Michaela Müller – Naděje: 7.kapitola Nesnáším ho


Korekcia:
Ilustrácia: adís okami

Molly
Už nějakou dobu se Oliver chová divně. Moc semnou nemluví a už spolu ani nesnídáme. Maddie tvrdí, že má moc práce, ale já tomu nevěřím. Vždycky si na mě udělal čas, ale teď? Nevím co se to s ním děje.
Jako každé ráno jsem vstala, udělala denní hygienu, nasnídala se a vyrazila do školy. Dnes se mi do ní vůbec nechtělo, ale co nadělám. Nastoupila jsem do autobusu, protože mě dnes Will nevyzvedl a sedla jsem si k Amy.
,,Copak, že dneska busem?” popíchla mě moje kamarádka, ale dnes mi to bylo úplně jedno.
Měla jsem v hlavě tolik věcí, že jsem neměla sílu protestovat.
,,Stýskalo se mi po tobě, tak jsem dala přednost tobě,” pousmála jsem se na ni a věnovala jsem se dál svým myšlenkám.
Nedokážu dostat z hlavy, to, proč se semnou Oliver už tak moc nebaví. Je to jediný člověk z rodiny, který mě chápe a věří mi. Naši skoro pořád nejsou doma, a když jsou, věnují se práci.
,,Všimla jsem si, že jsi poslední dobou nějaká smutná. Copak se děje,” promluvila Amy do ticha a já sebou trocho škubla.
Je to opravdu kamarádka. Všimne si, když je semnou něco v nepořádku. Nevím, co bych si bez ní počala.
,,Jde o bráchu,” odmlčela jsem se a podívala se z okýnka autobusu, ,,poslední dobou je nějaký divný. Mám pocit, že se mi vyhýbá,” sklopila jsem zrak na špinavou podlahu, kterou zřejmě několik desetiletí nikdo nečistil.
,,Třeba má moc práce,” snažila se o úsměv, ale já si pořád myslím své.
Není možné, aby ze dne na den měl najednou plno práce a na mě žádný čas. Vždy si ho na mě udělal.
,,To říkala i Maddie, ale nemyslím si. Vždycky si na mě udělal čas, ale teď?”
,,Tak má ženskou,” vyhrkla ze sebe.
Zkoušela najít řešení.
,,On? Jeho ženský na jednu noc?” zamyslela jsem se, protože už delší dobu jsem u nás žádnou neviděla.
S Oliverem máme dohodu. On si může vést domů holky a já můžu ponocovat. Naši o tom nevědí. Kdyby to zjistili, že si Oliver domů vodí holky na jednu noc. Už bych k němu nemohla a strčili by mě do internátu, ,,už dlouho žádná u nás nebyla. Pojď, vystupujeme,” dořekla jsem to a vzala ji za ruku.
Vystoupili jsme z autobusu, který stojí před školou a vydali se směr hlavní vchod. Kolem nás bylo spoustu studentů, kteří ještě narychlo pálili jednu cigaretu za druhou.
,,Měla by sis svého přítele hlídat,” řekla do ticha Amy.
Podívala jsem se na ni nechápavě.
,,Jak to myslíš?” odsekla jsem a ona naznačila hlavou kam se mám podívat. Otočila jsem se a viděla Willa, jak vystupuje z auta s nějakou blondýnou. Byla to holka s vyššího ročníku a čuměla na něj hladově. Nevěděla jsem jak se teď zachovat, zda tam na něj vlítnout a udělat scénu nebo to přejít. Ano, byla jsem naštvaná, protože mě vzít do školy nemohl, ale tu nánu ano.
,,Pojď! Ať nepřijdeme pozdě,” řekla Amy a chytla mě za ruku.
V tu chvíli jsem ji byla vděčná, protože nevím, co bych udělala. Ještě nikdy jsem nemusela žárlit. Vždy měl oči jen pro mě, ale poslední dobou.

Oliver
Molly už je nějakou dobu ve škole a já sedím ve své kanceláři a projíždím pár pracovních dokumentů. Nejspíš jsem jak malej, ale vyhýbám se jí. Nelíbí se mi, s kým chodí. Jenže když ji vidím, mám chuť říct, že ji zakazuji se s tím šamponem scházet, ale vím, že bych to mezi námi pokazil. Maddie má pravdu. Jsem její bratr a ne rodič, ale chci ji chránit, když to nedělají naši!
,,Zase v pracovně?” ozval se Andyho hlas ve dveřích.
,,Jako obvykle plno práce.”
,,Tomu se mi nechce moc věřit. Vždy jsi měl čas i sám na sebe, ale poslední dobou jsi zavřený buď tu, nebo ve svém pokoji,” řekl stroze a já na to vůbec neodpověděl, ,,pokud ti to nevadí, nabídnu si láhev skocké, kterou máš schovanou tady v baru,” řekl a já k němu zvedl pohled.
On se jen podíval a pochopil, že ho žádám i já o sklenku.
Neváhal a vytáhl dvě skleničky, do kterých nalil celkem dost skotské, ,,už delší dobu mám na ni chuť,” řekl a já se uchechtnul.
,,Proč sis tedy nenalil?”
,,Ve službě nepiju, ale dnes je to výjimka, protože tu tvoje sestra není a ty nepotřebuješ taxikáře,” začal se smát a já s ním, ,,proč si tu celé dny zavřený!”
,,Z mnoha důvodů,” řekl jsem a napil se.
,,Jeden znám. Vyhýbáš se své sestře, ale ty další?” podíval se na mě nechápavě.
,,Můj démon,” řekl jsem a on pochopil.
,,Už dlouho jsem neměl takovou prácičku. Proč myslíš, že by se to teď změnilo?” řekl a já neodpověděl. ,,běž ven. Zajdi do té kavárny. Za tou milou dívkou, která ti uvízla v hlavě. Nebo už je to fuč?” ušklíbl se.
,,Pořád tam je a zarývá se hlouběji a hlouběji,” koutky mi trochu cukly nahoru.
,,Neváhej a běž. Vyčistíš si hlavu a aspoň změníš prostředí,” řekl a odešel z místnosti.
Asi má pravdu. Měl bych se jít projít. Jelikož už jsem měl v sobě skleničku skocké rozhodl jsem se, že se projdu. Celou cestu až do města jsem nechal plynout své myšlenky a přiznám se, že jich nebylo málo. Mám pocit, že v nich mám větší bordel než předtím.
Vcházel jsem do města kolem jednoho baru, ve kterém to i v tuhle hodinu pořádně dunělo.
,,Ahoj fešáku, nechceš mě pozvat na skleničku,” ozval se dívčí hlas.
Zvedl jsem oči a všiml si celkem sexy holky. Byla mi povědomá. Koukal jsem na ni a přemýšlel odkud ji znám. No jistě to je ta holka s kavárny. Servírka. Přiznám se měl jsem chuť ji na tu skleničku pozvat, ale vím, jak by to dopadlo. Skončili bychom u mě doma. NE! Chci se změnit! Už nechci, aby se vrátilo mé staré já, které ve mě pořád dříme.
,,Moc rád, ale bohužel už něco mám,” řekl jsem a přidal do kroku.
Kdyby náhodou si to moje druhá půlka rozmyslela.
,,Tak kdyby sis to rozmyslel jsem tady,” řekla a já se snažil nezastavovat.
Konečně jsem byl u toho velkého stromu na náměstí. Viděl jsem tu kavárnu už dlouho jsem tam nebyl. Může to být měsíc od té doby, co jsem s ní byl a pomáhal jí s těstem. Byl jsem strašné nemehlo. Celý od mouky a stejnak si to všechno musela dělat sama. Nebyl jsem schopnej ani umýchat těsto. Nejspíš bych se ji neměl ukazovat. Kdo ví, co si o mně myslí! Nejspíš to nejhorší po tom co jsem ji ublížil!

Ema
Mířila jsem si to ke kavárně, protože jsem si tam včera nechala tašku na běhání, ale hned jsem se zarazila. Viděla jsem u velkého stromu stát postavu známou postavu. Vždyť to je Oliver Rivers! Vždy mnou projede husí kůže, ale od posledního setkání, které mimochodem bylo před dvěma měsíci, se to trochu zlepšilo. Bylo to příjemné a zároveň zábavné jak se snažil mi pomoct s těstem. Šlo vidět, že v kuchyni snad nikdy nebyl, ale co se dalo čekat od miliardáře. Má na to lidi.
Přistoupila jsem k němu blíž, ,,slina na kafé?”
,,Co?” řekl a tvářil se zaraženě a vylekaně.
Podíval se na mě a jeho pohled se změnil, ,,j-já… šel jsem se projít vyčistit hlavu a teď přemýšlím, zda jít na kafe,” tvářil se smutně.
Věděla jsem, že ho něco trápí. I když ho neznám nijak dlouho a byl to on, co mi ublížil, věděla jsem, že je něco v nepořádku.
,,Dnes jsem kafe ještě neměla,” řekla jsem a ani nevím proč.
Co mě to vlastně napadlo?
,,Co kdybych tě na dnešní první kafe pozval,” ozvalo se a já neodmítla.
Vyrazili jsme spolu dovnitř, kde měla dnes směnu Ráchel.
,,Ahoj co si dáš,” pozdravila ho odměřeně a mě si nevšimla.
Vyšla jsem zpoza jeho zad, ,,Emo, co ty tady děláš? Dnes máš přece volno,” vyjekla ze sebe Rách.
,,Zapomněla jsem si tu včera tašku na běhání, tak jsem šla okolo a vůně tvého kafe nás dohnala až sem.”
,,Aha, tak jako obvykle nebo nějaká změna,” zeptala se.
,,Myslím si, že jako obvykle,” řekla jsem a podívala se na Olivera, ,,klidně si jdi sednout já nám to donesu,” dodala jsem, ale byl proti.
Jenže neměl na vybranou. Tak šel chytit místo a já tam s Ráchel zůstala sama.
,,Jsi ty vůbec normální?” vyjela hned po mně. Koukala jsem na ni nechápavě, ,,tak on ti ublíží a ty se s ním ještě stýkáš?”
,,Omluvil se a je to přece jen člověk. Neboj, jsem v pořádku a vždy je tu plno lidi.”
,,To minule bylo taky a stejnak ti ublížil,” podívala se na mě naštvaně.
,,To ano, ale teď jsi tu ty,” usmála jsem se na ni.
Vzala jsem naše kafe a šla si k němu sednout.
,,Tvoje kamarádka mě nemá ráda viď?” podíval se na mě a natáhl se, aby mi pomohl se šálky.
,,Rách je v pohodě. Je to opravdová kamarádka a má jen o mě strach,” pousmála jsem se.
,,Já bych ti neublížil,” řekl a oba jsme se zarazili.
Já hned odvrátila pohled a znervóznila jsem, ,,p-promiň, já už ti přeci ublížil. Jsem debil. Opravdu promiň?” znervózněl a hned se omlouval.
Chvilku jsem byla potichu, ale věděla jsem, že to všechno nemyslel zle. Nechtěla jsem aby mezi námi bylo ticho a tak jsem se snažila změnit téma.
,,Proč sis potřeboval vyčistit hlavu?” zeptala jsem se.
,,Jde o Molly,” hned z něho vypadlo.
,,Molly? Je v pořádku?” trochu jsem se vyděsila.
,,Je naprosto v pořádku jen,”
,,Jen?”
,,Williem! Není to kluk pro ni, ale jsem jen její bratra. Nechci, aby si myslela, že jsem jako rodiče. Chci aby věděla, že za mnou může přijít s čímkoliv,” řekl a mě se ulevilo. Už jsem si myslela, že ji nějak ublížil.
,,Molly je dost velká a jako každý z nás se musí někdy v životě spálit. Nemůžeš ji dláždit cestu životem. Musí se umět o sebe postarat. Je pravda, že se ani mě ten kluk nelíbí, ale ona s ním chodí, je to její věc a tak to tak i zůstane,” podívala jsem se na něj a viděla jak mě poslouchá.
,,Asi máš pravdu! Jen nechci, aby udělala nějakou hloupost.”
,,Kdo z nás nikdy neudělal nějakou hloupost,” pousmála jsem se.
,,To ano,” začal se smát, ,,ty pracuješ tady, že?” podíval se na mě a já přikývla.
,,Vystudovala jsem ekonomické lyceum a pak jsem studovala na vysoké management,” napila jsem se kafe.
,,A to pracuješ tady?” tvářil se vyjeveně.
,,Ne vždy je život takový jaký bychom chtěli.”
,,Já to nemyslel zle,” vypadla dost nervózně.
,,Ale dost o mě. Co ty miliardář v tomhle městě,” ušklíbla jsem se.
,,Tímhle se moc nechlubím.”
,,Neříkej! Já myslela, že na to balíš holky,” řekla jsem a uviděla jak se Oliver trochu naštval.
Nejspíš jsem to přehnala.
,,To si myslí všichni, ale skutečnost je jiná. Všichni si myslí, že je to báječné mít na účtě tolik peněz, ale není tomu tak. Nikdy nevím, zda se semnou lidi přátelí, že chtějí nebo kvůli penězům. Další půlka lidi si myslí, že jsou to peníze mého otce, ale to taky není pravda. Se svým otcem nechci mít nic společného a všechno co mám jsem si vybudoval sám,” zněl dost zvláštně.
,,Ty a tvůj otec, co se stalo,” vím, že bych se neměla ptát.
,,Je to složité, otec není takový, jaký se na první pohled zdá.”
,,Já svého otce nikdy nepoznala. Máma o něm nerada mluvila,” řekla jsem.
,,Máte všechno?” vyrušila nás Rách..
,,Ano, ale děkujeme,” odpověděl Oliver.
Pak jsme tam seděli ještě pár hodin a povídali si. Jen tak o všem možném. Šlo vidět, že si takhle s nikým nepopovídal.

****
Oliver
Po několik hodinách klábosení s Em jsem se zase vrátil domů. Cítil jsem se jinak. Lépe.
Vešel jsem do domu a namířil si to do obýváku. Všiml jsem si, že tam sedí Molly, ale není tam sama. Seděla tam s nějakou holkou.
,,Olivere, konečně jsi doma. Proč nebereš mobil? Měla jsem o tebe strach,” vyjekla hned, jak mě uviděla.
,,Promiň vůbec jsem ho neslyšel. Byl jsem … mno… venku,” řekl jsem a podíval se na její kamarádku, ,,máš tu kamarádku?” podíval jsem se na ni…
,,To je Amy, spolužačka,” usmála se…
,,Tak se bavte. Já ještě musím dodělat něco v pracovně,” pousmál jsem se a odešel jsem do pracovny. Sedl jsem si za stůl a otočil jsem se směrem k oknu.
,,Olivere?” ozval se Mollin hlas ve dveřích.
Otočil jsem se židlí k ní.
,,Ano?“podíval jsem se na ni. Vypadala dost nervózně, ,,děje se něco?“ zeptal jsem se ji.
,,J-já… půjdu ven s Amy a… a Willem,“ vyšlo z ní.
Podíval jsem se na ni přísně.
,,Dobře, ale dávej na sebe pozor,” pořádně jsem se nadechl a ona vypadala dost překvapeně. Poděkovala mi a následně odešla.
Moje myšlenky se pomalu uspořádaly a to díky ní, díky Em. Pořád mi sice vadí, že Molly chodí s tím Williamem, ale co nadělám. Budu si na něj dávat bacha, a pokud ublíží moji sestřičce, zlámu mu všechny kosti v těle.

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s