Korekcia: Kaisa
Ilustrácia: –
Prolog:
Opět vidím zlomyslný výraz mé matky. Ne. Já rozhodně nemůžu za to, že můj otec měl autonehodu a zahynul. Matka bere mou hubenou ruku do své a nedopalkem krouží po mé kůži. Tak moc mne to bolí, ale vím, že když budu křičet tak to bude dělat víc a víc. Můj křik je pro ní totiž hnací motor. Nechápu, proč já.
,,Dnes skončí mé trápení!“ Tuto větu matka neustále opakovala! Najednou vzala její křehké tělíčko do náručí a pomalým, loudavým krokem došla k oknu. Ano udělala to… Natka letěla jako nějaký odpadek ! Ne já ještě nechci zemřít.
,,Natálie, vylez konečně z té hloupé postele!“ Toto se opakovalo, alespoň třikrát. Pak došla tetě trpělivost a strhla z Natky deku. Natka byla velice unavená, jelikož se jí opět zdála noční můra o té bezcitné mrše. Co to je za život? Ano sice v děcáku mají teplo, jídlo, bezpečí, materiální zařízení. Ale jedna věc jim tam chybí. Chybí jim tam rodina. Ty pocity bezcennosti, bezúčelnosti, méněcennosti. To Natku neustále sráží na zem.
Natka se neochotně zvedla a došla do koupelny. Znechuceným pohledem zavadila o zrcadlo. Její celé tělo bylo obalené špekem. Už se nediví , že jí spolužáci nadávají.,, Ty tlustý, dhácký špeku“ Ano toto slýchala skoro každý den. Moc dobře věděla, že za to může tráva. Ale, kdyby se jí vzdala, už by pociťovala jen smutek , depresi, úzkost, nudu. Jedine tráva jí dovolovala snít. A navíc Natka se jí ani vzdát nechtěla.
Dnes byla rozhodnuta jít do školy, ale… Před školou se opět setkala se svou partou. Fuj jak jsou tlustí a ještě k tomu vypadají jako bezdomovci. Vlastně oni tak nevypadají oni totiž jsou. Kolikrát od nich už chtěla odejít, ale nikdy to neuskutečnila. Moc dobře věděla, že by jí ze života udělali peklo. Oni to moc dobře umějí. Lucinu také zabili a to jen kvůli tomu že se dokázala ovládnout a přestala fetovat.
S partou se vydali do nedalekého parku, kde si zahulili. Ten pocit radosti a euforie je tak příjemný. Natka ví, že je to jen chvilkový pocit, ale i to jí stačí.
Jen tak tak stihla autobus, který jí odvezl domů tedy do děcáku. ,, Proč jsi nebyla ve škole“? Ozvalo se do prázdného ticha od kluka, který je s ní na jedné skupince. ,, Víš co , starej se radši sám o sebe.“ Naty ho přejela výsměšným pohledem.
Když dorazili do děcáku, už na ně všichni čekali ve společenské místnosti. Ach jo, dnes je opět otravné hodnocení. Natka se posadila do svého oblíbeného kouta a začala vymýšlet,jak by mohla přestat s drogami. Už několikrát to zkoušela, ale nikdy se jí to nepodařilo. Nedokáže se sama od toho svinstva odtrhnout. Samozřejmě, že by chtěla, ale sama to nezvládne.
,,Natálie“ Ach jo už zase jí vyrušují. Natka jim kývnutím hlavy dala najevo , že je vnímá. ,, Budeš mít na pokoji novou holčinu, také Natálii“ Vážně jsou tak naivní a myslí si, že s ní bude komunikovat. Oni si myslí, že nemá žádné kamarády. Kdyby byli trochu všímaví věděli by, že kamarády má. Jen je má ve svojí hlavě.
Už je to tady. Ta nová holčina. Má dlouhé černé vlasy, hnědé oči a černé oblečení. Je tak moc hezká a hubená. Ta určitě také fetuje. Ty malé zorničky a třes rukou jí prozrazuje.
Už je to týden co je s Natkou na pokoji. Snaží si navzájem pomoct. Už je to týden, co jsou čisté. Vždy, když vidí okolí nějaké feťáky, začnou od nich utíkat pryč. Chtějí být čisté a taky, že čisté zůstanou, kdyby neměla jedna druhou, tak by to nikdy nezvládly
,,Takže Natálo , doufám, že tušíš co ti chci říct. Byla jsi moje sestřička a záchrané lano. Jsem moc vděčná vesmíru, že naplánoval naše setkání…
Ano už je to tady, Natálie odchází domů. Už více než tři měsíce jsou čisté. Dokonce už komunikují s vrstevníky bez nucení a drog.
Tak co jdete se mnou do boje? Já jdu. Jelikož se vzdávají jen zbabělci a já nejsem zbabělec. I bez drog si můžete užívat života. A zapamatujte si i pád na hubu je posun dopředu
Amatérske príbehy 