Simča z Tuchlova – A možnosti

Korekcia: Kaisa
Ilustrácia:

Část první
12. duben –356 dní do konce

„… ko… Rád tě vidím… Jak ses vyspala?“
Optal se mě vesele Daniel a opřel se o futra dveří. Můj bratr. Jediné záchranné lano. Jak pojmenovat někoho, kdo je pro vás prostě jedinečný, ale zároveň ne jediný? Protřela jsem si oči a rozespale zamrkala. Poté jsem ale svůj pohled upřela na hnědookého chlapce přede mnou.
„Bylo to fajn do chvíle, než si přišel.“
Oplatila jsem mu jeho úšklebek, který neustále zdobil jeho tvář. Jen zakroutil hlavou, prohrábl si své platinové vlasy a opustil můj pokoj s protočením očí. Pomalu jsem se posadila, při čemž mi bolestně křuplo za krkem. To nám ten den pěkně začíná. Položila jsem dlaně na noční stolek….Otočila jsem se zpět k rozestlané posteli a zlostně se ušklíbla. Teď ne. Pomalým krokem jsem se vydala ke svému šatníku, který byl stejně z části zaplněný všemožnými bloky a sešity namísto toho, aby byl přeplněn oblečením. Popadla jsem do ruky první blok, který mi přišel pod ruku. Růžový blok se vzorem žlutých listů na přední straně. Opatrně jsem s ním vyrazila k psacímu stolu. Tyto deníky byly pro mě jako kroniky. Kroniky mého života. Jedna strana, jeden den v životě. Jeden blok, jeden rok v životě. Posadila jsem se na stůl nohy si pokládajíc na židli a nalistovala naprosto náhodnou stranu.

13.9.
Věk 12
Cítím se jako normální člověk, který se nachází v klidné části města. Až na to, že já se nenacházím v klidné části města. Já se nacházím ve víru pochybností a ve víru nespravedlnosti. Miluji tyhle hádanky. ,,Jen autor ví pravou podstatu Tereza fajn to stačí, kdybys je četla dál určitě by jsi se zcvokla ještě víc“. Ozval se ode dveří arogantní hlas mé sestry Emy. Deník jsem zaklapla a položila vedle sebe na stůl. ,,Tak hele já nepotřebuji tvoje arogantní řeči o tom, jak moc velký cvok jsem. Takže si laskavě odcupitej na těch svých podpatkách pryč, hm“? Zasyčela jsem na ni a seskočila ze stolu. Uslyšela jsem jen nějaké protesty, jak se mi snaží jen pomoct, a hlasité prasknutí s dveřmi.