Michaela Müller – Naděje: 8.kapitola Happy birthday Rách


Korekcia:
Ilustrácia: Adís okami

Poslední dobou jsem byla pořád v práci, ale dnes jsem měla volno a tak jsem se rozhodla, že si brzo ráno půjdu zaběhat. Oblékla jsem se do svého běžeckého mundúru, nasadila si sluchátka do uší a vyrazila do parku.

Byl krásný den na pořádný běžecký maraton. Park je dost dlouhý, tak mám vždy dost času utřídit si myšlenky. V mé hlavě kolovalo plno věcí ohledně blížící se narozeninové oslavě mé jediné kamarádky, na kterou já nejsem zvaná, ale vůbec mi to nevadí. S Rách jsme domluvené, že jednou zůstaneme po zavíračce déle a uděláme si holčičí posezení.
Zaposlouchala jsem se pořádně do hudby, která mi hrála v uších a nevnímala jsem nic kolem sebe.

Molly

Doma se to nedá. Oliver se pořád zavírá ve své kanceláři a snaží se vyhnout snad veškerému kontaktu semnou, proto jsem se rozhodla vyrazit ven projít se.Sama. Will na mě nemá už pár dnů čas a Amy jela s rodiči navštívit příbuzné.
Z města jsem si to namířila do parku, do kterého snad chodí všichni. Uviděla jsem známou postavu a začala na ni volat, ale bez odezvy. Přidala jsem do kroku, abych ji dohnala.
,,Emo? Emo, stůj,“ volala jsem na ni.
Volala jsem z plných plic. Všichni kolem se na mě koukali. Rozběhla jsem se k ní a chytla ji za ruku. Vyděsila se.
Nečekala jsem, že se tak vyleká, ,,Emo promiň, nechtěla jsem tě vyděsit. Volala jsem na tebe, ale vůbec jsi nereagovala,“ omlouvala jsem se ji.
,,Molly, v pořádku. Měla jsem sluchátka v uších. Vůbec jsem tě neslyšela. Copak ty tu? Stalo se něco?“ zeptala se.
,,Ve škole máme prázdniny a tak se poflakuji,“ pousmála jsem se a snažila být se dost přesvědčivá, ale tohle mi snad nikdy nešlo, protože i Oliver vždy poznal, že se něco děje.
,,Sama? Kde máš bráchu? Nebo Willa?“
,,Will teď nějak nemá čas a Oliver no prakticky to samé,“ zesmutněla jsem.
,,Pojď, posadíme se tu a všechno mi povíš, ano?” usmála se na mě tak zvláštně, ale příjemně.
Souhlasila jsem a o kousek dál jsme se posadili na lavečku ,,tak co se děje,“ zeptala se hned, jak jsme si sedli.
Bylo příjemné vidět, že někoho zajímám.
,,Mám pocit, že mě Will nemiluje,“ vychrlila jsem ze sebe a sklopila zrak.
,,Proč si to myslíš?“
,,Posledních pár týdnů jsme se často nevídali. Už mě ani nevyzvedává autem a několikrát jsem ho viděla před školou, jak z auta vystupuje s jednou holkou z vyššího ročníku.“
,,Molly, ale to ještě nic neznamená,“ snažila se mě uklidnit, ale já se uklidnit nedokázala.
Miluji Willa a udělala bych pro něj cokoliv. Úplně cokoliv!
,,Ale ano! Znamená to mnoho. Holky v mém věku,“ v tuhle chvíli jsem se zarazila.
Nemusí to vědět, stačí, že to vím jen já, ,,to je jedno,“ dodala jsem a začala se koukat jiným směrem. Nedokázala jsem se ji podívat do očí.
,,Holky v tvém věku co,“ mlčela jsem, protože jsem nevěděla, zda ji to říct. Vím, že se semnou Will kvůli tomu rozejde je mi to jasné, ale co mám dělat? Sama nevím.
,,Holky v tvém věku už nejsou panny, že?“ řekla po chvilce ticha a já se na ni podívala. Jak to může vědět?
Koukala jsem na ni a pak jen přikývla. Nemělo cenu nějak zapírat. Třeba mě pochopí, ,,Molly, to je snad jedno, zda jsi nebo nejsi panna. Záleží na tobě. Pokud se necítíš na to mít první pohlavní styk tak to nevadí“
,,Ale co když Will už nechce čekat? Co když se kvůli tomu semnou rozejde.“
,,Pokud tě doopravdy miluje, počká. Ten pravý musí dbát i na tvoje pocity a ne na ukojení svých pudů. A věř, že Will není jediný chlap na zemi,“ řekla tak sebejistě a možná měla pravdu, ale já ho hrozně moc miluji a nechci o něj přijít. Vím, že je to ten pravý.
,,Molly, kdyby sis potřebovala promluvit, nebo jsi měla potíže a bála se zavolat bráchovi. Zavolej mě. Jsem tu pro tebe.“
,,Proč to vlastně děláš?“ zeptala jsem se.
,,Každý z nás si prošel něčím, co ho dost ranilo a špatně se s tím vyrovnává a v těchto situacích je dobré mít kamarádku, které se můžeš svěřit, aniž by tě odsuzovala nebo se na tebe koukala skrz prsty. Kdybyspotřebovala, jsem tu. Slib mi to,“ řekla a usmívala se.
Podívala jsem se na ni a přikývla, ,,a co tvůj brácha?“
,,Ten je poslední dobou zalezlí pořad u sebe v kanceláři. Už spolu ani nesnídáme a to nikdy nedělal. Vždy jsme spolu aspoň snídali, ale teď je úplně jiný,“ zesmutněla jsem.
,,Třeba ho něco trápí.“
,,Ale já jsem jeho sestra. Komu jinému by se měl svěřit, když ne mě.“
,,Víš Molly, někdy je těžké se svěřit blízké osobě. Někdy v tom hraje hrdost a někdy zase to, že nechce toho druhého zklamat. Dej tomu ještě čas a uvidíš. Pokud se to nespraví, udělej první krok ty a zajdi za ním. Ukážeš mu tím, jak jsi dospělá a rozumná.“
,,Myslíš?“ zeptala jsem se.
,,Jistě, dej mu čas a pak udělej první krok,“ pousmála se a pak jsme pomalu vyrazili do města.
U velkého stromu na náměstí jsme se rozloučili a každá jsme šli svoji cestou.

***

Ema
S Molly jsem se rozloučila a šla do kavárny za Ráchel. Potřebovala jsem si dát kafé.
,,AhojRách,“ pozdravila jsem se a ona se na mě podívala zvláštně.
,,Ahoj, co ty tu?” zeptala se jako bych tam najednou nebyla vítaná.
,,Byla jsem si zaběhat a po cestě zpátky domů jsem se stavila na kafé. Děje se něco?“ její chování mi přišlo divný.
,,Nic, co by se dělo.“
,,Chováš se divně. Tak mluv!“ podívala jsem se na ni přísně. Znám ji už dost dlouho a poznám, že se něco děje.
,,Vzadu sedí Alex s klukama,“ vyšlo z jejich úst a ani mě to nepřekvapovalo. Hned z jejího chování mi to bylo jasné, ale chtěla jsem to slyšet z jejích úst.
,,No a? Dám si jen kafe a sednu si na svoje oblíbené místo. Dopiju a půjdu,“ řekla jsem a Rách se na mě podívala, ,,to jako když přijdou oni tak sem nesmím? Pokud vím je to tvůj podnik a k tomu svobodná země a pokud mě nevyhodíš ty, tak tu můžu být!“ řekla jsem ji z plných plic.
,,Promiň já to tak nemyslela. Jdi si sednout, hned ti to kafe donesu,“ usmála se na mě a já si šla sednout.
Je mi jedno, že tam jsou. Já jim nikdy nic neudělala!
Posadila jsem se a koukala jsem z okna ven. V hlavě jsem měla pořad Molly. Zajímalo by mě, proč s ní Oliver netráví čas jako předtím. Vím, že by mi to mělo být jedno, neznám je, ale prostě mi to nedá.
Když mi Ráchel donesla kafe, odebrala se pak dozadu za ostatními. Trochu mě to mrzelo, ale vím, že má i jiné přátele než mě. A já to respektuji.
Seděla jsem tam sama ani nevím jak dlouho a koukala jen tak ven. Pak jsem si všimla, že už mám dopito a rozhodla se, že už zaplatím a půjdu domů. Vstala jsem a namířila si to k pultu, kde stála Ráchel.
,,Děkuji, bylo vynikající jako vždy,“ usmála jsem se a vytáhla peněženku
,,To mě těší,“
,,A hele koho to tu máme,“ ozval se známí hlas.
,,Nazdar Rone,“ ušklíbla jsem se.
,,No nazdar. Ty ji sem dovolíš chodit Ráchel?“ zeptal se ji a zkřížil ruce na prsou, aby vypadal důležitě.
,,Je to moje kamarádka.“
,,Když myslíš.“

***

Oliver
Zatoužil jsem po pořádně silném kafi a zároveň ji chtěl a potřeboval zase vidět. Namířil jsem si to do kavárny a už před dveřmi jsem ji viděl. Stála tam a bavila se s někým. Vešel jsem dovnitř a koukal se na denní nabídku.
,,Ale víš, co nechápu Ráchel?!“
,,To nevím, ale ty mi to řekneš.“
,,Proč! Proč se zahazuješ s takovou nulou. Nechápu, jak jsme se mohli s takovou trapkou bavit,“ zaslechl jsem rozhovor těch lidí.
Nemohl jsem uvěřit, že si to nechá Em líbit.
,,Je to moje kamarádka, takhle o ní nemluv a pokud sis nevšiml, Ema stojí hned vedle tebe,“ odsekla tomu klukovi Ráchel.
,,To je mi šumák! Ať slyší co si o ni myslí všichni, co tu jsou. Kdybys páchla jen na chvilku do mého podniku, chytl bych tě za vlasy a hned bys letěla. Takže si to zapamatuj a nikdy tě tam nechci vidět a na oslavě narozenin Ráchel tím tuplem, viď Alexi,“ řekl a kluk vedle Ráchel přikývl.
Nemohl jsem uvěřit svým uším, jak se k ní chovají.
Úplně to ve mě vřelo, ,,hej slyšela jsi mě krávo?!“ chytil ji za paži.
,,Pusť Rone to bolí!“ vyjekla úplně stejně, jako když jsme se viděli poprvé.
Vzpomněl jsem si na to, jak jsem ji ublížil.
,,Hej! Neslyšel si?! Pusť ji!“ neudržel jsem se a musel jsem zasáhnout.
Cítil jsem, jak to ve mně vře. Jako by se objevila moje druhá stránka nevím, zda se ovládnu. Mohl bych ublížit i Em, ale nechci! Nechci ji ublížit, ale nemůžu se dívat na to, jak se k ní ten debil chová!
,,A ty jsi kdo! Radši se do toho nepleť,“ podíval se ten bastard na mě.
,,Rone to je,“ snažil se mu říct jeden s těch debilů, co tam byl sním, ale on je zastavil, že nechce nic slyšet.
,,Budu se do toho plést,“ řekl jsem a neudržel se.
Jednu mu natáhl. Při tom pohybu jsem si všiml, jak Em padá na zem a snažil se ji zachytit, což se mi podařilo, ,,jsi v pořádku?“
Pousmál jsem se a držel ji v náruči. Byl jsem blízko těm jejím krásným uhrančivým očím.
,,Co si to dovoluješ ty bastarde!“ zařval na mě ten kluk a jen co jsem pustil Em, vrhl se na mě. Začali jsme se mlátit hlava nehlava. Moje druhé já se trochu vynořilo a bylo mi jedno, co mu udělám. Už jsem tolikrát ublížil a bylo mi to jedno.
,,Dost! Alexi zastav ho. To je Oliver Rivers!“
,,Rone nech toho. Slyšíš to je Rivers!“ opakoval pořád dokola moje jméno, ale nic ho nezastavilo.
Byli jsme jak dva rozzuření býci v aréně. Pěsti lítali sem a tam a nevypadalo to, že by jeden z nás chtěl ukončit tuhle bitku.
,,Olivere! Olivere dost!“ slyšel jsem hlas Em, ,,prosím, přestaň!“ křičela na mě a v jejím hlase šel slyšet pláč.
Nevím proč, ale nechci, aby plakala a tak jsem ho od sebe odstrčil! Její hlas mě donutil to ukončit.
,,Ještě jednou uslyším nebo se dozvím, že jsi takhle s ní mluvil a přelámu ti všechny kosti v těle a věř, že to bude bolet!“ řekl jsem mu a podíval se na Emu, ,,pojď!“ dodal jsem, vzal ji za ruku a táhl ven.
Táhl jsem ji přes celé město až na jednu boční cestu.
,,K-kam to jdeme,“ řekla trochu vystrašeně a já z jejího hlasu cítil strach ze mě. Viděla zase toho hajzla, který ji tenkrát ublížil.
,,Neboj jen se projdeme,“ snažil jsem se o usměv a radši ji už pustil, ,,co se to tam dělo?“ zeptal jsem se.
,,Nic!“
,,Nejsem slepej a ani blbej!“ trochu to ve mě ještě vřelo a měl jsem strach, že pokud se co nejrychleji neuklidním, mohl bych ji znovu ublížit a to v žádném případě nechci.
,,Minulost, kterou nikdo neovlivní. Nechci se o tom bavit. Prosím,“ tvářila se dost smutně a bylo mi jasné, že mi to neřekne. Jsem pro ni cizí a nemá důvod se zrovna mě svěřovat.
,,Dobře! Jsme tu,“ řekl jsem a ona zvedla pohled…

 

***

Ema
Oliver řekl, že jsme tu a já se podívala na ten velký dům, který stál před námi.
,,Tady bydlíš?“ zeptala jsem se a on přikývl.
,,Pojď dál,“ řekl a já nevěděla, zda mám jít dovnitř.
Přeci byl to, on co mi ublížil, ale dnes se kvůli mněpopral, ,,neboj se. Molly by měla být už doma,“ řekl jako by věděl, co se mi honí v hlavě.
Přiznávám, trochu se mi ulevilo. Nechci být s ním sama. Hlavně ne po tom co se stalo.Vešli jsme do haly, která byla nádherná. Oliver si sundal bundu a dal ji na věšák. Podíval se na mě a já si všimla, že krvácí.
,,Jsi zraněný,“ vyjekla jsem a natáhla jsem ruku k jeho obličeji.
,,To nic, je to jen škrábnutí,“ tvářil se hrdě.
,,Jo jasně. Kde máte lékárničku?“
,,Tady je,“ozval se další hlas v místnosti.
Podívala jsem se tím směrem a uviděla dost namakaného chlapa.
,,Andy, ty jsi snad všude. Říkám, že je to jen škrábnutí,“ zavtipkoval Oliver, ale mě to vůbec nepřišlo vtipné.
,,Tovíš, šéfe. Když vidím, jak sem táhneš pěknou dívku. Musím se přesvědčit, že vidím dobře.“
,,Em, tohle je Andy bodyguard Molly a občas i moje chůva.“
,,Těší mě slečno. Už jsem o vás slyšel.“
,,ANDY!“ okřikl ho Oliver.
,,Vážně? A to by mě zajímalo co tak pěkného.“
,,No, víte,“ chtěl mi to říct, ale Oliver ho zastavil, ,,haló? Já krvácím,“ řekl a tak jsme se přesunuli do krásného obýváku, který byl sladěn do šedo-bílé barvy. Uprostřed byla velká pohovka a velkou dominantou tohoto pokoje byl krásný krb, na kterém mi zůstali oči, ,,líbí?“ zeptal se mě s úsměvem a já přikývla.
Poté jsem se k němu posadila a ošetřila mu rány.
Celou tu dobu jsme byli potichu a jen se na sebe dívali.
,,Olivere už jsi doma?” vyrušila naši chvilku Molly ,,Emo? C-co ty tu?“ zněla dost vystrašeně a tak jsem ji umožnila výhled na bratra.
,,Tvůj bratr se trochu popral a tak ho jen ošetřím a zase půjdu,“ pousmála jsem se na ni, abych ji uklidnila, že jsem mu nic neřekla.
,,Nechceš tu zůstat na oběd?“ vyšlo z Oliverových úst.
Podívala jsem se na něj a jeho slova mě vyvedli z míry.
,,J-já nechci rušit a taky se musím vysprchovat a převléci. Byla jsem si předtím zaběhat,“ snažila jsem se z toho vyvléci.
Nevím, zda jsem připravená jíst s někým, kdo mi ublížil.
,,Jo jasně chápu. Byl to blbej nápad,“ řekl.
Rychle vstal a odešel. Nestihla jsem ani nijak zareagovat.
,,Kam šel?“ zeptala jsem se Molly dost nechápavě.
,,Určitě do pracovny. To dělá vždycky,“ ukázala mi prstem, kam šel a já trochu váhala, ale nohy si dělali, co chtěly.
Zaklepala jsem na dveře od jeho pracovny a vešla.
,,Mám plno práce. Tak mě neruš.“
,,Škoda, tak já tedy půjdu,“ jde vidět, že se sním něco děje.
Uvnitř jeho duše se odehrává boj, ale s čím? To je mi záhadou. Chystala jsem se odejít.
,,Počkej,“ hned zareagoval a otočil se na židli mým směrem.
Usmála jsem se na něj, ,,chápu, že by jsi neobědvala s někým jako jsem já,“ stála jsem tam bezeslova, ,,vím, že se nedá odpustit to, jak jsem ti ublížil.“
,,J-já…“ koktala jsem.
V tu chvíli jsem nevěděla co mu na to říct.
,,Nemusíš nic říkat. Je to dost jasné,“ něco ve mě tu chtělo zůstat, ale hlava byla proti.
Pořád mám z něho strach. Jeho hlas mi vytvoří husinu na celém těle. Stála jsem tam jak solný sloup. Koukali jsme jeden na druhého. Nevím, co mě to napadlo, ale přistoupila jsem k němu a chytla ho za ruku. Dost ho to vykolejilo. Vypadal dost roztomile.
,,Jestli jsem tě nějak urazila, tak se omlouvám, ale vážně bych si potřebovala dát sprchu a převléknout se. Takhle nemůžu sednout ke stolu,“ usmívala jsem se na něj.
,,Jestli je tohle jediný problém, tak si sprchu můžeš dát tady a oblečení se tu určitě najde,“ tvářil se odhodlaně a z jeho výrazu šlo vidět, jak moc by chtěl abych tu zůstala.
,,D-dobře, ale…“
,,Neboj v koupelně budeš mít naprosté soukromí,“ kývla jsem na něj.
Vstal a spolu jsme šli zpátky do obýváku, ,,ukážu ti koupelnu a nachystám ti něco na sebe,“ vypadal vážně šťastně.
Zavedl mě nahoru do nějakého pokoje.
,,To je tvůj pokoj?“ zeptala jsem se.
,,Ano,“ pousmál se, ,,tam je koupelna. Na posteli ti pak nechám oblečení,” ukázal prstem na dveře a pak odešel.
Ujistila jsem se, že jsem v pokoji sama a otevřela jsem dveře od koupelny. Málem jsem přestala dýchat. Nejen jeho pokoj, ale i koupelna byla dokonalá.
Tady bych se mohla sprchovat pořád.
Svlékla jsem se a nechala na své tělo téct vodu. Bylo to celkem jiné, než v mé sprše, příjemné a uklidňující.
Po sprše jsem se osušila a vešla zpátky do pokoje, kde už na posteli leželo nějaké oblečení. Přistoupila jsem k posteli a vzala do rukou mikina a kalhoty. Tohle oblečení rozhodně není Molly. I tak jsem se oblékla a sešla schody, které vedli do obýváku.Přidala jsem se k ostatním, kteří už tam seděli.
,,Fiha,“ koukal na mě Oliver a já se trochu začala červenat.
,,To je tvoje mikina Olivere?” zeptala se Molly.
,,Nic lepšího jsem nenašel a tvoje věci ji nebudou,” podíval se na mě ,,nemyslím to tak, že bys byla tlustá Em. J-já myslel jsem to úplně jinak. Molly má jinou postavu. Je, je menší,“ začal koktat a omlouvat se. Byl čím dál tím víc roztomilejší.
,,Já to chápu, Olivere. Mohu se k vám přidat?“
,,Jistě, posaď se. Jídlo bude zachvilku,“ ukázal místo na pohovce a já se s úsměvem posadila.
Koukla jsem se na Molly a na jejím obličeji jsem viděla úsměv. Byla ráda, že je tam Oliver. Že tam sedí a není zavřený v kanceláři. Seděli tam spolu a bavili se. Byli jako šťastná rodina. Rodina, která mě chybí.
,,Oběd je na stole,“ ozval se hlas ženy ve dveřích.
,,Em, tohle je Maddie. Naše hospodyně a rodinná přítelkyně,“ představil nás Oliver
,,Těší mě Emo, takhle krásnou návštěvu jsme tu dlouho neměli,“ usmála se na mě a podala mi ruku.
,,Ale nepřehánějte. Oliver si sem musí vodit někoho.“
,,Abych popravdě řekla.“
,,Myslím, že je čas na jídlo,“ zastavil ji.
On. Nechce, abych o něm cokoliv věděla.
Nedalo se nic dělat a tak jsme se odebrali do jídelny, kde bylo už nachystané jídlo. Vypadalo to nádherně úplná hostina.
,,Přeji Vám dobrou chuť,“ popřála nám Maddie ,,pokud nebude vadit Olivere, půjdu už domů,“ dodala s úsměvem.
,,Jistě Madd, klidně už běž.“
Pak jsme se pustili do jídla.

 

***

,,Myslím, že bych už měla jít,“ usmyslela jsem si několik hodin po obědě.
,,Odvezu tě,“ hned zareagoval Oliver.
,,To je dobré. Ráda se projdu,“ nechtěla jsem moc, aby věděl, kde bydlím. Nechci ani, aby věděl, jak bydlím. Trochu se za to stydím, protože on si bydlí jak král a já?
,,Já tě sem dotáhl, tak tě nenechám jít domů pěšky,“ tvářil se odhodlaně.
,,Dobře, ale stačí jen do města,“ po této větě se na mě zamračil.
Myslím, že mu bylo jasné, že nechci, aby věděl, jak bydlím, ale byl pro a tak jsem se rozloučila s Molly a vyrazili jsme do města.
V autě panovalo ticho. Byla jsem dost nervózní a bála jsem se, opět, jsem strašná poseroutka. Proč! Proč jsem taková? Nechci být strašpytel! Já chci žít. Žít normální život!
,,Nad čím přemýšlíš?“ prolomil to ticho, které mezi námi panovalo.
,,Všiml sis, jak byla Molly šťastná?“ nadhodila jsem téma Molly.
,,Máš pravdu. Byla usměvavá. Má tě ráda,“ pousmál se.
,,To není tím, že mě má ráda,“ podíval se na mě zmateně.
,,A čím?“
,,Obědval si s ní,“ řekla jsem s úsměvem na rtech.
,,Jak to myslíš Em?“ byl opravdu natvrdlý.
,,Molly si všimla, že se jí vyhýbáš. Je z toho špatná.“
,,Ona si toho všimla? Sakra!“ zněl dost naštvaně.
,,Olivere, ona není blbá. Má tě ráda a trápí se. Proč to děláš?“
,,J-já… štve mě s kým chodí. Vždy, když ji vidím, mám chuť ji zakázat, aby s ním chodila,“ odmlčel se, ,,vím, že jsem její bratr a že nejsem její rodič.“
,,Vím, jak to myslíš, ale je to její věc s kým chodí. I kdyby se spálila, musí si tím projít.“
,,Něco podobného říkala i Maddie.“
,,Nech ji, ať si projde všemi situacemi. Nemůžeš ji zametat cestu,“ položila jsem svou ruku na tu jeho.
,,Děkuji. Byla blbost se takhle zachovat. Teď si připadám jak debil. Choval jsem se jako puberťák,“ uchechtnul se a v jeho hlase šlo slyšet, že se cítí dost trapně.
Pousmála jsem se a už nic neřekla. Bylo na něm vidět, že o všem přemýšlí. Vypadal roztomile.
Po pár minutách jsme přijeli do města.
,,Děkuji za oběd a odvoz.“
,,Za málo. To já děkuji, že jsi nakonec zůstala.“
Rozloučili jsme se a každý z nás šel svoji cestou.
Když jsem došla domů, posadila jsem se na pohovku a vyložila si nohy. Uvědomila jsem si, jak mě oslovuje Oliver. Říká mi Em? Takhle mi nikdo jiný neříká.

***

Dny plynuli rychle a najednou tu byl den D. Den, kdy měla Ráchel narozeniny.
Dnes zůstala kavárna zavřená. Odpoledne jsme domluvené spolu a večer jde na svoji oslavu.
Byla jsem doma a připravovala se na oslavu s Rách. Prozkoumala jsem svůj šatník a našla ty nejlepší šaty, co mám. Upravila jsem si vlasy a vyrazila jsem do kavárny. Šla jsem pěšky a užívala si počasí. Těsně před tím než jsem vešla do města, mi přišla smska. Otevřela jsem ji: ,,Emo, omlouvám se, alemusím dnešek zrušit. Něco mi do toho přišlo. Slibuji, vynahradím ti to,” dočetla jsem a zvedla hlavu směr kavárna.
Viděla jsem tam stát Ráchel a ostatní. Usmívalase a byla šťastná. Stála jsem tam a čekala, až odjedou. Poté jsem si sedla k velkému stromu, kde jsem koukala do blba a nevnímala okolí.

****

Oliver

Měl jsem nějaké vyřizování ve městě a večer mě čekala po dlouhé době nějaká párty. Jeden můj kámoš si rezervoval moji chatu u pláže a pozval mě na jejich párty. Už dlouho jsem byl zavřený v kanclu. Potřebuji se odreagovat, ale zároveň nechci, aby se objevil můj démon.Vyšel jsem z obchodu a všiml si Em u stromu.
,,Sama?“ promluvil jsem na ni.
Pomalu otočila hlavu a podívala se na mě.
Její tvář byla mokrá, ,,tys brečela? Co se stalo? Byl to ten parchant? Ublížil ti?“ kladl jsem jednu otázku za druhou a ona jen kroutila hlavou.
Přisedl jsem si k ní a chytil ji za ruku, ,,měla jsi rande?“ vyšlo z mých úst.
,,Rande? Ne. Jak jsi na to přišel?“ konečně promluvila.
,,Jsi krásně oblečená,“ řekl jsem a vykouzlil ji úsměv na rtech.
,,Žádné rande. Měla jsem se sejít s Rách a oslavit její narozeniny, ale naposlední chvíli to zrušila. Viděla jsem ji odjet s ostatními. Ani nevím, pročbrečím. Mohlo mi to být jasné. Ron a jeho parta mají vliv na všechny v tomhle městě.“
,,Na všechny teda ne!“ řekl jsem dost vážně, ,,já. Dnes jsem pozvaný na jednu akci. Nechceš jít semnou? Je škoda nevyužít to jak krásně vypadáš.“
,,Přeháníš. Jsou to jen staré šaty, které jsem vyhrabala ze skříně.“
,,Jsou dokonalé jako ty. Prosím nenech se přemlouvat. Bude sranda,“ koukal jsem na ni prosebně.
,,Já nevím.“
,,Em, prosím. Když budeš chtít odejít, tak odejdeme. Slibuji.“
,,Dobře. V kolik se tu sejdeme?” usmívala se tak krásně.
,,Tady?“ podíval jsem se na ni udiveně.
Nechápu proč tady. Proč ji nemůžu vyzvednout u ní doma?
,,Dobře, sejdeme se tu kolem šesté,” nechtěl jsem se ji vyptávat.
Respektoval jsem ji, protože chci, aby viděla i moje lepší já.

 

****

Ema
S Oliverem jsme se dohodli na určitý čas a tak jsem se šla projít po okolí. Nemělo cenu se vracet domů. Hned bych se totiž musela vracet zpátky. Popravdě nevím, co mě to napadlo souhlasit a jít s ním někam kde to neznám.
Po několika hodinách trajdání po městě jsem se vracela zpátky ke stromu, ale Oliver byl první. Stál tam a usmíval se jako nikdy předtím.
,,Ahoj, můžeme vyrazit?“ zeptal se a já souhlasila.
Pomalu jsme vyrazili k jeho zaparkovanému sporťáku. Vůbec mě to nepřekvapuje. On si tohle všechno může dovolit.
,,Kam to vlastně jedeme?“ zeptala jsem se vážně brzo.
,,Do mé chaty u moře,“ vyšlo z jeho úst a já se zamračila ,,Em, tu akci nepořádám já, ale kámoš, který si odemne pronajal chatu a rovnou mě i pozval,“ dodal a věřila jsem mu.
Po půl hodině jsme dorazili k jeho chatě a já se nestačila divit.
,,To je tvoje?“ opět jsem stála s otevřenou pusou.
,,A-ano,“ trochu se zakoktal a zdál se nervózní, ,,tak pojď ať nepříjdeme pozdě,“ dodal a tak jsme vyrazili dovnitř.
Už u vchodu bylo plno balónku. Vypadalo to jako nějaká narozeninová oslava a to už mi bylo trochu divné.
,,Emo?“ ozval se hlas a já se otočila.
,,Ráchel?“
,,C-co ty tu?“ vypadala vykolejeně.
,,Oliver mě pozval na jakousi akci. Tohle je tvoje oslava narozenin?“
,,Jo, Alexův kamarád to tu pronajal, ale nevím o tom, že by Oliver byl mezi pozvanýma,“ koukala na něj se založenými ruky.
,,Sorry Ráchel, ale tato chata je moje a kámoš, který vám toto zajistil je i můj a pozval mě. No a já si sebou vzal doprovod. Nemohl jsem dopustit, aby Em seděla u stromu celá od slz. Potřebuje přijít na jiné myšlenky a teď nás omluv. Jdeme tančit,“ řekl ji od plic a vzal mě za ruku na parket, ,,doufám, že nevadí. Nevěděl jsem, že je to oslava tvé kamarádky.“
,,Co když mě tu uvidí Ron?“ zněla jsem vystrašeně.
,,Neboj, nedovolím, aby ti ublížil,“ usmál se.
Bylo to divné.
Takový pocit, pocit bezpečí, ,,ještě bych ti měl říct, že neumím moc tančit,” oznámil mi, chytil mě za pas a přitáhl k sobě.
Udělal pár kroků a já zůstala hledět.
,,Ty, že neumíš tančit?“ koukala jsem na něj nechápavě a on se trochu uchechtnul.
Pak už jsme byli oba potichu a nechali se nést ve vlnách hudby.

 

***

Ema
,,Emo, můžu s tebou mluvit?“ vyrušila nás Ráchel.
,,Donesu nám pití,“ řekl s úsměvem a odešel.
,,Zbláznila ses?!“ vychrlila hned na mě.
,,Co ti vadí?“
,,Tak ten magor ti ublíží a ty s ním jdeš v pohodě sem? Ty fakt nejsi normální.“
,,Prosím?! Ano ublížil mi, ale on jediný se na mě nevykašlal.“
,,Co tím jako chceš říct,“ tvářila se naštvaně.
,,Třeba to, že jsme dnes byli domluvené a ty to naposlední chvíli zrušíš a jedeš s ostatními. Předtím ti vadilo, že jsem přišla do kavárny a byli tam oni. Oliver mi sice ublížil, ale snaží se. Mohl mě nechat sedět u toho stromu se slzami v očích, ale neudělal to.“
,,Tak sorry, že jsem se chtěla bavit s přáteli. Nevěděla jsem, že ti tohle bude vadit.“
,,Je mi to úplně ukradený, ale slib je slib. Tohle byli vždycky tvoje slova,“ bylo mi to moc líto, ale musela to vědět.
Chtěla jsem, aby věděla, co se mi honí v hlavě.
,,Ale, ale! Koho to tu máme?! Neříkal jsem ti, aby si sem nelezla?! Nikdo tě tu nechce!“ ozval se Ronův hlas a mnou projela nepříjemná husina.
,,Rone nech ji,“ řekla Ráchel, která si stoupla vedle mě.
,,Mlč! Mluvím s ní,“ stála jsem tam a nevydala ze sebe ani slůvko.
,,Co je tu za problém?!“ sláva.
Objevil se Oliver a mě spadl kámen ze srdce.
,,Co ten tady dělá? Nikdo tě nezval, takže vypadni!“
,,Být tebou držím hubu. Nebo to tu můžete uklidit a vypadnout,“ řekl Oliver a tvářil se odhodlaně, ,,počkej, ty jsi to nevěděl? Tahle chata je moje,“ dodal sebejistě.
,,Tony?“ podíval se směrem na svého kámoše.
,,Rone, má pravdu. Patří to jemu. Pronajali jsme to tu na tuhle akci.“
,,Pojď Em, půjdeme ke stolu s chuťovkami,“ řekl a táhl mě pryč, ,,omlouvám se. Chtěl jsem, aby ses bavila.Nejspíš chceš už odejít,“ dodal a pořád mě držel za ruku.
Celým mým tělem procházela elektrizující vlna. Koukala jsem se mu přímo do očí a snažila se v nich číst, ale Oliver Rivers je pro mě záhadou.
,,Možná později, ale teda si napereme břicha chuťovkami a pak si ještě zatančíme,“ řekla jsem s úsměvem na rtech a neváhala a pustila se do jídla.
Ráchel
,,Vidíš, s kým se kamarádíš? Tohle je ta tvá kamarádka.“
,,Nech toho Rone! Ema je a vždy bude moje kámoška. To vy se k ní chováte hnusně. Nikdy vám nic neudělala a já se kvůli vám k ní neotočím zády!“
,,Ráchel, on má pravdu. Život jde kupředu a ona tě brzdí.“
,,A-Alexi… mělbys být na mé straně,“ nechápala jsem jeho chování, ,,s kým chodíš semnou nebo s nimi. Všichni byste měli akceptovat to, s kým se JÁ bavím. To, že ty Rone, chrápeš se štětkami, nikomu nevadí, co?! Tak mi laskavě dejte pokoj! A ty Alexi jsi mě zklamal a to dost!“ řekla jsem dost naštvaně a odešla.

Oliver

Celou dobu jsme byli u stolu s jídlem až začali hrát nějakou pomalou písničku.
,,Mohu prosit?“ zeptal jsem se a tušil, že mě odmítne.
Tančit semnou takhle blízko by asi nechtěla.
,,Jasně,“ řekla s úsměvem na rtech a já nemohl uvěřit svým uším.
Vzal jsem ji za ruku a vedl na parket. Přitáhl jsem si ji k sobě a své ruce položil na její boky, které byly dokonalé. Ona své ruce položila na má ramena a oba jsme se oddávali rytmu hudby.
Po několika písních jsme se od sebe odlepili. Mým tělem proudilo příjemné teplo, které jsem už dlouho necítil. Popravdě už si nepamatuji, jestli jsem to někdy cítil.
,,Olivere? Nevadilo by ti, kdybych už odešla?“ přerušila to příjemné ticho.
,,Jasně, že nevadilo. Jen děje se něco?“
,,Ron a jeho parta mě pořád sledují a není mi to příjemné.“
,,Chápu. Odvezu tě.“
,,To je dobrý. Projdu se.“
,,V žádném případě! Em, nejspíš jsme naštvali toho, ehm, Rona a nenechám tě jít samotnou.“
,,Dobře, ale rozloučím se ještě s Ráchel,“ řekla a vydala se jejím směrem. Pomalu jsem ji následoval. Musel jsem na ni dávat pozor. Ne. Chtěl jsem na ni dávat pozor.

Ema

Šla jsem se rozloučil s Rách, která byla celou tu dobu s Alexem a ostatními.
,,Ráchel?” oslovila jsem ji, ,,chtěla bych ti popřát všechno nejlepší k tvým narozeninám. Ať se ti daří,“ řekla jsem a políbila ji na tvář.
,,Děkuji moc,“ usmála se na mě
,,Už odcházíme. Dárek ti pak nechám v Cupidu.“
,,Neměla sis dělat starost Emo.“
,,Je to jen drobnost. Tak se měj a užívej,“ odcházela jsem s těmito slovy.
Přidala jsem se k Oliverovi. Venku jsem nastoupila do jeho auta a vyrazili jsme směr město.
,,Chceš vzít domů?“ zeptal se a určitě čekal kladnou odpověď, ale já mu ji nemohla dát. Ještě ne.
,,Stačí jen do města,“ podívala jsem se na něj.
,,Dobře,“ krátce odpověděl a věnoval se řízení.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s