em, stůj! Prosím tě, stůj. Já ti to vysvětlím,“ volal jsem na ni a hned se vydal stejným směrem jako ona.
,,Co řekneš, to není, jak si myslíš?! Nebo to není moje?! Všichni chlapy jste nechutní. Jen byste chtěli sbalit ženskou do postele nebo ji fyzicky týrat,“ křičela na mě a po tváři ji tekly znovu slzy.
Nechápal jsem, co ji to napadlo s tím týráním.
,,Em, prosím tě, vyslechni mě.“
,,Nemám důvod. Jsi jako ostatní,“ chytil jsem ji za paži a přitáhl k tobě.
Až později jsem si uvědomil, že to byla ta stejná ruka, za kterou jsem ji držel poprvé
,,Pět minut,“ rychle jsem ze sebe vysypal, ,,dej mi pět minut a já ti to vysvětlím. Pokud mi pak nebudeš věřit, odvezu tě domů,“ koukal jsem ji do očí a ona do těch mých. Vyčkával jsem na její odpověď.
,,Máš čtyři minuty,“ vyšlo z jejich úst.
,,Dobře. Možná to bude znít fakt zvláštně, ale kamarád, který vlastní ten fast food mi je tam dal.“
,,Proč?“
,,Kdysi před nějakou dobou jsem měl holky. Don si myslel, že i ty jsi moje přítelkyně a tak mi tam zabalil tu krabičku. Věř mi, že jsem tohle neměl vůbec v plánu.“
,,Proč bych ti měla věřit,“ nevěřícně se na mě podívala.
,,Protože ti říkám pravdu. Klidně zavolám Molly. Věděla o mých ženských, které jsem si tahal domů. Řekne ti, že už žádnou nemám. Nemám důvod ti lhát. Po dlouhé vážně dlouhé době se cítím svůj a to díky tobě,“ chytil jsem ji za ruku a podíval do těch jejich nádherných očí ,,tohle je poprvé kdy je někomu jedno, že jsem miliardář. Koukáš na mě úplně jinak než ostatní a za tohle, za ten pohled mi to nestojí. Nechci to ničím zkazit,“ pořád jsem nepřerušil náš oční kontakt. Vše co jsem ji řekl, jsem myslel upřímně.
,,Taky se vedle tebe cítím jinak. Už se necítím tak méně enná,“ po chvilce na mě promluvila, ,,nejspíš jsem reagovala přehnaně. Dělá mi problém někomu věřit. Omlouvám se Olivere.“
,,Být na tvém místě, nejspíš bych reagoval stejně. Mám tě odvést domů?“ zeptal jsem se.
,,A co to kafe?“ usmála se.
V tu chvíli se mi ulevilo. Myslel jsem, že m nebude věřit. Mám pocit, že si prošla něčím, o čem nechce moc mluvit. Z něčeho má strach.
,,Tak se vrátíme ke stolu. Kafe už je hotové a vše kolem též,“ řekl jsem a spolu jsme se vrátili.
Seděli jsme, koukali na rozsvícené město a popíjeli kafe. ,,není ti zima?“ všiml jsem si, že se Em trochu třese.
,,Malinko,“ odpověděla a já neváhal a položil přes ni moji bundu.
,,Lepší?“
,,Ano, děkuji,“ a dál jsme sledovali město.

***

Po pár hodinách klábosení a pozorování města pod námi jsme si uvědomili, že už je další den
,,Odvezu tě domů,“ řekl jsem a věděl, že to bude jen na náměstí.
,,To bys byl moc hodný,“ sbalili jsme všechny věci a vyrazili zpátky.
Cesta na nazpátek netrvala nijak dlouho a já už byl ve městě.
,,Chceš asik vysadit tady,“ podíval jsem se na ni.
,,Myslíš, že bys mohl až ke mně?“ tímto mě dost zaskočila.
,,N- není problém. Kam mám jet?“ nadiktovala mi adresu, kterou jsem zadal do GPS a řídil se podle ní.
Po půl hodině jízdy jsme stáli před starším domem. Zaparkoval jsem a otevřel ji dveře.
,,Nechceš jít na chvilku nahoru? Že bych tě pozvala teď já? Na snídani?“
,,Nevím, zda je to dobrý nápad.“
,,Já nechci být sama,“ vyšlo z jejich úst a to mě šokovalo.
,,Rád si dám snídani,“ nemohl jsem ji nechat samotnou a tak jsme spolu šli do toho domu.
Vyšli do druhého patra. A míjeli jedny dveře za druhými, až jsme se zastavili u posledních. Em vytáhla klíče, odemkla a pustila mě dál.
,,Tady tedy bydlíš,“ vyšlo nekontrolovatelně z mé pusy.
,,Já ti říkala, že nejsem nijak bohatá. Žiju skromně a nemám na rozhazování. Nechtěla jsem, abys viděl, jak bydlím.“
,,Em, já to nemyslel zle. Mě nevadí jak bydlíš. Máš to tu náhodou moc pěkné,“ rozhlížel jsem se okolo a narazil na pár fotek, které měla vystavené, ,,kdo to je? Tvůj bratr?“ viděl jsem ji na fotce s jedním klukem.
,,Kdepak. Nemám sourozence.“
,,Takže přítel. Nebude mu vadit, že jsem tu?“
,,To je Leo. Byl to problémový kluk a jedna z mých prací byla srovnávání mládeže dolatě. Je z něj teď skvělý chlap jsem na něj pyšná.“
,,To samé teď děláš i s Moll. Chceš říct, že je problémová?“
,,Molly je jiný případ. Je chytrá, ale zamilovaná a zamilovaní lidé dělají někdy chyby. Velké chyby a já jsem tu proto, abych ji nenápadně směřovala směrem, který by pro ni mohl být nejlepší.“
,,Děkuji, vážně děkuji, že to pro ni děláš,“ je úžasná.
Úplně cizí dívka a ona ji takto pomáhá. Je to vůbec možné?

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s